Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

4 Ads 88/2006 - 63

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové a soudců JUDr. Petra Průchy a JUDr. Dagmar Nygrínové v právní věci žalobce: S. M., zast. JUDr. Vítem Vohánkou, advokátem, se sídlem Praha 4, Na Zámecké 457/5, proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Praha 2, Na Poříčním právu 1, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. 1. 2006, č. j. - 14,

takto:

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žádnému z účastníků s e n e p ř i z n á v á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Zástupci žalobce, JUDr. Vítu Vohánkovi, s e p ř i z n á v á odměna ve výši 3475 Kč, která mu bude vyplacena Nejvyšším správním soudem do 60 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

O d ů v o d n ě n í :

Kasační stížností se žalobce (dále též „stěžovatel“) domáhá zrušení shora označeného usnesení Městského soudu v Praze, kterým byla odmítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 17. 6. 2005, s odůvodněním, že byla sepsána pouze v obecné rovině a neobsahovala náležitosti žaloby podle ust. , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“).

V kasační stížnosti stěžovatel současně požádal, aby mu soud ustanovil zástupce pro řízení o kasační stížnosti a dále, aby soud přiznal kasační stížnosti odkladný účinek.

Městský soud v Praze v napadeném usnesení uvedl, že podaná žaloba neobsahovala žádný žalobní bod, žalobce byl vyzván k doplnění žaloby, lhůta pro doplnění žaloby marně uplynula, a žalobu bylo třeba pro neodstranitelný nedostatek podmínek řízení jako nedůvodnou odmítnout. Proto s odkazem na znění a a 2 městský soudu soud žalobu odmítl.

Kasační stížnost stěžovatel podává s odkazem na § 103 odst. 1 písm. a), b), c), d) a e). Namítá, že soud úmyslně a účelově protahuje soudní řízení, soud se neřídil nařízením Nejvyššího správního soudu, že nelze vést další řízení ve stejné věci, soud neprovádí ve věci samé přezkum státní správy a ve věci samé nerozhodl. Soud porušil ustanoveníy,d a Evropskou úmluvu o lidských právech. Od počátku řízení je stěžovateli odepřeno právo jednat před soudem a právo na advokáta. Soud porušil také ustanovení . Na základě výše uvedeného stěžovatel navrhl, aby bylo napadené usnesení zrušeno a byla mu uhrazena majetková újma.

Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.

Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 27. 4. 2006 byl stěžovateli pro řízení o kasační stížnosti ustanoven zástupce – JUDr. Vít Vohánka, advokát, se sídlem Na zámecké 458/5, Praha 4.

Usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 10. 2006, č. j. - 45, bylo rozhodnuto o žádosti stěžovatele o přiznání odkladného účinku podané kasační stížnosti tak, že odkladný účinek nebyl kasační stížnosti přiznán.

Nejvyšší správní soud posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a konstatoval, že kasační stížnost je podána včas a jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná. Stěžovatel je zastoupen advokátem.

Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení Městského soudu v Praze v souladu s a 3 , vázán rozsahem a důvody, které stěžovatel uplatnil v kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud přitom neshledal vady podle , k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.

Po přezkoumání napadeného usnesení Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.

Stěžovatel za důvody kasační stížnosti označil důvody vymezené v až e) K tomu Nejvyšší správní soud uvádí, že v situaci, kdy je kasační stížností napadeno usnesení o odmítnutí žaloby, přichází v úvahu z povahy věci pouze kasační důvody podle , spočívající v tvrzené nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí návrhu. Pod tento důvod spadá také případná nepřezkoumatelost z důvodu vady řízení před soudem, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí ve věci samé.

Nejvyšší správní soud předesílá, že v této věci rozhodoval v situaci, kdy mu bylo z rozsudku Okresního soudu v Šumperku ze dne 15. 2. 2007, č. j. 4 OP 335/88 - 999, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 8. 2007, č. j. - 1126, známo, že řízení o omezení způsobilosti k právním úkonům S. M. bylo zastaveno. Stěžovatel nadále zůstal omezen ve způsobilosti k právním úkonům v oblasti pracovně-právní tak, jak je konstatováno v rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 16. 9. 1988, č. j. - 42.

Nejvyšší správní soud nezákonnost v napadeném usnesení Městského sodu v Praze o odmítnutí návrhu, a stejně tak ani jeho nepřezkoumatelnost, neshledal.

Z obsahu spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že v žalobě proti rozhodnutí žalovaného, jímž bylo zamítnuto odvolání stěžovatele proti rozhodnutí Krajského úřadu Olomouckého kraje, kterým byl zamítnut návrh na povolení obnovy řízení ve věci nepřiznání dávky sociální péče, žalobce uvedl, že mu žalovaný odmítl od 1. 12. 2003 poskytnout ve stavu hmotné nouze sociální péči a zabezpečit jej. Dále uvedl, že na městském soudě je více než 20 jeho nevyřízených žalob. Odkázal soud na a , dále na , a na a 3d. Žádal zrušení napadeného rozhodnutí a uhrazení majetkové a nemajetkové újmy. Městský soud v Praze návazně usnesením ze dne 18. 11. 2005, č. j. - 9, stěžovateli sdělil, že jeho podání (žaloba) neobsahuje náležitosti žaloby podle ust. a podrobně stěžovatele poučil v čem chybějící náležitosti žaloby spočívají. Stěžovatele vyzval k opravení a doplnění jeho podání ve lhůtě 21 dnů od doručení tohoto usnesení, s poučením, že nebude-li žaloba ve stanovené lhůtě řádně opravena a doplněna, a v řízení nebude možno pro tento nedostatek pokračovat, soud podání odmítne. Stěžovatel na tuto výzvu včasným podáním reagoval tak, že znovu opakuje, že ve stejné věci je u Městského soudu v Praze již více než 20 jeho nevyřízených žalob, kde protiprávně jednají dva soudci Hrehorová a Tichý. Znovu odkázal na porušení ustanovení a . Dále uvedl, že „až soud žaloby ve věci samé povinně spojí, dostane to, co po něm žádá“. Soud se podle stěžovatele neřídil nařízením Nejvyššího správního soudu, že nelze vést další řízení ve stejné věci. Stěžovatel ještě uvedl, že v každém případě se jedná o řízení dle y základních práva svobod, a je na úvaze žalobce, jaký zákon si pro způsobenou škodu žalobou vybere, neboť y nic nezakazuje.

