Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

2 Afs 88/2006 - 79

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a soudců Mgr. Davida Hipšra a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobce T. z. Z. spol. s r.o., proti žalovanému Finančnímu ředitelství v Brně, se sídlem Nám. Svobody 4, Brno, o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 13. 1. 2006, č. j. - 50

t a k t o :

Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 13. 1. 2006, č. j. - 50 s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Kasační stížností podanou v zákonné lhůtě se žalovaný jako stěžovatel domáhá zrušení shora uvedeného rozsudku Krajského soudu v Brně, kterým bylo pro nepřezkoumatelnost, spočívající v nedostatku důvodů, zrušeno rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 1. 2004, č. j. 7071/03/FŘ/140, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí Finančního úřadu ve Zlíně ze dne 10. 7. 2003, č. j. 161262/03/303914/4215, kterým byla žalobci uložena povinnost zaplatit daňový nedoplatek na silniční dani na základě smlouvy o prodeji privatizovaného státního podniku.

Základním argumentem, o který krajský soud závěr o nepřezkoumatelnosti žalobou napadeného rozhodnutí opřel, byla absence odůvodnění k otázce, jaký konkrétní majetek byl privatizován a žalobcem převzat a proč s tímto privatizovaným majetkem má bezprostředně souviset závazek spočívající v povinnosti zaplatit silniční daň, která byla před uskutečněním privatizace uložena jinému subjektu než žalobci. Žalovaný se dle krajského soudu nevypořádal s námitkou, že žalobce nezprivatizoval veškerý majetek S. m. p. s.p. M., neboť privatizace byla provedena ve třech fázích a žalobce byl účasten pouze jedné z nich a s námitkou, že veškeré závazky nepřecházejí bez dalšího na nabyvatele pouze části podniku. Žalovaný dle soudu uzavřel, že podpisem smlouvy o prodeji privatizovaného majetku přešla na žalobce ze zákona povinnost převzít a vyrovnat závazky s privatizovaným majetkem, a to včetně majetku závazků vzniklých neuhrazením daňových povinností části podniku. Žalovaný rovněž poukázal na přílohu k zápisu o předání a převzetí privatizovaného majetku, kde se má nacházet seznam pohledávek a mimo jiné daňové závazky vůči státu. Tyto závěry krajský soud považoval za zcela nedostatečné vzhledem k aplikaci ustanovení , neboť žalovaný v žalobou napadeném rozhodnutí neodpověděl na otázku, zda závazek k úhradě silniční daně bezprostředně souvisí právě a jen s privatizovaným majetkem, který žalobce v rámci privatizace nabyl. Žalovaný totiž dle soudu neuvádí, zda sporný závazek figuruje v příloze k zápisu a ani z obsahu připojených správních spisů nelze tuto skutečnost dovodit.

Kasační stížností stěžovatel namítl nesprávné právní posouzení věci. Uvedl, že jím vydané rozhodnutí za nepřezkoumatelné nepovažuje, neboť z obsahového hlediska tvoří jeden celek, při jeho zpracování postupoval v souladu s ustanovením a byl povinen se vypořádat se všemi námitkami, které byly v odvolání uvedeny. Protože některé námitky se v podaném odvolání překrývaly nebo na sebe úzce navazovaly, bylo k následně uvedené námitce rozšířeno odůvodnění obsahově se vztahující i k námitce předchozí. Žalobou napadené rozhodnutí tak poskytuje dostatečný skutkový rámec pro stěžovatelem uplatněnou aplikaci ustanovení Žalobce nabyl do svého vlastnictví majetek privatizovaného podniku S. m. p. s.p. M. v rozsahu podepsané smlouvy a za podmínek vyplývajících ze smlouvy č. 053/99 o prodeji privatizovaného majetku uzavřené dne 8. 10. 1999. Odkázal na čl. III. této smlouvy a na zápis o předání a převzetí privatizovaného majetku podle ustanovení , 20 a 21 Jako příloha tohoto zápisu byla žalobci předána mimo jiné rozvaha privatizovaného majetku a z řádku 096 předmětné rozvahy vyplývá, že žalobce převzal v rámci procesu privatizace celkový závazek vůči státnímu rozpočtu ve výši 48 134 000 Kč, jehož součástí byl i k 7. 10. 1999 splatný nedoplatek na dani silniční za zdaňovací období roku 1996, 1997 a 1998, který byl řádně zaúčtován v účetnictví privatizovaného státního podniku. Podkladem pro zaúčtování pak byla přiznání státního podniku Strojírny masného průmyslu k silniční dani. Kopie daňových přiznání byly žalobci rovněž předány. Výše nedoplatku byla rovněž prokázána v dílčím inventarizačním zápise, ze kterého plyne, že ani žalobce, ani zástupce privatizovaného podniku ani Fond národního majetku nezpochybnili to, že na účtu 345/10 byla inventarizována částka silniční daně. Názor krajského soudu o tom, že je třeba se vypořádat s tím, z jakého důvodu závazek spočívající v zaplacení silniční daně bezprostředně souvisí s konkrétním majetkem, či jeho částí, který v rámci privatizace přešel na žalobce, považuje stěžovatel za nestandardní, nepřispívající ke skutkovému objasnění souzené věci a téměř neproveditelný, s ohledem na dikci ustanovení Stěžovatel uzavřel, že konkrétní skutkové závěry vyplývající z obsahu rozhodnutí o odvolání jsou dostatečné ke zdůvodnění aplikace ustanovení

