Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

2 Afs 47/2007 - 183

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a soudců JUDr. Vojtěcha Šimíčka a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobce P. H., zastoupeného JUDr. Miloslavem Voborníkem, advokátem se sídlem Jihlava, Židovská 31, proti žalovanému Ministerstvu zemědělství, se sídlem Praha 1, Těšnov 17, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 11. 2006, č. j. - 155,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

O d ů v o d ně n í :

Žalobce jako stěžovatel včas podanou kasační stížností napadl shora uvedené usnesení městského soudu, jímž byla odmítnuta jeho žaloba na určení neplatnosti smluv o poskytnutí dotací.

Touto žalobou, podanou 5. 2. 2002 u Obvodního soudu pro Prahu 1, se stěžovatel domáhal určení neplatnosti smluv o poskytnutí dotací na rok 1992 ze dne 3. 6. 1992 a ze dne 5. 6. 1992, a o poskytnutí návratné finanční výpomoci ze dne 23. 11. 1993, na jejichž základě mu byly v r. 2000 a 2001 Finančním úřadem v Pelhřimově opakovaně předepsány konkrétně označené odvody neoprávněně zadržovaných prostředků státního rozpočtu, a v r. 2001 s nimi spojená penále. Proti platebním výměrům podaná odvolání byla Finančním ředitelstvím v Brně zamítnuta a poté mu byly doručeny další platební výměry na odvod neoprávněně zadržovaných prostředků státního rozpočtu v r. 2002. Obvodní soud návrh opakovaně zamítl, v odvolacím řízení však byly jeho rozsudky Městským soudem v Praze opakovaně zrušeny. Následně bylo řízení obvodním soudem zastaveno, městský soud však dne 29. 12. 2005 usnesení změnil tak, že vyslovil nepříslušnost soudu I. stupně s tím, že věc bude postoupena Krajskému soudu v Brně - úseku správního soudnictví. Ten pak věc postoupil Městskému soudu v Praze usnesením ze dne 10. 3. 2006.

Městský soud v kasační stížností napadeném usnesení vyšel z názoru, že žalobce se i po výzvě k doplnění žaloby výslovně domáhá určení neplatnosti smluv veřejnoprávního charakteru. Takový typ smluv nepatřil dle právní úpravy v době podání žaloby do oblasti vztahů přezkoumávaných soudem a nepatří mezi ně ani v současné době podle . Uzavřel proto, že ani v době podání žaloby, ani podle nové právní úpravy správního soudnictví není dána pravomoc soudu předmětnou žalobu projednat. Dále městský soud vyslovil, že se nejedná o odepření soudní ochrany, neboť všechna konkrétně označená rozhodnutí finančních orgánů byla k žalobám soudem přezkoumatelná. Žalobu odmítl s poukazem na ust.

V kasační stížnosti stěžovatel namítl, že byl právě Finančním ředitelstvím v Brně odkázán z hlediska platnosti či neplatnosti veřejnoprávní smlouvy na soudní řízení. Navíc, pokud by využil možnosti žaloby proti rozhodnutím Finančního ředitelství v Brně, soud by jistě neřešil otázku platnosti či neplatnosti smlouvy a zabýval by se jen zákonností odvolacího správního rozhodnutí. Důvody uvedené městským soudem v napadeném usnesení vedou stěžovatele k otázce, jakým způsobem se žalobce může domáhat soudní ochrany, když celou dobu se jen řešila pravomoc soudů. Podal-li stěžovatel žalobu před účinností podle doporučení správního orgánu, pak učinil všechny možné kroky k ochraně svého práva. V důsledku neustálého odsouvání řešení podstaty sporu je i nadále penalizován vysokými částkami. Vzhledem k tomu, že se správní a soudní orgány nemohou dohodnout o tom, kdo je oprávněn řešit podstatu sporu, dochází k narušení zásady právní jistoty. Městský soud se nedostatečně vypořádal s námitkami obsaženými v jeho podání ze dne 31. 10. 2005 a v důsledku toho zaujal nesprávný právní názor. Městský soud v Praze v rozhodnutím ze dne 27. 5. 2005, č. j. - 124 uložil soudu I. stupně vážit pravomoc k rozhodnutí a soud I. stupně poté stanovil, že tato pravomoc je na straně správního orgánu, čímž pravomoc soudu vyloučil. Stěžovatel proto nechápe, proč se vedlo další řízení a bylo dále rozhodováno. Vyslovuje i podiv nad opakovaným posuzováním otázky pravomoci soudů. Z těchto důvodů navrhuje zrušení rozhodnutí městského soudu a vrácení věci k dalšímu řízení.

