Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Ads 26/2007 - 47

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Marie Součkové v právní věci žalobkyně H. M., zast. JUDr. Branislavem Renkerem, advokátem se sídlem Praha 1, Hybernská 9, proti žalované České správě sociálního zabezpečení, se sídlem Praha 5, Křížová 25, o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 6. 10. 2006, č. j. – 5,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Ustanovenému advokátovi stěžovatele JUDr. Branislavu Renkerovi s e p ř i z n á v á odměna za zastupování ve výši 2400 Kč. Tato částka bude jmenovanému vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 2 měsíců od právní moci tohoto rozhodnutí. Náklady právního zastoupení stěžovatele nese stát.

O d ů v o d n ě n í :

Včas podanou kasační stížností napadla žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) v záhlaví uvedené usnesení Krajského soudu v Praze, jímž byla odmítnuta její žaloba proti rozhodnutí žalované ze dne 4. 9. 2006, č. j. X. Rozhodnutím správního orgánu byla zamítnuta žádost stěžovatelky o částečný invalidní důchod pro nesplnění podmínek stanovených v ust. , o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů.

Krajský soud zjistil, že podaná žaloba postrádá náležitosti stanovené v ust. a , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), neboť z ní není zřejmé, jakého rozhodnutí se týká, žalobkyně neuvedla důkazy, které navrhuje provést, ani výrok rozhodnutí soudu, jehož se domáhá. Rovněž k žalobě nepřipojila napadené správní rozhodnutí. Usnesením ze dne 6. 9. 2006, č. j. – 3, proto soud žalobkyni vyzval k odstranění vad podání ve lhůtě 10 dnů od doručení tohoto usnesení. Současně ji poučil o tom, jakým způsobem má vady odstranit, a o následcích nesplnění uložené povinnosti. Na tuto výzvu (doručenou dne 11. 9. 2006) však žalobkyně nereagovala a nedostatky podání ve stanovené lhůtě neodstranila. Krajský soud dospěl k závěru, že nejsou splněny podmínky řízení a v řízení tak není možné pokračovat. Žalobu proto usnesením odmítl.

Stěžovatelka podala proti tomuto usnesení včas kasační stížnost z důvodu podle ust. Požádala o přezkoumání rozhodnutí žalované ve věci žádosti o invalidní důchod. Dále uvedla, že jednáním soudu došlo k porušení jejích práv ve smyslu S ohledem na složitost věci a právního systému České republiky měl soud stěžovatelce ustanovit zástupce k ochraně jejích práv. Z podání stěžovatelky ze dne 4. 9. 2006, 25. 10. 2006 a 1. 11. 2006 je zjevné, že právní formulace obsažené v usnesení krajského soudu jsou pro ni jakožto právního laika nepřehledné a nesrozumitelné. Stěžovatelka je v tíživé finanční situaci a je pro ni tudíž nedostupná jakákoliv právní pomoc, kterou by musela hradit ze svých prostředků. Zástupce z řad advokátů jí byl ustanoven teprve po podání kasační stížnosti. Na základě uvedeného stěžovatelka považuje napadené usnesení za nezákonné. Navrhla proto, aby je Nejvyšší správní soud zrušil a věc vrátil Krajskému soudu v Praze k dalšímu řízení. Současně požádala o přiznání odkladného účinku podané kasační stížnosti.

Po posouzení věci uvážil Nejvyšší správní soud takto:

V projednávaném případě krajský soud žalobu odmítl, neboť měl za to, že v řízení nelze pokračovat pro nedostatek podmínek řízení. O věci samé tudíž meritorně nerozhodoval. Nejvyšší správní soud tak může v řízení o kasační stížnosti posoudit pouze to, zda závěr krajského soudu, že podaná žaloba postrádala náležitosti podle ust. a 3 a , je odpovídající a zda soud následně postupoval v souladu s ust. Nemůže se však již zabývat samotným rozhodnutím žalované, tedy tím, zda žalovaná správně posoudila splnění podmínek přiznání částečného invalidního důchodu stěžovatelce.

Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení Krajského soudu v Praze z hlediska uplatněného stížního bodu a po posouzení věci dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.