Žalobce ve vyjádření k podané kasační stížnosti uvedl, že považuje napadený rozsudek krajského soudu za správný, žalobou napadené rozhodnutí považuje rovněž za nepřezkoumatelné.

Důvodnost kasační stížnosti Nejvyšší správní soud posoudil v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů (, 3 ).

Vzhledem k tomu, že kasační stížností napadeným rozsudkem bylo shledáno žalobou napadené rozhodnutí nepřezkoumatelným a kasační stížnost směřovala právě jen proti závěru soudu o jeho nepřezkoumatelnosti, mohl se Nejvyšší správní soud zabývat pouze touto otázkou, když ani krajský soud důvodnost ostatních žalobních námitek neposuzoval. Krajský soud shledal nepřezkoumatelnost žalobou napadeného rozhodnutí ve vztahu k žalobní námitce, která vyjadřuje pochybnost, zda žalobce převzal v rámci pohledávek a závazků rovněž povinnost zaplatit daňový nedoplatek, když tato pochybnost vyplývá z toho, že na žalobce nebyl převeden veškerý majetek státního podniku.

Tato námitka se vyskytuje v podané žalobě opakovaně a sice na str. 2 bod II. podané žaloby, poté ve vazbě na tvrzení o tom, že žalobce mohl získat pouze majetek náležející ke státnímu podniku ke dni 31. 12. 1996 ve druhém odstavci str. 4 podané žaloby a konečně se objevuje v předposledním odstavci čtvrté strany podané žaloby. Tato námitka se však objevila opakovaně již v odvolání žalobce proti prvostupňovému správnímu rozhodnutí (nejprve samostatně v posledním odstavci strany 3 a posléze rovněž ve vazbě na tvrzení o rozhodném termínu 31. 12. 1996 na str. 5 odvolání) .

Opakovanému uplatnění této odvolací námitky pak koresponduje i odůvodnění rozhodnutí stěžovatele o podaném odvolání. Žalovaný nejprve v úvodu čtvrté strany odůvodnění rozhodnutí o odvolání pouze stručně konstatoval, že podpisem smlouvy o privatizovaném majetku na žalobce přešla povinnost převzít a vyrovnat závazky. Takové konstatování ve vztahu k uplatněné žalobní námitce by bezpochyby dostatečné nebylo, neboť jde v podstatě o právní závěr, k němuž však není připojená žádná bližší argumentace. Stěžovatel však důvody, které jej k uvedenému závěru vedly, uvedl na jiném místě rozhodnutí o odvolání a sice v souvislosti s hodnocením důvodnosti námitky o tom, že žalobce mohl získat majetek náležející státnímu podniku ke dni 31. 12. 1996. Žalovaný odkázal na čl. III. uzavřené smlouvy, na zápis o předání a převzetí věci, na jeho přílohu v podobě seznamu pohledávek a závazků souvisejících s privatizovaným majetkem a na řádek 096 rozvahy, kde jsou daňové závazky vůči státu uvedeny.

Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že odůvodnění rozhodnutí žalovaného o podaném odvolání je ve vztahu ke znění námitek uplatněných v odvolání dostatečné. Nejprve je třeba konstatovat, že krajský soud učinil závěr o nepřezkoumatelnosti rozhodnutí o odvolání s odkazem na žalobní námitku, která je svým obsahem zcela obecná, žalobce neuváděl žádné konkrétní okolnosti svědčící pro závěr o tom, že daňová pohledávka nepřešla na něj, ale případně na jiný subjekt, pouze konstatuje, že nezprivatizoval veškerý majetek a že privatizace proběhla ve třech fázích. Krajský soud však skutečnost, že žalobní námitka neobsahuje konkrétní tvrzení, jejichž důvodnost či nedůvodnost by bylo lze případně přezkoumat, nesprávně přičetl k tíži žalobou napadeného rozhodnutí.

Ve věci však nebylo třeba posoudit to, jaký konkrétní majetek byl privatizován, zda byl privatizován veškerý majetek a zda s tímto majetkem předmětná daňová povinnost bezprostředně souvisí či nikoli. Takový postup by byl ve svých důsledcích soudním přezkumem privatizačního procesu jako takového a rozhodnutí v něm učiněných, což však zákon č. 92/91 Sb. (ustanovení § 10 odst. 3) neumožňuje. Bylo třeba se zaměřit „pouze“ na to, zda na základě uzavřené smlouvy o privatizaci na žalobce přešly rovněž daňové závazky. To žalovaný učinil a svůj postup k uplatněné odvolací námitce rovněž náležitě zdůvodnil. Ani žalobce v odvolání či podané soudní žalobě nezpochybňoval skutečnost, že v souvislosti se smlouvou o privatizaci byl vyhotoven rovněž zápis o předání a převzetí privatizovaného majetku (který předpokládá čl. V. bod 1 smlouvy o privatizaci), který zástupce žalobce podepsal a rovněž skutečnost, že zápis obsahoval přílohu, v rámci které byly převzaté daňové závazky specifikovány (to, že jako příloha zápisu byla předána žalobci mimo jiné rozvaha privatizovaného majetku vyplývá z bodu 8 zápisu). Tento závěr ostatně převzal ve svém rozhodnutí i krajský soud. Ke kterému konkrétnímu majetku se tyto daňové závazky případně vztahovaly a zda byl tento majetek na žalobce rovněž smlouvou o privatizaci převeden, není ve věci rozhodné. Podstatné je, že byl mimo jiné převeden rovněž předmětný daňový závazek.

Krajský soud rovněž konstatoval, že žalovaný neuvedl, zda sporný závazek figuruje v příloze k zápisu či v rozvaze privatizované jednotky. Takový závěr však nemá oporu v odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí. Žalovaný sice výslovně neuvedl, že příloha k zápisu předmětnou položku obsahuje, ze skutečnosti, že zápis i přílohu v odůvodnění zmínil, však bez jakýchkoli pochyb vyplývá, že tento názor žalovaný zaujal.

Lze proto uzavřít, že rozhodnutí o odvolání nelze z důvodů, pro které tak učinil krajský soud, považovat za nepřezkoumatelné. Nejvyšší správní soud proto rozhodnutí Krajského soudu v Brně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Krajský soud závěr o nepřezkoumatelnosti učinil ve vazbě na možnost aplikace ustanovení ve vztahu k ustanovení Je vhodné připomenout, že k otázce vzájemného vztahu obou ustanovení již existuje judikatura Nejvyššího správního soudu, který v rozhodnutí sp. zn. ze dne 25. 8. 2005 konstatoval, že ustanovení , o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, představuje zákonnou výjimku z nemožnosti smluvního přenosu daňové povinnosti podle ustanovení zákona ČNR č. , o správě daní a poplatků. Z uvedeného rozhodnutí, (které bylo uveřejněno ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 712/2005 a na jehož odůvodnění Nejvyšší správní soud pro stručnost odkazuje), bude Krajský soud při novém rozhodování ve věci vycházet. Rovněž v následném řízení posoudí důvodnost ostatních námitek, které byly v podané žalobě uplatněny a kterými se doposud nezabýval.

V novém rozhodnutí ve věci krajský soud rozhodne i o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti ( ).

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 15. května 2007

JUDr. Miluše Došková

předsedkyně senátu