Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 Azs 46/2007 - 65

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové a soudců JUDr. Jaroslava Hubáčka, Mgr. et Ing. et Bc. Radovana Havelce, JUDr. Brigity Chrastilové a JUDr. Bohuslava Hnízdila v právní věci stěžovatele Ministerstva vnitra, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, za účasti S. A., v řízení o kasační stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 2. 2007, č. j. - 37,

t a k t o :

Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 2. 2007, č. j. - 37, s e v e v ý r o k u II. z r u š u j e a věc s e v t o m t o r o z s a h u v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 27. 2. 2007, č. j. - 37, ve výroku I. zamítl žalobu S. A. (dále jen „účastník“) proti rozhodnutí stěžovatele ze dne 3. 2. 2006, č. j. OAM-1637/VL-07-ZA09-2005, a to v části, jíž nebyl účastníkovi udělen azyl, a ve výroku II. vyslovil, že rozhodnutí stěžovatele se v části, jíž na účastníka nebyla vztažena překážka vycestování ve smyslu , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “) zrušuje pro vady řízení a věc se vrací stěžovateli k dalšímu řízení. Krajský soud v odůvodnění napadeného rozsudku především potvrdil jako správné závěry stěžovatele týkající se posouzení existence podmínek pro udělení azylu. Pokud jde o zrušující výrok rozsudku, poukázal na případ obsahově podobný a odehrávající se prakticky ve stejném časovém období, který byl posuzován Nejvyšším správním soudem pod sp. zn. . Podle jeho rozsudku ze dne 20. 9. 2006, č. j. - 77, se překážka vycestování vztahuje typicky k objektivním hrozbám po případném návratu stěžovatele o azyl do země původu; vztahuje se tedy k částečně jiným skutečnostem nastávajícím ve zcela odlišném čase. Krajský soud sice připustil, že stěžovatel odkazoval na shromážděné důkazy, a to jak dílčí citace z rozsudků Evropského soudu pro lidská práva (dále jen „ESLP“), tak i konkrétní zprávy o zemi původu účastníka, ale krajský soud je označil za nedostatečné, neúplné a neumožňující učinit přesvědčivý a náležitě odůvodněný závěr plynoucí z toho, že stěžovatel nedisponoval informacemi časově aktuálními. Poslední zpráva je ze dne 11. 4. 2005, přičemž rozhodnutí ve věci samé bylo vydáno teprve 3. 2. 2006, tedy s odstupem deseti měsíců. Oproti jinak obvyklé praxi stěžovatel také nezmínil, že při hodnocení překážek vycestování byl obeznámen s aktuální situací v zemi původu účastníka, a to prostřednictvím zpráv ČTK.

Proti tomuto rozsudku podal stěžovatel v zákonné lhůtě kasační stížnost, a to z důvodu uvedeného v ustanovení V kasační stížnosti namítal nedostatek důvodů rozsudku krajského soudu spočívající v tom, že posouzení existence překážek vycestování ve smyslu učiněné stěžovatelem bylo nesprávné. Stěžovatel trvá na tom, že řádně přezkoumal, zda v případě účastníka není dána některá z taxativně vymezených podmínek vyslovení překážky vycestování. Použil přitom dostupných informací a výpovědi účastníka. Námitku krajského soudu, že nedisponoval časově aktuálními informacemi, považuje stěžovatel ze nedůvodnou, neboť stěžovatel měl k dispozici nejaktuálnější informace o zemi původu účastníka a použil je tak, aby mohl posoudit možná případná ohrožení účastníka v zemi jeho původu. Žádné takové skutečnosti však zjištěny nebyly, což stěžovatel řádně odůvodnil a podložil. Důraz kladený soudem na chybějící konstatování, že stěžovatel byl obeznámen s aktuální situací v zemi původu žadatele, postrádá relevanci, jelikož stěžovatel výslovně uvedl, že vycházel z „výše citovaných aktuálních informačních pramenů“. Stěžovatel svým postupem zjistil skutečný stav věci a vyvodil z něj odůvodněný závěr, čímž naplnil předpoklad Stěžovatel dále namítal, že rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. , jehož se krajský soud dovolával, se týkal jiného případu a nelze jej automaticky aplikovat na rozhodování o existenci překážky vycestování. Jednalo by se totiž o narušení principu individuálního posuzování případů žadatelů o mezinárodní ochranu. Stěžovatel se navíc překážkou vycestování zabýval samostatně, nadto je třeba zohlednit pokus účastníka o legalizaci pobytu na území České republiky tím, že se snažil obejít , ve znění pozdějších předpisů. S ohledem na shora uvedené námitky stěžovatel navrhl, aby byl rozsudek krajského soudu zrušen a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.

Nejvyšší správní soud přezkoumal na základě kasační stížnosti napadený rozsudek v souladu s ustanovením a 3 , vázán rozsahem a důvody, které uplatnil stěžovatel v podané kasační stížnosti a přitom sám neshledal vady uvedené v odstavci 3, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.