Toto doplnění žaloby Městský soud v Praze vyhodnotil tak, že žalobní body nebyly žalobcem po stránce skutkové doplněny a žaloba nadále zůstala v obecné právní rovině. Vzhledem k tomu, že žaloba nebyla přes výzvu a poučení řádným způsobem doplněna, v řízení nebylo možno pro tento nedostatek pokračovat a proto soud žalobu odmítl.

Nejvyšší správní soud uvádí, že podle musí žaloba mimo jiné zejména obsahovat žalobní body, z nichž bude patrno, z jakých skutkových a právních důvodů považuje žalobce napadené výroky rozhodnutí za nezákonné nebo nicotné, resp. jaké důkazy k prokázání svých tvrzení žalobce navrhuje provést. Z obsahu předmětného podání stěžovatele však nebylo zřejmé označení výroků rozhodnutí, které stěžovatel napadal, a stejně tak nebyly zřejmé ani tzv. žalobní body, tj. konkrétní skutkové a právní důvody žaloby. Městský soud v Praze tudíž stěžovatele správně vyzval (v souladu s ) k doplnění chybějících náležitostí žaloby s podrobným vyložením, co má být doplněno, přičemž k doplnění, resp. odstranění nedostatků, stanovil lhůtu v trvání 21 dnů; současně stěžovatele řádně poučil, že nebudou-li označené nedostatky odstraněny, bude žaloba odmítnuta.

Ze spisu, jak bylo již uvedeno, vyplývá, že označené nedostatky ve stanovené lhůtě, a ostatně ani později, odstraněny nebyly. Městský soud v Praze tak postupoval správně, pokud žalobu za této situace odmítl. Nejvyšší správní soud se s jeho závěry ztotožňuje a uvádí, že usnesení o odmítnutí žaloby je zákonné.

Vymezení důvodů, z jakých se žaloba podává, musí být dostatečně určité. Ostatně i z ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu - viz např. rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 12. 2005, č. j. - 58, www.nssoud.cz, - plyne, že: Líčení skutkových okolností nemůže být toliko typovou charakteristikou určitých „obvyklých“ nezákonností, k nimž při vyřizování věcí určitého druhu může docházet, nýbrž zcela jasně individualizovaným, a tedy od charakteristiky jiných konkrétních skutkových dějů či okolností jednoznačně odlišitelným popisem. Žalobce je též povinen vylíčit, jakých konkrétních nezákonných kroků, postupů, úkonů, úvah, hodnocení či závěrů se měl správní orgán vůči němu dopustit v procesu vydání napadeného rozhodnutí či přímo rozhodnutím samotným, a rovněž je povinen ozřejmit svůj právní náhled na to, proč se má jednat o nezákonnosti. Právní náhled na věc se přitom nemůže spokojit toliko s obecnými odkazy na určitá ustanovení zákona bez souvislosti se skutkovými výtkami. Dále viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 10. 2004, č. j. - 52, www.nssoud.cz, v němž se uvádí, že: Žalobní body [ ] musí obsahovat jak právní, tak zpravidla i skutkové důvody, pro které žalobce považuje napadené výroky rozhodnutí správního orgánu za nezákonné nebo nicotné. Pokud žaloba postrádala potřebná konkrétní skutková tvrzení a žalobce vzdor výzvě a poučení soudu vadu neodstranil, postupoval krajský soud v souladu se zákonem, odmítl-li žalobcovo podání z tohoto důvodu.

Lze tak shrnout, že Nejvyšší správní soud se ztotožňuje se závěrem Městského soudu v Praze, že podanou žalobu bylo za daného stavu věci třeba odmítnout.

Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná, a proto ji zamítl ( ).

O nákladech řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle s. ř. s, ve spojení s Stěžovatel neměl v řízení úspěch, žalovaný, který v řízení úspěch měl, žádné náklady neuplatňoval a Nejvyšší správní soud ani žádné mu vzniklé náklady ze spisu nezjistil. Proto rozhodl tak, že se žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává.

Vzhledem k tomu, že zástupce stěžovatele, JUDr. Vít Vohánka, byl ustanoven soudem, přiznal Nejvyšší správní soud podle v návaznosti na označenému zástupci za zastupování v řízení o kasační stížnosti odměnu, a to v celkové výši 3475 Kč, sestávající se z odměny dle za dva úkony právní služby (á 1000 Kč a á 2100 Kč , ve spojení s pím. f/ cit. vyhlášky) a dvou režijních paušálů (á 75 a á 300 Kč - téže vyhlášky), přičemž jeden úkon byl proveden před datem 1. 9. 2006 a druhý po datu 1. 9. 2006.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 4. října 2007

JUDr. Marie Turková

předsedkyně senátu