Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 Azs 25/2007 - 73

- 75

Usnesení

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Příhody a soudců JUDr. Michala Mazance, Mgr. Jana Passera, JUDr. Jaroslava Hubáčka a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci žalobce: V. B., zastoupený JUDr. Martinem Köhlerem, advokátem se sídlem České mládeže 135, Liberec, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, Nad Štolou 3, Praha 7, poštovní přihrádka 21/OAM, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 7. 2006, čj. OAM-540/LE-PA04-PA04-2006, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 21. 12. 2006, čj. - 47,

takto:

I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

Kasační stížností podanou dne 10. 1. 2007 se žalobce jako stěžovatel domáhá zrušení rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 21. 12. 2006, čj. - 47, kterým byla zamítnuta žaloba proti rozhodnutí Ministerstva vnitra, jímž žalovaný zamítl žádost stěžovatele o udělení azylu jako zjevně nedůvodnou podle , o azylu a o změně , o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů. Současně byla podána žádost o přiznání odkladného účinku dle

Nejvyšší správní soud nejprve vážil nezbytnost rozhodnutí o návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti podle , (dále též „ “) a dospěl k závěru, že o něm není třeba rozhodovat tam, kde samo podání kasační stížnosti má podle zákona o azylu odkladný účinek.

Krajský soud shledal žalobu nedůvodnou, neboť žalovaný měl dle názoru soudu dostatečný prostor k tomu, aby uvedl důvody, které ho vedly k odchodu ze země původu; z řízení o žádosti o udělení azylu plyne, že potíže žalobce se soukromými osobami v zemi původu nebyly zapříčiněny některým z taxativních důvodů uvedených v § 12 zákona o azylu. Krom toho podal žalobce žádost o azyl až poté, co na území České republiky nelegálně pobýval i přes udělené správní vyhoštění a byl zadržen policií.

Kasační stížnost je přípustná a proto Nejvyšší správní soud přistoupil k posouzení otázky přijatelnosti kasační stížnosti ( ), tedy otázky, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Pokud by tomu tak nebylo, musela by být podle uvedeného ustanovení kasační stížnost odmítnuta jako nepřijatelná. K podrobnějšímu vymezení institutu přijatelnosti kasační stížnosti ve věcech azylu zdejší soud pro stručnost odkazuje např. na svoje usnesení ze dne 26. 4. 2006, čj. - 39, publikováno ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 933/2006.

Stěžovatel v kasační stížnosti uvádí, že uplatňuje důvod obsažený v , (dále jen „ “), neboť se domnívá, že zde existují vady v řízení spočívající v tom, že skutková podstata, z níž žalovaný vycházel, nemá oporu ve spise, neboť nezjistil přesně a úplně skutkový stav věci. Stěžovatel namítá stejně jako v žalobě, že správní orgán nepodřadil jím uvedené skutečnosti pod skutkovou podstatu pronásledování upravenou v zákona o azylu, ačkoliv stěžovatel v průběhu řízení o azylu uvedl, že byl pronásledován z důvodu jeho příslušnosti k určité sociální skupině (společenské vrstvě) a z Ukrajiny uprchl proto, že se odmítl podřídit sociálním omezením. Stěžovatel odmítá tvrzení žalovaného, že důvodem žádosti o azyl byly ekonomické důvody, neboť za ekonomickými opatřeními záporně ovlivňujícími živobytí příslušné osoby spatřuje záměry namířené proti určité skupině.

Na námitky obsažené v kasační stížnosti dává dostatečnou odpověď dosavadní judikatura správních soudů. Nejvyšší správní soud mnohokráte vyslovil, že správní orgán má povinnost zjišťovat skutečnosti rozhodné pro udělení azylu podle § 12 zákona o azylu jen tehdy, jestliže žadatel o udělení azylu alespoň tvrdí, že existují důvody v tomto ustanovení uvedené. V opačném případě žádost jako zjevně nedůvodnou podle ustanovení § 16 odst. 1 písm. g) téhož zákona zamítne (podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 11. 2003, čj. - 59). Nejvyšší správní soud také uvedl, že naplnění podmínek pro zamítnutí žádosti o azyl jako zjevně nedůvodné podle § 16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu vylučuje posouzení žádosti podle § 12 téhož zákona (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 2. 2004, čj. - 71, rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 10. 2003, čj. - 90 či rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 12. 2003, čj. - 130).

Rovněž skutečnost, že žadatel o azyl má v zemi původu obavy z vyhrožování ze strany soukromé osoby a má zde ekonomické problémy, není podle konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu bez dalšího ani důvodem pro udělení azylu dle § 12 zákona o azylu, ani důvodem pro udělení azylu z humanitárních důvodů (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 10. 2003, čj. – 65).

Z konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu rovněž vyplývá, že dlužníci, ženy pronásledované ze strany manželů či partnerů, ani nečlenové zločineckých struktur netvoří sociální skupiny ve smyslu zákona o azylu (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 12. 2003, čj. – 49, ze dne 31. 3. 2004, čj. – 67, a ze dne 26. 8. 2004, čj. – 49, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 401/2004). Všechna zde uvedená rozhodnutí jsou publikována na www.nssoud.cz

Poskytnutí azylu je zcela specifickým důvodem pobytu cizinců na území České republiky a nelze je zaměňovat s jinými legálními formami pobytu cizinců, tak jak jsou upraveny např. v zákoně č. , o pobytu cizinců na území ČR. Azyl je výjimečný institut konstruovaný za účelem poskytnutí ochrany tomu, kdo z důvodů v zákoně stanovených pociťuje oprávněnou obavu z pronásledování ve státě, jehož je občanem. Azyl jako právní institut není (a nikdy nebyl) univerzálním nástrojem pro poskytnutí ochrany před bezprávím, postihujícím jednotlivce nebo celé skupiny obyvatel (srov. ). Důvody pro poskytnutí azylu jsou zákonem vymezeny poměrně úzce a nepokrývají celou škálu porušení lidských práv a svobod, která jsou jak v mezinárodním, tak ve vnitrostátním kontextu uznávána. Institut azylu je aplikovatelný v omezeném rozsahu, a to pouze pro pronásledování ze zákonem uznaných důvodů, kdy je tímto institutem chráněna toliko nejvlastnější existence lidské bytosti a práva a svobody s ní spojené, třebaže i další případy vážného porušování ostatních lidských práv jsou natolik závažné, že by na ně taktéž bylo možno nahlížet jako na pronásledování.

Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu poskytuje tedy dostatečnou odpověď na námitky podané v kasační stížnosti. Protože nebyl shledán ani žádný další důvod k přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání, lze shrnout, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele a je tedy nutno ji ve smyslu považovat za nepřijatelnou a odmítnout ji.

O nákladech řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle ustanovení , , podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jestliže byl návrh odmítnut.

Podle , nemá při odmítnutí žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 25. června 2007

JUDr. Petr Příhoda

předseda senátu