Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
6 Azs 39/2007 - 75.pdf
PDF · 0 B
No categories available
6 Azs 39/2007 - 75
K této argumentaci stěžovatelky Nejvyšší správní soud odkazuje na vlastní jednotnou judikaturu, např. na rozhodnutí ze dne 21. 7. 2005, č. j. 3 Azs 303/2004 - 79 (www.nssoud.cz), kde konstatuje, že pokud žadatel o udělení azylu není vystaven žádnému pronásledování nebo diskriminaci z azylově relevantních důvodů, resp. nemá z takového pronásledování nebo diskriminace odůvodněný strach, popř. takové skutečnosti ve správním řízení vůbec netvrdí, pak nesplňuje podmínky pro udělení azylu ve smyslu § 12 zákona o azylu. Rovněž byla tato problematika řešena v rozsudku ze dne 31. 10. 2003, č. j. 4 Azs 23/2003 - 65, který je dostupný na www.nssoud.cz. Žádost o azyl, jejímiž jedinými důvody jsou potíže se soukromými osobami je podle § 12, § 13 a § 14 zákona o azylu zřejmě bezdůvodná a to tím spíše, pokud stěžovatelka podala žádost o azyl až po delším pobytu v České republice a po policejní kontrole, což svědčí tomu, že důvodem žádosti nebyly problémy se státními orgány domovského státu, ale toliko snaha o legalizaci pobytu v České republice. Na stěžovatelku se v tomto případě nevztahuje ani překážka vycestování ve smyslu § 91 zákona o azylu, blíže v rozsudku Nejvyššího správního soude ze dne 27. 8. 2003, č. j. 4 Azs 7/2003 - 60. Vzhledem k tomu, že stěžovatelka podala žádost o udělení azylu krátce po té, co byla shledána vinnou trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí a odsouzena k vyhoštění, není o účelovosti podané žádosti o azyl pochyb.
K námitkám stěžovatelky týkajících se porušení ustanovení správního řádu žalovaným může Nejvyšší správní soud pouze podotknout, že otázkou dokazování a rozsahu zjišťování skutkového stavu v azylovém řízení se zabýval obšírně již ve své předchozí judikatuře, je možné odkázat zejména na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 12. 2003, č. j. 5 Azs 22/2003 - 41. Nejvyšší správní soud v této souvislosti konstatuje, že byla-li žádost o udělení azylu podána až poté, co bylo rozhodnuto o správním vyhoštění stěžovatelky, a azyl nebyl stěžovatelce udělen podle § 12 , § 13 odst. 1 , 2 a § 14 zákona č. 325/1999 Sb. , o azylu, ve znění zákona č. 2/2002 Sb. , nemohou před soudem obstát námitky nesprávného posouzení skutkového stavu věci vztahující se k důvodům udělení azylu (rozsudek ze dne 7. 7. 2005, č. j. 4 Azs 287/2004 - 72, dostupný na www.nssoud.cz). Nejvyšší správní soud neshledal, že by skutková zjištění, z nichž žalovaný v napadeném rozhodnutí vycházel, neměla oporu ve spisech, nebo s nimi byla v rozporu.
K námitce týkající se ruského jazyka, ve kterém byl veden pohovor o žádosti o udělení azylu lze uvést jen to, že ruský jazyk byl pro vedení pohovoru zvolen na základě žádosti stěžovatelky, jak vyplývá z Prohlášení o jazyce ze dne 17. 11. 2005, které tvoří součást spisu a v průběhu řízení stěžovatelka žádné námitky týkající se nesrozumitelnosti zvoleného jazyka neuplatnila. Navíc tato námitka nebyla uplatněna v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného před krajským soudem.
Nejvyšší správní soud s ohledem na výše uvedené dospěl k závěru, že ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu poskytuje dostatečnou odpověď na námitky podané v kasační stížnosti a krajský soud se prima facie v napadeném rozsudku neodchyluje od výkladu předmětných ustanovení podaného v citovaných rozhodnutích. Nejvyšší správní soud neshledal ani žádný jiný z výše vymezených důvodů pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání. Za těchto okolností Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, shledal ji proto ve smyslu § 104a s. ř. s. s. ř. s. nepřijatelnou a odmítl ji.
Stěžovatelce byla pro řízení o kasační stížnosti usnesením Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 29 Az 4/2006 - 49 ze dne 2. 10. 2006 ustanovena zástupkyně advokátka Mgr. Daniela Přibylová. Nejvyšší správní soud zástupkyni přiznal podle § 35 odst. 8 s. ř. s. s. ř. s. odměnu ve výši 1 x 2100 Kč, za úkon právní služby spočívající v doplnění kasační stížnosti podle § 11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, a dále náhradu hotových výdajů ve výši paušální částky 300 Kč za jeden úkon podle § 13 odst. 3 citované vyhlášky, celkem 2400 Kč. Nejvyšší správní soud neuznal úkon spočívající v převzetí a přípravě právního zastoupení, jelikož právní zástupkyně ani netvrdí uskutečnění první porady klientem dle § 11 odst. 1 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb. Protože ustanovená advokátka je plátcem daně z přidané hodnoty, zvyšuje se tato částka o částku odpovídající dani, kterou je tato zástupkyně povinna z odměny za zastupování a z náhrad hotových výdajů odvést podle zákona č. 235/2004 Sb. , o dani z přidané hodnoty, t.j. o 456 Kč. Ustanovené zástupkyni se přiznává odměna v celkové výši 2856 Kč.. Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě šedesáti dnů od právní moci tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 26. července 2007
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu