Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 As 11/2006 - 45

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Mazance a soudců JUDr. Petra Příhody a Mgr. Jana Passera v právní věci žalobce S., spol. s r. o., zastoupeného Mgr. Zbyškem Jarošem, advokátem v Praze, Zelený pruh 95/97, 140 00 Praha 4, proti žalovanému Krajskému úřadu Jihomoravského kraje, Žerotínovo nám. 3/5, 601 82 Brno, proti rozhodnutí Okresního úřadu Vyškov ze dne 31. 10. 2002, čj. , o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 8. 9. 2005, čj. -20,

takto:

Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 8. 9. 2005, čj. -20, se zrušuje a věc se vrací k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Okresní úřad Vyškov rozhodnutím 31. 10. 2002 zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Městského úřadu ve Vyškově ze dne 17. 4. 2002, kterým správní orgán I. stupně nevyhověl návrhu žalobce na zřízení věcného břemene pro stavbu „Tranzitní telekomunikační trasy, úsek Brno – Prostějov“ na pozemcích p. č. 337 a p. č. 344 v katastrálním území V.

Žalobce rozhodnutí žalovaného napadl žalobou u Krajského soudu v Brně. Tento soud žalobu nejdříve odmítl usnesením ze dne 14. 2. 2003, neboť se domníval, že žalobou je napadeno rozhodnutí o věci plynoucí ze soukromoprávního vztahu. Poté, kdy bylo toto usnesení zrušeno rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 2. 2004, Krajský soud v Brně žalobu dne 8. 9. 2005 zamítl. Krajský soud řešil mezi účastníky řízení spornou otázku, zda je stavební úřad povinen rozhodnout o zřízení věcného břemene podle , o telekomunikacích, i po zbudování stavby. Jak z právě citovaného ustanovení, tak z , o územním plánování a stavebním řádu (dále „stavební zákon z r. 1976“), dovodil, že stavební úřad je oprávněn zřídit věcné břemeno pouze před zahájením stavby; ta v okamžiku rozhodování nesmí být ani postavena ani rozestavěna.

Proti tomuto rozsudku podal žalobce (stěžovatel) kasační stížnost. Tvrdil, že okamžik podání návrhu na zřízení věcného břemene není v případě rozhodování stavebního úřadu rozhodný a že časový okamžik „před zahájením stavby“ se váže pouze k povinnosti držitele telekomunikační licence učinit pokus o dohodu s vlastníkem dotčených pozemků. Argumentoval zejména dikcí § 91 odst. 2 zákona o telekomunikacích, který je oproti stavebnímu zákonu z r. 1976 zákonem speciálním, přičemž stavební zákon z r. 1976 se použije pouze subsidiárně. To vede také k tomu, že věcné břemeno podle zákona o telekomunikacích lze zřídit nejen za účelem zřízení (slovy stavebního zákona „uskutečnění stavby“), ale i za účelem provozování (užívání) telekomunikační sítě. Stěžovatel rovněž odkázal na rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 2. 2003, čj. , který dává jeho argumentům za pravdu.

Žalovavý ve vyjádření ke kasační stížnosti pouze odkázal na odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí.

Nejvyšší správní soud při přezkumu neshledal vady podle , k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti. Přezkoumal pak napadené rozhodnutí krajského soudu v rozsahu a v mezích důvodů vymezených stížnostními body [ ], a dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná.

I v řízení o kasační stížnosti zůstává spornou otázka, zda stavební úřad je oprávněn (resp. byl v době, kdy vydal rozhodnutí napadené žalobou) zřídit věcné břemeno podle § 91 odst. 3 zákona o telekomunikacích, i poté, co stavba byla postavena.

Položenou otázkou se Nejvyšší správní soud již opakovaně zabýval, svůj názor vyjádřil např. v rozsudku ze dne 24. 3. 2005, čj. -67, publikovaném pod č. 630/2005 Sb. NSS; zde vyslovil, že příslušný stavební úřad nemůže zamítnout návrh na zřízení věcného břemene podle § 91 odst. 3 zákona o telekomunikacích jen s poukazem na skutečnost, že žádost je podána až po provedené pokládce telekomunikační sítě.

