Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 Ads 51/2006 - 56

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila a soudkyň JUDr. Milady Tomkové a JUDr. Brigity Chrastilové v právní věci žalobce: K. H., zastoupen JUDr. Jaroslavem Karlem, advokátem, se sídlem Plzeň, Bendova 8, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Praha 5, Křížová 25, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 8. 2. 2006, č. j. - 30,

takto:

I. Kasační stížnost se zamítá.

II. České správě sociálního zabezpečení se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

Rozhodnutím České správy sociálního zabezpečení (dále též „žalovaná“) ze dne 20. 9. 2005, č. X, byla zamítnuta žádost žalobce o plný invalidní důchod pro nesplnění podmínek ustanovení , o důchodovém pojištění (dále též „zákon o důchodovém pojištění“). Žalovaná své rozhodnutí odůvodnila tím, že podle posudku Okresní správy sociálního zabezpečení v Plzni - sever ze dne 8. 9. 2005 není žalobce plně invalidní, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho schopnost soustavné výdělečné činnosti pouze o 40 %. V této souvislosti byl citován zákona o důchodovém pojištění, podle něhož pojištěnec je plně invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho schopnost soustavné výdělečné činnosti nejméně o 66 %. Žalovaná pak uzavřela, že žalobci nadále náleží částečný invalidní důchod.

Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce žalobu, o níž rozhodl Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 8. 2. 2006, č. j. - 30, tak, že žalobu zamítl. Při posouzení zdravotního stavu a dochované pracovní schopnosti žalobce se krajský soud opíral především o posudek Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí (dále též Posudková komise MPSV) pracoviště v Plzni ze dne 28. 12. 2005, podle něhož procentní míra poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti činí 50 %. Posudková komise MPSV hodnotila procentuální míru poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti shodně s lékařem OSSZ podle kapitoly XV, oddíl F, položka 2, písm. c), přílohy č. 2, na horní hranici, tj. 40 %, neboť se jedná o bolestivý páteřní bederní syndrom s těžkou poruchou statiky a dynamiky bederní páteře. Na rozdíl od OSSZ Posudková komise MPSV zvýšila podle citované vyhlášky míru poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti o 10 % na další zdravotní postižení a v tomto zvýšení především zohledňuje somatoformní bolestivou poruchu se středně těžkou depresivní odezvou, i změnu osobnosti na basi v. s. abusu analgetik.

Proti tomuto rozsudku podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost z důvodu uvedených v , (dále jen „“). Stěžovatel nesouhlasí se stanoviskem žalované, že jeho zdravotní stav neodpovídá plné invaliditě a namítá, že byl nedostatečně zjištěn a posouzen jeho zdravotní stav s ohledem na přetrvávající zdravotní potíže, které jej omezují v plnohodnotném životě, v plném zapojení do pracovní činnosti, když tento stav negativně je ovlivňován s ohledem na užívání léků. V současné době je stěžovatel veden jako nezaměstnaný na Úřadu práce Plzeň - sever a po dohodě s dozorující pracovnicí opětovně požádal o plný invalidní důchod, protože pro něj není možné najít odpovídající uplatnění vzhledem k užívání návykových léčivých prostředků - silných opiátů. Stěžovatel nyní pracuje pouze 2 hodiny týdně na vlastní nebezpečí při distribuci tiskovin se souhlasem Úřadu práce, protože zmíněná činnost nepřesahuje polovinu pracovní doby a nedosahuje výdělkem životního minima. Stěžovatel je přesvědčen, že z důvodu jeho dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho schopnost k výdělečné činnosti o více jak 2/3, přičemž zbytek činnosti může vykonávat ještě za zcela mimořádných podmínek – chronické bolesti páteře. Státní orgány přesto odmítají uznat tyto důvody a to v rozporu s lékařskými posudky. Stěžovatel je toto názoru, že jeho pracovní schopnost k výdělečné činnosti poklesla o více než 60 % a závěr soudu v řízení je tak v rozporu se zákonem. Dále poukázal na to, že posudková lékařka nechtěla vzít v úvahu výše uvedené skutečnosti a odůvodňovala stěžovateli jeho stav tak, že bolest se nedá změřit a nálezy stěžovatele údajně odpovídají středně těžkému až těžkému postižení, ale bez nároku na plný invalidní důchod. Stěžovatel dále uvádí, že v pracovní rekomandaci není správně či vůbec zhodnocena nutná léčba silnými opiáty a stěžovatel se tak může domnívat, že při posuzování jeho zdravotního stavu bylo jednáno zcela účelově a v rozporu s lékařským zjištěním. Stěžovatel je proto přesvědčen, že podle lékařských posudků nemůže vykonávat žádnou práci na základě užívání silných léčiv bez rizika ohrožení své bezpečnosti při výkonu povolání a zhoršování zdravotních potíží. Z uvedených důvodů navrhl, aby byl rozsudek krajského soudu zrušen podle z důvodů uvedených v a věc krajskému soudu vrácena k dalšímu řízení.

