Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

5 Aps 2/2007 - 41

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Valentové a soudců JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Václava Novotného v právní věci žalobkyně J. M., právně zast. Mgr. Jiřím Šolcem, advokátem se sídlem v Písku, Prokopova 339, proti žalovanému Finančnímu úřadu v Písku, se sídlem nábřeží 1. máje 2259, Písek, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 7. 2. 2007, č. j. – 14,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 7. 2. 2007, č. j. – 14, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobkyně podala včas kasační stížnost proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 7. 2. 2007, č. j. - 14, kterým byla odmítnuta žaloba; touto se žalobkyně podle ust. a násl. , (dále jen „ “) domáhala zákazu pokračování porušování práv žalobkyně spočívající v odmítnutí žalovaného jednat s žalobkyní jako statutárním orgánem společnosti K. n. s. r. o. v likvidaci, na jejíž majetek byl prohlášen konkurz.

V žalobě uvedla žalobkyně, že jako jednatelka a současně likvidátorka výše uvedené společnosti se dne 25. 10. 2006 dostavila na Finanční úřad v Písku a požadovala nahlédnout do spisu uvedeného daňového subjektu. Žalovaný odmítl s žalobkyní jednat a následně jí nebylo umožněno ani učinit podání do protokolu, s odůvodněním, že na majetek společnosti byl prohlášen konkurz a jedinou osobou oprávněnou jednat za společnost je správce konkurzní podstaty. Žalobkyni tak bylo znemožněno společnost zastupovat a správní orgán významně zasáhl do jejích práv a povinností vyplývajících např. ze zákona o konkurzu a vyrovnání, obchodního zákoníku apod.

Krajský soud v napadeném usnesení odkázal na znění , které vymezuje, co je možno považovat za nezákonný zásah, dále na , který uvádí, kdy je žaloba na ochranu před nezákonným zásahem nepřípustná. Krajský soud dospěl k závěru, že dle ust. zákona o konkurzu a vyrovnání se po dobu konkurzu likvidace přerušuje. V souladu s ust. téhož zákona přechází na konkurzního správce oprávnění vykonávat práva a plnit povinnosti, které podle zákona a jiných právních předpisů přísluší úpadci. Žalovaný dle krajského soudu postupoval v souladu s platnou právní úpravou, kdy k nahlížení do spisu úpadce byl legitimován konkurzní správce, který mohl k realizaci takového práva zmocnit třetí osobu. O nezákonný zásah se tedy v daném případě nejednalo, když do veřejných subjektivních práv žalobkyně zasaženo nebylo, neboť žalobkyně není osobou jejíž práva by byla neumožněním nahlédnout do daňového spisu společnosti K. n. s. r. o. v likvidaci dotčena. Jednání žalovaného, které žalobkyně popsala ve svém návrhu, není zásahem do veřejných subjektivních práv žalobkyně.

Krajský soud dále uvedl, že jestliže úpadce v důsledku ztráty dispozičních oprávnění k majetku, který je součástí konkurzní podstaty, není podle ust. § 14 odst. 1 písm. d) zákona o konkurzu a vyrovnání ani oprávněn k podání žaloby, když toto oprávnění přechází výlučně na správce konkurzní podstaty, nemůže se úpadce (jednatel či likvidátor) domáhat ochrany u soudu v souvislosti s nezákonným zásahem, pak je namístě takovou žalobu odmítnout dle ust. jako návrh osoby zjevně neoprávněné.

Konečně krajský soud poukázal na skutečnost, že v případě nahlížení do spisu dle daňového řádu, dopadá na danou věc kompetenční výluka dle ust. a taková žaloba by nebyla podle ust. přípustná.

V kasační stížnosti žalobkyně (dále též stěžovatelka) napadá usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích z důvodů uvedených v a e) , tj. nepřezkoumatelnost spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí a pro nezákonnost rozhodnutí o odmítnutí návrhu. Stěžovatelka uvádí, že v odůvodnění napadeného usnesení je podrobně popsáno, z jakých důvodů krajský soud posoudil postup správce daně jako plně legitimní se závěrem, že se o nezákonný zásah do veřejných subjektivních práv stěžovatelky nejednalo. Krajský soud však žalobu odmítl a navodil tak situaci, kdy návrh odmítne, ale současně o podaném návrhu, včetně obsáhlé argumentace meritorně rozhodne. Stěžovatelka namítá, že svým podáním (žalobou) brojila proti zásahu do svých práv. Navrhuje usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích zrušit.

