Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

9 Azs 93/2007 - 67

- 69

U S N E S E N Í

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců JUDr. Barbary Pořízkové, Mgr. Daniely Zemanové, JUDr. Michala Mazance a JUDr. Lenky Kaniové v právní věci stěžovatele B. F. M., zastoupeného JUDr. Irenou Strakovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Žitná 45, za účasti Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, v řízení o kasační stížnosti podané proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 21. 12. 2006, č. j. – 36,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e o d m í t á pro nepřijatelnost.

II. Žádný z účastníků n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Včas podanou kasační stížností se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví označeného pravomocného rozsudku Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský soud“), jímž byla podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky (dále jen „správní orgán“), ze dne 2. 8. 2006, č. j. OAM-601/VL-10-04-2006, kterým mu nebyl udělen azyl podle ustanovení , a , o azylu a o změně , o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu), ve znění pozdějších předpisů, a kterým bylo současně rozhodnuto, že se na něho nevztahuje překážka vycestování ve smyslu ustanovení zákona azylu.

Vzhledem k okolnosti, že v dané věci se jedná o kasační stížnost ve věci mezinárodní ochrany (dříve ve věci azylu), Nejvyšší správní soud se ve smyslu ustanovení nejprve zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Pokud by tomu tak nebylo, musela by být podle citovaného ustanovení odmítnuta jako nepřijatelná. Pro vlastní vymezení institutu nepřijatelnosti a jeho dopadů do soudního řízení správního Nejvyšší správní soud odkazuje na své usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. - 39, publikované pod č. 933/2006 Sb. NSS, www.nssoud.cz.

Podle tohoto usnesení je podstatným přesahem vlastních zájmů stěžovatele jen natolik zásadní a intenzivní situace, v níž je kromě ochrany veřejného subjektivního práva jednotlivce pro Nejvyšší správní soud též nezbytné vyslovit právní názor k určitému typu případů či právních otázek. Přesah vlastních zájmů stěžovatele je dán jen v případě rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky nad rámec konkrétního případu. Primárním úkolem Nejvyššího správního soudu v řízení o kasačních stížnostech ve věcech mezinárodní ochrany je proto nejen ochrana individuálních veřejných subjektivních práv, nýbrž také výklad právního řádu a sjednocování rozhodovací činnosti krajských soudů. V zájmu stěžovatele v řízení o kasační stížnosti ve věci mezinárodní ochrany je pak nejenom splnit podmínky přípustnosti kasační stížnosti a svoji stížnost opřít o některý z důvodů uvedených v , nýbrž také uvést, v čem spatřuje – v mezích kritérií přijatelnosti – v konkrétním případě podstatný přesah svých vlastních zájmů a z jakého důvodu by tedy měl Nejvyšší správní soud předloženou kasační stížnost věcně projednat.

V kasační stížnosti však stěžovatel uplatnil toliko kasační důvody a namítl nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní otázky krajským soudem [ ], dále pak namítl vadu řízení spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech a je s nimi v rozporu [ ] a konečně namítl nepřezkoumatelnost rozhodnutí krajského soudu pro nedostatek důvodů [ ]. Tyto obecné důvody kasační stížnosti stěžovatel dále konkretizoval tak, že podle jeho názoru není jasné, z jakých informačních zdrojů správní orgán a posléze krajský soud vycházely s tím, že jejich informace získané k danému případu se vztahují k samotné studentské stávce, popř. k jejímu průběhu. O tom, co následovalo po skončení stávky, zda-li docházelo k porušování lidských práv, zatýkání a pronásledování účastníků stávky, tyto informace nehovoří, a to ani obecně ve vztahu k účastníkům stávky, ani konkrétně ve vztahu ke stěžovateli. Správní orgán a potažmo i krajský soud tak podle stěžovatele vyslovují řadu domněnek, které však nemají náležité odůvodnění a zmiňuje kupříkladu tyto: „Žalovaný dospěl k závěru, že se žalobce obecně známé skutečnosti – téma stávky a policie pokusil vzít za své a využít je na podporu žádosti o azyl, ovšem bez reálné osobní účasti“ nebo „Žalovaný vzniklou situaci vyhodnotil tak, že není žádný důvod domnívat se, že by žalobce mohl být hledán.“ Nikdo však nedal do souvztažnosti, proč stěžovatel – mladý student vysoké školy – relativně náhle bez zjevné příčiny opustil zemi původu, ačkoliv k tomu dle správního orgánu nebyl důvod.

S ohledem na výše uvedené stěžovatel žádá, aby Nejvyšší správní soud zrušil napadený rozsudek krajského soudu a ve věci nařídil další projednání.

K tomu Nejvyšší správní soud konstatuje, že co se týče rozsahu zjišťování skutkového stavu a politicko-bezpečnostní situace v zemi původu, včetně okolností azylově relevantních, ze strany správního orgánu, existuje ustálená judikatura, podle které má správní orgán povinnost zjistit skutečný stav věci pouze v rozsahu důvodů, které žadatel v průběhu azylového řízení uvedl (srov. především rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 12. 2003, č. j. - 41, www.nssoud.cz).

Těmito důvody byly v daném případě stěžovatelem artikulované obavy z postupu policie poté, co se účastnil studentské stávky na univerzitě G. A. N. v C. v březnu 2006. Z informací doložených správním orgánem, s nimiž byl stěžovatel během řízení seznámen a mohl navrhnout jejich případné doplnění (viz protokol ze dne 12. 7. 2006, založený ve správním spise č. l. 24), však vyplynulo, že stávka studentů na jmenované univerzitě neproběhla, když stávkové hnutí nebylo následováno a výuka probíhala normálně. Správní orgán a posléze krajský soud proto shodně dospěly k závěru ohledně nevěrohodnosti tvrzení stěžovatele. V tomto ohledu Nejvyšší správní soud proto připomíná, že nevěrohodnost tvrzení, zejména vzhledem k jejich rozporuplnosti, znemožňuje správnímu orgánu shledat u žadatele o azyl podmínky pro jeho udělení. Je proto povinností žadatele o azyl, aby pronásledování své osoby prokázal vlastní věrohodnou výpovědí, přičemž je naopak povinností správního orgánu, aby v pochybnostech shromáždil dostupné důkazy, které věrohodnost výpovědí žadatele o azyl vyvracejí či zpochybňují tak, jako se stalo v souzené věci (srov. především rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 12. 2005, č. j. – 57, www.nssoud.cz).

Ve světle shora uvedeného tak dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že krajský soud se v napadeném rozsudku nikterak neodchyluje od shora uvedené judikatury, která je jednotná a ustálená a poskytuje dostatečnou odpověď na námitky uplatněné v kasační stížnosti. Za těchto okolností Nejvyšší správní soud neshledal žádného důvodu pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání a konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, a proto ji shledal ve smyslu ustanovení nepřijatelnou a odmítl ji.

Stěžovatel podal návrh, aby kasační stížnosti byl přiznán odkladný účinek dle ustanovení O tomto návrhu Nejvyšší správní soud nerozhodl, neboť kasační stížnost ve věcech azylových je odkladným účinkem vybavena ex lege ( zákona o azylu).

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení , větu první, , ve spojení s ustanovením , dle kterého nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno nebo žaloba odmítnuta.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 9. října 2007

JUDr. Radan Malík

předseda senátu