Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

4 As 43/2007 - 101

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar Nygrínové a soudců JUDr. Marie Turkové a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobce: F. H. K. é. T. R., zast. JUDr. Jiřím Štanclem, advokátem, se sídlem Klatovy, Čs. legií 172/I, proti žalovanému: Úřad průmyslového vlastnictví, se sídlem Praha 6, Antonína Čermáka 2a, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 4. 2007, č. j. – 85,

takto:

I. Kasační stížnost s e z a m í t á.

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 2. 12. 2003, zn. O-178044, kterým byl zamítnut žalobcův rozklad proti rozhodnutí Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 15. 5. 2003, zn. O-178044, jímž byly zamítnuty námitky proti zápisu zveřejněného označení „m.“ do rejstříku ochranných známek.

Městský soud v Praze žalobu zamítl a svůj rozsudek opřel o přesvědčení, že barevné kombinované označení není způsobilé uvádět spotřebitele v omyl a nemůže být pokládáno za zaměnitelné s namítanou prioritně starší mezinárodní barevnou kombinovanou ochrannou známkou č. 730020, ve znění „M.“, zapsanou s dřívějším právem přednosti pro jiného majitele pro stejné nebo podobné výrobky.

Tento rozsudek žalobce (dále též „stěžovatel“) napadl v plném rozsahu kasační stížností, a to z důvodu podle , (dále jen „ “). V kasační stížnosti především namítá, že jeho a později přihlášená ochranná známka jsou zaměnitelné.

Následně Městský soud v Praze věc předložil Nejvyššímu správnímu soudu k rozhodnutí o kasační stížnosti; u něj byla tato věc vedena pod sp. zn. . Nejvyšší správní soud ovšem spis Městskému soudu v Praze vrátil k dokončení řízení podle , neboť stěžovatel nebyl pro řízení o kasační stížnosti zastoupen advokátem a Městský soud v Praze opomněl stěžovatele vyzvat k splnění této procesní podmínky. Posléze k výzvě městského soudu předložil stěžovatel plnou moc udělenou JUDr. Jiřímu Štanclovi, advokátu, se sídlem Klatovy, Čs. legií 172/I, datovanou dnem 14. 6. 2006 (Městskému soudu v Praze podle otisku prezentačního razítka došla dne 10. 4. 2007).

Usnesením ze dne 24. 4. 2007, č. j. – 85, Městský soud v Praze řízení o kasační stížnosti zastavil pro nezaplacení soudního poplatku. V odůvodnění usnesení uvedl, že stěžovatele vyzval prostřednictvím jeho zástupce k zaplacení soudního poplatku do tří dnů od jejího doručení, a tato výzva byla zástupci doručena dne 29. 6. 2006. Ve stanovené lhůtě ani později však poplatek zaplacen nebyl. Toto usnesení bylo stěžovateli doručeno 27. 4. 2007; žalovanému bylo doručeno 30. 4. 2007 a tohoto dne také předmětné usnesení nabylo právní moci.

Toto usnesení stěžovatel napadl kasační stížností; věc je u Nejvyššího správního soudu vedena pod nadepsanou spisovou značkou ( ). V kasační stížnosti uvádí, že dne 7. 5. 2007 poplatek v kolkových známkách uhradil, a proto navrhuje zrušení usnesení o zastavení řízení o kasační stížnosti.

Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v souladu s ustanovením a 3 , vázán rozsahem a důvody, které stěžovatel uplatnil ve své kasační stížnosti, přitom sám neshledal vady uvedené v odst. 3 citovaného ustanovení, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti, a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.

Podle ustanovení lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené nezákonnosti, spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení. Nesprávné právní posouzení spočívá buď v tom, že na správně zjištěný skutkový stav je aplikováno nesprávné právní pravidlo, popř. je sice aplikováno správné právní pravidlo, ale je nesprávně interpretováno.

Podle , o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), „nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí; po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví“.

Podle § 9 odst. 3 zákona o soudních poplatcích „soud poplatníka ve výzvě poučí o tom, že řízení zastaví, jestliže poplatek nebude ve stanovené lhůtě zaplacen“.

Podle § 9 odst. 7 zákona o soudních poplatcích „usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení poplatku zruší soud, který usnesení vydal, je-li poplatek zaplacen ve věcech správního soudnictví dříve, než usnesení nabylo právní moci, a v ostatních věcech nejpozději do konce lhůty k odvolání proti tomuto usnesení“.

Nejvyšší správní soud již v usnesení ze dne 8. 9. 2005, č. j. – 110, (publ. pod č. 765/2006) uvedl, že právní úprava správního soudnictví vychází ze zásady, že rozsudek či usnesení soudu jsou v právní moci, pokud byly doručeny účastníkům ( , ve spojení s ), a nezná opravné prostředky se suspenzívním účinkem, tj. opravné prostředky, jejichž podání by odkládalo právní moc napadeného rozhodnutí; naopak, kasační stížnost je opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí (tj. rozsudku i usnesení) krajského soudu ( ); podobně tomu je i u obnovy řízení ( ). Znamená to tedy, že účastník, který je povinen zaplatit soudní poplatek a tuto povinnost do vydání usnesení o zastavení řízení pro jeho nezaplacení nesplnil, jej musí dodatečně uhradit v časovém intervalu mezi vydáním usnesení a jeho doručením všem účastníkům řízení (ustanovení zákona o soudních poplatcích o nabytí právní moci nutno vzhledem k jeho jednoznačné dikci vykládat tak, že jím je míněna absolutní právní moc, nikoli pouze relativní právní moc ve vztahu k tomu účastníku řízení, který má soudní poplatek zaplatit); pozdější zaplacení soudního poplatku již samo o sobě (bez přistoupení určitých dalších specifických okolností) účinky usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku nemůže odvrátit. Nejvyšší správní soud dodává, že stěžovatel byl k zaplacení soudního poplatku řádně vyzván, neučinil tak ovšem takřka celý rok od této výzvy; ve výzvě byl zároveň řádně poučen o následcích nezaplacení soudního poplatku. Soudní poplatek zaplatil až spolu s podáním kasační stížnosti proti usnesení o zastavení řízení (7. 5. 2007, městskému soudu došlo dne 9. 5. 2007). Toto následné zaplacení soudního poplatku již ovšem nemůže zamezit důsledky usnesení o zastavení řízení, neboť k zaplacení došlo již po nabytí právní moci usnesení o zastavení řízení.

V návaznosti na uvedené Nejvyšší správní soud konstatuje, že není dán žádný důvod uvedený v ustanovení , pro který by bylo třeba napadené rozhodnutí Městského soudu v Praze zrušit. Proto Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná a v souladu s ji zamítl.

O nákladech řízení Nejvyšší správní soud rozhodl v souladu ve spojení s , neboť stěžovatel, který neměl v tomto řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení; žalovaný žádné náklady neuplatňoval a Nejvyšší správní soud ani žádné mu vzniklé náklady ze spisu nezjistil.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 31. července 2007

JUDr. Dagmar Nygrínová

předsedkyně senátu