Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

1 Afs 144/2006 - 50

- 50

U S N E S E N Í

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové a soudců JUDr. Barbary Pořízkové a JUDr. Josefa Baxy v právní věci žalobkyně: CH. s. r. o., zastoupené JUDr. Jiřím Jandou, advokátem se sídlem Kamenice 155, 547 01 Náchod, proti žalovanému Finančnímu ředitelství v Hradci Králové, se sídlem Horova 17, 500 02 Hradec Králové, proti rozhodnutím ze dne 13. 7. 2005, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 3. 7. 2006, č. j. - 23,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e o d m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

O d ů v o d n ě n í :

Devíti platebními výměry ze dne 1. 4. 2004 stanovil Finanční úřad v Náchodě žalobkyni spotřební daň z lihu za zdaňovací období leden 2001, duben 2001, květen 2001 a červenec až prosinec 2001. K odvoláním žalobkyně vypustil žalovaný devíti rozhodnutími ze dne 13. 7. 2005 ve výrocích platebních výměrů odkaz na zákona ČNR č. , o správě daní a poplatků (dále jen „“); jinak se však s platebními výměry ztotožnil.

Žalobkyně napadla rozhodnutí žalovaného žalobami u Krajského soudu v Hradci Králové; ten spojil věci ke společnému projednání a všechna napadená rozhodnutí zrušil pro nezákonnost rozsudkem ze dne 3. 7. 2006. Žalovaný podle soudu dostatečně nezdůvodnil svůj závěr o tom, že zpracovatelem lihu se musí stát již první odběratel, přestože je prvotně věcně osvobozen určitý druh lihu použitý k určenému účelu; není tak zřejmé, proč přerušením vazby mezi výrobcem lihu a konečným zpracovatelem dojde ke ztrátě výhody tohoto osvobození. Žalovaný rovněž nehodnotil, zda žalobkyně nemohla přijímat objednávky svých odběratelů na nákup lihu bez spotřební daně ani poté, co ji správce daně z úřední povinnosti zpětně zaregistroval ke spotřební dani. Žalovaný nesnesl ani dostatek argumentů pro své přesvědčení, že líh nakupovaný žalobkyní spadal pod zákona ČNR č. , o spotřebních daních. Krajský soud naproti tomu nepřisvědčil námitkám procesního charakteru. I když správce daně odkázal v platebních výměrech na daňového řádu, nemění to nic na tom, že daň byla stanovena dokazováním. Takový postup je možný i přesto, že správce daně nevyzval žalobkyni k podání daňového přiznání. Krajský soud nesouhlasil ani s tím, že by absence této výzvy a nepřesné označení data podpisu rozhodnutí působily nicotnost rozhodnutí vydaných v obou stupních.

Proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové podala žalobkyně kasační stížnost. Krajský soud sice ve prospěch žalobkyně konstatoval, že rozhodnutí žalovaného postrádají přesvědčivou argumentaci; v otázkách způsobu vyměření daně a nicotnosti rozhodnutí však dospěl k závěrům, s nimiž žalobkyně nesouhlasí. Správce daně nemohl jinak než postupovat podle § 44 odst. 1 daňového řádu, neboť žalobkyně nepodala daňové přiznání. Měl tedy žalobkyni k podání daňového přiznání vyzvat a poučit ji o tom, že nevyhoví-li výzvě, bude jí daň vyměřena podle pomůcek; to však neučinil. Žalovaný a krajský soud pak uzavřely, že ustanovení § 44 daňového řádu bylo v záhlaví platebních výměrů uvedeno chybně, protože daň byla stanovena dokazováním; takový závěr však nemůže obstát. Není-li podáno daňové přiznání a nestane-li se tak ani na výzvu správce daně, může správce daně buď stanovit daň podle pomůcek, nebo vyjít z předpokladu, že daň byla přiznána ve výši nula, vyměřit ji v této výši a místním šetřením či daňovou kontrolou prověřit okolnosti rozhodné pro stanovení daně. Dokazování je tedy v takové situaci pojmově vyloučeno, neboť daňový subjekt nemá co prokazovat a správce daně co vyvracet; použití pomůcek podle § 44 daňového řádu zase nepřipadá v úvahu, pokud daňový subjekt nebyl vyzván k podání daňového přiznání, a žalobkyně vyzvána nebyla. Žalobkyně tedy trvá na tom, že pokud vůbec byl správce daně oprávněn vyměřit daň (což podle žalobkyně ani nebyl), měl žalobkyni vyzvat k podání daňového přiznání a dále postupovat dle § 44 odst. 1 daňového řádu; dokazování, které zpětně dovozoval žalovaný, nebylo na místě. Postup obou orgánů nemá oporu v zákoně; jelikož pro úkony v této věci absolutně chybí zákonný podklad, jsou rozhodnutí obou orgánů nicotná. Žalobkyně proto navrhla, aby Nejvyšší správní soud zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové.

Nejvyšší správní soud nemohl kasační stížnost projednat z následujících důvodů:

Podle není přípustná kasační stížnost, která směřuje jen proti výroku o nákladech řízení nebo proti důvodům rozhodnutí soudu. Do rozsahu tohoto ustanovení spadá i kasační stížnost žalobkyně, která napadá důvody rozhodnutí krajského soudu, aniž současně zpochybňuje jeho výrok. Žalobkyně je srozuměna se závěrem, pro který soud napadená rozhodnutí zrušil; nesouhlasí však s tou částí odůvodnění rozsudku, v níž soud hodnotí postup žalovaného při vyměření daně bez předchozí výzvy k podání daňového přiznání.

Ze samotné povahy kasační stížnosti, která je mimořádným opravným prostředkem, plyne, že je přípustná pouze tehdy, pokud stěžovatel již nemá žádnou jinou reálnou procesní možnost k ochraně svých práv. Tato podmínka však nemůže být naplněna, jestliže krajský soud podané žalobě vyhověl a rozhodnutí správního orgánu zrušil. Stěžovatel v důsledku tohoto rozhodnutí bude moci svá práva řádně uplatňovat v průběhu správního (příp. následně i soudního) řízení.

Z těchto důvodů Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítl pro nepřípustnost [, a ].

O náhradě nákladů řízení Nejvyšší správní soud rozhodl v souladu s ustanovením § 60 odst. 3 ve spojení s § 120 s. ř. s, podle nějž nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 27. června 2007

JUDr. Marie Žišková

předsedkyně senátu