Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Ads 120/2006 - 60

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Součkové a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Milana Kamlacha v právní věci žalobce: Ing. J. G., proti žalované České správě sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 20. 3. 2006, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. , o kasační stížnosti žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 11. 10. 2006, č. j. - 35,

t a k t o :

Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 11. 10. 2006, č. j. - 35, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Rozhodnutím ze dne 20. 3. 2006, č. X, žalovaná (dále též „stěžovatelka“) přiznala žalobci od 21. 8. 2004 starobní důchod podle , o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “) ve výši 8744 Kč měsíčně. Žalovaná uvedla, že výše důchodu se skládá ze základní a procentní výměry. Základní výměra důchodu činí 1310 Kč. Procentní výměra důchodu se stanoví procentní sazbou z výpočtového základu, jenž činí v případě žalobce 12 390 Kč, jeho výše odpovídá osobnímu vyměřovacímu základu 32 992 Kč. Procentní výměra ke dni vzniku nároku na důchod za 40 roků pojištění činí 60 % výpočtového základu; výše procentní výměty činí u žalobce 7434 Kč. Jelikož procentní výměra důchodu vypočteného podle , o sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “) činí 3496 Kč, náleží žalobci 7434 Kč. Žalovaná uvedla, že polský nositel pojištění nezhodnotil žádnou dobu pojištění na svém území.

Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 11. 10. 2006, č. j. - 35, rozhodnutí žalované zrušil a věc jí vrátil k dalšímu řízení. Soud se neztotožnil s názorem žalované na hodnocení doby studia žalobce v zahraničí. Nárok žalobce na starobní důchod vznikl po 31. 12. 2003. Od 1. 1. 2004 se podle novely č. , se z doby studia před 1. 1. 1996 po 18. roce věku stala náhradní doba důchodového pojištění, nyní podle zákona o důchodovém pojištění. Podle názoru soudu pak nelze vyžadovat podmínku zaplacení pojistného za náhradní dobu a je nutné hodnotit dobu studia v cizině podle vnitrostátních předpisů, třebaže za podmínky části věty za středníkem ve spojení s zákona o důchodovém pojištění. Z osobního listu důchodového pojištění ze dne 1. 3. 2006 vyplývá, že žalovaná uznala žalobci jako celkovou dobu pojištění 40 roků a 327 dnů pojištění; doba studia v Polsku v době od 17. 11. 1962 do 22. 2. 1967 není v přehledu dob pojištění uvedena. Z diplomu č. X ze dne X vystaveného „P. W.“ soud zjistil, že žalobce ukončil na uvedené univerzitě předepsané studium a získal titul magistra inženýra v oboru vodního stavitelství. Z rozhodnutí Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ze dne 19. 4. 2006, čj. 1760/06-30 vyplývá, že uvedené studium je postaveno na roveň studia na vysokých školách v České republice podle , o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů, a podle zákona o důchodovém pojištění. Po zhodnocení těchto skutečností soud rozhodnutí žalované zrušil s tím, že v dalším řízení žalovaná uzná žalobci jako náhradní dobu pojištění také dobu studia na vysoké škole v Polsku v době od 17. 11. 1962 do 22. 2. 1967 a poté znovu vypočte procentní výměru jeho starobního důchodu.

Ve včasné kasační stížnosti žalovaná uplatnila důvod kasační stížnosti podle , přičemž poukázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 4. 2004, sp. zn. . Podle stěžovatelky se zmíněná novela provedená nepromítne přímým důsledkem i na hodnocení doby studia v cizině před 1. 1. 1996. Dobu studia před 1. 1. 1996 ve smyslu zákona o důchodovém pojištění je podle názoru stěžovatelky třeba posuzovat jako náhradní dobu pojištění jen za předpokladu, že se podle předpisů o důchodovém pojištění platných před 1. 1. 1996 hodnotila nějakým způsobem pro vznik nároku na důchod. uvádí v a , že za dobu zaměstnání se považuje studium po skončení povinné školní docházky, a to i v cizině, pokud šlo o občany České republiky, ovšem za podmínky, že nevyplývá něco jiného z mezinárodní smlouvy. Toto ustanovení tedy umožňuje zápočet doby studia v cizině pro občany České republiky, pokud nebyly jejich nároky řešeny mezinárodní smlouvou. Dobu studia žalobce v Polsku by tedy žalovaná mohla hodnotit pouze v případě, kdy by poslední platnou úpravu studia v cizině v rámci důchodového pojištění nevylučovala mezinárodní smlouva. Taková úmluva však existovala a byla jí Úmluva mezi Českou republikou a republikou Polskou o sociálním zabezpečení ze dne 5. 4. 1948, která vstoupila v platnost dne 1. 10. 1948 pod č. 261/1948 Sb. Žalovaná s odkazem na čl. 16 písm. a) této Úmluvy uvedla, že žalobce splnil podmínky nároku na starobní důchod podle zákona o důchodovém pojištění. Jak vyplývá z právního názoru výše uvedeného rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, zákona o důchodovém pojištění ve spojení s a lze aplikovat pouze za splnění podmínky, že mezinárodní smlouva nestanovila jinak. Tato podmínka však v souzené věci podle žalované splněna není. Proto žalovaná navrhla, aby Nejvyšší správní soud rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 11. 10. 2006, č. j. - 35, zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Současně žalovaná požádala o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.

