Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

2 Afs 89/2006 - 83

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Šimíčka a soudců JUDr. Miluše Doškové a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobce: T. z. Z., spol s. r. o., zastoupeného advokátem Mgr. Zdeňkem Labským, advokátem se sídlem Milešovská 2137/12, Praha 3, proti žalovanému: Finanční ředitelství v Brně, se sídlem nám. Svobody 4, Brno, ve věci kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 25. 11. 2005, č. j. - 53,

t a k t o :

Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 25. 11. 2005, č. j. - 53, s e z r u š u j e a věc s e mu v r a c í k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Kasační stížností podanou v zákonné lhůtě se žalovaný (dále též „stěžovatel“) domáhá zrušení shora uvedeného rozsudku Krajského soudu v Brně, kterým bylo pro vady řízení zrušeno rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 4. 2004, č. j. 110-6593/2003-0106. Tímto rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání žalobce proti rozhodnutí Finančního úřadu ve Zlíně ze dne 14. 7. 2003, č. j. 164572/03/303919/1912, kterým byla žalobci uložena povinnost zaplatit daňový nedoplatek na dani z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a z funkčních požitků podle , o daních z příjmů, ve výši 389 178 Kč.

Kasační stížností stěžovatel namítl nesprávné právní posouzení věci, tzn. uplatnil důvod zakotvený v ustanovení , („ “). Uvedl, že jím vydané rozhodnutí za nepřezkoumatelné nepovažuje, neboť z obsahového hlediska tvoří jeden organický celek, při jeho zpracování postupoval v souladu s ustanovením , o správě daní a poplatků („daňový řád“) a vypořádal se se všemi odvolacími námitkami. Protože některé námitky se v podaném odvolání překrývaly nebo na sebe úzce navazovaly, bylo k následně uvedené námitce rozšířeno odůvodnění obsahově se vztahující i k námitce předchozí. Žalobou napadené rozhodnutí tak poskytuje dostatečný skutkový rámec pro stěžovatelem uplatněnou aplikaci ustanovení , o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby.

Žalobce nabyl do svého vlastnictví majetek privatizovaného podniku S. m. p., s.p., M., v rozsahu podepsané a za podmínek vyplývajících ze smlouvy č. 053/99 o prodeji privatizovaného majetku uzavřené dne 8. 10. 1999. Stěžovatel proto odkázal na čl. III. této smlouvy a na zápis o předání a převzetí privatizovaného majetku podle ustanovení , 20 a 21 Jako příloha tohoto zápisu byla žalobci předána mimo jiné rozvaha privatizovaného majetku a z řádku 096 této rozvahy vyplývá, že žalobce převzal v rámci procesu privatizace celkový závazek vůči státnímu rozpočtu ve výši 48 134 000 Kč, jehož součástí byl i k 7. 10. 1999 splatný nedoplatek na dani z příjmů (účet č. 342/30, příloha č. 8). Částka 389 178 Kč představující daňový nedoplatek na dani z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a funkčních požitků za zdaňovací období leden – říjen 1999 byla daňovému subjektu S. m. p., s.p. předepsána platebním výměrem ze dne 11. 12. 2000, č. j. 40710/00/300970/3153.

Stěžovatel tvrdí, že žalobce převzal jako závazek související s podnikatelskou činností privatizovaného státního podniku rovněž povinnost uhradit předmětný daňový nedoplatek. Konkrétní skutkové závěry vyplývají z obsahu celého soudem zrušeného stěžovatelova rozhodnutí a korespondují s obsahem správního spisu.

Stěžovatel navrhuje napadený rozsudek krajského soudu zrušit.

Žalobce ve vyjádření k podané kasační stížnosti uvedl, že považuje napadený rozsudek krajského soudu za správný a citované rozhodnutí stěžovatele pokládá rovněž za nepřezkoumatelné. Proto navrhuje kasační stížnost zamítnout.

Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek Krajského soudu v Brně v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů ( , 3 ) a dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná.

Nejvyšší správní soud konstatuje, že s ohledem na obsah kasační stížnosti a na podstatu napadeného rozsudku krajského soudu se jeví rozhodnou otázka, zda citované rozhodnutí stěžovatele skutečně lze považovat za nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů.

Základním argumentem, o který krajský soud opřel svůj závěr o nepřezkoumatelnosti žalobou napadeného rozhodnutí stěžovatele, byla absence odůvodnění k otázce, jaký konkrétní majetek byl privatizován a žalobcem převzat a proč s tímto privatizovaným majetkem má bezprostředně souviset závazek spočívající v povinnosti zaplatit daň z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti. Žalovaný se dle krajského soudu nevypořádal s námitkou, že žalobce nezprivatizoval veškerý majetek S. m. p., s.p., M.. Žalovaný dle soudu uzavřel, že podpisem smlouvy o prodeji privatizovaného majetku přešla na žalobce ze zákona povinnost převzít a vyrovnat závazky s privatizovaným majetkem, a to včetně závazků vzniklých neuhrazením daňových povinností části podniku. Žalovaný rovněž poukázal na přílohu k zápisu o předání a převzetí privatizovaného majetku, kde se má nacházet seznam pohledávek a mimo jiné daňové závazky vůči státu. Tyto závěry krajský soud považoval za zcela nedostatečné vzhledem k aplikaci ustanovení , neboť žalovaný v žalobou napadeném rozhodnutí neodpověděl na otázku, zda závazek k úhradě předmětné daně bezprostředně souvisí právě a jen s privatizovaným majetkem, který žalobce v rámci privatizace nabyl.

S ohledem na shora popsaný obsah kasační stížnosti je v projednávané věci zřejmé, že kasační stížnost může být shledána důvodnou tehdy, jestliže závěr krajského soudu o nepřezkoumatelnosti citovaného rozhodnutí stěžovatele neobstojí. Sedes materie napadeného rozsudku krajského soudu přitom spočívá ve vztahu k žalobní námitce, která vyjadřuje pochybnost, zda žalobce převzal v rámci pohledávek a závazků rovněž povinnost zaplatit daňový nedoplatek, když tato pochybnost vyplývá z toho, že na žalobce nebyl převeden veškerý majetek státního podniku. Tuto námitku uplatnil žalobce již v podaném odvolání proti shora označenému rozhodnutí správce daně.

K tomu je třeba uvést, že z odůvodnění předmětného rozhodnutí stěžovatele plyne, že stěžovatel se zabýval otázkou přenosu daňové povinnosti na žalobce, když uvedl, že z přílohy Zápisu o předání a převzetí privatizovaného majetku plynou (ř. 096) daňové závazky vůči státu ve výši 48 134 000 Kč, a dále poukázal na rozhodnutí Ministerstva zemědělství, podle něhož byly na FNM převedeny jen závazky vztahující se na privatizovaný majetek (SPJ 2001 – Průmyslový areál S. m. p. M.) a nikoliv závazky související s nezprivatizovanými nepodnikatelskými jednotkami (tělocvična, sauna, bytový fond, nemovitý majetek v k. ú. N. L.). Stěžovatel dále ve svém rozhodnutí vycházel z bodu 2 čl. III smlouvy č. 053/99, podle něhož žalobce s privatizovaným majetkem převzal i veškerá práva a závazky, které s ním souvisely, takže výše závazků ve vztahu ke správci daně byla žalobci známa. O tom svědčí rovněž seznam závazků k 7. 10. 1999 podle účtů, z něhož je zřejmé, o jaké konkrétní závazky se jednalo.

Nejvyšší správní soud tak dospěl k závěru, že odůvodnění rozhodnutí stěžovatele o podaném odvolání je ve vztahu ke znění uplatněných odvolacích námitek dostatečné. Krajský soud se totiž mýlí v tom, že v daném případě muselo být posouzeno, jaký konkrétní majetek byl privatizován, zda byl privatizován veškerý majetek a zda s tímto majetkem předmětná daňová povinnost bezprostředně souvisí či nikoli. Takový postup by totiž ve svých důsledcích představoval soudní přezkum privatizačního procesu jako takového a rozhodnutí v něm učiněných, což však zákon č. 92/91 Sb. (ustanovení § 10 odst. 3) neumožňuje. Bylo proto třeba se v rozhodované věci zaměřit „pouze“ na to, zda na základě uzavřené smlouvy o privatizaci na žalobce přešly rovněž daňové závazky. To žalovaný učinil a svůj postup k uplatněné odvolací námitce rovněž náležitě zdůvodnil. Žalobce v odvolání či podané soudní žalobě ostatně vůbec nezpochybňoval skutečnost, že v souvislosti se smlouvou o privatizaci byl vyhotoven rovněž zápis o předání a převzetí privatizovaného majetku (který předpokládá čl. V. bod 1 smlouvy o privatizaci), který zástupce žalobce podepsal, a rovněž skutečnost, že zápis obsahoval přílohu, v rámci které byly převzaté daňové závazky specifikovány (to, že jako příloha zápisu byla předána žalobci mimo jiné rozvaha privatizovaného majetku, vyplývá z bodu 8 zápisu). Tento závěr ostatně převzal ve svém rozhodnutí i krajský soud.

Lze tak uzavřít, že v daném případě není rozhodné, ke kterému konkrétnímu majetku se daňové závazky případně vztahovaly a zda byl tento majetek na žalobce rovněž smlouvou o privatizaci převeden, neboť podstatné je, že byl převeden rovněž předmětný daňový závazek.

Krajský soud rovněž konstatoval, že žalovaný neuvedl, zda sporný závazek figuruje v příloze k zápisu či v rozvaze privatizované jednotky. Takový závěr však nemá oporu v odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí. Žalovaný totiž sice výslovně neuvedl, že příloha k zápisu předmětnou položku obsahuje, ze skutečnosti, že zápis i přílohu v odůvodnění zmínil, však bez jakýchkoli pochyb vyplývá, že tento názor žalovaný zaujal.

Lze proto uzavřít, že rozhodnutí o odvolání nelze z důvodů, pro které tak učinil krajský soud, považovat za nepřezkoumatelné. Nejvyšší správní soud proto rozhodnutí Krajského soudu v Brně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Krajský soud závěr o nepřezkoumatelnosti učinil ve vazbě na možnost aplikace ustanovení ve vztahu k ustanovení Je vhodné připomenout, že k otázce vzájemného vztahu obou ustanovení existuje ustálená judikatura Nejvyššího správního soudu (rozsudek ze dne 25. 8. 2005, sp. zn. , č. 712/2005 Sb. NSS), podle níž ustanovení představuje zákonnou výjimku z nemožnosti smluvního přenosu daňové povinnosti podle ustanovení daňového řádu. Z tohoto rozhodnutí bude krajský soud při novém rozhodování ve věci vycházet. Rovněž v následném řízení posoudí důvodnost ostatních námitek, které byly v podané žalobě uplatněny a kterými se dosud nezabýval.

V novém rozhodnutí ve věci krajský soud rozhodne i o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti ( ).

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 3. května 2007

JUDr. Vojtěch Šimíček

předseda senátu