Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

5 As 76/2006 - 66

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Valentové a soudců JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Václava Novotného v právní věci žalobce: Ing. M. K., Ph. D., zast. Mgr. Liborem Zbořilem, advokátem se sídlem Letců 1005, 500 02, Hradec Králové, proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje, odbor dopravy, se sídlem Zborovská 11, 150 21, Praha 5, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 6. 2006, č. j. – 33,

takto:

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žalovanému s e náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti n e p ř i z n á v á .

O d ů v o d n ě n í :

Včas podanou kasační stížností napadá žalobce (dále též stěžovatel) rozsudek Městského soudu v Praze (dále jen městský soud) ze dne 30. 6. 2006, č. j. - 33, kterým byla zamítnuta žaloba proti rozhodnutí Krajského úřadu Středočeského kraje ze dne 24. 6. 2005, č. j. 6582/2005/DOP/104, jímž bylo zamítnuto odvolání stěžovatele proti rozhodnutí Městského úřadu Benešov, odboru dopravy a silničního hospodářství a dopravně správních agend ze dne 2. 5. 2005, č. j. OD 11743/2005-VO, jímž byl stěžovatel uznán vinným z přestupku proti bezpečnosti a plynulosti silničního provozu podle ustanovení , o přestupcích, v tehdy platném znění (dále jen přestupkový zákon), jehož skutkovou podstatu naplnil porušením ustanovení a ustanovení , o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů ve znění pozdějších předpisů.

Stěžovatel napadá rozsudek v celém jeho rozsahu z důvodů specifikovaných v ustanovení a b) , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen ). Namítá nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení a vady řízení spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech a je s nimi v rozporu. Dále stěžovatel tvrdí, že při zjišťování skutkové podstaty byl porušen zákon v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým způsobem, že to ovlivnilo zákonnost, a pro tuto důvodně vytýkanou vadu soud, který ve věci rozhodoval, měl napadené rozhodnutí správního orgánu zrušit. Proto navrhuje rozsudek městského soudu zrušit a vrátit mu věc k dalšímu řízení.

Ve vyjádření ke kasační stížnosti žalovaný uvádí, že považuje své rozhodnutí za řádně důkazně doložené a vydané v souladu se závaznými a platnými právními předpisy, a proto navrhuje kasační stížnost jako nedůvodnou v celém rozsahu zamítnout.

Ze spisového materiálu vyplynulo, že dne 2. 5. 2005 Městský úřad v Benešově, odbor dopravy, silničního hospodářství a dopravně správních agend vydal rozhodnutí, kterým stěžovatele uznal vinným ze spáchání přestupku dle ustanovení § 22 odst. 1 písm. f) zákona o přestupcích. Správní orgán prvního stupně v odůvodnění rozhodnutí uvedl, že obviněný spáchal přestupek podle ustanovení § 22 odst. 1 písm. f) zákona o přestupcích, tedy dopustil se jiného jednání, než které je uvedeno v písmenech a) až e), kterým porušil zvláštní zákon; v tomto případě ustanovení § 18 odst. 3 zákona o provozu pozemních komunikacích tím, že mu byla naměřena rychlost 108 km/h na silnici mimo obec, kde mohl jet rychlostí nejvýše 90 km/h.

Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel odvolání, které bylo odvolacím orgánem dne 24. 6. 2005, č. j. 6582/2005/DOP/104 zamítnuto.

Žaloba stěžovatele ze dne 13. 10. 2005 byla městským soudem výše označeným rozsudkem zamítnuta. Stěžovatel v žalobě uvedl, že nejen žalovaný, ale i Městský úřad Benešov, se dopustil nesprávného hodnocení přestupku, když nejvyšší dovolená rychlost vozidla mimo obec nebyla vyšší o 50 km/h, ale nižší, a nevypořádal se s kolizí zákona o přestupcích a zákona o provozu na pozemních komunikacích, a proto žalovaný porušil zákon.

Podstatou právního posouzení případu je otázka, zda „jiné jednání“, které spočívá v překročení nejvyšší povolené rychlosti mimo obec o 18 km/h, je protiprávním jednáním ve smyslu ustanovení § 22 odst. 1 písm. f) zákona o přestupcích.

Městský soud se ztotožnil s názorem správního orgánu, že je toto podřazení správné, a že stěžovatel se tímto jednáním dopustil přestupku a žalobu jako nedůvodnou zamítl.

Kasační stížnost je podle a násl. přípustná a jsou v ní namítány důvody odpovídající ustanovení a b) Jejím rozsahem a důvody je Nejvyšší správní soud podle a 3 vázán.

Nejvyšší správní soud přezkoumal kasační stížností napadené rozhodnutí krajského soudu a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.

