Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

4 Ads 2/2007 - 54

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar Nygrínové a soudců JUDr. Marie Turkové a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobce: V. K., zast. Mgr. Janem Šarmanem, advokátem, se sídlem Brno, Pekárenská 12, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Praha 5, Křížová 25, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21. 9. 2006, č. j. - 22

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

O d ů v o d n ě n í :

Rozhodnutím České správy sociálního zabezpečení (dále jen „žalovaná“) ze dne 4. 10. 2005, č. X, byla zamítnuta podle ustanovení , o důchodovém pojištění, žádost žalobce o zvýšení starobního důchodu s odůvodněním, že podle osobního listu důchodového zabezpečení zaslaného žalobci s předchozím rozhodnutím ze dne 27. 1. 2005, mu bylo započteno celkem 39 roků a 140 dnů pojištění. Dodatečně uplatněný a provedený zápočet zůstává však zcela bez vlivu na rozhodnutí ze dne 27. 1. 2005 o přiznání starobního důchodu ve výši 7551 Kč měsíčně, neboť zápočet náhrady za ztrátu na výdělku za období 1995 – 2004 nemá vliv na výši jeho důchodu, když je pro něho nadále výhodnější výpočet z vyměřovacího základu, ze kterého byl vyměřen předchozí důchod (v daném případě částečný invalidní důchod). Rozhodnutí ze dne 27. 1. 2005 zůstává proto i nadále v platnosti.

Žalobce se včas podanou žalobou domáhal zrušení rozhodnutí žalované, avšak rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 18. 1. 2005, č. j. – 8, byla jeho žaloba podle , (dále jen ), jako nedůvodná zamítnuta.

Proti tomuto rozsudku podal stěžovatel včas kasační stížnost (sepsanou jím zvoleným advokátem) s tím, že její důvody doplní, stejně jako i plnou moc zvoleného zástupce z řad advokátů. Krajský soud v Brně usnesením ze dne 13. 6. 2006, č. j. – 17, vyzval stěžovatele, aby ve lhůtě 1 měsíce od doručení výzvy doložil do spisu plnou moc udělenou advokátovi, který jej bude zastupovat v řízení o kasační stížnosti a prostřednictvím tohoto advokáta doplnil údaj o tom, kdy mu byl napadený rozsudek doručen, v jakém rozsahu rozsudek napadá a jaké důvody kasační stížnosti podle uplatňuje. Stěžovatel na tuto výzvu reagoval žádostí o přidělení právního zástupce s tím, že vzhledem k finanční situaci se mu nepodařilo zajistit právního zástupce k zastupování ve věci kasační stížnosti.

Krajský soud v Brně napadeným usnesením ze dne 21. 9. 2006, č. j. – 22, stěžovatelovu žádost o ustanovení zástupce z řad advokátů zamítl. Vycházel z ustanovení (podle něhož žalobci, u něhož jsou předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků a je-li to třeba k ochraně jeho práv, může soud na návrh ustanovit usnesením zástupce, jímž může být i advokát) a dospěl k závěru, že jednu z citovaných zákonných podmínek stěžovatel nesplňuje, neboť u něj nejsou dány předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Stěžovatel, který je poživatelem starobního důchodu ve výši 8579 Kč měsíčně, je ženatý, žije společně se svou manželkou v rodinném domku. Manželka je starobní důchodkyně a pobírá důchod ve výši 7025 Kč měsíčně. Zjištěné poměry přesahují částku životního minima, stanovenou , která se považuje za potřebnou k zajištění nezbytných nákladů na domácnost a osobních potřeb jednotlivce. Krajský soud usoudil, že žalobce podmínky pro osvobození od soudních poplatků a možnost ustanovení právního zástupce z řad advokátů za této situace nesplňuje, a to i s přihlédnutím k o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), podle níž sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby ve věcech nároku fyzických osob v oblasti sociálního zabezpečení, důchodového, nemocenského a všeobecného zdravotního pojištění, činí částku 500 Kč.