Tento závěr pak byl v nedávné době předmětem rozhodování rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu, který ve věci skutkově i právně podobné rozhodoval k návrhu vyjádřenému v usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 7. 2006, čj. -33. Rozšířený senát svým rozhodnutím ze dne 20. 3. 2007 potvrdil stávající judikaturu. Konstatoval, že omezení vlastnického práva, k nimž zákonodárce v zákoně o telekomunikacích přistoupil, je proporcionální, tedy v souladu s jinými ústavněprávními garancemi a současně šetří i jejich podstatu a smysl ve smyslu d. Omezení vlastnického práva plynoucí z možnosti vyslovit ex actu zřízení věcného břemene k části nemovitosti pro účely zřízení a provozování telekomunikačního podzemního vedení vyplývají ze zákona, jsou ve veřejném zájmu a náleží za ně náhrada, proto jsou legitimní a proporcionální. Časový okamžik, kdy by tak mohl orgán veřejné moci rozhodnout o takovém omezení, pak rozšířený senát Nejvyššího správního soudu nepovažoval z důvodů výše uvedených a rozvedených v předmětném usnesení za určující.

Proto je § 91 odst. 3 zákona o telekomunikacích nutno vykládat tak, že se časová podmínka „před zahájením stavby“ vztahuje pouze na povinnost držitele telekomunikační licence pokusit se uzavřít písemnou dohodu o zřízení věcného břemene k dotčené nemovitosti za jednorázovou úhradu. Toto časové hledisko tak není možné rozšiřovat, jak to mylně učinil žalovaný i krajský soud, i na případy, kdy k dohodě mezi shora nastíněnými subjekty nedojde, a držitel telekomunikační licence podává návrh na rozhodnutí o zřízení věcného břemene a výši jednorázové úhrady k obecnému stavebnímu úřadu. Je proto povinností správního orgánu rozhodnout o návrhu účastníka řízení i v takovém případě, že návrh na zřízení věcného břemene byl podán v okamžiku, kdy telekomunikační stavba již byla zřízena (a to při současném splnění dalších podmínek).

Z uvedených důvodů Nejvyšší správní soud rozsudek Krajského soudu v Brně zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení ( ). V dalším řízení se ovšem krajský soud bude nejprve zabývat svojí věcnou příslušností, a to s ohledem na významnou změnu právní úpravy:

Dne 1. ledna 2007 nabyl účinnosti , o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě (zákon o vyvlastnění). Počínaje jeho účinností pak zanikla příslušnost správních soudů k přezkumu zákonnosti rozhodnutí o vyvlastnění ve správním soudnictví. K řízení jsou příslušné soudy v občanském soudním řízení, a to soudy krajské, které přitom procesně postupují podle části páté ( a násl. ). To, že vyvlastňovací správní akt byl vydán před datem účinnosti zákona o vyvlastnění, na tom nic nemění, protože zákon o vyvlastnění tuto otázku v přechodných ustanoveních nijak odchylně neřešil. Od rozhodného data se proto užije v plném rozsahu nová právní úprava. Tento názor již vyslovil i zvláštní senát zřízený podle , o rozhodování některých kompetenčních sporů, v rozhodnutí ze dne 8. 6. 2007, čj. Konf 4/2007-6, na jehož odůvodnění se pro stručnost odkazuje.

Vzhledem k tomu, že příslušnost správních soudů k přezkumu zákonnosti rozhodnutí o vyvlastnění ve správním soudnictví zanikla až po rozhodnutí krajského soudu, nemohl Nejvyšší správní soud současně se zrušením rozhodnutí krajského soudu rozhodnout i o odmítnutí žaloby; ustanovení totiž tento postup pojí pouze se situací, kdy důvody pro odmítnutí žaloby zde byly již v řízení před krajským soudem, a to není souzený případ.

V novém rozhodnutí rozhodne krajský soud v souladu s i o nákladech řízení o kasační stížnosti.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně 27. září 2007

JUDr. Michal Mazanec

předseda senátu