Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
1 Afs 132/2006 - 56.pdf
PDF · 0 B
No categories available
1 Afs 132/2006 - 56
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové a soudců JUDr. Josefa Baxy a JUDr. Lenky Kaniové v právní věci žalobkyně: B., s. r. o., v likvidaci, jednající Ing. V. K., likvidátorem, proti žalovanému Finančnímu ředitelství v Ostravě se sídlem Na Jízdárně 3, 709 00 Ostrava, proti rozhodnutím ze dne 7. 2. 2006, č. j. 11012/140/2005, č. j. 12531/140/2005 a č. j. 12532/140/2005, o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 10. 2006, č. j. 22 Ca 161/2006 - 37,
t a k t o :
I. Kasační stížnost s e z a m í t á .
II. Žalobkyně n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
O d ů v o d n ě n í :
Třemi rozhodnutími ze dne 7. 2. 2006 zamítl žalovaný odvolání žalobkyně proti platebnímu výměru na daň z převodu nemovitostí ze dne 6. 5. 2005, proti výzvě k zaplacení nedoplatku na dani z nemovitostí ze dne 27. 6. 2005 a proti platebnímu výměru na penále vztahující se k dani z nemovitostí ze dne 27. 6. 2005.
Žalobkyně se domáhala zrušení rozhodnutí o odvolání žalobou u Krajského soudu v Ostravě. Při podání žaloby požádala o osvobození od soudního poplatku a o ustanovení zástupce pro řízení o žalobě; zdůraznila, že jí byl odcizen veškerý majetek a nezůstal jí žádný majetek vhodný ke zpeněžení ani peníze, z nichž by mohla uhradit soudní poplatek a náklady na advokáta. Krajský soud žalobkyni vyzval přípisem ze dne 29. 5. 2006, aby ve lhůtě 14 dnů soudu předložila doklady k potvrzení svých majetkových poměrů; zdůraznil přitom, že pouhé tvrzení o nedostatku prostředků nestačí. Žalobkyně reagovala přípisem ze dne 2. 6. 2006, v němž uvedla, že společnost K., a. s., jí v roce 2004 ukradla veškerý movitý i nemovitý majetek; zopakovala, že nemá žádné bankovní účty, peníze ani majetek vhodný ke zpeněžení. Ve věci je podána civilní žaloba u Okresního soudu ve Frýdku-Místku; bylo též podáno trestní oznámení.
Usnesením ze dne 16. 6. 2006 zamítl krajský soud žádost žalobkyně o osvobození od soudních poplatků. V odůvodnění uvedl, že žalobkyně svá tvrzení o majetkových poměrech ničím nedoložila, ačkoli i v případě likvidace společnosti trvá daňová povinnost i povinnost podávat každoročně přiznání až do skončení likvidace; žalobkyně tedy mohla svou situaci doložit přinejmenším posledním daňovým přiznáním. Usnesením z téhož dne zamítl krajský soud žádost žalobkyně o ustanovení zástupce; svůj postup odůvodnil tím, že žalobkyně nedoložila soudu splnění předpokladů pro osvobození od soudních poplatků, a nesplnila tak jednu z podmínek pro ustanovení zástupce.
Dne 24. 7. 2006 vyzval krajský soud žalobkyni k zaplacení soudního poplatku. Výzva byla doručena fikcí a poplatek nebyl zaplacen; krajský soud proto řízení zastavil usnesením ze dne 17. 8. 2006. Žalobkyně napadla toto usnesení kasační stížností; v ní především namítla, že krajský soud neučinil potřebná skutková zjištění, a přesto rozhodl. Ačkoli žalobkyně soudu dostatečně objasnila a doložila své majetkové poměry, soud jejím žádostem nevyhověl. V kasační stížnosti žalobkyně též požádala o ustanovení advokáta pro řízení o kasační stížnosti a žádost odůvodnila svou nemajetností. Krajský soud dne 18. 9. 2006 vyzval žalobkyni, aby soudu ve lhůtě jednoho týdne předložila písemné doklady svědčící o tom, že jsou u ní dány podmínky pro osvobození od soudních poplatků. Žalobkyně na výzvu, která jí byla doručena dne 19. 9. 2006, nereagovala, a soud tak její žádost o ustanovení advokáta pro řízení o kasační stížnosti zamítl usnesením ze dne 6. 10. 2006. Dne 11. 10. 2006 bylo soudu doručeno podání, v němž žalobkyně opětovně uvedla, že nemá žádný bankovní účet ani žádný majetek; krom toho žalobkyně připojila pokladní deník za rok 2006 a vyjádřila přesvědčení, že tímto úkonem splňuje požadavek soudu.
