Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 Afs 59/2006 - 65

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Příhody a soudců JUDr. Michala Mazance a Mgr. Jana Passera v právní věci žalobce Ing. V. S., zastoupeného JUDr. Jaroslavem Němečkem, advokátem v Šumperku, Blahoslavova 4, proti žalovanému Finančnímu ředitelství v Ostravě, Ostrava, Na Jízdárně 3, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 11. 2003, čj. 7434/140/2003, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 10. 2005, čj. - 26,

takto:

I. Kasační stížnost se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

Žalovaný rozhodnutím ze dne 19. 11. 2003, čj. 7434/140/2003, zamítl odvolání žalobce proti platebnímu výměru Finančního úřadu v Šumperku (správce daně) ze dne 25. 3. 2003, čj. 41779/03/398960/5155, kterým byla žalobci vyměřena daň z převodu nemovitostí ve výši 117 100 Kč.

Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného žalobou u Krajského soudu v Ostravě, který ji rozsudkem ze dne 21. 10. 2005, čj. - 26, zamítl.

Krajský soud v odůvodnění rozsudku konstatoval, že za zánik účasti společníka ve smyslu zákona ČNR č. , o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), nelze v případě společnosti s ručením omezeným považovat pouze případy výslovně upravené v až obchodního zákoníku, jak tvrdí naopak žalobce. Důsledkem takového výkladu by byl totiž podle krajského soudu stav, kdy společník, který převedl svůj obchodní podíl, by byl i nadále společníkem, neboť jeho účast ve společnosti by nemohla tímto způsobem zaniknout. Podle obchodního zákoníku přitom představuje obchodní podíl práva a povinnosti společníka a jim odpovídající účast na společnosti s ručením omezeným. Logickým výkladem citovaného ustanovení je tedy nutno dospět k závěru, že převede-li společník obchodní podíl na jiného, zanikne tím jeho účast ve společnosti – jejímž vyjádřením je obchodní podíl. Argumentace žalobce, že obchodní zákoník rozlišuje mezi zánikem účasti a pozbytím účasti ve společnosti, není podložena odkazem na konkrétní normy, obchodní zákoník pojem pozbytí účasti neobsahuje. Převod obchodního podílu má tedy za následek zánik účasti společníka v obchodní společnosti a pokud se tak stane do pěti let od realizace nepeněžitého vkladu do základního jmění společnosti, není splněna ani zákonná podmínka pro osvobození od daně z převodu nemovitosti podle V posuzované věci bylo prokázáno, a žalobce ani nezpochybnil, že jeho účast v obchodní společnosti zanikla ke dni 10. 2. 2002 a že předmětné nemovitosti byly do obchodní společnosti vloženy ke dni 22. 9. 1998. Námitka, podle níž žalovaný porušil , je tedy nedůvodná.

Žalobce (stěžovatel) brojil proti rozsudku krajského soudu kasační stížností. Dovolal se stížního důvodu podle , tj. nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem. Namítl, že pokud neobsahuje vlastní definici zániku účasti společníka ve společnosti, je třeba vyjít z úpravy obchodního zákoníku. Zánikem účasti ve společnosti není jakékoliv pozbytí účasti ve společnosti, ale pouze ty případy, které jsou jako takové obchodním zákoníkem nazvány a upraveny ( až obchodního zákoníku). Při zániku účasti společníka ve společnosti vzniká společníku nárok na vypořádací podíl podle , což zánik účasti odlišuje od jiných způsobů pozbytí účasti společníka ve společnosti. Obchodní zákoník přitom za zánik účasti společníka ve společnosti s ručením omezeným nepovažuje například převod obchodního podílu společníka na jinou osobu smlouvou podle obchodního zákoníku a tento převod má jiné právní následky než zánik účasti ( obchodního zákoníku). Vykládat pojem zánik účasti pro daňové účely extenzivně je nepřípustné, protože by to znamenalo ukládání daňové povinnosti v případech, kdy není zákonem výslovně stanovena. brání skrytým prodejům (spekulativním převodům), kdy by majitel nemovitosti vložil nemovitost do základního jmění a poté by byl uspořádán zánik jeho účasti s tím, že by mu společnost fakticky zaplatila cenu nemovitosti vyplacením vypořádacího podílu. však nebrání tomu, aby po provedeném vkladu nemovitosti společník se svým podílem nakládal a může proto bez následků v oblasti daně z převodu nemovitosti činit veškeré úkony, které vedou k pozbytí účasti, nikoliv k jejímu zániku. U převodce obchodního podílu půjde pouze o zdanění příjmu, kde daňově uznatelným nákladem jsou výdaje na jeho získání. Stěžovatel v této souvislosti odkázal na nález Ústavního soudu ze dne 15. 12. 2003, zveřejněný pod č. 145 ve sv. č. 31 Sb. n. u. ÚS, v němž byla zdůrazněna právní zásada „in dubio mitius“.

Žalovaný se ztotožnil s právním názorem krajského soudu, uvedeným v napadeném rozsudku, a navrhl zamítnutí kasační stížnosti jako nedůvodné.

Nejvyšší správní soud posoudil důvodnost kasační stížnosti v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti ( , 3 ).

