Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

Nao 28/2007 - 79

č. j. - 81

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila a soudců JUDr. Brigity Chrastilové a doc. JUDr. Petra Průchy, CSc., ve věci žalobce: PG - SERVIS, a. s., se sídlem Legerova 39/1820, Praha 2, zastoupen JUDr. Petrem Macákem, advokátem, se sídlem Legerova 39, Praha 2, proti žalovanému: Finanční ředitelství pro hlavní město Prahu, se sídlem Štěpánská 28, Praha 1, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze č. j. - 39 ze dne 6. 6. 2006, o námitce podjatosti uplatněné žalobcem proti soudci Nejvyššího správního soudu JUDr. Jaroslavu Hubáčkovi,

takto:

Soudce Nejvyššího správního soudu JUDr. Jaroslav Hubáček není vyloučen z projednávání a rozhodnutí této věci.

Odůvodnění:

Před Nejvyšším správním soudem je pod sp. zn. vedeno řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 6. 2006, č. j. - 39.

Podáním ze dne 16. 3. 2007 žalobce prostřednictvím svého zástupce namítl podjatost výše jmenovaného soudce a svou námitku odůvodnil tím, že tento soudce byl předsedou senátu při rozhodování ve věci projednávané u Městského soudu v Praze pod sp. zn. . Předmětný spor, rozhodnutý v neprospěch žalobce, měl naprosto stejnou skutkovou podstatu jako spor, o němž bude rozhodnuto v řízení před Nejvyšším správním soudem. Z tohoto důvodu byl JUDr. Hubáček vyloučen usnesením č. j. - 61 z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. . Žalobce se proto domnívá, že i v této věci je dán důvod pochybovat o nepodjatosti jmenovaného soudce a se zřetelem na jeho poměr k věci, případně vzhledem k tomu, že se podílel na projednávání a rozhodování o skutkově shodné věci v předchozím soudním řízení.

Námitka podjatosti byla postupem podle , (dále jen „“), předložena k rozhodnutí šestému senátu Nejvyššího správního soudu.

Soudce JUDr. Jaroslav Hubáček ve svém vyjádření k námitce podjatosti uvedl, že vyloučen z projednávání věci sp. zn. před Nejvyšším správním soudem byl, protože se jako předseda senátu podílel na projednávání a rozhodování téže věci u Městského soudu v Praze. Je pravdou, že obě uvedené věci mají stejnou skutkovou podstatu. Dr. Hubáček se však domnívá, že není vyloučen z projednávání a rozhodování věci u Nejvyššího správního soudu vedené pod sp. zn. , neboť se nepodílel na projednávání a rozhodování této věci v předchozím soudním řízení a nemá žádný poměr k účastníkům či jejich zástupcům ani k projednávané věci.

Podle jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.

Podjatost soudce zasahuje do principu nezávislosti soudce, neboť nestrannost soudce tento princip předpokládá. Samotný pojem soudce totiž s sebou nese atribut nezaujatosti a nestrannosti a bez toho, že by se nepředpokládal, nebylo by důvodu ani pro konstituování soudní moci jako jednoho z pilířů demokratické společnosti. Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci s tím, že příslušnost soudu i soudce stanoví zákon (článek 38 odst. 1d). Tak, jak zákon tuto příslušnost stanovil, je zásadně dána, a postup, kterým je věc odnímána soudu příslušnému a přikázána soudu, resp. soudci jinému, je nutno chápat jako postup výjimečný. Vzhledem k tomu lze vyloučit soudce z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen výjimečně a ze skutečně závažných důvodů, které mu reálně brání rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě.

Jde-li o důvody uvedené v první větě , tak je třeba uvést, že poměr k věci může vyplývat především z přímého zájmu soudce na projednávané věci, tedy zejména v případech, kdy by mohli být rozhodnutím soudu přímo dotčeni on nebo osoby jemu blízké ve svých právech. Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, může jít také o vztah ekonomické závislosti. Takové důvody zjevně dány nejsou a žalobce je ani nenamítal.

Žalobce možnou podjatost spatřuje v tom, že se shora uvedený soudce podílel na rozhodování obdobné věci před Městským soudem v Praze. Touto námitkou tak žalobce zřejmě směřuje do věty druhé předmětného ustanovení (tj. vyloučení soudce z důvodu jeho podílu na předchozím soudním řízení). Smysl a účel tohoto ustanovení spočívá ve vyjádření principu instanční oddělenosti řízení před jednotlivými funkčně příslušnými soudy jako záruky vnitřní nezávislosti soudní soustavy, a tím i práva každého na spravedlivý proces. S ohledem na specifika správního soudnictví je nutno pojem „předchozí soudní řízení“ interpretovat tak, že tutéž věc nemůže u krajského soudu a poté u Nejvyššího správního soudu projednávat a rozhodovat stejný soudce. Totožnost věci pak bude dána totožností účastníků a předmětu řízení (předmětem řízení zde je přezkoumání určitého správního rozhodnutí). V daném případě ani sám žalovaný netvrdí, že by jmenovaný soudce rozhodoval v téže věci, ale toliko ve věci skutkově a právně obdobné. Žalobcem namítané usnesení o vyloučení JUDr. Hubáčka v jiném řízení naopak mířilo právě na situaci, v níž se tento soudce podílel na rozhodování téže věci u soudu nižšího stupně.

K této problematice se již vyjadřoval i Nejvyšší správní soud, který ve svém rozhodnutí ze dne 19. 3. 2003, č. j. Nao 2/2003 - 18, uveřejněném pod č. NSS, uvedl, že podíl soudce na rozhodování v „předchozím soudním řízení“ ve smyslu , který zakládá důvod pro jeho vyloučení, se týká rozhodování ve stejné věci u soudu nižšího stupně; „předchozím soudním řízením“ není řízení v jiné soudní věci, byť by se i týkala týchž účastníků.

Ze všech výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že soudce Nejvyššího správního soudu JUDr. Jaroslav Hubáček není vyloučen z projednávání této věci.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 12. června 2007

JUDr. Bohuslav Hnízdil

předseda senátu