Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

5 Afs 42/2007 - 57

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Valentové a soudkyň JUDr. Miluše Doškové a JUDr. Lenky Matyášové v právní věci žalobkyně: obec B., zastoupené Mgr. Janem Kratochvílem, advokátem se sídlem Belgická 38, Praha 2, proti žalovanému: Finanční ředitelství v Plzni, se sídlem Hálkova 14, 305 72 Plzeň, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně – stěžovatelky proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 21. 3. 2007, č. j. - 38,

takto:

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobkyně (dále „stěžovatelka“) včasnou kasační stížností napadla shora uvedené usnesení Krajského soudu v Plzni (dále jen „krajský soud“), kterým byla odmítnuta žaloba na zrušení rozhodnutí ze dne 20. 12. 2006 č. j. 10444/06-1700-402153 jímž žalovaný zamítl odvolání proti rozhodnutí o obnově řízení vydanému Finančním úřadem v Sokolově dne 27. 1. 2006 pod č. j. 2009/06/155980/2103.

Krajský soud v odůvodnění napadeného usnesení mimo jiné uvedl, že „jelikož v daném případě lhůta pro podání žaloby skončila v souladu s výše uvedeným počítáním lhůt uplynutím pátku 2. 3. 2007, avšak žaloba byla předána k poštovní přepravě až dne 5. 3. 2007, soud podle předmětnou žalobu jako opožděně podanou usnesením odmítl“.

Stěžovatelka napadla usnesení krajského soudu kasační stížností v celém rozsahu z důvodů tvrzené nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení ve smyslu ust. , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “) a dále z důvodu tvrzené nezákonnosti napadeného rozhodnutí o odmítnutí návrhu ve smyslu ust.

V kasační stížnosti stěžovatelka uvádí, že podala správní žalobu dne 5. 3. 2007, kdy byla žaloba předána k poštovní přepravě. Tento den je dnem podání žaloby. Stěžovatelka je toho názoru, že postupovala v souladu se zákonem a podání učinila včas, když podle lhůta stanovená tímto zákonem počíná běžet počátkem dne následujícího poté, kdy došlo ke skutečnosti určující její počátek. V tomto konkrétním případě je zákonná lhůta dvou měsíců, která počíná běžet počátkem dne následujícího od oznámení doručení písemného vyhotovení správního rozhodnutí, tedy ode dne 3. 1. 2007.

Podle odst. 2 téhož ust. zákona lhůta určená podle měsíců končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty. Takovým dnem je v daném případě den 3. 3. 2007.

Podle odst. 3 téhož ust. zákona připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek je posledním dnem lhůty nejbližší následující pracovní den. Jelikož poslední den lhůty tedy den 3. 3. 2007 byla sobota, stal se posledním dnem lhůty pro včasné podání nejblíže následující pracovní den a to bylo pondělí dne 5. 3. 2007.

Stěžovatelka navrhuje, aby Nejvyšší správní soud usnesení krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Vyjádření žalovaného ke kasační stížnosti nebylo podáno.

Nejvyšší správní soud vázán rozsahem a důvody podané kasační stížnosti (ustanovení a 3 ), přezkoumal napadené usnesení a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.

Stěžovatelkou výslovně uplatněné důvody v kasační stížnosti namítají nezákonnost rozhodnutí soudu ve smyslu ust. a tedy nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení a dále nezákonnost ve smyslu ust. Vzhledem k tomu, že kasační stížností je napadeno usnesení o odmítnutí žaloby, přichází pro stěžovatelku v úvahu z povahy věci pouze kasační stížnost dle ustanovení , kterou dle obsahu kasační stížnosti stěžovatelka spatřuje v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení.

Stěžovatelka tvrzené nesprávné posouzení právní otázky soudem spatřuje v tom, že krajský soud v předchozím řízení nesprávně dospěl k závěru ohledně určení dne, kterým končí zákonná lhůta k podání žaloby.

Nejvyšší správní soud k posuzované otázce uvádí:

Ustanovení věta prvá stanoví, že žalobu lze podat do dvou měsíců poté, kdy rozhodnutí bylo žalobci oznámeno doručením písemného vyhotovení nebo jiným zákonem stanoveným způsobem, nestanoví-li zvláštní zákon lhůtu jinou. V posuzovaném případě zvláštní zákon nestanovuje lhůtu jinou.

Podle ustanovení věty prvé lhůta stanovená tímto zákonem, výzvou nebo rozhodnutím soudu počíná běžet počátkem dne následujícího poté, kdy došlo ke skutečnosti určující její počátek. Podle ustanovení věty prvé lhůta určená podle týdnů, měsíců nebo roků končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje s dnem, který určil počátek lhůty.

Nejvyšší správní soud vychází z tvrzení stěžovatelky, nezpochybněného žalovaným, že stěžovatelce (zástupci stěžovatelky s neomezenou plnou mocí pro celé daňové řízení), bylo rozhodnutí správního orgánu napadené žalobou doručeno dne 2. 1. 2007.

Stěžovatelka v kasační stížnosti uvádí, že v tomto konkrétním případě je zákonná lhůta dvou měsíců, která počíná běžet počátkem dne následujícího od oznámení doručení písemného vyhotovení správního rozhodnutí, tedy ode dne 3. 1. 2007. Dle názoru stěžovatelky pak zákonná lhůta určená podle měsíců končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty a za tento den považuje 3. 3. 2007.

Nejvyšší správní soud neshledal v posuzované věci nesprávné posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení, neboť se ztotožnil s názorem krajského soudu, že posledním dnem lhůty k podání žaloby proti rozhodnutí žalovaného byl den 2. 3. 2007.

Den, kdy došlo ke skutečnosti určující její počátek je den oznámení rozhodnutí doručením písemného vyhotovení a tedy den 2. 1. 2007.

Lhůta pro podání žaloby pak počala běžet 3. 1. 2007 (počátkem dne následujícího poté, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek) a zákonná lhůta k podání žaloby určená podle měsíců skončila uplynutím dne 2. 3. 2007, tedy dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (2. 1. 2007). Dne 2. 3. 2007 byl pátek – den pracovní.

Po přezkoumání kasační stížností napadeného rozhodnutí Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že rozhodnutí krajského soudu o odmítnutí žaloby není nezákonné a proto kasační stížnost zamítl ( ).

Stěžovatelka, která neměla v tomto soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení ( , ) a žalovanému náklady řízení nevznikly, proto Nejvyšší správní soud rozhodl, že se žalovanému nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné ( , ).

V Brně dne 17. srpna 2007

JUDr. Ludmila Valentová

předsedkyně senátu