Dle ustanovení § 22 odst. 1 písm. f) přestupkového zákona (ve znění účinném v době vydání rozhodnutí žalovaného) se přestupku dopustí ten, kdo jiným jednáním, než které je uvedeno pod písmeny a) až e), poruší zvláštní zákon. Tímto zvláštním zákonem je zamýšlen zákon o provozu na pozemních komunikacích, který v ustanovení § 18 odst. 3 uvádí, že řidič motorového vozidla o maximální přípustné hmotnosti nepřevyšující 3500 kg a autobusu smí jet mimo obec rychlostí nejvýše 90 km/h; na dálnici a silnici pro motorová vozidla rychlostí nejvýše 130 km/h. Řidič jiného motorového vozidla smí jet rychlostí nejvýše 80 km/h. Stěžovatel jel mimo obec rychlostí 108 kilometrů za hodinu, čímž porušil uvedené ustanovení zákona o provozu na pozemních komunikacích. Tímto jednáním stěžovatel porušil „jiný zákon“ ve smyslu ustanovení § 22 odst. 1 písm. f) přestupkového zákona, a tím spáchal přestupek, na který odstavec druhý stejného paragrafu pamatuje pokutou do výše 2000 Kč.

Ustanovení § 22 odst. 1 písm. a) přestupkového zákona se na tento případ nevztahuje, protože upravuje situaci, kdy pachatel přestupku jako řidič motorového vozidla překročí nejvyšší dovolenou rychlost stanovenou zvláštním zákonem (zákonem o provozu na pozemních komunikacích) nebo dopravní značkou o více než 30 km/h v obci nebo o 50 km/h mimo obec. Toto ustanovení by se dotýkalo stěžovatele za situace, kdy by překročil rychlost o 50 km/h (mimo obec) nad povolenou hranici, a nikoliv jen o 18 km/h; Nejvyšší správní soud nechce snižovat závažnost spáchaného přestupku, ale pouze se snaží stěžovateli osvětlit zákonné podmínky.

Nejvyšší správní soud se již k obdobné situaci vyjádřil v rozhodnutí ze dne 22. 11. 2004, č. j. - 58 (přístupno na www.nssoud.cz); od názoru v něm vysloveném nemá důvod se senát ve věci nyní rozhodující odchýlit.

Podstatou právního posouzení případu je otázka, zda „jiné jednání“, které spočívá v překročení nejvyšší povolené rychlosti o méně než 30, resp. 50 km/h, je protiprávním jednáním ve smyslu § 22 odst. 1 písm. f) přestupkového zákona. Dle jazykového výkladu se písmeno a) citovaného ustanovení vztahuje jen na zde uvedené případy překročení nejvyšší povolené rychlosti. Pouze v případě, kdy by z daného ustanovení vyplývalo, že zcela vyčerpává všechny případy překročení rychlosti by byl přípustný argument a contrario, což by znamenalo, že jiné než zde popsané překročení nejvyšší povolené rychlosti není přestupkem. Takový závěr však ze samotného textu písm. a) v žádném případě jazykovým výkladem dovodit nelze, proto by pro něj musely svědčit některé další argumenty; tak tomu však také není. Jak žalovaný, tak i krajský soud správně dovodily, že jak objektivní význam daného ustanovení, tak historické důvody jeho vzniku vedou naopak k závěru, že jiné překročení nejvyšší povolené rychlosti, než které je popsáno v písm. a), je nutné projednat v režimu § 22 odst. 1 písm. f) zákona o přestupcích. Uvedený závěr je také v souladu s jazykovým výkladem písm. f), neboť překročení nejvyšší povolené rychlosti o 18 km/h zcela jistě není jednáním popsaným v písm. a) uvedeného ustanovení, a proto jde zcela jistě o jiné jednání ve smyslu písm. f). Pro závěr, který by byl v rozporu s tímto jazykovým výkladem, by bylo třeba velmi závažných argumentů, kterých se však, jak bylo výše uvedeno, nedostává a ani stěžovatel žádné neuváděl. Naopak výklad provedený stěžovatelem nejen, že je v rozporu s jazykovým zněním uvedených ustanovení, ale ještě by se jeho prostřednictvím dospělo k nezamýšleným závěrům, tj. že jedno z pravidel bezpečnosti a plynulosti dopravy – stanovená povolená rychlost – ztrácí smysl.

K stěžovatelem namítané kolizi zákona o přestupcích a zákona o provozu na pozemních komunikacích u těchto dvou zákonů nedochází. Jak již bylo uvedeno výše, pokud by překročil pachatel přestupku rychlost o více než 50km/h, je toto chování přestupkem podle ustanovení § 22 odst. 1písm. a) zákona o přestupcích, pokud méně je toto chování přestupkem podle ustanovení § 22 odst. 1 písm. f), v návaznosti na ustanovení § 18 odst. 3 zákona o provozu na pozemních komunikacích.

Ze všech shora uvedených důvodů dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že přezkoumávané rozhodnutí Městského soudu v Praze není nezákonné z důvodu spočívajícím v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení, netrpí ani tvrzenými vadami řízení spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, neměla oporu ve spisech a byla s nimi v rozporu, a že při jejím zjišťování byl porušen zákon v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým způsobem, že to ovlivnilo zákonnost, jak tvrdí stěžovatel, a proto kasační stížnost jako nedůvodnou proto zamítl ( ).

Nejvyšší správní soud neshledal námitky uplatněné stěžovatelem v kasační stížnosti důvodnými, proto kasační stížnost postupem podle zamítl.

O nákladech řízení bylo rozhodnuto v souladu s ust. ve spojení s ust. Stěžovatel nebyl ve věci úspěšný, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení, žalovaný, který byl ve věci úspěšný, náklady řízení neuplatnil.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 14. června 2007

JUDr. Ludmila Valentová

předsedkyně senátu