Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

9 Azs 154/2007 - 59

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců Mgr. Daniely Zemanové, JUDr. Barbary Pořízkové, JUDr. Michala Mazance a JUDr. Lenky Kaniové v právní věci stěžovatele A. K. za účasti Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, v řízení o kasační stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 12. 2006, č. j. - 33,

t a k t o :

Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 12. 2006, č. j. – 33, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Stěžovatel kasační stížností napadá v záhlaví označené usnesení Krajského soudu v Ostravě (dále jen „krajský soud“), kterým mu nebyl ustanoven zástupce z řad advokátů a ve kterém byl současně krajským soudem vyzván, aby ve lhůtě 1 měsíce ode dne doručení tohoto usnesení doložil do spisu plnou moc udělenou advokátovi, který jej bude zastupovat v řízení o kasační stížnosti.

Stěžovatel v podané kasační stížnosti v prvé řadě soud žádal o bezplatné ustanovení právního zástupce z řad advokátů a o tlumočníka do ukrajinského jazyka. K samotnému usnesení o neustanovení zástupce pak uvedl, že s ním nesouhlasí, neboť mu bylo doručeno dne 1. 3. 2007 již současně s formulářem k prokázání majetkových, výdělkových a osobních poměrů (vzor 060; dále jen „formulář“), a to dokonce v jedné obálce.

Z předloženého spisu krajského soudu Nejvyšší správní soud zjistil následující relevantní skutečnosti rozhodné pro posouzení důvodnosti kasační stížnosti:

Žalobou doručenou krajskému soudu dne 7. 6. 2005 stěžovatel napadl rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky, ze dne 26. 5. 2005, č. j. OAM-936/VL-07-19-2005, kterým byla zamítnuta jeho žádost o udělení azylu jako zjevně nedůvodná podle , o azylu a o změně , o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů. Krajský soud tuto žalobu zamítl rozsudkem ze dne 4. 9. 2006, č. j. - 18, proti němuž stěžovatel brojil kasační stížností podanou dne 13. 11. 2006, jejíž součástí byla mimo jiné i žádost o bezplatné ustanovení právního zástupce. Téhož dne stěžovatel v souvisejícím podání soudu oznámil svou doručovací adresu, odlišnou od adresy pobytu uvedené v kasační stížnosti. Krajský soud však formulář zaslal stěžovateli právě na adresu pobytu. Jelikož si zde stěžovatel zásilku nepřevzal a dle právního názoru krajského soudu nastaly účinky fikce doručení [ve smyslu ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), aplikovatelného ve správním soudnictví dle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “)], vydal krajský soud napadené usnesení o neustanovení zástupce (usnesení ze dne 20. 12. 2006, č. j. - 33), které považoval za doručené na tutéž adresu stejným způsobem. Kasační stížnost se spisy pak po marném uplynutí lhůty k doložení plné moci stěžovatelem zvolenému advokátovi předložil Nejvyššímu správnímu soudu, přičemž v předkládací zprávě uvedl, že stěžovatel není zastoupen advokátem.

Nejvyšší správní soud spis vrátil krajskému soudu a vytkl mu procesní vadu při doručování výše zmíněného formuláře i usnesení o neustanovení zástupce. Krajský soud tedy zaslal obě písemnosti na adresu, kterou uvedl stěžovatel jako adresu pro doručování písemností, a to obě současně v téže obálce. Stěžovatel si zde zásilku vyzvedl, vyplněný formulář zaslal soudu zpět a proti usnesení o neustanovení zástupce podal kasační stížnost.

Kasační stížnost je podle a násl. přípustná. Stěžovatel formálně nepodřadil své námitky pod důvody kasační stížnosti dle ustanovení , což ovšem nebylo jeho zákonnou povinností. Pro posouzení náležitostí kasační stížnosti je podstatné, že stěžovatel řádně vymezil a formuloval kasační námitky. Ty obsahově odpovídají důvodu uvedenému v , konkrétně namítané vadě řízení před soudem, mohla-li mít taková vada za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé.

Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení v rozsahu důvodů uplatněných v kasační stížnosti a dospěl k závěru, že tato je důvodná.

Jednou z podmínek řízení o kasační stížnosti je, že stěžovatel jako fyzická osoba musí být podle ustanovení zastoupen advokátem, pokud sám nemá vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Z tohoto zákonného ustanovení vycházel krajský soud, když zasláním příslušného formuláře zkoumal, zda stěžovatel splňuje podmínky pro bezplatné ustanovení zástupce, který by jej v řízení o kasační stížnosti zastupoval. V této souvislosti je nutno vzít v úvahu také fakt, že stěžovatel není zastoupen ani v tomto řízení o kasační stížnosti proti usnesení o neustanovení zástupce. Dle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 4. 2004, č. j. – 41, však platí, že „v řízení u Nejvyššího správního soudu o kasační stížnosti proti usnesení krajského soudu o zamítnutí návrhu na ustanovení zástupce žalobců není důvodem pro odmítnutí kasační stížnosti nedostatek právního zastoupení ( ).“. V tomto řízení tedy nebylo třeba zkoumat, zda je stěžovatel řádně zastoupen advokátem.

upravuje doručování pouze v některých jednotlivostech a v dalším odkazuje v na ustanovení a následující Dle , věty druhé, platí, že jestliže o to fyzická osoba požádá, soud předá písemnost k doručení na adresu jiného místa v České republice, kterou mu sdělila. Stěžovatel soudu sdělil doručovací adresu odlišnou od místa jím uvedeného pobytu, soud mu však na tuto adresu nedoručoval a citované ustanovení tak porušil. Když pak následně opakovaně doručil formulář již správně na adresu pro doručování písemností, měl vyhodnotit stěžovatelem sdělené údaje a teprve potom na jejich základě rozhodnout o ustanovení či neustanovení zástupce z řad advokátů. Pokud stěžovatel formulář zaslaný soudem vyplnil a odeslal jej soudu zpět, nemůže za takové procesní situace obstát usnesení vydané před tímto datem, nadto odůvodněné tím, že stěžovatel na výzvu k prokázání svých majetkových, výdělkových a osobních poměrů nereagoval. Napadené usnesení krajského soudu bylo vydáno po neúčinně doručené výzvě stěžovateli, kdežto na výzvu, které stěžovatel po řádném doručení vyhověl, krajský soud již nijak nezareagoval.

V dalším řízení je krajský soud povinen řádně posoudit stěžovatelem sdělené údaje relevantní pro posouzení nároku na bezplatné ustanovení zástupce z řad advokátů (či si v případě potřeby vyžádat další potřebné informace) a na základě tohoto posouzení vydat odpovídající rozhodnutí. Teprve po vydání zákonného rozhodnutí o ustanovení zástupce bude možno rozhodnout o kasační stížnosti stěžovatele proti rozsudku ve věci azylu.

S ohledem na výše uvedené Nejvyšší správní soud uzavírá, že krajský soud pochybil, když považoval za zákonné své usnesení, které vydal na podkladě neúčinně doručené výzvy. Jelikož v posuzovaném případě nebyly za dané procesní situace splněny podmínky pro vydání tohoto usnesení, Nejvyšší správní soud jej pro nezákonnost zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení ( ). Krajský soud je v něm povinen v souladu s vysloveným právním názorem Nejvyššího správního soudu, jímž je dle ustanovení vázán, znovu posoudit žádost stěžovatele.

V novém rozhodnutí pak krajský soud rozhodne také o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti ve smyslu ustanovení

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 5. září 2007

JUDr. Radan Malík

předseda senátu