Následně žalobkyně podala kasační stížnost proti usnesení ze dne 6. 10. 2006. Vytkla krajskému soudu, že jí neustanovil advokáta, ačkoli soudu sdělila a prokázala, že jí veškerý majetek byl odcizen, a že tak splňuje předpoklady pro osvobození od soudního poplatku. Soud ve své výzvě neupřesnil, jak má žalobkyně prokázat, že nemá žádný majetek; soud je přitom povinen poučit účastníka tak, aby mohl splnit požadavky soudu. Žalobkyně neví, jak má prokázat, že jí vše bylo ukradeno: soudy ve věci rozhodnou zřejmě až v roce 2007. Žalobkyně soudu zaslala pokladní deník; ten však soud obdržel až po vydání napadeného usnesení. Pokladní deník dokládá nemajetnost žalobkyně, resp. to, že má k dispozici cca 1100 Kč; ostatní lze zjistit z listu vlastnictví č. 2908 pro katastrální území F.-M. Žalobkyně proto navrhla, aby usnesení krajského soudu bylo zrušeno a aby jí byl ustanoven advokát.
Kasační stížnost není důvodná.
Žalobkyně se domnívá, že krajský soud porušil své povinnosti, protože si neověřil majetkové poměry žalobkyně a nesdělil jí, jakým způsobem je má prokázat; zdejší soud má naproti tomu za to, že své povinnosti účastníka řízení řádně neplnila žalobkyně sama.
Pro to, aby soud mohl ustanovit účastníku zástupce, musejí být splněny dvě podmínky. Jednak u účastníka musejí být dány předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků, jednak musí být tohoto úkonu třeba k ochraně jeho práv (§ 35 odst. 8 s. ř. s. s. ř. s. ). Krajský soud zkoumal nejprve první z těchto podmínek; žalobkyně mu však k tomu bohužel neposkytla řádnou součinnost. Není sporu o tom, že žalobkyně od samého počátku řízení tvrdila, že je nemajetná a že jsou u ní dány předpoklady pro osvobození od soudních poplatků; tyto skutečnosti však – navzdory svému výslovně vyjádřenému přesvědčení – neprokázala. Ostatně ani není zřejmé, v čem žalobkyně spatřuje toto prokázání, pokud soudu nedoložila žádné doklady svědčící o její majetkové situaci. Jedinou listino u, kterou žalobkyně krajskému soudu zaslala, je pokladní deník za rok 2006. Ten žalobkyně doručila soudu až několik týdnů po uplynutí lhůty, která jí k předložení dokladů byla stanovena; to by samo o sobě nemuselo být na závadu, protože lhůta stanovená ve výzvě k prokázání majetkové situace je lhůtou soudcovskou a je na soudu, jaké následky z jejího včasného nesplnění vyvodí. Ještě předtím, než žalobkyně tuto listin u předložila, však soud již o její žádosti rozhodl a po právu ji zamítl, protože žalobkyně nesplnila svou povinnost v řádné lhůtě. Úkolem Nejvyššího správního soudu v řízení o kasační stížnosti přitom není vyjadřovat se k listinám předloženým až po vydání rozhodnutí napadeného kasační stížností, hodnotit, jaké jsou majetkové poměry žalobkyně, ani jí ustanovovat advokáta (jak žalobkyně žádá v kasační stížnosti) - nýbrž posoudit, zda krajský soud při zjišťování majetkových poměrů žalobkyně postupoval v souladu se zákonem a zda z výsledků řízení dovodil správný závěr.
Nejvyšší správní soud se s postupem a závěry krajského soudu ztotožňuje. Žalobkyně v průběhu celého řízení setrvale tvrdila, že nemá žádný majetek, a nemůže si tak dovolit platit advokáta; zůstalo však – přes výzvy soudu – jen u tohoto tvrzení, aniž žalobkyně předložila listin y prokazující stav jejího majetku a její finanční situaci, a její tvrzení tak zůstala neprokázána. Soud (v jakémkoli typu řízení) přitom nemůže rozhodovat na základě pouhých jednostranných tvrzení (ani opakovaně uváděných), nýbrž je oprávněn a povinen od účastníků žádat důkazy pro jejich tvrzení. Pokud účastníci takové důkazy nepředloží, nemohou soudu vytýkat, že je zkrátil na právech rozhodnutím, které je pro ně nepříznivé: výsledek řízení (nebo zde výsledek posuzování žádosti o ustanovení advokáta) byl totiž do značné míry v jejich rukou. Domnívá-li se účastník, že by jeho tvrzení mohla být prokázána listinami, které nemá ve své dispozici a nemůže si je sám obstarat, může navrhnout soudu, aby je vyžádal od osob, které tyto listin y mohou poskytnout. Není však úkolem soudu, aby za účastníka obstarával důkazy, které účastník může dodat soudu sám – například list vlastnictví, o němž se žalobkyně ve svých podáních také zmínila, ovšem nepředložila jej.
