Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 As 60/2006 - 42

č. j. - 43

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Milady Tomkové a soudců JUDr. Bohuslava Hnízdila a JUDr. Brigity Chrastilové v právní věci žalobkyně: Ing. D. G., zastoupena JUDr. Janem Pavlokem, advokátem, se sídlem Na Příkopě 391/7, Praha 1, proti žalované: Rada města Černošice, se sídlem Riegrova 1209, Černošice, zastoupena JUDr. Přemyslem Váchou, advokátem, se sídlem Rumunská 29, Praha 2, proti rozhodnutí žalované č. j. 8163/03 ze dne 4. 12. 2003, v řízení o kasační stížnosti žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze č. j. - 23 ze dne 13. 4. 2006,

takto:

I. Kasační stížnost se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

Žalovaná (dále jen „stěžovatelka“) svou kasační stížností napadá rozsudek Krajského soudu v Praze č. j. - 23 ze dne 13. 4. 2006, kterým bylo zrušeno její rozhodnutí č. j. 8163/03 ze dne 4. 12. 2003, věc jí byla vrácena k dalšímu řízení a zároveň jí byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení. Stěžovatelka napadá rozsudek krajského soudu z důvodu podle , (dále jen „“), a tvrdí, že krajský soud vyšel při posouzení věci z nesprávného právního posouzení.

Nejvyšší správní soud v první řadě zkoumal podmínky přípustnosti kasační stížnosti stěžovatelky. Kasační stížnost je přípustná, pokud se opírá o zákonem vymezený důvod ( ve spojení s ustanovením ) a pokud se nejedná o stížnost proti rozhodnutí, které je ex lege z kasačního přezkumu vyloučeno ( až 3 ). Zatímco první podmínku přípustnosti, tedy přípustný důvod, kasační stížnost stěžovatelky splňuje, podmínku druhou již nikoliv.

Podle ustanovení § 104 odst. 3 písm. a) je kasační stížnost nepřípustná proti rozhodnutí, jímž soud rozhodl znovu poté, kdy jeho původní rozhodnutí bylo zrušeno Nejvyšším správním soudem; to neplatí, je-li jako důvod kasační stížnosti namítáno, že se soud neřídil závazným právním názorem Nejvyššího správního soudu.

Nejvyšší správní soud konstatuje, že z předloženého soudního spisu vyplývá, že napadeným rozsudkem Krajský soud v Praze rozhodl znovu poté, kdy Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 25. 8. 2005, č. j. - 62, předchozí rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 18. 3. 2004, č. j. - 31 zrušil a zavázal ho právním názorem. Dále Nejvyšší správní soud z odůvodnění napadeného rozsudku krajského soudu zjistil, že se krajský soud při svém novém rozhodnutí plně odvolal na odůvodnění zmíněného rozsudku Nejvyššího správního soudu. Stěžovatelka pak ve své kasační stížnosti ani nenamítá, že by krajský soud závazný právní názor Nejvyššího správního soudu nerespektoval, její argumentace směřuje totiž právě proti tomuto názoru. S ohledem na tyto skutečnosti Nejvyšší správní soud uzavírá, že předpoklady nepřípustnosti kasační stížnosti, jak je stanoví norma obsažená v ustanovení , byly naplněny.

Pro úplnost lze dodat, že Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí sp. zn. jasně vyjádřil svůj názor na výklad hmotného práva (zde práva na informace), který byl pro krajský soud závazný; i ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. ze dne 8. 6. 2005 vyjádřil, že ustanovení zajišťuje, aby se Nejvyšší správní soud nemusel znovu zabývat věcí, u které již jedenkrát svůj právní názor na výklad hmotného práva závazný pro nižší soud vyslovil, a to v situaci, kdy se nižší soud tímto právním názorem řídil.

Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Praze odmítl podle ustanovení ve spojení s ustanovením , neboť návrh stěžovatelky je podle nepřípustný. Za této procesní situace se Nejvyšší správní soud nemohl věcně zabývat důvodností kasační stížnosti.

O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení ve spojení s ustanovením , neboť v případě odmítnutí návrhu - kasační stížnosti - nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení o něm.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 17. května 2007

JUDr. Milada Tomková

předsedkyně senátu