Kasační stížnost není důvodná.

Skutečnost, že účast stěžovatele v obchodní společnosti zanikla ke dni 10. 2. 2002, byla prokázána úplným výpisem z obchodního rejstříku, a skutečnost, že předmětné nemovitosti byly do obchodní společnosti vloženy ke dni 22. 9. 1998, byla prokázána výpisem z katastru nemovitostí katastrálního území Š. Tyto skutečnosti ostatně stěžovatel v průběhu daňového ani soudního řízení nesporoval.

V posuzované věci je sporný výklad termínu „zánik účasti společníka obchodní společnosti“, který není definován, a podstatné je zodpovězení otázky, zda je tomuto termínu podřaditelný rovněž převod obchodního podílu společníkem podle obchodního zákoníku.

Podle jsou od daně z převodu nemovitostí osvobozeny vklady vložené podle zvláštního zákona (pozn.: obchodního zákoníku) do základního kapitálu obchodních společností nebo družstev (dále jen „ “). Je-li vkladem nemovitost, osvobození se neuplatní, jestliže do pěti let od vložení vkladu zanikne účast společníka obchodní společnosti nebo člena v družstvu (dále jen „společník“), s výjimkou případu úmrtí společníka, a nemovitost není společníku vrácena. Osvobození zůstává zachováno, dojde-li ke změně obchodní společnosti na veřejné neziskové ústavní zdravotnické zařízení. Po dobu těchto pěti let neběží lhůta pro vyměření daně. Zánik účasti ve společnosti nebo členství v družstvu do pěti let od vložení nemovitosti jako vkladu je společník povinen oznámit do 30 dnů ode dne zániku účasti nebo členství místně příslušnému správci daně; součástí tohoto oznámení je i sdělení o způsobu vypořádání.

Pojem zániku účasti společníka v obchodní společnosti se z hlediska vztahuje na všechny případy, kdy určitá osoba přestala být společníkem obchodní společnosti, a nikoliv pouze na důvody zániku účasti společníka společnosti s ručením omezeným, které jsou upraveny ustanoveními , a obchodního zákoníku (tj. zrušení účasti společníka soudem, vyloučení společníka a dohoda o ukončení účasti), jak namítá stěžovatel. Zánik účasti společníka v obchodní společnosti z povahy věci zahrnuje všechny důvody, při nichž dosavadní společník toto postavení v obchodní společnosti pozbyl, tedy faktický stav, kdy dosavadní společník již není účasten ve společnosti. Navíc upravuje např. výjimku ze ztráty osvobození od daně z převodu nemovitostí, kterou je úmrtí společníka obchodní společnosti. Tento důvod zániku účasti společníka ve společnosti s ručením omezeným přitom ve zmiňovaných ustanoveních obchodního zákoníku obsažen není. Není proto rozhodné, zdá má společník při zániku účasti ve společnosti nárok na vypořádací podíl (jak tvrdí stěžovatel), neboť z žádného zákonného ustanovení nejde dovodit, že teprve při vzniku tohoto nároku dochází ke ztrátě osvobození od daně. Tento závěr vyplývá jak z textu , tak ze smyslu poskytnutého osvobození, které je vázáno na déletrvající účast ve společnosti.

Obchodní podíl představuje účast společníka na společnosti s ručením omezeným a z této účasti plynoucí práva a povinnosti (§ 114 odst. 1 věty první obchodního zákoníku). Pokud společník převede celý svůj obchodní podíl na jinou osobu (§ 115 odst. 1 a 2 obchodního zákoníku), převádí současně i svá práva a povinnosti vztahující se k jeho podílu, tedy i k účasti ve společnosti. Nezůstává tak nic (majetková účast, práva a povinnosti), co by mohlo být ještě předmětem jeho účastenských práv ve společnosti. Účast společníka ve společnosti tímto zanikne, neboť obchodní podíl je jejím vyjádřením. Argumentace stěžovatele, že obchodní zákoník rozlišuje mezi zánikem účasti a pozbytím účasti ve společnosti je přitom lichá, neboť obchodní zákoník pojem pozbytí účasti ani neobsahuje.

Převod obchodního podílu podle obchodního zákoníku má tedy za následek zánik účasti společníka v obchodní společnosti, a to rovněž ve smyslu Pokud proto k převodu obchodního podílu dojde do pěti let od vkladu nemovitosti do základního jmění společnosti, není splněna zákonná podmínka pro osvobození od daně z převodu nemovitosti podle

V uvedených závěrech Nejvyšší správní soud vychází i ze svých rozsudků ze dne 6. 10. 2004, čj. - 41 (č. 1172/2007 Sb. NSS), a ze dne 13. 11. 2003, čj. - 53 (č. NSS).

Nejvyšší správní soud neshledal napadené rozhodnutí krajského soudu nezákonným, proto kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl ( ).

Stěžovatel neměl ve věci úspěch, nemá tedy právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti ( a contrario za použití ). Žalovanému, jemuž by jinak právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti příslušelo ( ve spojení s ), soud náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť mu náklady řízení nad rámec jeho běžné úřední činnosti nevznikly.

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně 25. září 2007

JUDr. Petr Příhoda

předseda senátu

- 70