Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Azs 43/2007 - 44

č. j. - 46

U S N E S E N Í

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Marie Součkové a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína, JUDr. Milana Kamlacha, JUDr. Petra Průchy a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobce: S. I., zast. Mgr. Pavlem Barešem, advokátem se sídlem Brno, Panská 12/14, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. 1. 2007 č. j. – 21,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e o d m í t á pro nepřijatelnost.

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Ustanovenému advokátovi stěžovatele Mgr. Pavlu Barešovi s e p ř i z n á v á odměna za zastupování ve výši 2400 Kč. Tato částka bude jmenovanému vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 2 měsíců od právní moci tohoto rozhodnutí. Náklady právního zastoupení stěžovatele nese stát.

O d ů v o d n ě n í :

Včas podanou kasační stížností napadl žalobce (dále též „stěžovatel“) v záhlaví uvedený rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové, jímž byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 21. 7. 2006, č.j. OAM-742/VL-10-K04-2006. Rozhodnutím správního orgánu byla zamítnuta žádost stěžovatele o udělení azylu jako zjevně nedůvodná podle ust. , o azylu a o změně , o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “). Krajský soud se ztotožnil se závěrem žalovaného, že stěžovatel neuvedl žádné skutečnosti svědčící o pronásledování ve smyslu ust. . Důvodem jeho žádosti o azyl byla snaha o legalizaci pobytu na území ČR, kam opakovaně přijížděl za prací. Pokud stěžovatel poukázal na konflikt v Podněstří, vzal soud v úvahu značný časový odstup od těchto událostí (rok 1992), a uzavřel, že tyto nemají vliv na posouzení aktuální situace stěžovatele.

Kasační stížností napadl stěžovatel rozsudek krajského soudu z důvodu vymezeného v ust. a b) , (dále jen „ “). Tvrdil, že Moldávii opustil zejména z důvodu konfliktu v Podněstří. O pronásledování se podle stěžovatele jedná v případě, kdy není jisté, že se člověk nestane obětí vnitřního konfliktu či zvůle ze strany bezpečnostních složek, o kterých je známo, že podléhají korupčnímu jednání. Již v průběhu správního řízení uvedl, že byl fyzicky napadán policejními orgány, nicméně správní orgán k této skutečnosti nepřihlédl a žádným způsobem ji nezaznamenal ve spise. Pokud soud vycházel ze správního spisu, opíral se o nedostatečně provedené a tudíž nezákonné dokazování. Stěžovatel dále namítl, že soud ani správní orgán se nevypořádaly s jeho tvrzením, že jako osoba mluvící ruským jazykem je zranitelnější ve vztahu ke státním orgánům a neprovedly k této skutečnosti žádné dokazování. Z uvedených důvodů navrhl, aby Nejvyšší správní soud zrušil rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Při rozhodování o kasační stížnosti žalobce musel nejprve Nejvyšší správní soud posoudit, zda jsou splněny podmínky řízení. Vzhledem k tomu, že napadený rozsudek byl krajským soudem vynesen dne 29. 1. 2007, tedy po účinnosti novely azylového , zkoumal Nejvyšší správní soud nejprve otázku, zda je kasační stížnost přijatelná ve smyslu ust. , tedy zda podaná kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Vycházel přitom z precedentního usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006, č. j. - 39. Podle tohoto usnesení je podstatným přesahem vlastních zájmů stěžovatele jen natolik zásadní a intenzivní situace, v níž je kromě ochrany veřejného subjektivního práva jednotlivce pro Nejvyšší správní soud též nezbytné vyslovit právní názor k určitému typu případů či právních otázek. Přesah vlastních zájmů stěžovatele je dán jen v případě rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky nad rámec konkrétního případu. Primárním úkolem Nejvyššího správního soudu v řízení o kasačních stížnostech ve věcech azylu je proto nejen ochrana individuálních veřejných subjektivních práv, nýbrž také výklad právního řádu a sjednocování rozhodovací činnosti krajských soudů. V zájmu stěžovatele v řízení o kasační stížnosti ve věcech azylu je pak nejenom splnit podmínky přípustnosti kasační stížnosti a svoji stížnost opřít o některý z důvodu uvedených v ust. , nýbrž také uvést, v čem spatřuje – v mezích kritérií přijatelnosti – v konkrétním případě podstatný přesah svých vlastních zájmů a z jakého důvodu by tedy měl Nejvyšší správní soud předloženou kasační stížnost věcně projednat.

Z hlediska výše uvedeného Nejvyšší správní soud konstatuje, že v daném případě kasační stížnost neobsahuje žádné tvrzení, z něhož by bylo možné dovodit, v čem stěžovatel spatřuje přijatelnost své kasační stížnosti ve smyslu ust. Nejvyšší správní soud pak z úřední povinnosti nenalezl žádnou zásadní právní otázku, k níž by byl nucen se vyjádřit v rámci sjednocování výkladu právních předpisů a rozhodovací činnosti krajských soudů.

Nejvyšší správní soud sice přisvědčil stížní námitce, že se žalovaný ani krajský soud na základě tvrzení stěžovatele o jeho potížích zapříčiněných tím, že hovoří rusky, nezabývaly situací ruskojazyčné menšiny v Moldávii, současně má však za to, že se nejedná o nevyřešenou otázku přesahující podstatně vlastní zájem stěžovatele. Nejvyšší správní soud se totiž uvedenou problematikou již dostatečně zabýval ve své judikatuře, např. v rozsudku ze dne 25. 10. 2005, č. j. - 85, www.nssoud.cz, či v rozsudku ze dne 16. 8. 2006, č. j. - 62, www.nssoud.cz, přičemž dospěl k závěru, že Moldavská republika nepodporuje ani netrpí pronásledování ruskojazyčné menšiny a občané mají právo vybrat si jazyk pro styk se státními orgány.

K otázce zjevně nedůvodné žádosti o azyl se pak Nejvyšší správní soud vyjádřil např. v rozsudku 18. 12. 2003, č. j. - 48, www.nssoud.cz, či v rozsudku ze dne 12. 4. 2007, č. j. - 59, www.nssoud.cz. Důvodností kasační stížnosti, v níž stěžovatel tvrdí, že již ve správním řízení uvedl určité skutečnosti a předložil důkazy, k nimž však správní orgán nepřihlédl (zde se jednalo o tvrzení o fyzickém napadení ze strany policejních orgánů), přičemž takové tvrzení stěžovatele nemělo oporu v obsahu správního spisu, se Nejvyšší správní soud již zabýval např. v rozsudku ze dne 16. 11. 2005, č. j. - 90, www.nssoud.cz. Ustálená judikatura Nejvyššího správního soudu tak poskytuje dostatečnou odpověď na všechny námitky podávané v kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že podmínky přijatelnosti v daném případě nejsou splněny a kasační stížnost podle ust. pro nepřijatelnost odmítl.

Podle ve spojení s nemá při odmítnutí kasační stížnosti žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení. Ustanovenému zástupci stěžovatele náleží v souladu s , o odměnách a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), odměna za jeden úkon právní služby učiněný v řízení o kasační stížnosti ve výši 2100 Kč, a dále náhrada hotových výdajů ve výši paušální částky 300 Kč podle cit. vyhlášky, celkem tedy 2400 Kč. Uvedená částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní moci tohoto usnesení.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné (§ 53 odst. 3

).

V Brně dne 5. září 2007

JUDr. Marie Součková

předsedkyně senátu