Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

1 Afs 47/2007 - 51

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Josefa Baxy v právní věci žalobce M. K., zastoupeného JUDr. Jiřím Žákem, advokátem se sídlem Gen. Svobody 6, 787 01 Šumperk, proti žalovanému Finančnímu ředitelství v Ostravě, se sídlem Na Jízdárně 3, 709 00 Ostrava, proti rozhodnutí ze dne 25. 7. 2005, č. j. 1027/130/2005, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 3. 2007, č. j. - 28,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žalovaný n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Žalovaný j e p o v i n e n zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti ve výši 2856 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Karla Uhlíře, advokáta.

O d ů v o d n ě n í :

Dne 25. 7. 2005 zamítl žalovaný odvolání žalobce proti dodatečnému platebnímu výměru na daň z přidané hodnoty za zdaňovací období 1. čtvrtletí roku 2000 ve výši 12 345 Kč vydanému Finančním úřadem v Šumperku (dále jen „správce daně“). Tato daňová povinnost byla žalobci doměřena na základě daňové kontroly zahájené dne 26. 6. 2003 mimo jiné i za výše uvedené zdaňovací období. Ve zprávě o kontrole, kterou správce daně projednal se žalobcem dne 13. 10. 2003 nicméně neuvedl, že by hodlal žalobci doměřit daň z přidané hodnoty za 1. čtvrtletí roku 2000. Následně dne 7. 12. 2004 sepsal správce daně se žalobcem protokol o ústním jednání, v němž uvedl, že za předmětné zdaňovací období nebyla dosud stanovena daňová povinnost, ač nedošlo k její prekluzi (jak se správce daně mylně domníval), a tudíž bude daň doměřena, což správce daně učinil citovaným platebním výměrem.

Proti rozhodnutí žalovaného brojil žalobce žalobou, na jejímž základě Krajský soud v Ostravě dne 8. 3. 2007 rozhodnutí žalovaného pro vady řízení zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že ze zprávy o daňové kontrole nevyplývá, na základě jakých skutečností byl dodatečný platební výměr vydán (zpráva je v případě předmětného zdaňovacího období nejednoznačná), a že správce daně porušil zákona České národní rady č. , o správě daní a poplatků (dále jen „ “), když svůj názor, že došlo k prekluzi daně za 1. čtvrtletí roku 2000, uvedl pouze v neveřejné části spisu a zpráva o daňové kontrole neobsahovala také žádné údaje o důkazních prostředcích a právních a skutkových úvahách ve vztahu k předmětnému zdaňovacímu období.

Ve včas podané kasační stížnosti žalovaný uvedl, že kontrolní zjištění za předmětné zdaňovací období jsou ve zprávě o daňové kontrole popsána zcela srozumitelným a jednoznačným způsobem. Ze zprávy vyplývá, že žalobce mimo jiné nezahrnul do daňového přiznání k dani z přidané hodnoty ve zmiňovaném zdaňovacím období ve zprávě uvedené doklady za uskutečněná zdanitelná plnění. Dále je patrné, že žalobce vedl záznamy nutné pro daňové řízení nedostatečně a nevěrohodně, a proto správce daně dospěl k závěru, že základ daně a daň nelze ověřit v rámci dokazování. S těmito zjištěními byl žalobce seznámen a byla mu dána možnost se k nim vyjádřit (viz protokol o ústním jednání ze dne 13. 10. 2003). Skutečnost, že ve zprávě o daňové kontrole není vyčíslena částka, která bude žalobci za zdaňovací období 1. čtvrtletí roku 2000 dodatečně vyměřena, není podle žalovaného způsobilá vyvolat pochybnosti o kontrolních závěrech týkajících se tohoto zdaňovacího období.

Současně žalovaný nesouhlasil se závěry krajského soudu, že by bylo porušeno právo žalobce obsažené v § 16 odst. 4 písm. f) daňového řádu, neboť poté, co správce daně zjistil své pochybení v posuzování prekluze předmětné daně, pozval žalobce na ústní jednání, kde ho seznámil s důvody pro dodatečné vyměření daně a sepsal o tom protokol. V rámci tohoto jednání bylo žalobci umožněno se k závěrům správce daně vyjádřit. Daň byla navíc stanovena za použití pomůcek a je tedy logické, že zpráva nemohla obsahovat údaje o důkazních prostředcích a o jejich hodnocení, jak vytýká žalovanému krajský soud. Úvahy správce daně vedoucí k dodatečnému vyměření daně za předmětné zdaňovací období, které krajský soud ve zprávě o daňové kontrole postrádá, jsou v ní obsaženy a dále s nimi byl žalobce seznámen při ústních jednáních dne 13. 10. 2003 a dne 7. 12. 2004. Ustanovení § 16 odst. 4 písm. f) daňového řádu tak bylo podle názoru žalovaného (i s ohledem na další proběhlá ústní jednání ve věci) naplněno.

