Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 As 30/2006 - 88

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Příhody a soudců JUDr. Michala Mazance a Mgr. Jana Passera v právní věci žalobce Ing. B. P., zastoupeného JUDr. Karolem Hrádelou, advokátem se sídlem Praha 6, Českomalínská 516/27, proti žalovanému Generálnímu štábu Armády České republiky, Praha 6, Vítězné nám. 5, o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 3. 2006, čj. – 57,

takto:

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 9. 3. 2006, čj. - 57 se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Rozhodnutím velitele Vojenského zařízení S. B. ze dne 14. 8. 2002, čj. 201700/8/2002-2784 bylo s poukazem na a 110 odst. 2 , o vojácích z povolání vysloveno, že plk. Ing. B. P. je povinen zaplatit České republice – Ministerstvu obrany k úhradě škody částku 35180 Kč.

Rozhodnutím náčelníka Generálního štábu Armády České republiky ze dne 24. 9. 2002, čj. 64826/9/2002-1304 bylo odvolání žalobce proti tomuto rozhodnutí správního orgánu prvého stupně zamítnuto a toto rozhodnutí bylo potvrzeno.

Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 4. 12. 2003, čj. – 48 bylo toto rozhodnutí náčelníka Generálního štábu České republiky zrušeno a věc byla vrácena žalovanému k dalšímu řízení.

Rozhodnutím náčelníka Generálního štábu Armády České republiky ze dne 6. 4. 2005, čj. 3-7/2002/DP/1304 bylo vysloveno, že „odvolání se v souladu s rozsudkem Městského soudu v Praze čj. ze dne 4. 12. 2003, který zrušil rozhodnutí o odvolání NGŠ AČR ze dne 24. 9. 2002, čj. 64826/9/2002-1304, vyhovuje a rozhodnutí velitele VZ S. B. ze dne 14. 8. 2002, čj. 201700/8/2002-2784 se takto mění:“ V další části výroku je uvedeno, že žalobce je odpovědný za vznik škody ve výši 75858 Kč a je popsáno, jak tato škoda vznikla a vysloveno, že žalobce je povinen zaplatit „sníženou náhradu škody“ ve výši 35180 Kč.

Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce u Městského soudu v Praze opětovně žalobu. Rozsudkem tohoto soudu ze dne 9. 3. 2006, čj. – 57 bylo posledně uvedené rozhodnutí náčelníka Generálního štábu Armády České republiky zrušeno s tím, že se věc vrací žalovanému k dalšímu řízení. Zároveň bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení.

Jak vyplývá z odůvodnění tohoto rozsudku, městský soud dospěl k závěru, že pokud v rozhodnutí napadeném žalobou je uvedeno, že odvolání se vyhovuje, odpovídalo by to podanému odvolání, pokud by správní rozhodnutí orgánu prvého stupně bylo zrušeno, jak navrhoval v tomto opravném prostředku žalobce. Žalovaný však zároveň (následně) ve výroku rozhodnutí uvedl, že se rozhodnutí správního orgánu prvého stupně mění a to tak, že odlišně specifikoval jednání, které žalobci vytýká, přičemž žalobci byla uložena povinnost zaplatit částku ve výši shodné jako tomu bylo v rozhodnutí napadeném odvoláním. Tato část výroku tedy vyznívá tak, že odvolání žalobce nebylo shledáno důvodným. Výrok napadeného správního rozhodnutí je tedy dle názoru městského soudu vnitřně logicky rozporný a jde tudíž o nepřezkoumatelné rozhodnutí.

Proti tomuto rozsudku podal žalovaný kasační stížnost. V ní především polemizuje s názorem městského soudu, že se jedná o správní rozhodnutí které trpí vnitřním logickým rozporem a dovozuje, že závěr soudu považuje „za přepjatý formalismus,“ když v důsledku interpretace blíže nespecifikovaného pojmu vnitřní logický rozpor, byl porušen princip spravedlnosti. V další obsáhlé části kasační stížnosti (pod bodem III) se stěžovatel zabývá otázkou procesního postavení jednotlivých orgánů Ministerstva obrany, s tím, že by bylo vhodné v rozsudku Nejvyššího správního soudu se touto problematikou zabývat (včetně úvahy de lege ferrenda), byť závěry městského soudu o tom, že napadené správní rozhodnutí je nutno zrušit, se o úvahy z této oblasti neopírají.

