Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

2 Azs 55/2007 - 67

č. j. - 67

U S N E S E N Í

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a soudců JUDr. Vojtěcha Šimíčka, JUDr. Josefa Baxy, JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobce: M. Y. B., zastoupeného Mgr. Bohdanou Novákovou, advokátkou se sídlem Pod Terebkou 12, Praha 4, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, PP 21/OAM, Praha 7, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 7. 3. 2007, sp. zn. ,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e o d m í t á pro nepřijatelnost.

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce (dále též „stěžovatel“) včas podanou kasační stížností brojí proti shora označenému rozsudku Krajského soudu v Brně, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí Ministerstva vnitra (dále jen „žalovaný“) ze dne 2. 8. 2006, č. j. OAM-602/VL-10-04-2006, o neudělení azylu pro nesplnění podmínek podle , a , o azylu a o změně , o Policii ČR, ve znění pozdějších předpisů , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“).

Stěžovatel v kasační stížnosti uplatňuje důvody obsažené v ustanovení , b) a d) , (dále jen „“), když namítá jednak nepřezkoumatelnost, dále nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní otázky, zda stěžovateli měl být udělen azyl ve smyslu ust. a zda mělo být rozhodnuto o udělení tzv. překážek vycestování podle ust. ; a konečně z důvodu jiné vady řízení.

Stěžovatel má jednak za to, že krajský soud nedostatečně posoudil rozhodnutí žalovaného o existenci překážek vycestování. Žalovaný i krajský soud sice obsáhle vysvětlili důvody, pro které nebyl stěžovateli azyl udělen, následně ovšem při svém rozhodování podle ust. § 91 nezohlednili odlišný časový aspekt rozhodování o azylu a o překážkách vycestování, a také potřebu odlišných informací o zemi původu. Stěžovatel v této souvislosti cituje rozhodnutí zdejšího soudu sp. zn. (nutnost odděleného posuzování existence pronásledování ve smyslu ust. a okolností stanovených v ust. jako překážky vycestování). Dodává, že mu jde skutečně o život, a proto by měl Nejvyšší správní soud poskytnout ochranu jeho právům. Stěžovatel také konstatuje, že žalovaný si pro své rozhodování podle ust. neopatřil ani jednu novou informaci o tom, jak je v Guinejské republice zacházeno s osobami, které se navrátily do vlasti poté, co byla zamítnuta jejich žádost o udělení azylu. Stěžovatel dále krajskému soudu vytýká, že řízení o žalobě bylo v podstatě vedeno v jazyce, kterému dobře nerozumí. Odkazuje proto na rozhodnutí Ústavní soudu ČR o nutnosti ustanovit účastníku řízení tlumočníka tehdy, jakmile taková potřeba vyjde v řízení najevo. V návaznosti na to uvádí, že česky vůbec nerozumí, v průběhu správního řízení byly všechny jeho úkony činěny za přítomnosti tlumočníka, zatímco krajský soud s ním písemně komunikoval výhradně v českém jazyce. Stěžovatel si je vědom rozhodnutí zdejšího soudu ze dne 15. 10. 2003, sp. zn. , o důvodech pro neustanovení tlumočníka reaguje-li cizinec v řízení v českém jazyce. Tento judikát na něj, dle jeho mínění, ale nedopadá, protože na žádný úkon česky nereagoval, naopak vyslal soudu jasný signál o svých jazykových znalostech - doplnění žaloby zaslal v jazyce francouzském a ani poté mu soud tlumočníka neustanovil a komunikoval s ním nadále pouze česky. Žaloba mu byla sepsána nevládní organizací, on ovšem úkonům soudu nerozuměl, jinak by vysvětlil nesrovnalosti v důvodech jeho azylové žádosti. Má tedy za to, že na místě byl judikatorní odklon, neboť jeho postavení v řízení bylo velmi nerovné.

