Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

4 Ads 114/2007 - 87

č. j. - 87

U S N E S E N Í

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové a soudců JUDr. Dagmar Nygrínové a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobce: F. C., zast. JUDr. Jaroslavem Dobrem, advokátem, se sídlem Praha 2, Čelakovského sady 8, proti žalovanému: Ministerstvo obrany, se sídlem Praha 6, Tychonova 1, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 3. 2007, č. j. - 64,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e o d m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze usnesením ze dne 19. 3. 2007, č. j. - 64, odmítl žalobu žalobce proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 1. 2005, č. j. 336 242/02-R/2005-7542, a rozhodl dále, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a ustanovenému zástupci se přiznává odměna za zastupování. V odůvodnění soud uvedl, že napadené rozhodnutí bylo žalobci do vlastních rukou doručeno dne 2. 2. 2005, žaloba byla podána k poštovní přepravě dne 3. 2. 2006, tedy po uplynutí zákonné lhůty. Soud proto žalobu odmítl podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“), jako opožděnou.

Proti tomuto usnesení podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) včas kasační stížnost, v níž uvedl, že postup soudu považuje za diskriminační vůči své osobě a usnesení Městského soudu v Praze za nezákonné. Stěžovatel navrhl, aby bylo napadené usnesení zrušeno a věc byla vrácena Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.

Městský soud v Praze usnesením ze dne 11. 5. 2007, č. j. - 75, vyzval stěžovatele, aby ve lhůtě jednoho měsíce ode dne doručení tohoto usnesení odstranil nedostatky kasační stížnost a uvedl, z jakých konkrétních důvodů napadá usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 3. 2007, č. j. - 64. Soud současně stěžovatele poučil o tom, že nebude-li kasační stížnost ve stanovené lhůtě doplněna a v řízení nebude možno pro tento nedostatek pokračovat, vystavuje se stěžovatel nebezpečí odmítnutí kasační stížnosti. Toto usnesení bylo stěžovateli a jeho zástupci doručeno dne 17. 5. 2007.

V doplnění kasační stížnosti ze dne 15. 6. 2007 stěžovatel namítal, že správní orgán při zkoumání jeho žádosti nepostupoval v souladu se zákonem, neboť stěžovatel je osobou negramotnou s omezenou schopností chápat právní předpisy a správní řízení. Správní orgán s ním však jednal jako s osobou gramotnou se zřetelem k zásadě „neznalost zákonů neomlouvá“. Podle názoru stěžovatele měl správní orgán před zahájením správního řízení zjistit jeho schopnost vnímání a rozlišování objektivních skutečností a pochopení postupu při správním řízení. Stěžovatel se domníval, že postupem správního orgánu v řízení o jeho žádosti byl porušen zákon v ustanoveních o řízení před správním orgánem, což mohlo ovlivnit zákonnost rozhodnutí správního orgánu.

Dne 4. 10. 2007 byla věc předložena Nejvyššímu správnímu soudu k rozhodnutí o kasační stížnosti.

Nejvyšší správní soud posoudil obsah podání stěžovatele a dospěl k závěru, že kasační stížnost, ani ve spojení s citovaným doplněním, nesplňuje náležitosti předepsané ustanovením ve spojení s téhož zákona.

Podle musí kasační stížnost kromě obecných náležitostí podání obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. Ustanovení platí obdobně. Podle předseda senátu usnesením vyzve podatele k opravě nebo odstranění vad podání a stanoví mu k tomu lhůtu. Nebude-li podání v této lhůtě doplněno nebo opraveno a v řízení nebude možno pro tento nedostatek pokračovat, soud řízení o takovém podání usnesením odmítne, nestanoví-li zákon jiný procesní důsledek. O tom musí být podatel ve výzvě poučen.

Podaná kasační stížnost je neurčitá a nekonkrétní, v jejím textu stěžovatel neuvádí, v jakém rozsahu napadá usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 3. 2007, č. j. - 64, ani žádný z důvodů kasační stížnosti podle Z textu kasační stížnosti tak není seznatelné, v čem stěžovatel spatřuje nesprávnost napadeného usnesení, resp. jaká pochybení Městskému soudu v Praze vytýká.

Nejvyšší správní soud zdůrazňuje, že stěžovatel je v souladu s povinen uvést, pod jaké ustanovení podřazuje důvod kasační stížnosti, který namítá, a současně tento důvod obsahově popsat či formulovat, tedy uvést konkrétní skutečnosti, které k naplnění označeného důvodu kasační stížnosti v dosavadním řízení vedly. Toto však stěžovatel v posuzované věci neučinil.

Nejvyšší správní soud k tomu doplňuje, že není přípustné, aby za stěžovatele domýšlel, které skutečnosti a z jakých konkrétních pohnutek měl pro potřeby kasační stížnosti na mysli. Pro podporu tohoto svého názoru Nejvyšší správní soud odkazuje např. i na usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 1. 1993, č. j. - 5, v němž je uvedeno, že soud není povinen ani oprávněn sám vyhledávat možné nezákonnosti správního aktu. Nepostačí proto, vytýká-li žaloba obecně, že zákon byl porušen a nebo to, že řízení bylo vadné, aniž by poukazovala na konkrétní skutečnosti, z nichž je takové tvrzení dovozováno.

S ohledem na výše uvedené považuje Nejvyšší správní soud kasační stížnost podanou stěžovatelem za nedostačující ve smyslu se zřetelem k

Nejvyšší správní soud uzavírá, že stěžovatel byl osobně i prostřednictvím svého zástupce řádně vyzván k odstranění vytýkaných vad kasační stížnosti a současně byl poučen o následcích nerespektování takového požadavku. Vytýkané vady však ve stanovené lhůtě neodstranil, přestože je zastoupen advokátem. Vzhledem k tomu, že stěžovatel nedoplnil rozsah a důvody napadení usnesení Městského soudu v Praze, nebyly splněny podmínky ustanovení

Za této procesní situace Nejvyššímu správnímu soudu nezbylo než kasační stížnost podle ve spojení s téhož zákona odmítnout, neboť tato nebyla ve stanovené lhůtě doplněna a v řízení pro tento nedostatek není možno pokračovat.

O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud za použití ustanovení ve spojení s téhož zákona tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť kasační stížnost byla odmítnuta.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 12. října 2007

JUDr. Marie Turková

předsedkyně senátu