Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

5 As 17/2007 - 60

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Václava Novotného a soudkyň JUDr. Ludmily Valentové a JUDr. Lenky Matyášové v právní věci žalobců: a) V. P., b) Ing. arch. J. P., c) V. K., proti žalovanému Krajskému úřadu Zlínského kraje, tř. Tomáše Bati 21, Zlín, o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 27. září 2006, č. j. - 26,

takto:

Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 27. září 2006, č. j. - 26 s e z r u š u j e a věc se mu v r a c í k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Včas podanou kasační stížností se žalovaný (dále „stěžovatel“) domáhá zrušení uvedeného rozsudku Krajského soudu v Brně (dále „krajský soud“), kterým bylo zrušeno rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 9. 2005, č. j. KUZL 15709/ÚP-Mor. Tímto rozhodnutím bylo odmítnuto odvolání proti rozhodnutí Městského úřadu Otrokovice, stavebního úřadu, č. j. SÚ/4329/2004/40405/2004/TKA ze dne 3. 5. 2005, jímž rozhodnul stavební úřad o vyvlastnění pozemků, jejichž spoluvlastníky jsou žalobci, a o náhradě za toto vyvlastnění.

Dne 25. 11. 2005 obdržel krajský soud žalobu proti rozhodnutí stěžovatele, v soudním řízení správním ji přezkoumal a rozhodnutí žalovaného zrušil pro vady řízení spočívající v podstatném porušení procesních předpisů a současně ohledem na skutečnost, že správní orgán se nevypořádal s námitkou týkající se náhrady za vyvlastňovaný pozemek.

Nejvyšší správní soud nejdříve v souladu s ustanovením a , (dále „ “) zkoumal, zda byly splněny podmínky řízení, v němž bylo napadené rozhodnutí vydáno. K jejich splnění přihlíží bez ohledu na to, zda je jejich nedostatek v kasační stížnosti namítán. Mezi podmínky řízení patří i věcná příslušnost soudu.

S účinností soudního a novelou ( , dále „ “) od 1. 1. 2003 došlo k vymezení rozhodnutí, která jsou přezkoumávána ve správním soudnictví a rozhodnutí, která podléhají přezkumu podle změněné části páté Podle ustanovení platí, že „rozhodl-li orgán moci výkonné, orgán územního samosprávného celku, orgán zájmové nebo profesní samosprávy, popřípadě smírčí orgán zřízený podle zvláštního právního předpisu (dále jen "správní orgán") podle zvláštního zákona o sporu nebo o jiné právní věci, která vyplývá z občanskoprávních, pracovních, rodinných a obchodních vztahů ( ), a nabylo-li rozhodnutí správního orgánu právní moci, může být tatáž věc projednána na návrh v občanském soudním řízení.“

K otázce přezkumu žaloby týkající se poskytování náhrad za vyvlastnění se dostatečně již vyjádřila judikatura. Shodla se na tom, že jde o otázku soukromoprávní, která podléhá přezkumu podle části páté (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 10. 2006 č. j. - 130, www.nssoud.cz).

Naopak, k otázce příslušnosti k rozhodnutí ve věci sporů týkajících se vyvlastnění se vyjádřil zvláštní senát zřízený podle , o rozhodování některých kompetenčních sporů, dne 5. 5. 2005 ve svém usnesení č. j. Konf 81/2004 - 12 (zveřejněno pod č. 676/2005 Sb. NSS), podle něhož je příslušným k rozhodnutí o žalobě směřující proti rozhodnutí správního orgánu o zřízení věcného břemene nebo o vyvlastnění soud ve správním soudnictví. K otázce přezkoumávání výše náhrady za vyvlastněný majetek se vyslovil Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 30. 11. 1993, č. j. - 22, kde vyložil, že: „Výrok rozhodnutí o vyvlastnění a výrok o stanovení náhrady za vyvlastňované nemovitosti jsou výroky samostatnými, oddělitelnými a spravujícími se různou právní úpravou, byť i výrok o náhradě na výrok o vyvlastnění navazuje.“ S tímto názorem se ztotožnil i rozšířený senát Nejvyššího správního soudu, který v usnesení ze dne 12. 10. 2004, č. j. - 50 (zveřejněno pod č. 448/2005 Sb. NSS) rozhodnul, že „je nezbytné rozlišovat, zda správní orgán rozhoduje ve sporu o vlastnické právo, nebo zda rozhoduje o zřízení věcného břemene či o vyvlastnění. Rozhodnutí správního orgánu o zřízení věcného břemene nebo o vyvlastnění není rozhodnutím správního orgánu v soukromoprávní věci, vydaným v mezích zákonné pravomoci správního orgánu ve smyslu ; jeho přezkum tak náleží do pravomoci správních soudů, a nikoliv soudů obecných. Rozhodnutím ve věci soukromého práva je však rozhodnutí o určení způsobu a výše náhrady“. Toto rozhodnutí rozšířeného senátu předcházelo rozhodnutí konfliktního senátu, který však na ně plně odkázal.

Přezkum soukromoprávních nároků, o kterých rozhodly správní orgány, znamená vyšší stupeň právní ochrany zejména s ohledem na charakter občanského soudního řízení. Správní orgán nevystupuje v soukromoprávních věcech ve vrchnostenském, ale rovném postavení. Určení, které nároky jsou považovány za soukromoprávní, vymezuje charakter předmětného nároku a následně zejména judikatura. V obou soudních řízeních existují mechanismy k nalezení odpovědi, zda je nárok soukromoprávní či veřejnoprávní a kdo je příslušný k jeho projednání. Uvedený systém vyhovuje plně konceptu dualismu práva a mj. i požadavkům Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Pokud správní soud obdrží žalobu proti rozhodnutí správního orgánu o soukromoprávním nároku, jímž je například rozhodnutí o náhradě za vyvlastnění, v souladu s ustanovením ji odmítne a žalobce současně podle téhož ustanovení poučí o tom, že do jednoho měsíce od právní moci usnesení může podat žalobu a rovněž uvede, ke kterému věcně příslušnému soudu ji má podat. V souladu s ustanovením je žaloba totiž nepřípustná, jde-li o rozhodnutí správního orgánu v soukromoprávní věci, vydané v mezích zákonné pravomoci správního orgánu.

S ohledem na výše uvedené Nejvyšší správní soud rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Právním názorem Nejvyššího správního soudu je krajský soud v souladu s ustanovením vázán.

O požadovaném odkladném účinku Nejvyšší správní soud nerozhodoval, neboť rozhodnul ve věci samotné.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné ( , ).

V Brně dne 26. června 2007

JUDr. Václav Novotný

předseda senátu