Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 As 7/2006 - 52

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Příhody a soudců JUDr. Michala Mazance a Mgr. Jana Passera v právní věci žalobce B. M. s. r. o., proti žalovanému Krajskému úřadu Ústeckého kraje, Ústí nad Labem, Velká Hradební 3118/48, o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 5. 12. 2005, čj. - 33,

takto:

I. Kasační stížnost se zamítá.

II. Žalobci se nepřiznává náhrada nákladů řízení.

Odůvodnění:

Rozhodnutím Krajského úřadu Ústeckého kraje, odboru územního plánování a stavebního řádu ze dne 29. 7. 2004, zn. ÚPS 218/103611/04-Pi bylo vysloveno, že podle se mění výrok rozhodnutí Magistrátu města Mostu, odboru stavební úřad ze dne 23. 3. 2004, čj. SÚ 246/2004-338-6a (dále citován výrok tohoto rozhodnutí správního orgánu prvého stupně) „tak že po provedené změně“ zní ... (dále v tom rozhodnutí uvedeno znění změněného výroku s označením ustanovení , o územním plánování a stavebním řádu podle kterých bylo rozhodnutí, vymezení protiprávního jednání (pod částí 1a a stanovení výše pokuty – pod částí 1b). Pod bodem 2 ve výrokové části tohoto rozhodnutí byla provedena částečná změna odůvodnění rozhodnutí správního orgánu prvého stupně. V závěrečné části výroku tohoto rozhodnutí žalovaného pak bylo vysloveno, že v částech nedotčených touto změnou se odvolání B. M., s. r. o., zamítá a rozhodnutí Magistrátu města Mostu, odboru stavební úřad ze dne 23. 3. 2004, čj. SÚ 246/2004-338-Ga, se potvrzuje.

Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce u Krajského soudu v Ústí nad Labem dne 1. 11. 2004 žalobu, kterou se domáhal zrušení tohoto rozhodnutí. Navrhl, aby bylo zrušeno i rozhodnutí správního orgánu prvého stupně.

Rozsudkem tohoto krajského soudu ze dne 5. 12. 2005, čj. - 33 bylo rozhodnutí žalovaného krajského úřadu zrušeno a věc byla vrácena žalovanému k dalšímu řízení. Zároveň byl žalovaný uznán povinným zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení. Tento soud vyšel ze závěru, že ustanovení (vzhledem k době rozhodnutí míněn ) předpokládá tři možné alternativy rozhodnutí, které se navzájem vylučují. Jestliže některé z nich odvolací orgán spojí, trpí rozhodnutí o odvolání logickým rozporem a je nesrozumitelné. Není tedy možné v odvolacím řízení rozhodnutí správního orgánu prvého stupně v jeho výroku změnit a současně zamítnout odvolání. Krajský soud v tomto směru poukázal na právní názor, vyslovený v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 5. 2003, čj. – 39 publikovaném pod č. NSS.

Proti tomuto rozsudku podal žalovaný kasační stížnost ve které poukázal na následující skutečnosti.

V prvé řadě dovozuje, že obě správní rozhodnutí byla vydána v souladu s platnými právními předpisy, vycházejí ze spolehlivě zjištěného stavu věci a obsahují předepsané náležitosti. Dále poukazuje na to, že odvolání je možno podat jen proti části rozhodnutí (výroku), nebo jen proti odůvodnění. S odkazem na rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 11. 1997, čj. – 29 dovozuje, že dojde-li odvolací orgán k závěru, že je nutno změnit napadené rozhodnutí jen v některém výroku nebo části některého výroku, pak ohledně částí změnou nedotčených musí odvolání zamítnout a napadené rozhodnutí potvrdit. Obdobně postupuje, pokud napadené rozhodnutí toliko v některé části ruší. V tomto směru stěžovatel respektuje i metodiku Ministerstva pro místní rozvoj, jako nadřízeného orgánu. Pokud krajský soud poukázal na to, že odlišné právní hodnocení odvolacím orgánem má být vyjádřeno v odůvodnění jeho rozhodnutí a nikoli ve formě výroku, stěžovatel poukázal na publikaci Stanislav Adamec, Vzory správních úkonů podle s poznámkami (2. doplněné vydání), nakladatelství Rhodes s tím, že respektuje stanovisko vyjádření v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 5. 2003, čj. – 29 a ve výroku rozhodnutí o odvolání neuvádí změnu rozhodnutí spočívající pouze ve změně odůvodnění.

