Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 As 26/2007 - 39

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Součkové a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Milana Kamlacha v právní věci žalobce Mgr. Ing. M. N., proti žalovanému Úřadu průmyslového vlastnictví, se sídlem Antonína Čermáka 2a, Praha 6, o žalobě proti rozhodnutí předsedy žalovaného ze dne 16. 9. 2002, zn. O-65486, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 10. 2006, č. j. – 18,

t a k t o :

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 10. 2006, č. j. – 18, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobou ze dne 15. 7. 2003, podanou dne 16. 7. 2003 Městskému soudu v Praze, se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 16. 9. 2002, zn. O-65486, kterým byl zamítnut žalobcův rozklad ve věci výmazu ochranné známky M.

Městský soud v Praze usnesením ze dne 17. 9. 2003, č. j. - 7, žalobu odmítl. Poukázal v něm na předchozí rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 5. 2003, č. j. - 9, o téže věci, který žalobu podanou původně u Vrchního soudu v Praze odmítl, když současně poučil žalobce o možnosti podání žaloby u obecných soudů, neboť se jedná o věc soukromoprávní, nenáležející do pravomoci soudů ve správním soudnictví. Navzdory tomuto poučení Nejvyššího správního soudu žalobce podal žalobu opětovně ke správnímu soudu, a proto ji Městský soud v Praze, jak je uvedeno výše, podle odmítl. Rovněž však žalobce poučil o možnosti podání žaloby u obecných soudů.

Na základě tohoto poučení žalobce posléze podal žalobu u Obvodního soudu pro Prahu 6. Tento soud však podáním návrhu, jímž popřel svoji příslušnost, vyvolal řízení u zvláštního senátu ohledně rozhodnutí sporu o věcnou příslušnost mezi Městským soudem v Praze a Obvodním soudem pro Prahu 6, vzniklému ve smyslu , o rozhodování některých kompetenčních sporů. Zvláštní senát usnesením ze dne 30. 5. 2006, č. j. Konf 19/2005 - 5, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. 9. 2003, č. j. - 7, zrušil a uložil Městskému soudu v Praze, aby pokračoval v původním řízení o podané správní žalobě, neboť příslušnými vydat rozhodnutí o žalobě jsou soudy ve správním soudnictví.

Městský soud v Praze proto pokračoval v původním řízení o žalobě ze dne 15. 7. 2003, vedeném nově pod sp. zn. , přičemž usnesením ze dne 23. 8. 2006, č. j. - 16, vyzval žalobce k zaplacení soudního poplatku z této žaloby. Rovněž jej upozornil, že řízení bude zastaveno, pokud ve lhůtě do tří dnů od doručení výzvy nezaplatí soudní poplatek ve výši 2000 Kč. Výzva k zaplacení soudního poplatku byla žalobci doručena dne 8. 9. 2006, soudní poplatek však ve stanovené lhůtě zaplacen nebyl. Městský soud v Praze proto usnesením ze dne 31. 10. 2006, č. j. - 18, podle ve spojení s , o soudních poplatcích,ve znění pozdějších předpisů, žalobní řízení zastavil.

Proti tomuto rozhodnutí Městského soudu v Praze podal žalobce (dále též „stěžovatel“) včasnou kasační stížnost, v níž namítl nezákonnost rozhodnutí o zastavení řízení. Stěžovatel uvedl, že soud měl postupovat přiměřeně podle a použít jeho , ohledně doručování právnickým osobám i v jeho případě, byť není právnickou osobou, ale je podnikatelem zapsaným v obchodním rejstříku. Proto není důvod, aby v oblasti doručování, soudu sdělená doručovací adresa fyzické osoby – navíc advokáta - neměla mít účinnost. Účinnost doručovací adresy přitom potvrdil zvláštní senát ve svém usnesení ze dne 30. 5. 2006, č. j. Konf 19/2005 - 5, které mu bylo doručeno na doručovací adresu, zatímco výzva k zaplacení soudního poplatku na tuto adresu vůbec nepřišla. Stěžovatel tak vyjádřil, že soud patrně zaslal výzvu nesprávně na adresu jeho bydliště, kde si ji nepřevzal a poplatek proto nezaplatil.

Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že žalobu ze dne 15. 7. 2003, která je předmětem soudního řízení vedeného pod sp. zn. , nemá k dispozici, protože mu soudem dosud nebyla doručena. Z tohoto důvodu nevyjádřil, zda v ní stěžovatel uvedl adresu pro doručování, či zda byl poplatek za podání této žaloby již zaplacen. Nejsou mu ani známy skutečnosti na jakou adresu byla doručena výzva k zaplacení soudního poplatku za podání žaloby.