Ustanovení stanoví, že pokud bude rozhodnuto o neudělení nebo odnětí azylu, ministerstvo v rozhodnutí uvede, zda se na cizince vztahuje překážka vycestování ( ).

Podle povinnost ukončit pobyt neplatí, pokud by byl cizinec nucen vycestovat do státu, kde je ohrožen jeho život nebo svoboda z důvodu jeho rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro politické přesvědčení, nebo do státu, kde mu hrozí nebezpečí mučení, nelidského či ponižujícího zacházení nebo trestu a nebo kde je jeho život ohrožen v důsledku válečného konfliktu, nebo do státu, který žádá o jeho vydání pro trestný čin, za který zákon tohoto státu stanoví trest smrti, anebo jestliže by to bylo v rozporu s mezinárodními závazky České republiky, nebo jestliže v zemi původu nebo v třetí zemi, ochotné přijmout nezletilou osobu bez doprovodu, není po jejím příchodu k dispozici přiměřené přijetí a péče podle potřeb jejího věku a stupně samostatnosti.

Krajský soud se v napadeném rozsudku vypořádal s nepřiznanou překážkou vycestování stěžovatelem tak, že způsob zjišťování skutkového stavu věci byl nedostatečný. K tomu Nejvyšší správní soud ze spisu zjistil, že si stěžovatel opatřil informace Ministerstva zahraničních věcí (dále jen „MZV“) č. j. 124465/2004-LP ze dne 12. 7. 2004, č. j. 111882/2005-LP ze dne 11. 4. 2004 a č. j. 125392/2003-LP ze dne 23. 7. 2003. Z těchto zpráv přitom neplynou jakékoli indicie o tom, že by snad účastník mohl být v případě návratu do země původu na svém životě nebo svobodě ohrožen z důvodu své rasy, národnosti, náboženství, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro politické přesvědčení. K vyjasnění pojmů „nebezpečí mučení, nelidského či ponižujícího zacházení nebo trestu“ stěžovatel dále ve svém rozhodnutí aplikoval zprávu MZV č. j. 124465/2004 (založenou také ve správním spise) ve spojení s rozsudky ESLP ve věci Vilvarajah a ve věci Costello-Roberts. K tomu krajský soud užil pomocí argumentace a simili rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 9. 2006, č. j. - 77, jehož klíčovou tezi představuje časové odlišení doby, kdy žadatel podal žádost o azyl, od okamžiku, kdy správní orgán posuzuje objektivní hrozbu v zemi původu žadatele se zaměřením na jeho případný návrat do země původu. Tuto odchylku však stěžovatel ve svém rozhodnutí postihl, resp. nedopustil se v tomto smyslu žádné nezákonnosti.

Krajský soud vytkl stěžovateli nedostatečnost a neaktuálnost shromážděných informací také s ohledem na to, že poslední zpráva je datována dne 1. 4. 2005, přičemž správní rozhodnutí bylo vydáno teprve dne 3. 2. 2006, tedy s odstupem deseti měsíců. K tomu Nejvyšší správní soud podotýká, že z takto naznačeného tvrzeného pochybení ještě neplyne, jakou konkrétní vadu v tomto postupu lze spatřovat. Měl-li ovšem krajský soud na mysli nedoložení zpráv o aktuální situaci v zemi původu účastníka (prostřednictvím zpráv ČTK), pak s přihlédnutím k informacím MZV je třeba na tuto zemi původu hledět jako na stabilní z hlediska bezpečnostní a vnitropolitické situace, dokud není prokázáno jinak. Nastíněný pohled krajského soudu se tak v posuzované věci jeví jako příliš formalistický, nadto zcela abstraktní, neboť krajský soud ani nenaznačil konkrétní důvody či pochybnosti, jež by vyžadovaly opatření si nové zprávy MZV či ČTK, např. vyplývající z vnitropolitického převratu ap.

Nejvyšší správní soud s ohledem na shora uvedené neshledal stěžovateli vytýkaná pochybení při jeho hodnocení skutečností vyplývajících ze správního spisu, jež by vedly k právnímu závěru o (ne)existenci překážky vycestování. Rozhodnutí stěžovatele netrpí tedy ani vadou spočívající v nedostatečném zjištění skutkového stavu věci, jež by měla za následek vadu řízení před správním orgánem. Vadu řízení shledal naopak Nejvyšší správní soud v řízení před krajským soudem, konkrétně nedostatek důvodů rozhodnutí, jež má za následek nepřezkoumatelnost výroku II. napadeného rozsudku. Je tedy v daném případě naplněn kasační důvod vyplývající z ustanovení

Z uvedených důvodů proto Nejvyšší správní soud zrušil napadený rozsudek a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení ( ). O kasační stížnosti rozhodl bez jednání, protože mu takový postup umožňuje ustanovení

Podle je krajský soud názorem vysloveným v tomto rozsudku vázán.

V novém rozhodnutí krajský soud rozhodne i o nákladech řízení o kasační stížnosti ( ).

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 27. září 2007

JUDr. Eliška Cihlářová

předsedkyně senátu