Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Ads 87/2006 - 34

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Součkové a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Jaroslava Vlašína v právní věci žalobkyně V. S., zastoupené advokátem JUDr. Lubomírem Müllerem se sídlem Mansfeldova 792/3, Praha 9, proti žalované České správě sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, o přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 18. 1. 2006 vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp.zn. , v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 5. 2006 č. j. - 19,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žalovaná n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobkyně podala včas kasační stížnost proti rozsudku specifikovanému v záhlaví, jímž byla zamítnuta její žaloba proti uvedenému rozhodnutí žalované o příplatek k důchodu její zemřelé matky V. K.

Z odůvodnění napadeného rozsudku vyplývá, že žalovaná rozhodnutím ze dne 18. 1. 2006 č. X zamítla žádost žalobkyně o doplacení příplatku k důchodu podle ust. , o soudní rehabilitaci (dále jen „ “) , V. K., za období od 1. 7. 1990 do 17. 6. 1993, podle ust. , o důchodovém pojištění, a ust. a 8 Žalovaná rozhodnutí odůvodnila tím, že v této věci byla oprávněna k podání žádosti o poskytnutí příplatku k důchodu podle ust. jen poživatelka vdovského důchodu, tj. V. K., zemřelá dne 17. 6. 1993. Na dědice poškozeného přechází toliko právo žádat odškodnění podle a nikoli právo žádat o doplacení příplatku k důchodu podle ust. a 8 , které nebylo uplatněno za života poživatelky důchodu. Zemřelá V. K. za svého života takový požadavek vůči žalované nevznesla; nemohlo proto dojít k přechodu nároku na částky splatné do dne smrti oprávněné na dědice.

V žalobě žalobkyně podrobně uvedla, kdy a jak byl její otec, F. K. nezákonně omezen na svobodě a později rehabilitován. Její otec zemřel 4. 7. 1952. Z nezákonného omezení osobní svobody F. K. vyplynuly důchodové nároky pro jeho pozůstalou manželku V. K., a to mimo jiné příplatek k důchodu podle ust. od 1. 7. 1990 až do dne její smrti. V žalobě žalobkyně uvedla, že spolu se svým bratrem JUDr. K. K. je zákonnou dědičkou, každý z jedné poloviny. Žalovaná omezuje právo dědiců žádat odškodnění jen na ust. , zatímco toto právo se týká celého oddílu šestého, tedy včetně nároku plynoucího z ust. až 28 Žalobkyně poukázala na ust. , podle něhož právo žádat odškodnění přechází na dědice poškozeného. Žalobkyně je dcerou zemřelé V. K. a jde o nároky, které nezanikají smrtí poškozeného.

Žalobkyně proto navrhla zrušení napadeného rozhodnutí žalované.

Krajský soud z dávkového spisu zjistil skutečnosti týkající se zbavení F. K. osobní svobody a jeho rehabilitace. V dávkovém spise se nenachází žádost V. K. o výplatu příplatku k důchodu podle ust. Krajský soud k tomu uvedl, že ostatně tato skutečnost je mezi účastníky nesporná.

Krajský soud citoval ust. , podle něhož právo žádat odškodnění přechází na dědice poškozeného, pokud jsou jimi děti, manžel, rodiče a není-li jich, sourozenci, s výjimkou nároků, které podle předpisů zanikají smrtí poškozeného.

Krajský soud dále vyšel z ust. , které stanoví, že zemřel-li oprávněný po uplatnění nároku na dávku důchodového pojištění, vstupují do dalšího řízení o dávce a nabývají nároku na částky splatné do dne smrti oprávněného postupně manželka (manžel), děti a rodiče, jestliže žili s oprávněným v době jeho smrti v domácnosti. Podmínka žití v domácnosti nemusí být splněna u dětí, které mají nárok na sirotčí důchod po zemřelém.

Krajský soud tedy dovodil, že uvedené osoby, jestliže žily s oprávněným v době jeho smrti v domácnosti, mohou vstoupit do řízení jen tehdy, pokud oprávněný takový nárok uplatnil. Oprávněná osoba nejen že musí takový nárok uplatnit, ale musí jej uplatnit řádně a včas. Za včas uplatněný nárok se považuje nárok uplatněný ve lhůtě tří let od právní moci zprošťujícího rozhodnutí, či rozhodnutí odsuzujícího k mírnějšímu trestu, anebo rozhodnutí, kterým bylo trestní stíhání zastaveno.