Ze všech výše uvedených důvodů žalovaný navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek Krajského soud v Ostravě zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalobce ve svém vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že setrvává na svých dříve prezentovaných stanoviscích uvedených v odvolání, tedy že došlo k nezákonnému doměření daně po ukončení daňové kontroly, která doměrek daně nezjistila a že novou kontrolu nelze provést a daň doměřit v důsledku prekluze. Dále žalobce odkázal na obsah správní žaloby, ztotožnil se se závěrem obsaženým v napadeném rozsudku a navrhl zamítnutí kasační stížnosti.

Kasační stížnost není důvodná.

Žalovaný v kasační stížnosti v prvé řadě napadá závěr krajského soudu o nejednoznačnosti zprávy o daňové kontrole; pro vyřešení této námitky proto Nejvyšší správní soud podrobil zkoumání přímo tuto zprávu ve vztahu ke zdaňovacímu období 1. čtvrtletí roku 2000. Na straně 2 zprávy o daňové kontrole pod hlavičkou „výsledek kontroly“ a rubrikou „kontrola správnosti a úplnosti daňového přiznání“ je uvedena tabulka. U 1. čtvrtletí roku 2000 je v ní pak zapsána daňová povinnost podle daňového přiznání ve výši 3201 Kč a daňová povinnost stanovená na základě kontroly ve výši 3201 Kč; rozdíl není uveden. Z toho tedy vyplývá, že správce daně za předmětné zdaňovací období stanovil daňovou povinnost ve stejné výši, jakou žalobce přiznal v daňovém přiznání, a současně tedy správce daně zřejmě nezjistil žádná pochybení žalobce, která by vedla ke stanovení daňové povinnosti v jiné výši.

Následuje rubrika „kontrolní zjištění“ v níž na straně 3 zprávy v bodu 2.2. a) 1) (kontrola daně na výstupu) je uvedena jako nedostatek skutečnost, že žalobce nezahrnul do evidence pro účely daně z přidané hodnoty a daňového přiznání k dani z přidané hodnoty za 1. čtvrtletí roku 2000 celkem deset daňových dokladů za uskutečněná zdanitelná plnění (daň z přidané hodnoty v celkové výši 3047,10 Kč). Dále na straně 4 zprávy, když správce daně odůvodňuje stanovení daňové povinnosti podle pomůcek, odkazuje na právě zmiňované nezahrnutí daňových dokladů do evidence. Konečně na straně 5 zprávy o daňové kontrole správce daně stanovuje výši daňové povinnosti za jednotlivá kontrolovaná zdaňovací období; avšak zdaňovací období 1. čtvrtletí roku 2000 zde vůbec není uvedeno a stejně tak není uvedeno v příloze č. 1 ke zprávě o daňové kontrole obsahující rozpis doměřené daně za jednotlivá zdaňovací období.

Zatímco tedy správce daně na jedné straně uvádí, že kontrolou nebyl zjištěn rozdíl v daňové povinnosti za předmětné zdaňovací období, na druhé straně popisuje pochybení žalobce, kterých se v tomto zdaňovacím období dopustil a jež mají vliv na výši daňové povinnosti. Zároveň však z těchto skutečností nevyvozuje žádné závěry a o tomto zdaňovacím období mlčí. Z toho ovšem vyplývá, že zpráva o daňové kontrole trpí vnitřní rozporností; námitka žalovaného, že zpráva je jasná a srozumitelná tedy neobstojí. Nejvyšší správní soud sice souhlasí se žalovaným v tom, že neuvedení konkrétní částky, která bude žalobci za předmětné zdaňovací období vyměřena, není způsobilé vyvolat pochybnosti o zprávě (k tomu srov. i krajským soudem uváděný rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 4. 2006, č. j. - 117), nicméně nejednoznačnost a vnitřní rozpornost zprávy je bezpochyby dána výše uvedenými skutečnostmi. Je-li pak zpráva o daňové kontrole vnitřně rozporná, nemůže sloužit jako jediný důkaz pro doměření daně.

