Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 As 53/2006 - 53

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Marie Součkové v právní věci žalobců a) S. Z. a b) J. Z., zast. JUDr. Petrem Nuckollsem, advokátem se sídlem Ústí nad Orlicí, Barcalova 2, proti žalovanému Ministerstvu zemědělství, se sídlem Praha 1, Těšnov 17, za účasti Č. r. s., Č., zast. JUDr. Tomášem Dvořáčkem, advokátem se sídlem Rychnov nad Kněžnou, Javornická 1560, o kasační stížnosti žalobců proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. - 34, ze dne 7. 4. 2006,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.

O d ů v o d n ě n í :

Včas podanou kasační stížností napadli žalobci v záhlaví uvedené usnesení Městského soudu v Praze, kterým byla odmítnuta jejich žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 8. 2005, č.j. 27.665/2005-16.230. Ministerstvo zemědělství jím změnilo rozhodnutí správního orgánu prvního stupně - Krajského úřadu Královehradeckého kraje - tak, že povolilo obnovu řízení ve věci vynětí nádrže T. z rybářského revíru B. (A. 1), o kterém bylo rozhodnuto dne 3. 1. 2005.

Městský soud v Praze vycházel z toho, že obnova řízení je procesním institutem, jehož cílem je umožnit nové rozhodnutí ve věci, pokud se při původním rozhodování vycházelo mimo jiné z důkazů, které se ukázaly být nepravdivými, a tato skutečnost byla zjištěna až po právní moci původního rozhodnutí, ale ještě ve lhůtě stanovené ustanovením , o správním řízení (). Je-li obnova řízení povolena nebo nařízena, pak je ve věci vydáno nové rozhodnutí, kterým se původní rozhodnutí ruší ( ). Řízení o obnově se tak rozpadá do dvou fází. Na řízení o povolení či nařízení obnovy (v němž se pouze zkoumá, zda jsou splněny podmínky obnovy) a na řízení obnovené (je-li obnova povolena nebo nařízena). Teprve novým rozhodnutím pak mohou být dotčena práva účastníka řízení. Proti novému věcnému rozhodnutí lze využít opravných prostředků a posléze i institutu soudního přezkumu. Rozhodnutím o povolení obnovy však ještě nedochází k zásahu do věcných práv účastníků řízení a nejde proto o rozhodnutí podle , (dále jen „“), neboť se nejedná o úkon správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší anebo závazně určují práva nebo povinnosti účastníka řízení. Rozhodnutí o povolení obnovy je tedy vyloučeno ze soudního přezkumu podle , neboť není rozhodnutím ve smyslu (v této souvislosti soud odkázal na rozsudek zdejšího soudu ze dne 17. 6. 2004, č. j. - 57). Městský soud v Praze z uvedených důvodů žalobu podle ve spojení s odmítl jako nepřípustnou.

Rozhodnutí soudu napadli žalobci (dále jen „stěžovatelé“) kasační stížností. Nesouhlasí s názorem soudu, že k zásahu do jejich práv dochází teprve novým rozhodnutím ve věci. Ve smyslu je rozhodnutím každý úkon správního orgánu, jímž se zakládají povinnosti. V daném případě pak taková povinnost pro stěžovatele spočívá v nutnosti strpět nové řízení ve věci, o které již bylo jednou rozhodnuto. Podle je žalobní legitimace založena již samotným tvrzením, že práva byla dotčena. Odmítnout žalobu z důvodu, že práva nemohou být dotčena, je tak v rozporu se zákonem. Vyřešit tuto otázku lze totiž pouze rozhodnutím soudu o věci samé. Omezováním možnosti využití institutu soudního přezkumu jen na zásahy do věcných práv by bylo podle stěžovatelů zneužitím zákonného omezení přezkumu, a v konečném důsledku omezením základního práva no soudní ochranu. Stěžovatelé poukázali na článek 4 odst. 4, článek 36 odst. 2 a 4d a článek 6 odst. 1 Evropské úmluvy o lidských právech. Navrhují, aby Nejvyšší správní soud usnesení Městského soudu v Praze zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení v rozsahu uplatněných stížních bodů a po posouzení věci dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná. Z obsahu kasační stížnosti vyplývá, že se stěžovatel dovolává důvodu vymezeného v ustanovení , tj. nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí návrhu. O stížních námitkách uvážil Nejvyšší správní soud takto:

Podle názoru stěžovatele nelze odmítnout žalobu s odůvodněním, že práva žalobce nemohou být dotčena, neboť by to bylo v rozporu se zákonem (závěr o porušení či neporušení práv žalobce lze učinit pouze rozhodnutím meritorním). Byť je tato úvaha stěžovatele v zásadě správná, nelze jí v daném případě přisvědčit, neboť vychází z mylné interpretace napadeného usnesení. Tvrzení, že práva žalobce byla dotčena, je totiž pouze podmínka žalobní legitimace podle Další podmínkou řízení je existence rozhodnutí, které lze napadnout žalobou ve správním soudnictví. O jaké rozhodnutí se musí jednat, je specifikováno v citovaném ustanovení způsobem, jak bylo uvedeno výše. Důvodem odmítnutí žaloby je tedy v projednávané věci neexistence rozhodnutí ve smyslu , ze které ovšem v konečném důsledku vyplývá i nedůvodnost tvrzeného porušení žalobcových práv. Rozhodnutí Městského soudu v Praze je tak zcela správné a plně v souladu s dosavadní judikaturou Nejvyššího správního soudu.

Výše uvedené závěry pak specifikoval rozšířený senát Nejvyššího správního soudu tak, že žaloba proti rozhodnutí, jímž byla správním orgánem z moci úřední nařízena obnova řízení, je přípustná, jde-li o rozhodnutí ve smyslu ustanovení Takový případ nastává např. tam, kde je s rozhodnutím o nařízení obnovy řízení spojen odkladný účinek (podle usnesení ze dne 26. 6. 2007, č. j. ). O takový případ však evidentně v projednávané věci nejde.

Ze všech uvedených důvodů dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že napadené usnesení Městského soudu v Praze netrpí vadou podle ust. , a kasační stížnost proto podle jako nedůvodnou zamítl.

Stěžovatelé neměli ve věci úspěch, nemají proto právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti ze zákona ( ve spojení s ). Žalovaný měl ve věci úspěch, nevznikly mu však náklady řízení o kasační stížnosti přesahující rámec jeho běžné úřední činnosti. Soud mu proto právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal ( ve spojení s ). Osobě zúčastněné na řízení nebyly soudem uloženy žádné povinnosti, v souvislosti s nimiž by jí mohly vzniknout náklady, na jejichž náhradu by jí náleželo právo ( ve spojení s ).

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 11. července 2007

JUDr. Jaroslav Vlašín

předseda senátu