Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 Afs 98/2006 - 56

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Příhody a soudců JUDr. Michala Mazance a Mgr. Jana Passera v právní věci žalobce V. P., zastoupeného Pavlem Uhlem, advokátem se sídlem v Praze 5, Kořenského 15, proti žalovanému Celnímu ředitelství Praha, se sídlem Praha 1, Washingtonova 11, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 1. 2006, čj. - 33,

takto:

I. Kasační stížnost se zamítá.

II. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

Žalovaný rozhodnutím ze dne 13. 6. 2005, čj. 8499-05-021 Kl, zamítl odvolání žalobce proti výzvě k peněžitému plnění v náhradní lhůtě vydané Celním úřadem Praha D 1 dne 18. 5. 2005, čj. 554-04/05-1768/021, jíž byl žalobce dle zákona ČNR č. , o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů (dále je „daňový řád“), vyzván k úhradě dlužné částky 2000 Kč v náhradní lhůtě. Toto peněžité plnění bylo žalobci uloženo jako sankce a náklady řízení rozhodnutím o přestupku ze dne 8. 3. 2005, čj. 554-02/05-1768/021.

Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného žalobou u Městského soudu v Praze. Městský soud žalobu usnesením ze dne 26. 1. 2006, čj. - 33, odmítl s tím, že výzva dle daňového řádu není rozhodnutím ve smyslu , tudíž jde o návrh nepřípustný [ , ].

Žalobce podal proti tomuto usnesení kasační stížnost, v níž dle jejího obsahu namítá důvod obsažený v , tedy nezákonnost rozhodnutí o odmítnutí návrhu. Nesouhlasí s posouzením právní otázky charakteru výzvy dle daňového řádu městským soudem. Má za to, že v materiálním i formálním smyslu se jedná o rozhodnutí. Jednak je správní akt jako rozhodnutí označen a jednak ve výrokové části obsahuje výslovné uložení povinnosti, která předtím nebyla žádným správním aktem uložena. Správní akt dále obsahuje odůvodnění a poučení o odvolání, čímž naplňuje formální stránku správního rozhodnutí. Navíc jde o jediný akt, který byl žalobci doručen, a žalobce využil možnosti uvedené v poučení a podal odvolání, po jeho odmítnutí i žalobu. Postup městského soudu vede k odepření spravedlnosti, neboť účastník řízení nemá jinou možnost, jak proti jedinému jemu doručenému rozhodnutí brojit. Dodává, že pouhá upomínka by samozřejmě nepodléhala přezkumu ve správním soudnictví, avšak v tomto případě správní akt zakládá ve své výrokové části práva a povinnosti. Navíc žádné předchozí rozhodnutí nebylo účastníkovi řízení doručeno. Z uvedených důvodů navrhuje, aby Nejvyšší správní soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.

Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že rozhodnutí o přestupku ze dne 8. 3. 2005 bylo řádně doručeno. Stěžovatel byl v tomto řízení zastoupen advokátkou, která ihned udělila substituční plnou moc Mgr. Jaroslavu Markovi. Předmětné rozhodnutí o přestupku bylo doručováno poštou na adresu právního zástupce. Zásilka byla uložena na poště dne 11. 3. 2005 a zástupce žalobce byl o uložení informován výzvou pošty ze dne 11. 3. 2005 a opakovanou výzvou ze dne 21. 3. 2005, avšak rozhodnutí si v úložní lhůtě nevyzvedl, proto byla v souladu s , o správním řízení, ve znění pozdějších předpisů, uplatněna fikce doručení. Dnem doručení rozhodnutí je 14. 3. 2005. Vzhledem k tomu, že žalobce nevyužil svého práva podat odvolání, nabylo rozhodnutí právní moci dne 30. 3. 2005. Výzva k peněžitému plnění v náhradní lhůtě je správním aktem vydaným v rámci vymáhání daňového nedoplatku včetně nedoplatku na pokutách. Jde o procesní správní akt, kterým správní orgán upravuje další postup po vydání hmotně právního správního aktu, a nelze jej považovat za rozhodnutí ve smyslu Z těchto důvodů navrhuje zamítnutí kasační stížnosti.

Důvodnost kasační stížnosti posoudil Nejvyšší správní soud v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů ( , 3 ).

Stěžovatel se domáhá přezkoumání výzvy k uhrazení daňového nedoplatku v náhradní lhůtě ve správním soudnictví.

V souladu s konstantní judikaturou Rozsudek ze dne 29. 1. 2004, č.j. -48, obdobně i nález Ústavního soudu ze dne 21. 12. 2006, sp. zn. .

Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že výzva vydaná podle § 73 odst. 1 daňového řádu má jen povahu procesního úkonu adresovaného daňovému dlužníku s přesně stanovenou daňovou povinností; tato výzva proto nepodléhá přezkumu ve správním soudnictví. V rozsudku ze dne 29. 1. 2004, čj. - 48, Nejvyšší správní soud vyslovil názor, že při zasílání takové výzvy se vychází z toho, že její adresát je již v pozici daňového dlužníka s přesně stanovenou daňovou povinností. Doručením této výzvy se adresátova práva nijak nemění, tím méně lze tvrdit, že by byla zakládána. Tato výzva je ve své podstatě pouze prvým úkonem daňové exekuce. Předmětné ustanovení sice dává daňovému dlužníkovi možnost podat odvolání, avšak takové odvolání již nemůže měnit samotný rozsah daňového nedoplatku, ale například pouze upozornit na nesoulad mezi nezávisle existujícím daňovým nedoplatkem a výší částky, k jejímuž zaplacení je daňový dlužník vyzýván.

Na tomto závěru nemůže nic měnit ani stěžovatelem zpochybňované doručení správního rozhodnutí, jímž mu byla povinnost uložena. Právní vady exekučního titulu může namítat v rámci námitek proti exekučnímu příkazu ( daňového řádu). V souladu s judikaturou Nejvyššího správního soudu – viz rozsudek rozšířeného senátu ze dne 26. 10. 2005, čj. - 54) – je rozhodnutí o námitkách proti exekučnímu příkazu rozhodnutím ve smyslu , neboť prováděním daňové exekuce dochází vždy přinejmenším k zásahu do vlastnického práva garantovaného d. S ohledem na y nemůže být toto rozhodnutí ze soudního přezkumu vyloučeno.

Vzhledem k výše uvedeným závěrům Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že není dán kasační stížností uplatněný důvod pro zrušení napadeného usnesení, a proto kasační stížnost jako nedůvodnou podle věty druhé zamítl, a to bez nařízení jednání ( ).

Stěžovatel, který neměl v tomto soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení a úspěšnému žalovanému náklady řízení nevznikly. Proto soud rozhodl, že se žalovanému právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává ( , ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 25. září 2007

JUDr. Petr Příhoda

předseda senátu