Žalovaný se v písemném vyjádření ztotožňuje s právním názorem krajského soudu, přitom konstatuje, že stěžovatelka nebyla žádným způsobem krácena na svých právech. Navrhl kasační stížnost zamítnout jako nedůvodnou.

Nejvyšší správní soud přezkoumal kasační stížností napadené usnesení krajského soudu v souladu s ustanovením , v rozsahu důvodů, které stěžovatelka uplatnila. Z úřední povinnosti poté přihlédl k tomu, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné ( ).

Na tomto místě je třeba podotknout, že úkolem Nejvyššího správního soudu nebylo v tomto řízení činit závěry o tom, zda k nahlížení do spisu úpadce byl legitimován pouze konkurzní správce, neboť o tom mu v případě odmítnutí návrhu rozhodovat již nepřísluší. Úkolem Nejvyššího správního soudu v případě odmítnutí návrhu krajským soudem může být toliko přezkoumání postupu krajského soudu v tom směru, zda pro takový postup soudu, tedy odmítnutí návrhu, byly dány zákonné důvody.

Nejvyšší správní soud předně shledal k námitce stěžovatelky usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích nepřezkoumatelným pro nedostatek důvodů. Krajský soud v odůvodnění označil důvody, které jej vedly k odmítnutí žaloby dle a to, že návrh byl podán osobou zjevně neoprávněnou. Jak uvedl krajský soud, v případě neumožnění nahlížet do daňového spisu spol. K. n. s. r. o. v likvidaci stěžovatelce (jako likvidátorce společnosti), za situace, kdy je na majetek společnosti prohlášen konkurz a za společnost jedná správce konkurzní podstaty, nejde o nezákonný zásah do veřejných subjektivních práv stěžovatelky. Z uvedeného krajský soud dovodil, že v důsledku ztráty dispozičních oprávnění k majetku, který je součástí konkurzní podstaty, byl návrh podán neoprávněnou osobou. Dle názoru Nejvyššího správního soudu je napadené rozhodnutí ve smyslu ust. nepřezkoumatelné.

Ochrana veřejných subjektivních práv fyzických a právnických osob poskytovaná správními soudy má subsidiární povahu ve vztahu k ochraně poskytované správními orgány. Tam, kde se lze ochrany domoci v rámci systému veřejné správy, je na tom, jehož práva byla ohrožena nebo porušena, aby nejprve využil této možnosti. Ochrana poskytovaná správními soudy však nastoupí teprve poté, co nebylo dosaženo nápravy či ochrany v rámci samotného systému veřejné správy. Odpovídá to základní koncepci správního soudnictví jako kontroly veřejné správy a nikoli náhrady v její věcné kompetenci.

Ochranu před faktickými nezákonnými zásahy veřejné moci do práv osob, které nejsou rozhodnutími ani jinými individuálními akty, poskytuje v ustanovení . Citovaný zákon používá výrazu zásah samostatně, odděluje od něj dále pokyny a donucení; na druhou stranu současně uvádí zásah jako legislativní zkratku. Obecně tyto pojmy nedefinuje ani , ale ani . Právní nauka mluví o bezprostředním zásahu v souvislosti se správní činností k odvrácení nebezpečí, které bezprostředně ohrožuje právem chráněné zájmy. Touto činností tak veřejná správa zasahuje do právních poměrů osob, které toto ohrožení vyvolaly, popř. třetích osob, a omezuje je v jejich právech. Vedle zásahu spočívajícího v pravomocném rozhodnutí ve věci samé, které může soud v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu zrušit, je tak nutno dovozovat i jiný zásah, za který judikatura považuje zpravidla jednorázový, protiprávní a zároveň protiústavní útok orgánů veřejné moci vůči veřejným subjektivním právům, který v době útoku představuje trvalé ohrožené po právu existujícího stavu, nemá však podobu rozhodnutí. Musí se jednat o přímý zásah do právní sféry (porušení práva na sféru osobní svobody, práva na ochranu vlastnictví, nepřípustné omezení subjektivního veřejného práva podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost, zásah do práva na soukromí a případně též do dobré pověsti, v rozporu s právem na respektování obydlí). Takový jiný zásah soud nemůže zrušit, může však orgánu veřejné moci zakázat, aby v porušování dotčeného práva pokračoval.