Kasační stížnost je podle a násl. přípustná a stěžovatel v ní namítá důvody podle Jejím rozsahem a důvody je Nejvyšší správní soud podle a 3 vázán. Nejvyšší správní soud přitom neshledal vady podle , k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.

Kasační stížnost je důvodná.

Stěžovatel uplatnil důvod kasační stížnosti uvedený v , podle něhož lze kasační stížnost podat z důvodu nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí návrhu nebo o zastavení řízení. Nezákonnost rozhodnutí o zastavení řízení podle stěžovatele spočívá v tom, že mu byla doručena výzva k zaplacení soudního poplatku na jinou, než soudu známou adresu pro doručování. Soud tak nesprávně poslal výzvu stěžovateli na adresu, kde si ji nepřevzal a poplatek nezaplatil.

V žalobě podané dne 16. 7. 2003 Městskému soudu v Praze stěžovatel neuvedl žádnou zvláštní doručovací adresu, která by byla odlišná od v žalobě uvedené adresy jeho bydliště. Z usnesení zvláštního senátu zřízeného podle , o rozhodování některých kompetenčních sporů ze dne 30. 5. 2006, č. j. Konf 19/2005 - 5, které je uvedeno na č.l. 9 a je tak součástí procesního spisu, je Nejvyššímu správnímu soudu zřejmá skutečnost, že u stěžovatele byla vedle adresy jeho bydliště, shodné s adresou uvedenou v žalobě, též zmíněna i zcela odlišná adresa, označená jako adresa pro doručování. Na základě toho musel i Městský soud v Praze vědět o existenci stěžovatelovy zvláštní adresy pro doručování. I přes to však soud prvního stupně doručil usnesení ze dne 23. 8. 2006, č. j. - 16, kterým byl stěžovatel vyzván k zaplacení soudního poplatku v třídenní lhůtě počínající doručením této výzvy, na adresu jeho bydliště, kterou uvedl v žalobě. Tato výzva byla pro její nevyzvednutí adresátem dne 29. 8. 2006 uložena, přičemž s ohledem na , aplikovatelného subsidiárně s ohledem na znění , se považovala za doručenou dne 8. 9. 2006, kdy uplynul poslední den zákonné desetidenní lhůty.

Uvedený postup soudu prvního stupně, který doručil výzvu na adresu stěžovatelova bydliště, uvedenou v žalobě, by byl naprosto správný, pokud by soud neměl informaci o existenci zvláštní adresy pro doručování. Podstatná je podle Nejvyššího správního soudu i další skutečnost spočívající v tom, že zatímco soud prvního stupně doručil výzvu k zaplacení soudního poplatku na adresu stěžovatelova bydliště, jak je patrné z vrácené doručenky uložené na č.l. 16a procesního spisu, usnesení ze dne 31. 10. 2006, č. j. - 18, jímž řízení zastavil, doručil stěžovateli na adresu pro doručování, ač v záhlavní kasační stížností napadeného usnesení je uvedena jen adresa stěžovatelova bydliště. Soud prvního stupně tím prokázal vědomost o existenci adresy pro doručování, kterou tak sám využil v případě doručování usnesení o zastavení řízení, zatímco u doručení výzvy k zaplacení soudního poplatku tomu tak nebylo.

Soud prvního stupně si, s ohledem na obsah procesního spisu, byl vědom existence adresy pro doručování, kterou i sám použil. Současně je ale pravdou, že stěžovatel teprve až v kasační stížnosti uvedl doručovací adresu a výslovně požádal, aby mu bylo doručováno výhradně na tuto doručovací adresu. To však nic nemění na tom, že soud prvního stupně měl postupovat při doručování jednotně.

S ohledem na výše uvedené Nejvyšší správní soud uzavírá, že soud prvního stupně vydal nesprávné rozhodnutí o zastavení řízení, a proto kasační stížností napadené rozhodnutí soudu prvního stupně podle zrušil. Věc současně vrátil Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení, v němž je tento soud podle odst. 3 téhož ustanovení vázán výše vysloveným právním názorem Nejvyššího správního soudu.

O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne podle Městský soud v Praze v novém rozhodnutí.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 9. října 2007

JUDr. Marie Součková

předsedkyně senátu