Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 Ans 12/2006 - 81

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Milady Tomkové a soudců JUDr. Brigity Chrastilové a JUDr. Bohuslava Hnízdila v právní věci žalobců: a) B. V., b) J. V., zemřelé dne X, proti žalovanému: Městský úřad Čáslav, se sídlem nám. Jana Žižky z Trocnova 1, Čáslav, v řízení o kasační stížnosti žalobců proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 28. 8. 2006, č. j. - 59,

takto:

I. Kasační stížnost stěžovatele B. V. se zamítá.

II. Řízení o kasační stížnosti stěžovatelky J. V. se zastavuje.

III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

Žalobci (dále jen „stěžovatelé“) podali dne 5. 9. 2006 u Krajského soudu v Praze kasační stížnost proti usnesení krajského soudu blíže označenému v záhlaví. V této věci krajský soud rozhodoval o tom, zda jsou v případě stěžovatelů naplněny zákonné podmínky pro osvobození od soudních poplatků a pro ustanovení zástupce soudem. Jelikož krajský soud shledal, že podmínky pro osvobození od soudních poplatků jsou naplněny jen zčásti, přiznal každému ze stěžovatelů osvobození z jedné poloviny. Vzhledem k tomu, že u stěžovatelů nebyly dány předpoklady pro osvobození od soudních poplatků v plném rozsahu, jejich návrh na ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti ze dne 22. 5. 2006 zamítl. Touto kasační stížností stěžovatelé brojili proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 11. 5. 2006, č. j. - 27, jímž byl odmítnut pro nepřípustnost jejich návrh na obnovu řízení proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 25. 5. 2004, č. j. - 191, kterým byla zamítnuta jejich žaloba na ochranu proti nečinnosti žalovaného.

Kasační stížnost ze dne 5. 9. 2006 byla podána včas ( , , dále jen „“), osobami oprávněnými, neboť stěžovatelé byli účastníky řízení, z něhož napadené rozhodnutí krajského soudu vzešlo ( ).

Stěžovatelé nejsou zastoupeni advokátem ( ), přesto se v daném případě nejedná o důvod pro odmítnutí jejich kasační stížnosti. V řízení u Nejvyššího správního soudu o kasační stížnosti proti usnesení krajského soudu o zamítnutí návrhu na ustanovení zástupce žalobců není totiž důvodem pro odmítnutí kasační stížnosti nedostatek právního zastoupení (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 4. 2004, č. j. - 41, publikovaný ve Sbírce NSS pod číslem 486/2005).

V průběhu řízení před Nejvyšším správním soudem stěžovatelka J. V., v záhlaví tohoto rozsudku uvedená sub b), zemřela. Tato skutečnost byla doložena soudním spisem vedeným u Okresního soudu v Kutné Hoře pod sp. zn. , který si zdejší soud vyžádal, jehož součástí je i úmrtní list matričního úřadu Městského úřadu Čáslav, v němž je uvedeno, že J. V. zemřela v Č., N. M. 348, dne X.

Otázku způsobilosti být účastníkem řízení upravuje v . Způsobilost být účastníkem řízení má ten, kdo má způsobilost mít práva a povinnosti, a ten, komu ji zákon přiznává. Tato způsobilost náleží zásadně osobě, která má podle hmotného práva způsobilost mít práva a povinnosti (právní subjektivita). Otázka právní subjektivity je upravena , , konkrétně v , v němž je stanoveno, že způsobilost fyzické osoby mít práva a povinnosti vzniká narozením a zaniká smrtí. Způsobilost být účastníkem řízení tedy na základě výše uvedeného smrtí fyzické osoby zaniká.

Na základě , není-li v tomto zákoně stanoveno jinak, se použijí pro řízení ve správním soudnictví přiměřeně ustanovení části třetí , (dále jen „“). Ztratí-li účastník řízení způsobilost být účastníkem v době po zahájení řízení do jeho pravomocného skončení, posoudí soud podle povahy věci, zda má řízení zastavit, přerušit anebo zda v něm může pokračovat ( ). Vyvstává zde nutnost posouzení otázky procesního nástupnictví, tedy zda povaha věci umožňuje v řízení pokračovat nástupcem. Dle ztratí-li fyzická osoba způsobilost být účastníkem řízení a umožňuje-li povaha věci v řízení pokračovat, jsou procesním nástupcem, nestanoví-li zákon jinak, její dědici. V nyní posuzovaném případě Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že povaha věci týkající se předmětu kasačního řízení s případným nástupcem zemřelé účastnice neumožňuje v řízení pokračovat. Předmětem posouzení soudu je totiž přezkum rozhodnutí krajského soudu týkající se osvobození stěžovatelky od soudních poplatků z jedné poloviny a neustanovení zástupce k ochraně jejích práv pro řízení o kasační stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Praze č. j. - 27, jímž byl odmítnut návrh na obnovu řízení proti rozsudku Krajského soudu v Praze č. j. zamítnutí žaloby na ochranu proti nečinnosti žalovaného Městského úřadu Čáslav, odboru výstavby a regionálního rozvoje. Jednalo se tedy o přezkum rozhodnutí, které je závislé na posouzení osobních finančních poměrů stěžovatelky, a proto je z povahy věci vyloučeno případné procesní nástupnictví v řízení o kasační stížnosti.