Účelem ochrany poskytované dle je tedy zajistit ukončení nezákonného zásahu správního orgánu, proti kterému se nelze bránit jinými právními prostředky. Žaloba na ochranu před nezákonným zásahem je určena výhradně k tomuto účelu, ve všech ostatních případech je nepřípustná. Podle ust. pak soud v řízení o ochraně před nezákonným zásahem zamítne žalobu, není-li důvodná.

Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení a shledal je nepřezkoumatelným pro nesrozumitelnost. Právní posouzení stran naplnění podmínek dle a následné vyslovení závěru, zda jde či nejde o nezákonný zásah, je dle názoru Nejvyššího správního soudu rozhodováním o věci samé. Pokud krajský soud zvažoval naplnění jednotlivých znaků, kterými je definován nezákonný zásah, přičemž však dospěl k závěru, že v dané věci nebyla stěžovatelka oprávněna jednat za společnost, nejedná se potom o podání osobou neoprávněnou dle , nýbrž o nesplnění definičních znaků nezákonného zásahu dle

Podle ust. soud rozhodne o odmítnutí návrhu tehdy, byl-li podán osobou zjevně neoprávněnou. Pro jednotlivé druhy řízení stanoví výslovně, které osoby jsou aktivně legitimovány k podání návrhů, jimiž má být řízení zahájeno. V případě žaloby dle musí být splněny obecné podmínky na straně účastníků řízení, tj. způsobilost být účastníkem řízení, procesní způsobilost, a dále dle citovaného ustanovení musí být též splněna povinnost tvrzení žalobce, že byl přímo zkrácen na svých právech nezákonným zásahem. Podmínky žalobní legitimace byly v daném případě splněny a stěžovatelka splnila i povinnost tvrzení o přímém zásahu do svých práv. Závěr o tom, zda se skutečně jednalo o nezákonný zásah, kterým by žalobkyně mohla být na svých právech přímo zkrácena, je již hmotněprávním posouzením věci, dle něhož je posouzena důvodnost žaloby.

Krajský soud žalobu odmítl s tím, že návrh je podán osobou neoprávněnou, v odůvodnění meritorně rozhodoval o samotné existenci resp. neexistenci nezákonného zásahu, přitom konečně konstatoval, že rozhodnutí ve věci nahlížení do spisu podléhá výluce dle ust. a taková žaloba je nepřípustná.

Nejvyšší správní soud proto dospěl k závěru, že Krajský soud v Českých Budějovicích nesprávně vycházel z posouzení, že se v daném případě jedná o podání osoby zjevně neoprávněné , v důsledku čehož vydal nepřezkoumatelné rozhodnutí o odmítnutí žaloby. Přestože v samotném hmotněprávním posouzení důvodnosti žaloby Nejvyšší správní soud rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích nezpochybnil, byl v souladu s povinen z úřední povinnosti přihlížet k vadě řízení před soudem, která má za následek nepřezkoumatelnost rozhodnutí o věci samé. Je-li návrh soudem odmítnut, má toto rozhodnutí pro navrhovatele jiné právní důsledky, než meritorní zamítnutí žaloby. Pochybení soudu tak nelze posoudit jako formální nedostatek, který by neměl vliv na práva a povinnosti stěžovatelky. Nejvyšší správní soud proto napadené usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích dle ve spojení s zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

V dalším řízení je Krajský soud v Českých Budějovicích vázán právním názorem vysloveným v rozsudku zdejšího soudu ( ), rozhodne tedy o podané žalobě v zákonem předepsané formě. Ve svém rozsudku rozhodne i o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti ( ).

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 14. června 2007

JUDr. Ludmila Valentová

předsedkyně senátu