Žalobce ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že od listopadu 1962 do února 1967 byl studentem Univerzity 17. listopadu, jejímž zřizovatelem bylo Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy a po celou dobu studia v Polsku pobíral československé stipendium. Jednalo se o studium založené na vzájemnosti a v zájmu státu; proto byla podle názoru žalobce povinností přihlásit jej k účasti na pojištění, resp. toto pojištění platit, na straně tehdejšího Ministerstva kultury a školství. Žalobce doplnil že k používání smlouvy byla sjednána dohoda mezi oběma státy ze dne 21. 10. 200 – sdělení MZV č. m. s. a Ujednání o výplatě dávek a provádění administrativní a lékařské kontroly (sdělení MZV č. m. s.). Žalobce je přesvědčen, že je nutno postupovat právě podle Dohody, tedy tak, že se na něj bude pohlížet jako na osobu – pracovníka vyslaného zaměstnavatelem – vysokou školou – k přechodnému výkonu zaměstnání – studia – na území druhého státu, což znamená, že se v dané věci při posuzování zahraničního studia nejedná o cizí prvek, neboť žalobce v době studia podléhal sociálnímu pojištění československého státu. Proto podle žalobce k článkům 14, 15 a 16 Úmluvy nelze přihlížet a vyvozovat z nich žádné závěry, např. ve smyslu nároku vůči polskému nositeli pojištění. Žalobce nepodpořil přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.

Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 14. 2. 2007, č. j. - 51, nepřiznal kasační stížnosti odkladný účinek.

Kasační stížnost je podle a násl. přípustná a stěžovatelka v ní namítá důvod podle ; rozsahem a důvody kasační stížnosti je Nejvyšší správní soud podle a 3 vázán.

Kasační stížnost je důvodná.

Nejvyšší správní soud dospěl po přezkoumání napadeného rozhodnutí k závěru, že je dán důvod kasační stížnosti podle , neboť rozsudek Krajského soudu v Praze je nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů.

V souzené věci stěžovatel disponuje pro účely svého důchodového nároku jednak dobami získanými z činností na území České republiky, jednak dobami získanými studiem na území Polské republiky. Doba, kterou zákonodárce vymezuje jako relevantní, má význam jak pro nárok na dávku důchodového pojištění, tak pro její výši. Stěžovatel požádal o přiznání starobního důchodu podle zákona o důchodovém pojištění, od 21. 8. 2004. Žalovaná o jeho nároku a výplatě dávky rozhodla dne 20. 3. 2006. Právním předpisem, který obecně na věc dopadá, je tedy . Vzhledem k tomu, že stěžovatel prokazuje i dobu studia absolvovaného na území Polské republiky v letech 1962 až 1967, jedná se o právní vztah s cizím prvkem.

Krajský soud pochybil, pokud rozhodnutí žalované bez dalšího zrušil s tím, že měla žalobci započítat dobu studia v Polské republice uskutečněnou v letech 1962 až 1967 jako tzv. náhradní dobu pojištění. Krajský soud odkázal na ustanovení novely zákona o důchodovém pojištění č. , aniž se však ve svém rozhodnutí zabýval tím, že žalovaná vydala rozhodnutí po vstupu České republiky do Evropské unie a s touto skutečností a s případnými změnami s tím souvisejícími se nevypořádala; nevypořádal se s tím ani krajský soud, proto je jeho rozhodnutí nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Pokud jde o stěžovatelem uváděný rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. , ten řešil situaci před vstupem ČR do EU, právní názor v něm vyslovený je proto třeba dát do souladu se situací vzniklou uvedeným vstupem a teprve poté na něj případně odkázat.

Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud rozsudek Krajského soudu v Praze podle část první věty před středníkem zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, v němž je tento soud vázán výše vysloveným názorem Nejvyššího správního soudu.

O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne podle Krajský soud v Praze v novém rozhodnutí.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 8. srpna 2007

JUDr. Marie Součková

předsedkyně senátu