Žalovaný se ve svém vyjádření ke kasační stížnosti ztotožnil se závěry městského soudu.

V mezích rozsahu a důvodů kasační stížnosti ji Nejvyšší správní soud správní soud přezkoumal (, 3 ). Kasační stížnost obsahuje důvody odpovídající ust. s. ř. s, byť je tak stěžovatel nespecifikoval.

Městskému soudu je třeba přisvědčit v tom, že o žalobě může rozhodovat pouze v případě, že je k tomu oprávněn. Vycházet je třeba přitom skutečně jak z původní tak i ze současné úpravy správního soudnictví.

V době podání žaloby u obvodního soudu již správní soudnictví v dosti široké míře existovalo, a to na základě novely č. účinné od 1. 1. 1992. Jeho předmětem v době, kdy byla podána žaloba, mohla být rozhodnutí orgánů veřejné správy, jimiž se zakládají, mění, ruší či závazně určují práva nebo povinnosti fyzických či právnických osob ( a násl. v rozhodném znění).

V době, kdy byla žaloba postoupena Krajskému soudu v Brně a následně Městskému soudu v Praze, platil již , .

Podle , účinného od 1. 1. 2003 soudy ve správním soudnictví rozhodují o

a) žalobách proti rozhodnutím vydaným v oblasti veřejné správy orgánem moci výkonné, orgánem územního samosprávného celku, jakož i fyzickou nebo právnickou osobou nebo jiným orgánem, pokud jim bylo svěřeno rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti veřejné správy,

b) ochraně proti nečinnosti správního orgánu,

c) ochraně před nezákonným zásahem správního orgánu,

d) kompetenčních žalobách.

Podle odst. 2 téhož ustanovení ve správním soudnictví dále soudy rozhodují

a) ve věcech volebních a ve věcech místního referenda,

b) ve věcech politických stran a politických hnutí.

Posléze byla působnost správních soudů rozšířena na opatření obecné povahy a na porušování povinností funkcionářů podle zvláštního předpisu [, e) ]

Z uvedeného výčtu je zřejmé, že ani v době podání žaloby ani v současné době není možný soudní přezkum veřejnoprávních smluv v rámci správního soudnictví..

To ovšem neznamená, že stěžovatel neměl vůbec žádnou soudní ochranu. Jak obsáhle uvedl v žalobě i ve svých dalších podáních byly mu opakovaně uloženy odvody do státního rozpočtu a byl za jejich nerespektování penalizován. Taková rozhodnutí ovšem byla a jsou soudem přezkoumatelná. Nelze stěžovateli přisvědčit v názoru, že v době jejich vydání byla soudní ochrana ve správním soudnictví nedostatečná. Platební výměry finančních orgánů byly soudem k žalobě přezkoumávány. Součástí takového přezkumu nebylo jen odvolací rozhodnutí, ale celé řízení, které mu předcházelo. Pokud uložená povinnost vyplývala z nesplnění smlouvy, pak zcela samozřejmě byla (pokud tak zněly žalobní námitky) přezkoumána existence a zákonnost této povinnosti. Tak je tomu i nyní. Soud k žalobě totiž ve správním soudnictví zkoumá zákonnost rozhodnutí z hlediska, zda konečné rozhodnutí má oporu v právních předpisech i ve zjištěném skutkovém stavu. Byla-li povinnost odvozena od neplnění smlouvy, pak zcela jistě je součástí takového zkoumání, zda smlouva existovala a zda její obsah i uzavření bylo zákonné.

K tomu lze odkázat na judikaturu jak z doby před účinností , tak i za jeho účinnosti:

Např. Vrchní soud v Praze v rozsudku ze dne 23. 7. 1999, č. j. - 18 vyslovil, že povinnost vrátit poskytnutý příspěvek na hospodaření v lesích pro jeho neoprávněné použití může být uložena až platebním výměrem finančního úřadu. Konečné rozhodnutí o povinnosti vrátit příspěvek podléhá soudnímu přezkumu ve správním soudnictví.

Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 19. 5. 2005, č. j. - 71 vyslovil, že povinnost příjemce dotace odvést do státního rozpočtu neoprávněně použité prostředky podle ustanovení , o pravidlech hospodaření s rozpočtovými prostředky České republiky a obcí v České republice, vychází ze zásady, že stát je oprávněn stanovit podmínky pro poskytování prostředků ze svého rozpočtu relativně tvrdě a přísně. I když pochybení příjemce dotace zjevně nemá negativní dopad na státní rozpočet, jedná se přesto o porušení rozpočtové kázně. K odstranění či zmenšení této tvrdosti slouží toliko postup podle ustanovení citovaného zákona.

Stěžovatel zdůrazňuje, že soudy dostatečně nepřihlédly k obsahu jeho žaloby a zejména k jeho podání ze dne 31. 10. 2005. V tomto podání (odvolání proti rozhodnutí obvodního soudu o zastavení řízení) specifikoval, že požaduje přezkoumání platnosti smluv, neboť finanční ředitelství ve svých rozhodnutích uvedlo, že tuto otázku posuzovat nemůže. K tomu je třeba uvést, že žaloba sice požadovala určení neplatnosti smluv, svým obsahem však brojila i proti několika konkrétně označeným platebním výměrům. Jak už bylo uvedeno, v rámci přezkumu těchto platebních výměrů by bylo možné zkoumat oprávněnost uložení odvodů a následné penalizace, a to bez ohledu na názor finančního úřadu. Ten by, jako všechny ostatní skutkové a právní okolnosti, byl soudem k řádné a včasné žalobě posouzen.

Odkazuje-li stěžovatel na názor vyslovený Městským soudem v Praze v usnesení č. j. - 143, nepřísluší zdejšímu soudu jej hodnotit, a rovněž bylo vyloučeno, aby soud rozhodující ve správním soudnictví svým usnesením věc obecným soudům vrátil. Jednalo o usnesení, jímž byla vyslovena nepříslušnost obecných soudů rozhodovat o platnosti veřejnoprávních smluv a z toho důvodu byla věc postoupena správnímu soudu. Pokud stěžovatel nesouhlasil s tím, že o jeho žalobě by měly rozhodovat soudy ve správním soudnictví, mohl podat návrh na řešení kompetenčního sporu podle

Nelze tedy říci, že stěžovatel neměl žádnou možnost soudní ochrany. Měl ji, ovšem nevyužil jí. Lze sice chápat jeho rozhořčení nad tím, jak dlouho se soudy dohadovaly o své příslušnosti, resp. nepříslušnosti, tuto výtku však nelze směřovat vůči soudu, jehož usnesení je touto kasační stížností napadeno. Ten totiž rozhodl v krátké době potom, co mu byla věc postoupena, a jeho rozhodnutí odpovídá zákonu. Nelze také přehlédnout, že volbu soudu provedl stěžovatel podanou žalobou a její další osud ovlivňoval podáním, či naopak nepodáním opravných prostředků – proto nelze činit ani žádný závěr z toho, že soudy pokračovaly v řízení přesto, že obvodní soud v usnesení o zastavení řízení vyslovil, že otázka platnosti veřejnoprávní smlouvy je v působnosti správních orgánů.

Je pravdou, že v současné době upravuje uzavírání veřejnoprávních smluv , , a že řešení sporů ponechává v působnosti správních orgánů ( a násl., ). To však neznamená, že účastník veřejnoprávní smlouvy před nabytím účinnosti tohoto , neměl možnost soudní ochrany. Jak výše uvedeno, měl možnost žaloby proti rozhodnutím vyvozujícím důsledky z neplnění smluvních podmínek a lze jen zopakovat, že této možnosti nevyužil. Podobně jako v rozhodnutí Nejvyššího správního soudu lze poukázat i na možnost zamezení tvrdosti zákona podle rozpočtových pravidel ( , či , 10 ).

Nejvyšší správní soud tak uzavírá, že městský soud v souladu se zákonem odmítl návrh podle , neboť nebyly splněny podmínky řízení.

Proto byla kasační stížnost podle jako nedůvodná zamítnuta.

Stěžovatel neměl v tomto kasačním řízení úspěch, podle , nemá právo na náhradu nákladů řízení. Úspěšnému žalovanému v tomto řízení náklady přesahující běžnou úřední činnost nevznikly, a proto bylo vysloveno, že se mu nárok na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 21. srpna 2007

JUDr. Miluše Došková

předsedkyně senátu