Krajský soud konstatoval, že zemřelá matka žalobkyně tento svůj nárok na příplatek k vdovskému důchodu podle ust. vůbec neuplatnila, což je mezi účastníky nesporné. Jestliže tedy nárok nebyl řádně a včas uplatněn, nelze žádné jiné osobě či dědici důchodovou dávku či příplatky k důchodu přiznat.

Žalobkyně v kasační stížnosti tvrdí nezákonnost spočívající v nesprávném právním posouzení právní otázky krajským soudem v předcházejícím řízení [ , – dále jen „ “].

Žalobkyně namítla, že ačkoli její matka nárok neuplatnila, nárok stále existuje a podle ust. není promlčen. Žalobkyně splňuje předpoklady dané v ust. , aby nárok uplatnila jako dědička.

Nejvyšší správní soud, vázán rozsahem a důvody kasační stížnosti ( a 3 ), posoudil kasační stížnost takto:

Jestliže V. K. (matka žalobkyně) za svého života nárok na příplatek k důchodu podle ust. neuplatnila, pak nelze žalobkyni nárok přiznat. Krajský soud správně odkázal na ust. , podle něhož, zemře-li oprávněný, je základním předpokladem pro vstup dalších osob do řízení o dávce a nabytí nároku skutečnost, že oprávněný (v dané věci V. K.) za svého života uplatnil nárok na dávku důchodového pojištění.

K námitce, že žalobkyně splňuje předpoklady, aby tento nárok uplatnila jako dědička ve smyslu ust. , Nejvyšší správní soud uvádí:

Oddíl šestý nese nadpis „Odškodnění“ a zahrnuje v sobě všechny nároky na odškodnění, s výjimkou uplatňování nároků vyplývajících ze zrušených výroků o trestu propadnutí majetku, propadnutí věci nebo zabrání věci, jakož i způsobu náhrady a rozsahu těchto nároků. Tyto nároky upravil zvláštní zákon ( ).

Z ust. vyplývá, že nárok na odškodění zahrnuje zejména náhradu za ztrátu na výdělku, náhradu škody na zdraví, náhradu nákladů trestního řízení, náhradu zaplacených nákladů obhajoby a náhradu zaplaceného peněžitého trestu nebo úhrnu provedených srážek z odměny za práci při výkonu trestu nápravného opatření.

Ust. § 27 stanoví nárok na odškodnění v případě, že na poškozeném, který byl rehabilitován, byl vykonán trest smrti.

Ust. zakládá nároky, které poškozeným (případně dalším osobám) po jejich rehabilitací podle tohoto zákona náleží v oblasti důchodového pojištění. O těchto nárocích rozhoduje správní orgán, jímž je Česká správa sociálního zabezpečení a jeho rozhodnutí jsou přezkoumatelná soudem ve správním soudnictví.

Podle ust. , jehož se žalobkyně dovolává, právo žádat odškodnění přechází na dědice poškozeného, pokud jsou jimi děti, manžel, rodiče, a není-li jich, sourozenci, s výjimkou nároků, které podle zanikají smrtí poškozeného.

Nejvyšší správní soud ze systematiky oddílu šestého tohoto zákona dovozuje, že ust. je ve vztahu speciality k ostatním ustanovením týkajícím se odškodnění rehabilitovaných osob. Ve věcech důchodového pojištění nepřicházejí v úvahu obecná ustanovení o dědění, ale ani ust.

Jinak řečeno, právo žádat odškodnění přechází na dědice vyjmenované v ust. , jestliže se odškodnění týká nároků uvedených v ust. a 27 tohoto zákona; právo uvedené v ust. tohoto zákona na dědice podle ust. nepřechází.

Kasační stížnost tedy není důvodná a Nejvyšší správní soud ji podle ust. zamítl.

O nákladech řízení o kasační stížnosti bylo rozhodnuto podle ust. a 2 Žalobkyně neměla ve věci úspěch a žalované náhradu nákladů nelze přiznat.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 29. srpna 2007

JUDr. Marie Součková

předsedkyně senátu