Žaloba musí obsahovat jak obecné náležitosti podání podle a 3 , tak zvláštní náležitosti stanovené v a 2 Podle citovaného ustanovení musí žaloba mj. obsahovat označení napadeného rozhodnutí, označení důkazů k prokázání tvrzení žalobce a návrh výroku rozsudku. K žalobě je třeba připojit jeden opis napadeného rozhodnutí.

Podle ust. předseda senátu usnesením vyzve podatele k opravě nebo odstranění vad podání a stanoví k tomu lhůtu. Nebude-li podání v této lhůtě doplněno nebo opraveno a v řízení nebude možno pro tento nedostatek pokračovat, soud řízení o takovém podání usnesením odmítne, nestanoví-li zákon jiný procesní důsledek. O tom musí být podatel ve výzvě poučen.

Nejvyšší správní soud se ztotožnil se závěrem Krajského soudu v Praze, že podaná žaloba neobsahovala výše uvedené náležitosti vymezené v ust. a 2 Krajský soud proto stěžovatelku vyzval k jejich doplnění ve lhůtě 10 dní. V usnesení obsahujícím tuto výzvu byla stěžovatelka poučena o tom, jakým způsobem má své podání (žalobu) doplnit, jakož i o tom, že neodstraní-li vady podání, soud usnesením řízení o tomto podání odmítne. Na výzvu soudu stěžovatelka nijak nereagovala, ani nepožádala o případné prodloužení lhůty, která se s ohledem na povahu předmětného úkonu, k němuž byla určena, jeví i Nejvyššímu správnímu soudu jako přiměřená. Stížní námitku, že krajský soud nevzal v úvahu, že stěžovatelka je neznalá práva a neustanovil jí proto zástupce k ochraně jejích práv, posoudil Nejvyšší správní soud jako nepřípadnou. Z ust. vyplývá, že předseda senátu může za stanovených podmínek ustanovit usnesením zástupce navrhovateli, a to na jeho návrh. Pokud tedy stěžovatelka měla za to, že její právní znalosti nepostačují k sepsání žaloby či k odstranění jejích nedostatků, avšak současně neměla možnost zajistit si právní pomoc, mohla o ustanovení zástupce soudem sama požádat. Žalobkyně však nejen že toto neučinila, ale na výzvu soudu nijak nereagovala. Neobeznámila ho tedy ani se skutečnostmi tvrzenými v kasační stížnosti o složitosti věci, své neznalosti práva a neporozumění výzvě tak, aby soud mohl ve věci ochrany jejich procesních práv učinit další úkony. Krajskému soudu tedy v jeho procesním postupu nelze ničeho vyčíst.

Vzhledem k výše uvedenému dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že Krajský soud v Praze postupoval zcela v souladu s ust. a nepochybil, pokud z důvodu neodstranění vad žaloby, pro něž nebylo možno v řízení pokračovat, žalobu odmítl.

Nejvyšší správní soud tedy uzavírá, že napadené usnesení netrpí nezákonností z důvodu tvrzeného stěžovatelkou podle ust. , a kasační stížnost proto podle ust. jako nedůvodnou zamítl.

Za této situace již Nejvyšší správní soud samostatně nerozhodoval o návrhu stěžovatelky na přiznání odkladného účinku podané kasační stížnosti.

O nákladech řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle , 2 za použití ustanovení téhož zákona. Stěžovatelka neměla ve věci úspěch, žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti ze zákona. Nejvyšší správní soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Ustanovenému zástupci stěžovatelky náleží v souladu s a , c) a d) , o odměnách a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), odměna za tři úkony právní služby učiněné v řízení o kasační stížnosti ve výši 1500 Kč, a dále náhrada hotových výdajů ve výši paušální částky 900 Kč podle cit. vyhlášky. Účtovanou odměnu za úkon označený jako „studium spisu u Krajského soudu v Praze“ Nejvyšší správní soud nepřiznal, neboť je podle jeho názoru zahrnut pod ust. advokátního tarifu. Ustanovenému zástupci se tedy přiznává náhrada nákladů v celkové výši 2400 Kč. Uvedená částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 2 měsíců od právní moci tohoto rozsudku. Náklady právního zastoupení stěžovatelky nese podle ust. stát.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 5. září 2007

JUDr. Jaroslav Vlašín

předseda senátu