Stěžovatel proto vzhledem ke všemu shora popsanému navrhuje, aby Nejvyšší správní soud rozsudek Krajského soudu v Brně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud ve smyslu zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele.

K podrobnějšímu vymezení institutu přijatelnosti kasační stížnosti ve věcech azylu (mezinárodní ochrany) lze pro stručnost odkázat na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006, sp. zn. , publikované pod č. 933/2006 Sb. NSS.

Namítá-li stěžovatel, že žalovaný i krajské soudy často nedostatečně posuzují existenci tzv. překážek vycestování a nerespektují tak právní názor zdejšího soudu vyjádřený v jeho rozhodnutí ze dne 3. 3. 2004, sp. zn. , připomíná Nejvyšší správní soud svůj další rozsudek ze dne 27. 8. 2004, sp. zn. , kde k hodnocení existence překážek vycestování uvedl: „Nedůvodný je rovněž nesouhlas stěžovatelky se způsobem, jakým se krajský soud vypořádal s tvrzením ministerstva o neexistenci překážek vycestování podle . Podle soud přezkoumává výroky napadeného rozhodnutí v mezích žalobních bodů a vzhledem k tomu, že v žalobních bodech stěžovatelka pouze obecně namítala nesprávné posouzení skutkového stavu, vypořádal se krajský soud se závěrem ministerstva ohledně překážek vycestování dostatečným způsobem, když shledal výrok ministerstva podle správným, neboť nebyly zjištěny žádné překážky předpokládané v tomto ustanovení, jenž by bránily stěžovatelce v návratu do vlasti.“ Krajský soud v napadeném rozsudku konstatoval, že v odůvodnění rozhodnutí žalovaného bylo posouzení existence překážek vycestování podrobně rozvedeno a s jeho hodnocením se ztotožnil. Stěžovatelem zmíněný judikát zdejšího soudu na jeho situaci nedopadá, neboť žalovaný zvažoval existenci případných překážek vycestování samostatně a nad rámec ustanovení .

Nejvyšší správní soud již také vyložil, kdy jsou dány důvody pro ustanovení tlumočníka pro řízení před soudem: „Povinnost ustanovit tlumočníka vzniká soudu pouze tehdy, pokud by účastník řízení pro jazykovou bariéru nemohl účinně obhajovat svá práva v řízení před soudem. Potřeba tlumočníka musí být zcela zjevná a musí z řízení vyplynout sama, soud tedy aktivně nezjišťuje, zda jsou naplněny podmínky stanovené v “ (z rozhodnutí zdejšího soudu ze dne 21. 7. 2005, sp. zn. ).

V nyní projednávané věci pak z obsahu soudního spisu plyne, že žaloba ze dne 16. 8. 2006 proti citovanému rozhodnutí žalovaného byla sepsána v češtině. Její následné doplnění bylo podáno ve francouzštině a proto je krajský soud nechal do češtiny přeložit (č. l. 15). Následně krajský soud stěžovatele vyzval ve smyslu ustanovení k vyjádření, zda souhlasí s upuštěním od ústního jednání a současně mu zaslal vyjádření žalovaného. Rovněž tuto výzvu zaslal krajský soud stěžovateli ve francouzském jazyce (č. l. 33), stěžovatel na ni však nikterak nereagoval a proto krajský soud rozhodl bez nařízení jednání. Z obsahu spisu je tak dostatečně patrno, že krajský soud se stěžovatelem jednal v jazyce, kterému rozuměl, a postupoval tak zcela v intencích ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu, jak je uvedeno výše. Stěžovatel se proto mýlí, pokud tvrdí, že s ním krajský soud komunikoval výhradně česky.

Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu tak poskytuje dostatečnou odpověď na všechny námitky podávané v kasační stížnosti. Za těchto okolností Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Shledal ji proto ve smyslu nepřijatelnou a z tohoto důvodu ji odmítl.

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ve spojení s , podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, pokud byla kasační stížnost odmítnuta.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 27. září 2007

JUDr. Miluše Došková

předsedkyně senátu