Proti tomuto usnesení podal stěžovatel včas kasační stížnost, s tím, že usnesení soudu pokládá za nezákonné, napadá je v celém rozsahu výroku i odůvodnění, a to z důvodů uvedených v ustanovení , b) a d) Uvedl, že důvody kasační stížnosti doplní ve lhůtě 15 dnů, jakož i plnou moc zvoleného advokáta pro řízení o kasační stížnosti proti rozsudku ve věci samé. Plná moc Mgr. Jana Šarmana, jakož i doplnění kasační stížnosti proti rozsudku ve věci samé byla soudu doručena, doplnění kasační stížnosti proti napadenému rozsudku ze dne 21. 9. 2006, č. j. – 22, však již nikoliv.

Nejvyšší správní soud přezkoumal kasační stížností napadené usnesení v souladu s ustanovením a 3 , vázán rozsahem a důvody, které stěžovatel uplatnil ve své kasační stížnosti. Neshledal přitom vady podle , k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.

Po přezkoumání věci dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační stížnost není důvodná.

Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a konstatoval, že kasační stížnost je podána včas, jde o rozhodnutí proti němuž je přípustná a stěžovatel je zastoupen advokátem.

Stěžovatel se v kasační stížnosti dovolává důvodů uvedených v , b) a d) Podle ustanovení lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené nezákonnosti, spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení. Podle lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené vady řízení, spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán vycházel, nemá oporu ve spisech, nebo je s nimi v rozporu, nebo že při jejím zjišťování byl porušen zákon v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost a pro tuto důvodně vytýkanou vadu soud, který ve věci rozhodoval, měl napadené rozhodnutí správního orgánu zrušit; za takovou vadu řízení se považuje i nepřezkoumatelnost rozhodnutí správního orgánu pro nesrozumitelnost. Podle ustanovení lze kasační stížnost podat též z důvodu nepřezkoumatelnosti spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí, popřípadě v jiné vadě řízení před soudem, mohla-li mít taková vada za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé.

Nutno poznamenat, že v projednávané věci je kasační stížností napadeno toliko usnesení o zamítnutí stěžovatelovy žádosti o ustanovení advokáta pro řízení o kasační stížnosti, takže z povahy tohoto řízení je vyloučeno dovolat se úspěšně důvodů uvedených pod písm. b) citovaného ustanovení. Soudnímu řízení o zamítnutí žádosti o ustanovení advokáta totiž nepředcházelo tomu korespondující řízení správní; jde o ryze procesní postup soudní, nevztahující se bezprostředně k přezkoumání rozhodnutí správního orgánu o věci samé, takže není možné dovolávat se na tomto místě chybného postupu či rozhodnutí správního orgánu. Důvodnou nebyla podle názoru Nejvyššího správního soudu ani námitka odkazující na ustanovení , neboť nelze konstatovat, že by napadené usnesení Krajského soudu v Brně trpělo nepřezkoumatelností spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí či v jiné vadě řízení před soudem, která by mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé.

Z uvedeného vyplývá, ž jediným relevantním, v úvahu přicházejícím důvodem kasační stížnosti je stěžovatelem tvrzená nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem, pokud soud u stěžovatele neshledal předpoklady pro osvobození od soudních poplatků ( ).

Namítanou nezákonnost či pochybení však Nejvyšší správní soud v usnesení Krajského soudu v Brně, jakož i v řízení, které předcházelo jeho vydání, neshledal.

Podle ustanovení navrhovateli, u něhož jsou předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků, a je-li to třeba k ochraně jeho práv, může předseda senátu na návrh ustanovit usnesením zástupce, jímž může být i advokát; hotové výdaje zástupce a odměnu za zastupování v takovém případě platí stát.

Z uvedeného ustanovení vyplývá, že předpokladem pro ustanovení zástupce účastníku soudem je splnění 2 podmínek, jednak předpokladů pro osvobození od soudních poplatků a dále potřeba ochrany práv účastníka. Ta je v případě kasační stížnosti předpokládána zákonem – konkrétně ustanovením , podle něhož v řízení o kasační stížnosti musí být účastník zastoupen advokátem, což neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Stěžovatel v daném řízení vystupuje jako osoba bez předepsaného právnického vzdělání a proto musí být v řízení o kasační stížnosti zastoupen advokátem. Krajský soud usoudil, že je na stěžovateli, aby si sám zvolil advokáta, kterému udělí pro řízení o kasační stížnosti plnou moc, neboť není možné mu advokáta ustanovit, když nesplňuje podmínky pro osvobození od soudních poplatků.