Žalobce se ke kasační stížnosti nevyjádřil.

Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v rozsahu důvodů kasační stížnosti a dospěl k závěru, že tato stížnost není důvodná. Zdejší soud vycházel z následujících skutečností, úvah a závěrů.

Především je nutno zdůraznit, že již se zřetelem na dobu vydání žalobou napadeného rozhodnutí, je nutno i při posuzování uvedených námitek vycházet z tehdy účinného , o správním řízení (dále též „ “).

Nejvyšší správní soud již v rozsudku na který odkázal krajský soud v napadeném rozhodnutí dovodil: že Správní řízení tvoří jeden celek do pravomocného rozhodnutí; vady řízení nebo rozhodnutí v I. stupni lze odstranit v řízení odvolacím. S tím také počítá institut změny rozhodnutí v odvolacím řízení, v němž odvolací orgán podle přezkoumává napadené rozhodnutí v celém rozsahu, a je-li to nutné, dosavadní řízení doplní, popřípadě vady odstraní. Není tedy vázán jen důvody podaného odvolání a může rozhodnutí změnit, shledá-li k tomu důvody. Rozhodnutí o odvolání tak jako jakékoliv jiné správní rozhodnutí musí ovšem odpovídat zákonu ( ). Výrok rozhodnutí odvolacího orgánu musí obsahovat základní náležitosti správního rozhodnutí ve smyslu .; jeho výrokem – rozhodnutím ve věci – je rozhodnutí o tom, zda se výrok rozhodnutí orgánu I. stupně potvrzuje a odvolání zamítá, či zda se tento výrok mění (a jak). Pokud tedy ustanovení předpokládá, že odvolací orgán rozhodnutí změní nebo zruší, jinak odvolání zamítne a rozhodnutí potvrdí, jedná se o tři možné alternativy rozhodnutí, které se navzájem vylučují. Pokud některé z nich odvolací orgán spojí, jde o rozhodnutí nesrozumitelné, trpící logickým rozporem. Není tedy možné v odvolacím řízení současně zamítnout odvolání a rozhodnutí I. stupně v jeho výroku změnit. Takovéto rozhodnutí je pak nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost.

Stěžovateli je nutno přisvědčit, že z jím citovaného rozsudku Vrchního soudu v Praze pro otázku formulace výroku, pokud se týká částí ve kterých oproti rozhodnutí správního orgánu prvého stupně nedochází ke změnám, vyplývají odlišné závěry. Nejvyšší správní soud se i v tomto (nyní projednávaném) případě přiklonil v plném rozsahu k právnímu názoru publikovaném ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 5/2003.

Stěžovateli je nutno přisvědčit v tom, že zařazení změny odůvodnění rozhodnutí správního orgánu prvého stupně do výroku rozhodnutí o odvolání by za situace, že se nejedná jen o tuto změnu, nebylo důvodem ke zrušení správního rozhodnutí, ovšem pouze tehdy, pokud by zbývající část výroku netrpěla uvedeným vnitřním rozporem.

Ze všech těchto důvodů, Krajský soud v Ústí nad Labem právem žalobou napadené rozhodnutí žalovaného zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Proto byla kasační stížnost žalovaného jako nedůvodná zamítnuta ( ).

Výrok o nákladech řízení se opírá o za použití Stěžovatel ve věci neměl úspěch a žalobci, tak jak vyplývá i z obsahu spisu, v řízení o kasační stížnosti náklady před soudem nevznikly. Proto Nejvyšší správní soud rozhodl, že úspěšnému žalobci se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 26. června 2007

JUDr. Petr Příhoda

předseda senátu