Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

2 Azs 50/2007 - 61

č. j. - 61

U S N E S E N Í

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a soudců JUDr. Vojtěcha Šimíčka, JUDr. Milana Kamlacha, JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobce: A. B., zastoupeného JUDr. Janem Havlem, advokátem se sídlem Přemyslova 457, Kralupy nad Vltavou, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, PP 21/OAM, Praha 7, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 3. 2007, č. j. - 34,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e o d m í t á pro nepřijatelnost.

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce (dále též „stěžovatel“) včas podanou kasační stížností brojí proti shora označenému rozsudku Krajského soudu v Ostravě, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí Ministerstva vnitra (dále jen „žalovaný“) ze dne 20. 2. 2006, č. j. OAM-118/VL-20-12-2006, o neudělení azylu pro nesplnění podmínek podle , a , o azylu a o změně , o Policii ČR, ve znění pozdějších předpisů , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“).

Stěžovatel v kasační stížnosti uplatňuje důvody obsažené v ustanovení a b) , (dále jen „“), s tím, že její přijatelnost odůvodňuje hrubým pochybením krajského soudu při výkladu hmotného i procesního práva a nerespektováním ustálené soudní judikatury.

Stěžovatel má jednak za to, že skutková podstata, z níž správní orgán a krajský soud vycházely, nemá oporu ve spisech, resp. je s nimi v rozporu. Ve své stížnosti proto zrekapituloval skutkové okolnosti: od roku 2000 je příznivcem Arménské lidové strany (dále jen „ALS“), která je v opozici. Jeho problémy začaly v roce 2003, kdy mu bylo několikrát neznámými osobami telefonicky vyhrožováno napadením jeho rodiny, nepřestane-li se svou činností ve prospěch ALS. Obrátil se proto na policii se žádostí o pomoc, ale do jeho odchodu z vlasti policisté původce výhružných telefonátů nezjistili. Poté, co se zúčastnil mítinku hnutí Ardarutyun v J., jenž byl policií rozehnán, obával se splnění výhrůžek, a proto Arménii opustil. Stěžovatel dále vyvrací závěr správního orgánu, že jím uváděné informace o politické situaci v Arménii, tedy volbách v roce 1999 a 2003, byly nesprávné; zmýlil se pouze v údajích o volbách v roce 1999, což ovšem nebylo pro posouzení jeho situace relevantní, neboť uváděl podporování strany ALS až po nich a jeho pronásledování od roku 2003, kdy už byla ALS stranou opoziční.

Nesprávnost právního posouzení podmínek pro přiznání azylu podle ust. spatřuje stěžovatel v tom, že nebyla zohledněna skutečnost, že za pronásledování se považuje také trpění psychického nátlaku ze strany úřadů v jeho zemi – policie, jako státní orgán určený k ochraně práva a pořádku, byla nečinná a tím pádem fakticky trpěla výhrůžné telefonáty adresované stěžovateli z důvodu jeho podpory ALS.

Rozsudek krajského soudu dále, dle jeho názoru, trpí nepřezkoumatelností a je v rozporu s ustálenou soudní judikaturou (např. s rozhodnutím zdejšího soudu č. j. - 60), když soud ve svém rozhodnutí nijak nezdůvodnil, proč jeho žalobu zamítl také v části týkající se ust. . Podle ustálené judikatury musí odůvodnění rozhodnutí, které konstatuje, že se na určitou osobu nevztahují překážky vycestování ve smyslu tohoto ustanovení, obsahovat posouzení skutkových zjištění o situaci v zemi původu žadatele o azyl ve vztahu k okolnostem stanoveným jako překážky vycestování; nestačí tedy pouhé odvolání na vyhodnocení situace v rámci posuzování podmínek pro udělení azylu. Důvody pro udělení azylu jsou totiž, dle mínění stěžovatele, odlišné, a proto se ustanovení může uplatnit i v případě, kdy je naplnění skutkových podstat v něm uvedených přičitatelné toliko soukromým osobám.

Stěžovatel proto vzhledem ke všemu shora popsanému navrhuje, aby Nejvyšší správní soud rozsudek Krajského soudu v Ostravě zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud ve smyslu zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele.

K podrobnějšímu vymezení institutu přijatelnosti kasační stížnosti ve věcech azylu (mezinárodní ochrany) lze pro stručnost odkázat na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006, sp. zn. , publikované pod č. 933/2006 Sb. NSS. Stěžovatel sice namítá, že krajský soud hrubě pochybil při výkladu hmotného a procesního práva a že nerespektoval ustálenou a jasnou soudní judikaturu, zdejší soud ovšem neshledal - vzhledem k níže konstatovanému - tato jeho tvrzení opodstatněná.

