Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 Azs 39/2007 - 75

K této argumentaci stěžovatelky Nejvyšší správní soud odkazuje na vlastní jednotnou judikaturu, např. na rozhodnutí ze dne 21. 7. 2005, č. j. - 79 (www.nssoud.cz), kde konstatuje, že pokud žadatel o udělení azylu není vystaven žádnému pronásledování nebo diskriminaci z azylově relevantních důvodů, resp. nemá z takového pronásledování nebo diskriminace odůvodněný strach, popř. takové skutečnosti ve správním řízení vůbec netvrdí, pak nesplňuje podmínky pro udělení azylu ve smyslu § 12 zákona o azylu. Rovněž byla tato problematika řešena v rozsudku ze dne 31. 10. 2003, č. j. - 65, který je dostupný na www.nssoud.cz. Žádost o azyl, jejímiž jedinými důvody jsou potíže se soukromými osobami je podle § 12, § 13 a § 14 zákona o azylu zřejmě bezdůvodná a to tím spíše, pokud stěžovatelka podala žádost o azyl až po delším pobytu v České republice a po policejní kontrole, což svědčí tomu, že důvodem žádosti nebyly problémy se státními orgány domovského státu, ale toliko snaha o legalizaci pobytu v České republice. Na stěžovatelku se v tomto případě nevztahuje ani překážka vycestování ve smyslu § 91 zákona o azylu, blíže v rozsudku Nejvyššího správního soude ze dne 27. 8. 2003, č. j. - 60. Vzhledem k tomu, že stěžovatelka podala žádost o udělení azylu krátce po té, co byla shledána vinnou trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí a odsouzena k vyhoštění, není o účelovosti podané žádosti o azyl pochyb.

K námitkám stěžovatelky týkajících se porušení ustanovení žalovaným může Nejvyšší správní soud pouze podotknout, že otázkou dokazování a rozsahu zjišťování skutkového stavu v azylovém řízení se zabýval obšírně již ve své předchozí judikatuře, je možné odkázat zejména na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 12. 2003, č. j. - 41. Nejvyšší správní soud v této souvislosti konstatuje, že byla-li žádost o udělení azylu podána až poté, co bylo rozhodnuto o správním vyhoštění stěžovatelky, a azyl nebyl stěžovatelce udělen podle , , 2 a , o azylu, ve znění , nemohou před soudem obstát námitky nesprávného posouzení skutkového stavu věci vztahující se k důvodům udělení azylu (rozsudek ze dne 7. 7. 2005, č. j. - 72, dostupný na www.nssoud.cz). Nejvyšší správní soud neshledal, že by skutková zjištění, z nichž žalovaný v napadeném rozhodnutí vycházel, neměla oporu ve spisech, nebo s nimi byla v rozporu.

K námitce týkající se ruského jazyka, ve kterém byl veden pohovor o žádosti o udělení azylu lze uvést jen to, že ruský jazyk byl pro vedení pohovoru zvolen na základě žádosti stěžovatelky, jak vyplývá z Prohlášení o jazyce ze dne 17. 11. 2005, které tvoří součást spisu a v průběhu řízení stěžovatelka žádné námitky týkající se nesrozumitelnosti zvoleného jazyka neuplatnila. Navíc tato námitka nebyla uplatněna v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného před krajským soudem.

Nejvyšší správní soud s ohledem na výše uvedené dospěl k závěru, že ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu poskytuje dostatečnou odpověď na námitky podané v kasační stížnosti a krajský soud se prima facie v napadeném rozsudku neodchyluje od výkladu předmětných ustanovení podaného v citovaných rozhodnutích. Nejvyšší správní soud neshledal ani žádný jiný z výše vymezených důvodů pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání. Za těchto okolností Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, shledal ji proto ve smyslu nepřijatelnou a odmítl ji.

Stěžovatelce byla pro řízení o kasační stížnosti usnesením Krajského soudu v Hradci Králové č. j. - 49 ze dne 2. 10. 2006 ustanovena zástupkyně advokátka Mgr. Daniela Přibylová. Nejvyšší správní soud zástupkyni přiznal podle odměnu ve výši 1 x 2100 Kč, za úkon právní služby spočívající v doplnění kasační stížnosti podle , advokátního tarifu, a dále náhradu hotových výdajů ve výši paušální částky 300 Kč za jeden úkon podle citované vyhlášky, celkem 2400 Kč. Nejvyšší správní soud neuznal úkon spočívající v převzetí a přípravě právního zastoupení, jelikož právní zástupkyně ani netvrdí uskutečnění první porady klientem dle Protože ustanovená advokátka je plátcem daně z přidané hodnoty, zvyšuje se tato částka o částku odpovídající dani, kterou je tato zástupkyně povinna z odměny za zastupování a z náhrad hotových výdajů odvést podle , o dani z přidané hodnoty, t.j. o 456 Kč. Ustanovené zástupkyni se přiznává odměna v celkové výši 2856 Kč.. Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě šedesáti dnů od právní moci tohoto usnesení.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 26. července 2007

JUDr. Bohuslav Hnízdil

předseda senátu