Žalovaná ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedla, že se v daném případě jedná o posouzení a rozhodnutí o nároku na dávku důchodového pojištění, jejíž přiznání a výplata je podmíněna existencí dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, jehož posouzení však žalované nepřísluší, žalovaná však nemá žádné výhrady k provedenému důkaznímu řízení a ani k samotnému rozsudku krajského soudu, jímž byla žaloba zamítnuta. Poukazuje na to, že zdravotní stav stěžovatele byl dostatečně a objektivně posouzen v Posudkové komisi MPSV za účasti specializovaných lékařů z oboru neurologie a ortopedie. Žalovaná je toho názoru, že krajský soud rozhodl ve věci zcela správně, navrhla proto aby kasační stížnost stěžovatele byla zamítnuta jako nedůvodná.

Nejvyšší správní soud napadený rozsudek krajského soudu přezkoumal v souladu s , 3 , vázán rozsahem a důvody, které stěžovatel uplatnil ve své kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud přitom neshledal vady podle , k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.

Kasační stížnost není důvodná.

Stěžovatel v kasační stížnosti výslovně uplatnil důvod podle , podle něhož lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení. Nesprávné posouzení právní otázky může přitom spočívat v aplikaci nesprávného ustanovení právního předpisu na daný skutkový stav nebo sice v aplikaci správného ustanovení právního předpisu, avšak nesprávně interpretovaného.

Rozhodnutí o nároku na plný nebo částečný invalidní důchod je závislé zejména na lékařském odborném posouzení. Pro přezkumné soudní řízení je k posouzení zdravotního stavu a výdělečné schopnosti občana povoláno ze zákona Ministerstvo práce a sociálních věcí, které tak činí svými posudkovými komisemi ( , o organizaci a provádění sociálního zabezpečení). Posudek uvedené komise pak soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle zásady volného hodnocení důkazů ve smyslu

Podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění je pojištěnec plně invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho schopnost výdělečné činnosti nejméně o 66 % nebo je schopen pro zdravotní postižení soustavné výdělečné činnosti jen za zcela mimořádných podmínek. Podle § 44 odst. 1 uvedeného zákona je pojištěnec částečně invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho schopnost soustavné výdělečné činnost nejméně o 33 %. V obou případech podle § 39 odst. 2 ve spojení s § 44 odst. 1 věta druhá zákona o důchodovém pojištění, se při určování poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti pojištěnce vychází z jeho zdravotního stavu doloženého výsledky funkčních vyšetření a z jeho schopnosti vykonávat práce odpovídající zachovaným tělesným, smyslovým a duševním schopnostem, s přihlédnutím k výdělečným činnostem, které vykonával předtím než k takovému poklesu došlo, a k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem, přitom se bere v úvahu, zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující schopnost výdělečné činnosti pojištěnce, zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován, a schopnost rekvalifikace pojištěnce na jiný druh výdělečné činnosti, než dosud vykonával.

Nejvyšší správní soud (stejně jako krajský soud) nemá pochybnosti o úplnosti a přesvědčivosti závěru Posudkové komise MPSV, pracoviště Plzeň, vyjádřeného v posudku této komise ze dne 28. 12. 2005, podle nějž stěžovatel je i nadále částečně invalidní. Z uvedeného posudku je přitom zřejmé, že zdravotní stav stěžovatele byl komplexně posouzen na základě úplné zdravotnické dokumentace a po přihlédnutí ke všem obtížím stěžovatelem uváděným, takže nevznikly pochybnosti o úplnosti a správnosti stanovené diagnózy. Posudková komise přitom zhodnotila nález z ambulance bolesti a zvýšila procentuální míru poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti stěžovatele o 10 %. Stěžovatel přitom neuvádí žádné konkrétní výhrady proti závěrům posudkové komise, pouze odkazuje na blíže neoznačené lékařské posudky a na svůj subjektivní názor, že jeho pracovní schopnost k výdělečné činnosti poklesla o více jak 60 %. Přitom lze uvést, že v kasační stížnosti stěžovatel opakuje námitky, s nimiž přišel již v průběhu řízení před krajským soudem a s nimiž se krajský soud v odůvodnění napadeného rozsudku vyčerpávajícím způsobem vypořádal.

S ohledem na skutečnost, že stěžovatel ke dni vydání rozhodnutí žalované nebyl plně invalidní podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění, neboť jeho schopnost soustavné výdělečné činnosti nepoklesla nejméně o 66 % a není schopen pro zdravotní postižení soustavné výdělečné činnosti jen za zcela mimořádných podmínek, krajský soud nepochybil, když shledal rozhodnutí žalované věcně správným a z tohoto důvodu žalobu stěžovatele zamítl. Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost podle jako nedůvodnou zamítl.

O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle , 2 Stěžovatel, který nebyl v řízení úspěšný, nemá právo na náhradu nákladů řízení a právo České správy sociálního zabezpečení na náhradu nákladů řízení je v posuzované věci ze zákona vyloučeno.

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 28. srpna 2007

JUDr. Bohuslav Hnízdil

předseda senátu