Brojí-li stěžovatel proti tomu, že skutková podstata nemá oporu ve spisech, resp. je s nimi v rozporu, připomíná Nejvyšší správní soud, že se otázkou takto zdůvodněné kasační stížnosti již dostatečně zabýval např. ve svém rozsudku ze dne 22. 3. 2005, sp. zn. (publ. na www.nssoud.cz), kde uvedl: „Pokud je z odůvodnění napadeného rozsudku krajského soudu zřejmé, proč v souladu se správním spisem soud shledal zjištění skutkového stavu žalovaným za úplné a spolehlivé, jakými úvahami se řídil při naplňování zásady volného hodnocení důkazů či utváření závěru o skutkovém stavu, a z jakého důvodu nepovažoval za důvodnou právní argumentaci stěžovatelky v žalobě, potom není důvodná námitka, že skutková podstata, z níž správní orgán vycházel, nemá oporu ve spisech nebo je s nimi v rozporu.“

Nejvyšší správní soud již také vyložil, jak je třeba nahlížet na pronásledování ze strany soukromých osob: „Skutečnost, že žadatel o azyl má v zemi původu obavy před vyhrožováním ze strany soukromé osoby, není bez dalšího důvodem pro udělení azylu podle ustanovení , o azylu, ve znění , tím spíše v situaci, kdy politický systém v zemi původu žalobce dává občanům možnost domáhat se ochrany svých práv u státních orgánů, a tyto skutečnosti v řízení o udělení azylu nebyly vyvráceny.“ (z rozhodnutí zdejšího soudu ze dne 10. 3. 2004, sp. zn. ). Obdobně v rozsudku ze dne 19. 2. 2004, sp. zn. : „Za pronásledování ve smyslu , o azylu, ve znění , je nutno považovat pouze takové ohrožení života či svobody, které je trpěné, podporované či prováděné státní mocí, nikoliv takové negativní jevy, které státní orgány cíleně potírají a čelí jim.“

V odpověď na námitku stěžovatele, že rozsudek krajského soudu trpí nepřezkoumatelností, neboť soud nezdůvodnil, proč na něj nevztáhl ust. týkající se překážek vycestování, zdejší soud konstatuje, že podrobný výklad tohoto ustanovení učinil např. ve svém rozhodnutí ze dne 7. 4. 2004, sp. zn. : „I. Kriminální jednání a teroristické útoky nejsou samy o sobě překážkou vycestování podle , o azylu, ve znění , za předpokladu, že se je příslušné orgány v zemi původu žadatele o azyl snaží vyšetřovat a postihovat, situace ohledně takových činů se z dlouhodobého hlediska stabilizuje a přitom ze všeobecného kontextu situace v zemi původu žadatele o azyl nevyplývá, že by osobní situace žadatele byla horší, než většiny ostatních osob v zemi jeho původu.

II. Použije-li krajský soud pro posouzení překážky vycestování ustanovení , o azylu, ve znění , zkoumá-li podmínky pro konstataci překážky vycestování samostatně a odděleně od podmínek pro udělení azylu podle , o azylu, ve znění , a učiní-li závěr, že taxativně stanovené podmínky, při jejichž splnění je dána překážka vycestování podle č. , o azylu, ve znění , nelze rozšiřovat, přitom tyto zákonem stanovené podmínky nejsou v případě žadatele splněny, pak při svém rozhodování použil správný právní předpis a jeho ustanovení vyložil správně. Námitka nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky v řízení před soudem podle je tak za těchto okolností nedůvodná.“

Nejvyšší správní soud neshledal rozpor rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě s ustálenou soudní judikaturou (stěžovatelem zmiňovaným rozhodnutím zdejšího soudu ze dne 27. 8. 2003, sp. zn. , publ. na www.nssoud.cz pod ) a v této souvislosti poukazuje na svůj další rozsudek ze dne 27. 8. 2004, sp. zn. , kde k posuzování existence překážek vycestování uvedl: „Nedůvodný je rovněž nesouhlas stěžovatelky se způsobem, jakým se krajský soud vypořádal s tvrzením ministerstva o neexistenci překážek vycestování podle . Podle soud přezkoumává výroky napadeného rozhodnutí v mezích žalobních bodů a vzhledem k tomu, že v žalobních bodech stěžovatelka pouze obecně namítala nesprávné posouzení skutkového stavu, vypořádal se krajský soud se závěrem ministerstva ohledně překážek vycestování dostatečným způsobem, když shledal výrok ministerstva podle správným, neboť nebyly zjištěny žádné překážky předpokládané v tomto ustanovení, jenž by bránily stěžovatelce v návratu do vlasti.“

Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu tak poskytuje dostatečnou odpověď na všechny námitky podávané v kasační stížnosti. Za těchto okolností Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Shledal ji proto ve smyslu nepřijatelnou a z tohoto důvodu ji odmítl.

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ve spojení s , podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, pokud byla kasační stížnost odmítnuta.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 20. srpna 2007

JUDr. Miluše Došková

předsedkyně senátu