Žalobce ve vyjádření ke kasační stížnosti dovozuje, že městský soud správně dospěl k závěru, že rozhodnutí je vnitřně rozporné. Poukázal na to, že po obsahové stránce se výroková část rozhodnutí žalovaného oproti rozhodnutí správního orgánu prvého stupně nezměnila. Pokud tedy žalovaný dospěl k názoru, že nedostatky rozhodnutí velitele VZ S. B. neměly vliv na správnost výroku o povinnosti zaplatit částku 35180 Kč, měl toto rozhodnutí potvrdit a s nedostatky předchozího rozhodnutí se vypořádat v odůvodnění.

Nejvyšší správní soud přezkoumal rozsudek městského soudu v rozsahu důvodů uvedených v kasační stížnosti (týkajících se přímo závěrů, ze kterých tento soud vychází) a dospěl k tomu, že tato stížnost je důvodná.

Především je nutno zdůraznit, že se zřetelem na dobu vydání žalobou napadeného správního rozhodnutí, vycházel ze , o správním řízení (dále též „ “).

Podle odvolací orgán přezkoumá napadené rozhodnutí v celém rozsahu. Podání odvolání je tedy nezbytnou procesní podmínkou pro to, aby vůbec mohlo proběhnout odvolací řízení a v něm bylo vydáno správním orgánem druhého stupně rozhodnutí, odvolací orgán však není vázán důvody a návrhy uvedenými v odvolání (s nimi se ovšem v odůvodnění rozhodnutí o odvolání musí vypořádat).

Podle jsou-li pro to důvody, odvolací orgán rozhodnutí změní nebo zruší, jinak odvolání zamítne a rozhodnutí potvrdí. Jak již bylo např. konstatováno v rozsudku zdejšího soudu ze dne 28. 5. 2003, čj. – 39 (publikováno pod č. NSS) jedná se o tři možné alternativy rozhodnutí, které se navzájem vylučují (pokud nejde o dva či více samostatných výroků). Není tedy např. možné v odvolacím řízení současně zamítnout odvolání a rozhodnutí správního orgánu I. stupně změnit. Městský soud v odůvodnění napadeného rozsudku správně poukázal i na stanovisko vyjádřené v rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 6. 1994, čj. – 32, podle kterého vnitřním logickým rozporem a tedy nepřezkoumatelností trpí rozhodnutí, kterým bylo současně odvolání zamítnuto jako nepřípustné a současně bylo rozhodnutí správního orgánu jako věcně správné potvrzeno.

O žádný z těchto případů se však v dané věci nejedná. Část výroku o vyhovění odvolání je v daném případě nadbytečná a se zřetelem na obsah odvolání může vyvolávat event. i polemiku, zda i v tomto případě se ještě jedná o vyhovění odvolání. Správně tato část neměla být ve výroku uvedena. I přes tento nedostatek je však z celého výroku jasné, jak odvolací orgán rozhodl o věci samé. Nejvyšší správní soud proto nedospěl k závěru, že předmětné správní rozhodnutí je nepřezkoumatelné.

Pro úplnost – se zřetelem i k obsahu vyjádření žalobce ke kasační stížnosti – je třeba uvést, že nic nebrání orgánu rozhodujícímu o odvolání, aby rozhodnutí (ve výroku) změnil nejen v případě, kdy dospěje k závěru, že rozhodnutí po věcné stránce je vadné, ale i tehdy pokud shledá, že výrok rozhodnutí správního orgánu prvního stupně je nutno nahradit obsahově shodným, ale lépe formulovaným výrokem.

Z těchto důvodů byl kasační stížností napadený rozsudek městského soudu zrušen a věc byla tomuto soudu vrácena k dalšímu řízení. Městský soud je v dalším řízení vázán právním názorem vysloveným Nejvyšším správním soudem v tomto rozsudku ( ).

O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne krajský soud v novém rozhodnutí o věci samé ( ).

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 26. června 2007

JUDr. Petr Příhoda

předseda senátu