Nejvyšší správní soud proto na základě ve spojení s a , řízení o kasační stížnosti stěžovatelky J. V. zastavil.

Kasační stížnost stěžovatele uvedeného sub a) je přípustná.

Nejvyšší správní soud postupoval podle ustanovení a 3 vázán rozsahem a důvody, které stěžovatel uplatnil v kasační stížnosti. Neshledal přitom vady podle , k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti. Po přezkoumání věci dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační stížnost není důvodná.

Z obsahu kasační stížnosti a z jejího doplnění vyplývá, že stěžovatel namítá kasační důvody dle Podle lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení.

Z obsahu soudního spisu zdejší soud zjistil, že krajský soud k doložení předpokladů pro osvobození od soudních poplatků, tj. k prokázání, že stěžovatelé nemají dostatečné prostředky, zaslal stěžovatelům formuláře „Potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech k žádosti o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce“. Po posuzovaní tohoto potvrzení krajský soud dospěl k závěru, že celkové poměry stěžovatelů odůvodňují osvobození navrhovatelů od soudního poplatku, který činí 3000 Kč, pouze z jedné poloviny. Navrhovatel B. V. pobíral v době rozhodování krajského soudu dávku sociální péče, příspěvek při péči za osobu blízkou, ve výši 5400 Kč měsíčně, jeho matka pobírala důchod v celkové výši 8170 Kč měsíčně, oba byli spoluvlastníky rodinného domu a pozemků a výlučnými vlastníky dalších pozemků. Takto zjištěné osobní a majetkové poměry vzal za východisko hodnocení a úvahy, zda žadatelé mají či nemají dostatečné prostředky (jak to má na mysli ) k tomu, aby mohli uplatnit svá práva u soudu. Vzal v úvahu přicházející výši soudního poplatku a dospěl k závěru, že žalobci nemají dostatečné prostředky k tomu, aby zcela hradili příslušný soudní poplatek, avšak nejsou zcela nemajetní, a proto jim přiznal částečné osvobození od soudního poplatku, a to z jedné poloviny. Dále krajský soud konstatoval, že vzhledem k tomu, že u stěžovatelů nejsou předpoklady, aby byli osvobozeni od soudních poplatků v plném rozsahu, nejsou u nich dány ani podmínky ve smyslu , aby jim soud ustanovil pro řízení o kasační stížnosti zástupcem advokáta.

Podle účastník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky, může být na vlastní žádost usnesením předsedy senátu osvobozen od soudních poplatků. Dospěje-li však soud k závěru, že návrh zjevně nemůže být úspěšný, takovou žádost zamítne. Přiznané osvobození kdykoliv za řízení odejme, popřípadě i se zpětnou účinností, jestliže se do pravomocného skončení řízení ukáže, že poměry účastníka přiznané osvobození neodůvodňují, popřípadě neodůvodňovaly. Vedle se na základě při rozhodování o osvobození od soudních poplatků aplikuje i Ve smyslu tohoto zákonného ustanovení lze přiznat osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka, zcela nebo zčásti. Žadatel je přitom povinen soudu prokázat věrohodným způsobem své majetkové a sociální poměry. Při rozhodování o osvobození od soudních poplatků soud přihlíží k celkovým majetkovým poměrům žadatele, k výši soudního poplatku, k nákladům, které si pravděpodobně vyžádá dokazování, k povaze uplatněného nároku a k dalším obdobným okolnostem. Objektivní hlediska pro posuzování poměrů žadatele, resp. jejich tíživosti, v současné době v platném právu vyjádřeny nejsou. Soudy jsou proto nuceny překlenout tento nedostatek v každém konkrétním případě interpretací. Celkové zhodnocení všech okolností, které vypovídají o poměrech žadatele je tak věcí úvahy soudu a promítá se do závěru, zda je žadatel s ohledem na své poměry schopen zaplatit soudní poplatky. Jestliže mu to jeho poměry nedovolují, je soud povinen mu přiznat tomu odpovídající osvobození od soudních poplatků v plném rozsahu nebo zčásti.

Krajský soud tak postupoval správně, neboť objektivně zjistil, odpovědně zhodnotil a uvážil předpoklady na straně žadatele pro osvobození od soudních poplatků a pro ustanovení zástupcem advokáta a dospěl k řešení, které mu, aniž by museli plně hradit soudní poplatek, umožní soudní projednání jejich věci.

Nejvyšší správní soud proto ve smyslu ustanovení kasační stížnost podanou stěžovatelem proti usnesení krajského soudu jako nedůvodnou zamítl.

O nákladech řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle , ve spojení s Stěžovatel neměl v řízení úspěch, žalovaný, který v řízení úspěch měl, žádné náklady neuplatňoval a Nejvyšší správní soud ani žádné mu vzniklé náklady ze spisu nezjistil, proto rozhodl tak, že se žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává.

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 25. října 2007

JUDr. Milada Tomková

předsedkyně senátu