Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Azs 96/2007 - 45

č. j. - 47

U S N E S E N Í

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Součkové a soudců JUDr. Milana Kamlacha, JUDr. Jaroslava Vlašína, JUDr. Vojtěcha Šimíčka a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobkyně: G. Y., zastoupené JUDr. Zdeňkem Svobodou, advokátem se sídlem Žižkova 4, Cheb, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky, se sídlem Nad Štolou 3, pošt. schránka 21/OAM, Praha 7, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. , o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 7. 2006 č.j. OAM-775/VL-19-04-2006, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 7. 2007 č. j. – 28,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e o d m í t á pro nepřijatelnost.

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobkyně (dále „stěžovatelka“) podala včas kasační stížnost proti shora uvedenému rozsudku Krajského soudu v Ostravě, jímž byla zamítnuta její žaloba směřující proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 20. 7. 2006 č.j. OAM-775/VL-19-04-2006. Rozhodnutím žalovaného nebyl stěžovatelce k její žádosti udělen azyl podle ustanovení , , 2 a , o azylu a o změně , o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů. Současně žalovaný rozhodl, že se na stěžovatelku nevztahuje překážka vycestování ve smyslu ustanovení téhož zákona. Žalovaný v odůvodnění uvedl, že v případě stěžovatelky nebylo prokázáno, že by případ se znásilněním a výhružkami jejího přítele, byť státního zaměstnance, znamenal pronásledování stěžovatelky z důvodu vyjmenovaných v , o azylu a ve smyslu téhož zákona není založena překážka vycestování.

Krajský soud v Ostravě se ztotožnil se závěrem žalovaného, že stěžovatelka neuvedla žádné skutečnosti svědčící o pronásledování ve smyslu či , o azylu. Soud zjistil, že stěžovatelka neopustila zemi původu z důvodu, že by byla pronásledována pro uplatňování politických práv a svobod, ani ze strachu z pronásledování z důvodu rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo zastávání politických názorů. Bylo zjištěno, že stěžovatelka opustila zemi původu kvůli snaze vyhnout se pronásledování ze strany jejího přítele. Na policii se sice hodlala obrátit, ale nakonec tak neučinila, když jí přítel vyhrožoval, neobrátila se s žádostí o pomoc ani na nadřízené policejní orgány, na ombudsmana ani na nevládní organizace. Nebylo prokázáno, že by státní orgány Ukrajiny schvalovaly či podporovaly nezákonné jednání, ke kterému mělo dojít (znásilnění stěžovatelky), ani že by nebyly schopny zajistit přiměřenou ochranu ve věci výhružek jejího přítele. Další námitky stěžovatelky směřovaly k některým ustanovením . Stěžovatelka neuvedla důvod pro udělení azylu podle , o azylu a rovněž nebyly shledány překážky vycestování do země původu ve smyslu , o azylu.

Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud ve smyslu , (dále jen „ “) zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatelky. Pokud by tomu tak nebylo, musela by být kasační stížnost odmítnuta jako nepřijatelná.

Zákonný pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“ byl zaveden s účinností od 13. 10. 2005. V zájmu stěžovatele v řízení o kasační stížnosti ve věcech azylu je nejenom splnit podmínky přípustnosti kasační stížnosti a svoji stížnost opřít o některý z důvodů uvedených v , nýbrž také uvést, v čem spatřuje – v mezích kritérií přijatelnosti – v konkrétním případě podstatný přesah svých vlastních zájmů a z jakého důvodu by tedy měl Nejvyšší správní soud kasační stížnost věcně projednat.

Ze shora uvedeného hlediska Nejvyšší správní soud konstatuje, že v daném případě kasační stížnost neobsahuje žádné tvrzení, z něhož by bylo možno dovodit, v čem stěžovatelka spatřuje přijatelnost své kasační stížnosti ve smyslu a Nejvyšší správní soud z úřední povinnosti nenalezl žádnou zásadní právní otázku, k níž by byl nucen se vyjádřit v rámci sjednocování výkladu právních předpisů a rozhodovací činnosti krajských soudů.

Stěžovatelka v kasační stížnost uváděla, že soud při svém rozhodování podcenil nebezpečí, které ji v domovském státě hrozí, zejména pro napadání a vyhrožování újmy na zdraví, byla znásilněna a bylo jí vyhrožováno i smrtí ze strany nositelů státní moci, a tedy se oprávněně obává, v případu návratu o své zdraví i život. Důvod k podání kasační stížnosti spatřovala stěžovatelka v , neboť krajský soud dle názoru stěžovatelky nesprávně posoudil právní otázky, a to zejména v posouzení spolehlivě zjištěného stavu věci a řízení, které předcházelo, rozhodnutí nebylo přesvědčivé a správné tak, jak má na mysli . Zároveň nesouhlasila s nedůvodností žaloby, neboť byly naplněny podmínky ve smyslu b) a , o azylu. Z uvedených důvodů stěžovatelka navrhovala, aby Nejvyšší správní soud zrušil rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Stěžovatelka dále navrhovala přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.

Irelevancí vyhrožování a napadání ze strany soukromých osob jako důvodu pro udělení azylu se Nejvyšší správní soud již dostatečně zabýval v řadě svých rozhodnutí, např. v rozsudku ze dne 10. 3. 2004, č. j. - 48, www.nssoud.cz., či v rozsudku ze dne 3. 11. 2005, č. j. - 69, www.nssoud.cz.

Obecné námitky týkající se nesprávně posouzené právní otázky stran spolehlivě zjištěného stavu věci a řízení bez upřesnění konkrétních pochybení jak soudu, tak správního orgánu, byly již předmětem množství rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, namátkou lze uvést např. rozsudek ze dne 27. 10. 2005, č. j. - 103, www.nssoud.cz, nebo rozsudek ze dne 18. 1. 2006, č. j. - 61, www.nssoud.cz.

Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu poskytuje dostatečnou odpověď na námitky obsažené v kasační stížnosti a nebyl shledán ani žádný další důvod pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání. Nejvyšší správní soud proto konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatelky. Shledal ji tudíž nepřijatelnou a odmítl ji.

Návrhem na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud nezabýval, neboť podle ust. § 32 odst. 5 zákona o azylu ve znění účinném ode dne 13. 10. 2005 má podání kasační stížnosti proti rozhodnutí krajského soudu o žalobě proti rozhodnutí ve věci azylu odkladný účinek.

Výrok o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti se opírá o ust. ve spojení s ust. , podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 9. října 2007

JUDr. Marie Součková

předsedkyně senátu