Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

4 As 63/2007 - 48

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové a soudců JUDr. Dagmar Nygrínové a JUDr. Jaroslava Vlašína v právní věci žalobkyně: B. G., zast. Mgr. Annou Větrovskou, advokátkou, se sídlem Praha 1, Štěpánská 57, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. 6. 2007, č. j. - 17,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze usnesením ze dne 1. 6. 2007, č. j. - 17, zastavil řízení o žalobě žalobkyně proti rozhodnutí žalovaného č. j. OAM-45-656/2006, ze dne 27. 2. 2007, a rozhodl dále, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Napadeným rozhodnutím žalovaný rozhodl, že žalobkyně je ve smyslu , o pobytu cizinců na území České republiky, ve znění pozdějších předpisů, povinna uhradit žalovanému náklady spojené se správním vyhoštěním v částce 41 490,50 Kč do 15 dnů ode dne nabytí právní moci tohoto rozhodnutí.

Městský soud v Praze v odůvodnění uvedl, že žalobkyni vyzval k zaplacení soudního poplatku a zároveň ji upozornil, že řízení bude zastaveno, jestliže do tří dnů od doručení výzvy nezaplatí soudní poplatek ve výši 2000 Kč. Výzva k zaplacení soudního poplatku byla žalobkyni doručena dne 16. 4. 2007, ve stanovené lhůtě však poplatek nebyl zaplacen. Městský soud v Praze proto podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), ve spojení s , o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, řízení zastavil.

Proti tomuto usnesení podala žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) včas kasační stížnost, v níž uvedla, že soudní poplatek ve výši 2000 Kč zaplatila v kolkových známkách vylepených na kasační stížnosti. S poukazem na § 9 odst. 7 zákona o soudních poplatcích stěžovatelka navrhla, aby Nejvyšší správní soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.

Žalovaný ve svém vyjádření navrhl zamítnout kasační stížnost pro nedůvodnost.

Podáním ze dne 15. 8. 2007 stěžovatelka požádala o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, neboť nedisponuje žádnými finančními prostředky.

Městský soud v Praze usnesením ze dne 10. 9. 2007, č. j. - 31, vrátil stěžovatelce soudní poplatek ve výši 2000 Kč.

Usnesením ze dne 6. 9. 2007, č. j. - 32, Městský soud v Praze ustanovil zástupkyní stěžovatelky pro řízení o kasační stížnosti Mgr. Annu Větrovskou, advokátku.

Dne 15. 11. 2007 byla věc předložena Nejvyššímu správnímu soudu k rozhodnutí o kasační stížnosti.

Podanou kasační stížnost shledal Nejvyšší správní soud přípustnou, neboť zaplacení soudního poplatku za kasační stížnost nelze považovat za podmínku řízení v případě, kdy jsou předmětem posuzování kasačního soudu důvody pro osvobození od soudních poplatků. K tomu Nejvyšší správní soud odkazuje na svou judikaturu, v níž k analogické situaci uvádí, že v řízení o kasační stížnosti proti usnesení městského, resp. krajského soudu, o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku za předchozí kasační stížnost by trvání na splnění poplatkové povinnosti znamenalo řetězení řešeného problému a ve svém důsledku by popíralo smysl samotného řízení. Tato okolnost proto sama o sobě nemůže bránit projednání věci a vydání meritorního rozhodnutí (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 4. 2007, č. j. - 77, www.nssoud.cz).

Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení v souladu s a 3 vázán rozsahem a důvody, které stěžovatelka uplatnila ve své kasační stížnosti. Neshledal přitom vady podle , k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.

Podle konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu je-li kasační stížností napadeno usnesení o odmítnutí žaloby, přicházejí pro stěžovatele v úvahu z povahy věci pouze kasační důvody dle , spočívající v tvrzené nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí návrhu. Pod tento důvod spadá také případ, kdy vada řízení před soudem měla nebo mohla mít za následek vydání nezákonného rozhodnutí o odmítnutí návrhu, a dále vada řízení spočívající v tvrzené zmatečnosti řízení před soudem. (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 4. 2005, č. j. - 98, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 625/2005, www.nssoud.cz). Citovaný judikát lze bezpochyby vztáhnout i na případ, kdy je kasační stížností napadeno usnesení o zastavení řízení, proto Nejvyšší správní soud považoval za důvod podání kasační stížnosti důvod uvedený v

Kasační stížnost není důvodná.

Nejvyšší správní soud předesílá, že řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného o stanovení povinnosti uhradit náklady spojené se správním vyhoštěním není od soudního poplatku osvobozeno ze zákona a stěžovatelka v žalobním řízení o individuální osvobození od soudních poplatků nepožádala.

Podle § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích, nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí; po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví.