Žalobkyně krajskému soudu neprávem vytýká, že ji nepoučil o tom, jaké důkazy by měla předložit: je na účastníku, jaké důkazy k prokázání svých tvrzení zvolí. Byly-li pro žalobkyni výzvy soudu nejasné, mohla na soud vznést dotaz, vysvětlit, čemu nerozumí, a požádat o upřesnění výzev; nic takového ale neučinila. Kromě toho žalobkyně poukazovala na své nepříznivé majetkové poměry již v řízení o žalobě a krajský soud se ke způsobu jejich prokazování výslovně vyjádřil v usnesení ze dne 16. 6. 2006. Uvedl zde, že ač je žalobkyně v likvidaci, stíhá ji daňová povinnost a povinnost podávat daňová přiznání; právě tato přiznání by mohla posloužit k prokázání majetkové situace žalobkyně. Žalobkyně se však z této informace poskytnuté krajským soudem nijak nepoučila a setrvala v nečinnosti. Navíc v průběhu dalšího řízení (konkrétně v podání ze dne 25. 7. 2006) soudu sdělila, že doložení případného daňového přiznání by nebylo s to prokázat její skutečnou majetkovou situaci. K tomu je třeba podotknout, že hodnocení vypovídací hodnoty jednotlivých důkazních prostředků je na soudu, a nikoli na účastnících. Žalobkyně má plné právo zastávat jiný názor než soud a jím se řídit; důsledky takového svého jednání však pak také musí nést. Ostatně není zřejmé, proč by daňová přiznání nemohla soudu osvětlit nepříznivou majetkovou situaci žalobkyně, pokud k tomu žalobkyně sama dodává, že je v dlouhodobé ztrátě. Kromě toho žalobkyně ve zmíněném podání uvedla, že má k dispozici účetnictví; nic tedy zjevně nebránilo tomu, aby předložila účetní závěrku či rozvahu, ovšem nestalo se tak.
Žalobkyně namítá, že nelze prokázat negativní skutečnosti – tedy to, že nic nemá; to je však pravdivé pouze částečně. Skutečně nelze žádat od fyzické osoby nepodnikající a nezaměstnané, aby prokazovala svou naprostou nemajetnost, protože to prokázat nelze: taková osoba nemůže doložit své poměry jinak než čestným prohlášením (srov. k tomu rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne ze dne 26. 7. 2006, č. j. 3 Azs 35/2006 - 104, publikované pod č. 951/2006 Sb. NSS). U právnických osob, které jsou navíc podnikateli, však taková námitka neobstojí. Žalobkyně jako obchodní společnost je povinna vést účetnictví a podávat daňová přiznání i v průběhu likvidace, jak správně poznamenal krajský soud; z jejích podání ostatně vyplývá, že tyto své povinnosti plní, a příslušné listin y mohla poskytnout i soudu.
Žalobkyně se svými námitkami tedy neuspěla; jelikož v řízení o kasační stížnosti nevyšly najevo žádné vady, k nimž je nutno přihlížet z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 s. ř. s. s. ř. s. ), Nejvyšší správní soud zamítl kasační stížnost jako nedůvodnou. Nutno poznamenat, že tímto rozsudkem zamítnutá kasační stížnost směřovala proti usnesení, jímž žalobkyni nebyl ustanoven advokát pro řízení o kasační stížnosti napadající rozhodnutí o zastavení řízení. Dále tedy krajský soud bude činit úkony podle § 108 s. ř. s. s. ř. s. v řízení o této posledně uvedené kasační stížnosti. O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s § 60 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. Žalobkyně neměla ve věci úspěch, a nemá proto právo na náhradu nákladů řízení; žalovanému pak v řízení o kasační stížnosti žádné náklady nevznikly.
P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e j s o u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 29. srpna 2007
JUDr. Marie Žišková
předsedkyně senátu