Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 As 44/2007 - 60

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Marie Součkové v právní věci žalobce J. V., zastoupeného advokátem JUDr. Vladimírem Vaňkem se sídlem Karlovo nám. 28/559, Praha 2, proti žalovanému Řediteli Policie České republiky, Správy hlavního města Prahy, se sídlem Kongresová 1666/2, Praha 4, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. 3. 2007 č. j. - 38,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce podal včas kasační stížnost proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. 3. 2007 č. j. - 38, jímž byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 7. 2006 č. 2234/2005. Tímto rozhodnutím bylo zamítnuto žalobcovo odvolání a potvrzeno rozhodnutí ředitele Policie České republiky, obvodního ředitelství Praha II ve věcech kázeňských, ze dne 11. 3. 2005 čj. 304/2005. Rozhodnutím správního orgánu I. stupně byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku proti bezpečnosti a plynulosti silničního provozu podle ust. , o přestupcích, za což mu byl uložen kázeňský trest snížení funkčního platu o 5 % na dobu 2 měsíců podle ust. , o služebním poměru příslušníků Policie České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “).

Žalobce považoval napadené správní rozhodnutí za nezákonné a domáhal se jeho zrušení a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. Tvrdil, že ve správním řízení podal odvolání dne 5. 4. 2005, odvolací orgán (žalovaný) však o tomto odvolání rozhodl až dne 19. 7. 2005. Nebyla tak dodržena zákonem stanovená prekluzivní lhůta, která připadla na den 6. 6. 2005. Z tohoto důvodu považoval žalobce rozhodnutí za nezákonné.

Městský soud v Praze dospěl k závěru, že lhůta stanovená v ust. je lhůtou pořádkovou, jejíž uplynutí samo o sobě nezakládá žádná následná práva či povinnosti dotčených subjektů, neboť zákon nic takového nestanoví. Ze znění tohoto ustanovení je patrné, že odvolací orgán má povinnost v příslušné lhůtě rozhodnout, nic dalšího však z něj již neplyne. Pokud by v ust. měl založit určité osobě právo či jiné osobě takové právo odejmout, musel by tak učinit výslovně, jak je běžné v jiných právních předpisech, které takovou skutečnost upravují. v ust. nestanoví žádný předpokládaný následek spojený s uplynutím doby. Podle názoru Městského soudu v Praze proto nelze dospět k jinému závěru, než že se jedná o lhůtu pořádkovou, jejímž uplynutím nedojde k zániku práva služebního funkcionáře věc v odvolacím řízení projednat a rozhodnout.

V kasační stížnosti žalobce tvrdí důvod uvedený v ust. , (dále jen „ “), tedy nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení.

Podle názoru žalobce názor Městského soudu v Praze, že prekluze musí být založena výslovně zákonem, nemá oporu v zákonném ustanovení. Soudem uvedený výčet zákonných ustanovení upravujících lhůty, které mají prekluzivní povahu, není úplný.

Žalobce uvádí, že náš právní řád obsahuje zákonná ustanovení, ve kterých jsou obsaženy prekluzivní lhůty, aniž by tato skutečnost byla výslovně uvedena. Skutečnost, že se jedná o prekluzivní lhůtu, nemusí být výslovně uvedena. Nezřídka dochází k tomu, že nahlížení na lhůtu jako prekluzivní či naopak se vyvíjí, a to v závislosti na vývoji judikatury a právní nauky. Příkladem lze uvést restituční zákony, např. , o mimosoudních rehabilitacích.

Žalobce tedy namítl, že ust. upravuje lhůtu, která má prekluzivní charakter a navrhuje, aby napadený rozsudek Městského soudu v Praze byl zrušen.

Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.

Nejvyšší správní soud, vázán rozsahem a důvody kasační stížnosti ( a 3 ), posoudil kasační stížnost takto:

Ust. zní:

Odvolací orgán je povinen rozhodnout o odvolání bez zbytečného odkladu, nejdéle do 60 dnů od dne podání odvolání, a to po předchozím projednání v poradní komisi.

Nejvyšší správní soud se ztotožňuje s Městským soudem v Praze, že v tomto ustanovení není stanovena lhůta prekluzivní (tedy lhůta znamenající zánik práva, k níž by musel správní orgán i soud přihlédnout z úřední povinnosti), nýbrž lhůta pořádková. Pokud by se mělo jednat o lhůtu prekluzivní, musel by zákon stanovit, jaký by byl procesní postup, jestliže by lhůta nebyla dodržena (např. zastavení odvolacího řízení v okamžiku uplynutí lhůty 60 dnů od podání odvolání). Nic takového však zákon nestanovil.

I v jiných právních předpisech jsou stanoveny lhůty pro rozhodnutí (např. v ust. , , v ust. , , který nahradil ). Právní praxe nemá pochybnosti o tom, že se jedná o lhůty pořádkové, nikoli o lhůty prekluzivní. Nevydání rozhodnutí ve lhůtě v zákoně stanovené je tedy vadou správního řízení, nikoli však takovou vadou, která by měla za následek nezákonnost rozhodnutí o věci samé a tudíž zrušení takového rozhodnutí soudem.

Možno ještě dodat, že jsou-li splněny zákonné podmínky, lze se proti nečinnosti správního orgánu bránit žalobou na ochranu proti nečinnosti správního orgánu ( a násl. ).

Kasační stížnost tedy není důvodná a Nejvyšší správní soud ji podle ust. zamítl.

O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti bylo rozhodnuto podle ust. Žalobce ve věci úspěšný nebyl a žalovanému nevznikly náklady převyšující jeho běžnou úřední činnost.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 5. září 2007

JUDr. Jaroslav Vlašín

předseda senátu