Podle § 9 odst. 3 zákona o soudních poplatcích soud poplatníka ve výzvě poučí o tom, že řízení zastaví, jestliže poplatek nebude ve stanovené lhůtě zaplacen.

Podle § 9 odst. 7 zákona o soudních poplatcích usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení poplatku zruší soud, který usnesení vydal, je-li poplatek zaplacen ve věcech správního soudnictví dříve, než usnesení nabylo právní moci, a v ostatních věcech nejpozději do konce lhůty k odvolání proti tomuto usnesení. Nabude-li usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení poplatku právní moci, zaniká poplatková povinnost.

Podle konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu ustanovení zákona ČNR č. , o soudních poplatcích, umožňuje i ve správním soudnictví zaplatit soudní poplatek po vydání usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení poplatku, pokud toto usnesení ještě nenabylo právní moci. Je-li poplatek takto zaplacen, zruší usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení poplatku soud, který je vydal. (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2003, č. j. - 29, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 69/2004, www.nssoud.cz).

Nejvyšší správní soud již v usnesení ze dne 8. 9. 2005, č. j. - 110, publikovaném ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 765/2006, uvedl, že právní úprava správního soudnictví vychází ze zásady, že rozsudek či usnesení soudu jsou v právní moci, pokud byly doručeny účastníkům ( , ve spojení s ), a nezná opravné prostředky se suspenzívním účinkem, tj. opravné prostředky, jejichž podání by odkládalo právní moc napadeného rozhodnutí; naopak, kasační stížnost je opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí (tj. rozsudku i usnesení) krajského soudu ( ); podobně tomu je i u obnovy řízení ( ).

Znamená to tedy, že účastník řízení, který je povinen zaplatit soudní poplatek a tuto povinnost do vydání usnesení o zastavení řízení pro jeho nezaplacení nesplnil, jej musí dodatečně uhradit v časovém intervalu mezi vydáním usnesení a jeho doručením všem účastníkům řízení. Pozdější zaplacení soudního poplatku již samo o sobě (bez přistoupení určitých dalších specifických okolností) účinky usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku nemůže odvrátit.

Ustanovení § 9 odst. 7 zákona o soudních poplatcích o nabytí právní moci je přitom nutno vzhledem k jeho jednoznačné dikci vykládat tak, že jím je míněna absolutní právní moc, nikoli pouze relativní právní moc ve vztahu k tomu účastníku řízení, který má soudní poplatek zaplatit.

Nejvyšší správní soud shledal, že stěžovatelka byla k zaplacení soudního poplatku řádně vyzvána, ve výzvě byla zároveň řádně poučena o následcích nezaplacení soudního poplatku. Usnesení Městského soudu v Praze o zastavení řízení bylo žalovanému doručeno dne 11. 6. 2007, stěžovatelce pak dne 13. 6. 2007, absolutní právní moci tedy nabylo dne 13. 6. 2007.

Stěžovatelka soudní poplatek zaplatila až spolu s podáním kasační stížnosti proti usnesení o zastavení řízení (u Městského soudu v Praze osobně podána dne 15. 6. 2007). Toto následné zaplacení soudního poplatku již ovšem nemůže zvrátit důsledky usnesení o zastavení řízení, neboť k zaplacení došlo až po nabytí absolutní právní moci usnesení o zastavení řízení.

Nejvyšší správní soud uzavírá, že neshledal kasační stížnost důvodnou, nezjistil namítanou nezákonnost napadeného rozhodnutí, a proto kasační stížnost proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. 6. 2007, č. j. - 17, podle jako nedůvodnou zamítl.

O návrhu, aby byl kasační stížnosti přiznán odkladný účinek, Nejvyšší správní soud samostatně nerozhodoval, neboť přiznání odkladného účinku kasační stížnosti může přinést ochranu jen do doby rozhodnutí o této stížnosti. Nejvyšší správní soud přitom rozhodnutí o kasační stížnosti vydal bez zbytečného odkladu po předložení spisu Městským soudem v Praze a po nezbytném poučení účastníků řízení o složení senátu.

O nákladech řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle ve spojení s ustanovením téhož zákona. Protože žalovaný žádné náklady neuplatňoval a Nejvyšší správní soud ani žádné náklady jemu vzniklé ze spisu nezjistil, rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť stěžovatelka s podanou kasační stížností úspěch neměla.

Nejvyšší správní soud nepřiznal soudem ustanovené zástupkyni stěžovatelky Mgr. Anně Větrovské, advokátce, odměnu za zastupování, neboť z obsahu soudního spisu nevyplývá, že by zástupkyně stěžovatelky učinila některý z úkonů uvedených v ustanovení vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 29. listopadu 2007

JUDr. Marie Turková

předsedkyně senátu