Současně má tato vada zásadní vliv na posouzení námitky žalovaného, že žalobci bylo umožněno se k výsledkům kontroly dostatečně vyjádřit a že byla zachována jeho práva podle § 16 odst. 4 písm. f) daňového řádu. Vyjadřoval-li se totiž žalobce ke skutečnostem vzájemně rozporným a neúplným (ohledně předmětného daňového období správce daně ve zprávě vůbec neuvedl, že daň byla dle jeho názoru prekludována; to zmínil pouze v neveřejné části spisu, s níž se žalobce z povahy věci nemohl seznámit), nelze dospět k závěru, že by byla respektována jeho práva zmiňovaná v citovaném ustanovení. Následný protokol o ústním jednání ze dne 7. 12. 2004, v němž správce daně žalobci sděluje své pochybení týkající se prekluze daně za zdaňovací období 1. čtvrtletí roku 2000 a dále odkazuje právě na zprávu o daňové kontrole a seznamuje žalobce se skutečností, že mu bude doměřena daň a v jaké výši, lze sice považovat za nápravu toho, že správce daně nesdělil žalobci nic ohledně svého původního názoru o prekluzi daně. Ani tento protokol však nemůže zhojit rozporná tvrzení obsažená ve zprávě o daňové kontrole. Nejvyšší správní soud se ztotožňuje s názorem žalovaného, že zpráva o daňové kontrole nemohla obsahovat důkazní prostředky a jejich hodnocení s ohledem na to, že daň byla stanovena podle pomůcek. Avšak i v případě stanovení daně podle pomůcek musí být ze zprávy o daňové kontrole jasně patrno, na základě jakých skutečností správce daně přistoupil právě k tomuto způsobu stanovení daně. K tomu lze citovat z nálezu Ústavního soudu ze dne 27. 8. 2001, sp. zn. : „Byl-li dodatečný platební výměr, který nemusí obsahovat odůvodnění jako nezbytnou součást rozhodnutí (§ 46 odst. 7, § 32 odst. 3 zákona o správě daní a poplatků), vydán na základě předtím provedené daňové kontroly, pak závěry správce daně týkající se kontrolního nálezu, výsledku a způsobu jeho zjištění, jakož i reakce na vyjádření a případné návrhy daňového subjektu, musí být přezkoumatelným způsobem seznatelné ze zprávy o daňové kontrole“. Nejvyšší správní soud k tomu dodává, že pokud jsou tyto skutečnosti ve vzájemném nesouladu a odporují si, pak stanovení daně pouze na jejich základě nemá oporu ve správním spise (zprávě o daňové kontrole), resp. je s ním v rozporu.

Žalovaný se svými námitkami tedy neuspěl; jelikož v řízení o kasační stížnosti nevyšly najevo žádné vady, k nimž je nutno přihlížet z úřední povinnosti ( ), Nejvyšší správní soud zamítl kasační stížnost jako nedůvodnou. O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s Žalovaný neměl ve věci úspěch, a nemá proto právo na náhradu nákladů řízení. Žalobce naopak ve věci měl plný úspěch; náklady řízení v jeho případě tvoří mimosmluvní odměna jeho zástupce podle advokátního tarifu. Soud proto přiznal žalobci částku 2100 Kč za jeden úkon právní služby spočívající v podání vyjádření ke kasační stížnosti [ ve spojení s advokátního tarifu] a dále částku 300 Kč jako paušální náhradu výdajů s tímto úkonem spojených [ advokátního tarifu]. Jelikož zástupce žalobce je plátcem daně z přidané hodnoty, zvýšil soud náklady řízení ve smyslu o 456 Kč. Celkem tedy žalobci na náhradě nákladů řízení náleží částka ve výši 2856 Kč.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 12. září 2007

JUDr. Marie Žišková

předsedkyně senátu

č. j. -57

OPRAVNÉ USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Marií Žiškovou v právní věci žalobce M. K., zastoupeného JUDr. Jiřím Žákem, advokátem se sídlem Gen. Svobody 6, 787 01 Šumperk, proti žalovanému Finančnímu ředitelství v Ostravě, se sídlem Na Jízdárně 3, 709 00 Ostrava, proti rozhodnutí ze dne 25. 7. 2005, č. j. 1027/130/2005, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 3. 2007, č. j. - 28, o opravě rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 9. 2007, č. j. - 51,

t a k t o :

I. V rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 9. 2007, č. j. 1 Afs 47/2007- 51, s e o p r a v u j e výrok III., který zní: „Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti ve výši 2856 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Jiřího Žáka, advokáta“.

II. Vykonatelnost rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 9. 2007, č. j. - 51, s e o d k l á d á do doby právní moci tohoto opravného usnesení.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem ze dne 12. 9. 2007, č. j. - 51, zamítl Nejvyšší správní soud kasační stížnost žalovaného proti rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 3. 2007, č. j. - 28; současně rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

V písemném vyhotovení rozsudku došlo k nesprávnému označení zástupce žalobce ve výroku o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti. Soud proto k opravě svého rozhodnutí vydal toto opravné usnesení a současně odložil vykonatelnost rozsudku ze dne 12. 9. 2007, č. j. - 51, postupem podle

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 4. října 2007

JUDr. Marie Žišková

předsedkyně senátu