Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 Azs 58/2007 - 131

č. j. - 131

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila a soudců JUDr. Brigity Chrastilové, JUDr. Milady Tomkové, JUDr. Ludmily Valentové a Mgr. et Bc. et Ing. Radovana Havelce v právní věci žalobce: T. C., zastoupen JUDr. Ivou Háječkovou, advokátkou, České Budějovice, nám. Přemysla Otakara II. 6, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, Praha 7, Nad Štolou 3, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného č. j. OAM - 427/VL - 07 - ZA04 - 2000 ze dne 29. 9. 2003, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka Liberec, č. j. - 112 ze dne 28. 2. 2007,

takto:

I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

Žalobce (dále jen „stěžovatel“) brojí včasnou kasační stížností proti shora označenému rozsudku krajského soudu, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného, jímž mu nebyl udělen azyl podle ustanovení , , 2 a , o azylu a o změně , o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále „ “) a současně bylo rozhodnuto o tom, že se na něj nevztahuje překážka vycestování ve smyslu .

Jako důvody kasační stížnosti uvádí stěžovatel výslovně důvody podle ustanovení , b), c) a d) , (dále jen „ “), přičemž toliko specifikuje důvody podle písm. a) a d) citovaného ust. , když namítá nezákonnost a nepřezkoumatelnost rozhodnutí napadeného kasační stížností. Stěžovatel považuje rozsudek krajského soudu za nezákonný pro nesprávné posouzení právní otázky soudem a rovněž namítá nepřezkoumatelnost pro nesrozumitelnost a nedostatek důvodů a konkrétně pak vytýká krajskému soudu, že se odchýlil od stanoviska, jež zaujal ve svém prvním rozhodnutí, jímž bylo rozhodnutí žalovaného zrušeno a vráceno správnímu orgánu k dalšímu řízení, a to s ohledem na stanovisko Nejvyššího správního soudu uvedené v rozsudku ze dne 24. 8. 2006, č. j. - 77, kterým byl původní rozsudek krajského soudu ze dne 30. 11. 2004, č. j. - 39, zrušen a věc vrácena k novému projednání a rozhodnutí tomuto soudu. Stěžovatel dále uvádí, že od počátku vyšetřování trval na tom, že trestnou činnost, která je mu kladena za vinu, nespáchal a je nevinen. Proti rozsudku Vrchního soudu v Praze podal veškeré mimořádné opravné prostředky, a to dovolání k Nejvyššímu soudu, ústavní stížnost k Ústavnímu soudu, podnět ministru spravedlnosti k podání stížnosti pro porušení zákona a stížnost k Evropskému soudu pro lidská práva. Vzhledem k uvedenému považuje rozhodnutí krajského soudu za nesprávné a cítí se být nejenom rozhodnutím v trestní věci, jakož i v posuzované věci týkající se jeho žádosti o udělení azylu v České republice, poškozen, protože vždy žil řádně a poctivě, pracoval v manuálních profesích a rád by v České republice zůstal natrvalo. V podání ve věci doplnění kasační stížnosti pak předkládá jako listinný důkaz ve věci dovolání v jeho trestní věci a stížnost podanou k Evropskému soudu pro lidská práva.

Kasační stížnost podal účastník řízení, z něhož napadené rozhodnutí krajského soudu vzešlo ( ), byla podána včas ( ) a stěžovatel v ní uplatňuje přípustný důvod ve smyslu ustanovení a d) , tomu odpovídá také obsah kasační stížnosti, a tedy kasační stížnost je obecně, s výjimkou její části, jak bude dále uvedeno, přípustná.

Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud dále zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele ve smyslu ustanovení Pokud by tomu tak nebylo, musela by být podle citovaného ustanovení odmítnuta jako nepřijatelná. Zákonný pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“, který je podmínkou přijatelnosti kasační stížnosti, představuje typický neurčitý právní pojem, jehož výklad provedl Nejvyšší správní soud již ve svém usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. - 39. O přijatelnou kasační stížnost se podle tohoto usnesení může jednat v následujících typových případech:

1) Kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně řešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu.

2) Kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně. Rozdílnost v judikatuře přitom může vyvstat na úrovni krajských soudů i v rámci Nejvyššího správního soudu.

3) Kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikatorní odklon, tj. Nejvyšší správní soud ve výjimečných a odůvodněných případech sezná, že je namístě změnit výklad určité právní otázky, řešené dosud správními soudy jednotně.

4) Další případ přijatelnosti kasační stížnosti bude dán tehdy, pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele.

O zásadní právní pochybení se v konkrétním případě může jednat především tehdy, pokud:

a) Krajský soud ve svém rozhodnutí nerespektoval ustálenou a jasnou soudní judikaturu a nelze navíc vyloučit, že k tomuto nerespektování nebude docházet i v budoucnu.

b) Krajský soud v jednotlivém případě hrubě pochybil při výkladu hmotného či procesního práva.

Po posouzení předložené kasační stížnosti z hlediska výše naznačených kritérií Nejvyšší správní soud konstatuje, že v té části, kde stěžovatel argumentuje kasačními důvody dle - nesprávné posouzení právní otázky při vyhodnocování jeho azylových důvodů, lze uvést následující: touto otázkou se Nejvyšší správní soud vnitřně jednotně a nerozporně zabýval v řadě svých předchozích rozsudků. Pro příklad lze uvést rozhodnutí Nejvyššího správního soudu sp. zn. , sp. zn. nebo sp. zn. . Nejvyšší správní soudu dále konstatuje vzhledem k výše uvedenému, že postup krajského soudu tak nebyl v rozporu se zákonem a nedošlo k naplnění důvodů kasační stížnosti uvedených v

K namítanému důvodu kasační stížnosti podle ust. a c) Nejvyšší správní soud uvádí ve světle konstantní judikatury, že není důvodem kasační stížnosti ve smyslu , cituje-li stěžovatel toliko zákonný text tohoto ustanovení nebo jeho část, aniž by jej v konkrétní věci specifikoval a nekonkretizuje-li vady v řízení či vady v právním úsudku, jichž se soud podle stěžovatele dopustil (k tomu srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 11. 2004, č. j. - 74).

Námitky stěžovatele týkající se jeho trestní věci, kdy byl pravomocně odsouzen pro závažný trestný čin k trestu odnětí svobody, jak vyplývá z obsahu soudního spisu, a podal veškeré mimořádné opravné prostředky, které mohl vyčerpat, jsou irelevantní a nesouvisí s řízením podle .

Nejvyšší správní soud uzavírá, že posouzení dané právní otázky krajským soudem se naprosto nevymklo z obvyklé a ustálené rozhodovací praxe, když tatáž otázka již byla totožně posouzena a rozhodnuta opakovaně dříve. Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí žalovaného je dostatečně srozumitelným a přesvědčivým způsobem odůvodněno, pro stěžovatele z něj zcela jasně vyplývá, z jakých skutečností správní orgán a následně i soud vycházel a jakými právními úvahami se při rozhodování řídil.

Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu poskytuje dostatečnou odpověď na námitky podávané v kasační stížnosti a krajský soud se prima facie v napadeném rozsudku neodchyluje od výkladu předmětných ustanovení podaného v citovaných rozhodnutích. Nejvyšší správní soud neshledal ani žádný jiný z výše vymezených důvodů pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání. Za těchto okolností Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Shledal ji proto ve smyslu ustanovení nepřijatelnou a odmítl ji.

Výrok o nákladech řízení má odůvodnění v ustanovení (za použití ), podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li žaloba (v tomto případě kasační stížnost) odmítnuta.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 16. srpna 2007

JUDr. Bohuslav Hnízdil

předseda senátu