Podle ustanovení účastník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky, může být na vlastní žádost usnesením předsedy senátu osvobozen od soudních poplatků. Vedle ustanovení se ve smyslu ustanovení téhož zákona při rozhodování o osvobození od soudních poplatků (event. splnění předpokladů pro ně), aplikuje i ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “). Ve smyslu tohoto zákonného ustanovení lze přiznat osvobození od soudních poplatků, odůvodňuje-li to poměry účastníka, zcela nebo zčásti. Žadatel je přitom povinen soudu prokázat věrohodným způsobem své majetkové a sociální poměry. Při rozhodování o osvobození od soudních poplatků soud přihlíží k celkovým majetkovým poměrům žadatele, k výši soudního poplatku, k nákladům, které si pravděpodobně vyžádá dokazování, k povaze uplatněného nároku a k dalším obdobným okolnostem. Objektivní hlediska pro posuzování poměrů žadatele, respektive jejich tíživosti, v současné době v platném právu vyjádřeny nejsou. Soudy jsou proto nuceny překlenout tento nedostatek v konkrétním případě interpretací. Celkové zhodnocení všech okolností, které vypovídají o poměrech žadatele, je tak věcí úvahy soudu a promítá se do závěru, zda je žadatel s ohledem na své poměry schopen nést zaplacení soudních poplatků. Jestliže mu to jeho poměry nedovolují, je soud povinen vycházet z toho, že splňuje předpoklady pro osvobození od soudních poplatků a tím i pro ustanovení zástupce.

V posuzované věci krajský soud zkoumal a hodnotil osobní a majetkové poměry stěžovatele, zjistil výši jeho peněžních příjmů, poměry v rodině a stejně tak zjistil, že stěžovatel bydlí v rodinném domku. Takto zjištěné osobní a majetkové poměry vzal za východisko hodnocení a úvah, zda stěžovatel má či nemá dostatek finančních prostředků k tomu, aby mohl uplatnit svá práva u soudu. Přihlédl též k výši v úvahu přicházejících nákladů spojených odměnou advokátovi za zastupování v tomto řízení a dospěl k závěru, že stěžovatel má dostatečné finanční prostředky a v takovém rozsahu, že nesplňuje předpoklady pro osvobození od soudních poplatků.

Krajský soud podle názoru Nejvyššího správního soudu postupoval v této věci správně, neboť objektivně zjistil, objektivně zhodnotil a uvážil předpoklady na straně stěžovatele pro osvobození od soudních poplatků a ani Nejvyšší správní soud nemá důvodu se od tohoto závěru odchýlit. Stěžovatel ostatně ani žádné další okolnosti, které by svědčily o jeho neschopnosti zaplatit soudní poplatek v kasační stížnosti neuváděl. Nejvyšší správní soud proto dospívá k témuž závěru, že i když v případě stěžovatele je výše jeho starobního důchodu nepříliš vysoká, pak s přihlédnutím k tomu, že nemusí nést zvýšené náklady na úhradu nájemného a navíc mu v občanskoprávním řízení byla přiznána částka náhrady mzdy po skončení pracovní neschopnosti v rozsahu vyšším než 400 000 Kč, má stěžovatel dostatek finančních prostředků k úhradě nákladů spojených s právním zastoupením v této věci, a to i s přihlédnutím k tomu, že podle výše již zmíněného advokátního tarifu činí sazba mimo smluvní odměny za jeden úkon právní služby ve věcech nároku fyzických osob v oblasti důchodového pojištění 500 Kč za 1 úkon (§ 9 odst. 2, § 7 citované vyhlášky).

Nejvyšší správní soud proto ve smyslu ustanovení kasační stížnost podanou stěžovatelem proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21. 9. 2006, sp. zn. , jako nedůvodnou zamítl.

O nákladech řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle ve spojení s Stěžovatel neměl ve věci úspěch a žalovaný, který v řízení úspěch měl, žádné náklady neuplatňoval, ostatně v řízení ve věcech důchodového pojištění nemá správní orgán na náhradu nákladů nárok.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 31. srpna 2007

JUDr. Dagmar Nygrínová

předsedkyně senátu