Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 Ads 71/2005 - 71

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila a soudkyň JUDr. Milady Tomkové a JUDr. Brigity Chrastilové v právní věci žalobce: Mgr. J. Š., zastoupen JUDr. Jaroslavem Šímou, advokátem, se sídlem Purkyňova 43, Plzeň, proti žalovanému: Generální ředitelství cel, se sídlem Budějovická 7, Praha 4, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. 4. 2005, č. j. - 41,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. 4. 2005, č. j. - 41, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Rozhodnutím žalovaného ze dne 6. 8. 2004, č. j. 2004/7196/4, bylo zamítnuto žalobcovo (dále jen „stěžovatel“) odvolání proti rozhodnutí ředitele Celního ředitelství Plzeň ze dne 30. 6. 2004, č. j. 8760/2004 - 11/03127, o převedení na jinou funkci, a napadené rozhodnutí bylo potvrzeno. Stěžovatel byl rozhodnutím správního orgánu I. stupně po ukončení pověření výkonem funkce ředitele Celního úřadu Plzeň z důvodu obsazení této funkce na základě výsledků výběrového řízení ke dni 1. 7. 2004 ke stejnému datu převeden podle , o služebním poměru příslušníků Policie České republiky (účinného do 31. 12. 2006, dále jen „zákon o služebním poměru“), k operačnímu středisku v oddělení 33 Celního ředitelství Plzeň a pověřen výkonem funkce vedoucího tohoto operačního střediska.

Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel žalobu k Městskému soudu v Praze, který ji usnesením blíže označeným v záhlaví tohoto rozsudku odmítl a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. V odůvodnění svého rozhodnutí konstatoval, že rozhodnutí žalovaného, jehož přezkumu se stěžovatel domáhá, je vyloučeno ze soudního přezkumu soudem ve správním soudnictví, neboť v daném případě je předmětem sporu stěžovatelovo převedení na jinou funkci podle § 17 odst. 4 zákona o služebním poměru. Nejedná se tak o žádný z případů uvedených v zákona o služebním poměru, který taxativně vymezuje případy, kdy je přípustný přezkum ve správním soudnictví. Soud tak dospěl k závěru, že žaloba je podle , (dále jen „ “), nepřípustná, protože soudní přezkum je vyloučen zvláštním zákonem, a to zákona o služebním poměru a contrario.

Proti tomuto usnesení podal stěžovatel kasační stížnost, přičemž považuje postup soudu za nesprávný, jelikož mu jím bylo odepřeno právo na spravedlivý proces. Poukázal na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, č. j. - 31, dle něhož nejsou rozhodnutí služebního funkcionáře neuvedená v § 137 odst. 1 zákona o služebním poměru vyloučena ze soudního přezkumu. Proto je možné, aby městský soud stěžovatelovu žalobu řádně projednal, přestože napadené rozhodnutí žalovaného není uvedeno ve výčtu § 137 citovaného zákona. Z tohoto důvodu navrhuje zrušení usnesení Městského soudu v Praze a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že usnesení městského soudu považuje za správné. Stěžovatel nemohl být rozhodnutím služebního funkcionáře o převedení na jinou funkci zkrácen na svých právech, protože k převedení došlo na základě § 17 odst. 4 zákona o služebním poměru, tedy na základě dohody. Stěžovatel nemůže prokázat, že byl zkrácen na svých právech přímo nebo v důsledku porušení svých práv úkonem služebního funkcionáře v předchozím řízení, jímž se zakládají, mění, ruší nebo určují jeho práva a povinnosti. Žalovaný odkázal na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu sp. zn. a č. j. - 91, která řešila obdobné případy. Z těchto důvodů žalovaný navrhuje zamítnutí kasační stížnosti.

Kasační stížnost je podána včas, neboť byla podána ve lhůtě dvou týdnů od doručení napadeného usnesení ( ), je podána osobou oprávněnou, neboť stěžovatel byl účastníkem řízení, z něhož napadené usnesení vzešlo ( ), stěžovatel je zastoupen advokátem ( ) a kasační stížnost je přípustná, neboť stěžovatel dle obsahu kasační stížnosti uplatňuje kasační důvod podle

Z obsahu správního spisu soud zjistil, že stěžovatel do 30. 4. 2004 vykonával funkci ředitele Celního úřadu Plzeň II. V souvislosti s organizačními změnami byl tento úřad ke dni 30. 4. 2004 zrušen. Nástupnickým úřadem se stal Celní úřad Plzeň, přičemž stěžovatel byl z funkce ředitele Celního úřadu Plzeň II odvolán a dnem 1. 5. 2004 byl pověřen výkonem funkce ředitele Celního úřadu Plzeň. Ke dni 30. 6. 2004 mu bylo ukončeno pověření výkonu této funkce, protože došlo k jejímu obsazení na základě výběrového řízení, z něhož stěžovatel odstoupil. On sám se dovolával , kterou se upravují některé podrobnosti služebního poměru celníků (dále jen „ “), v němž je stanoveno, že celník je dnem, jenž následuje po dni ukončení pověření výkonem funkce, ustanoven do funkce stejné úrovně, kterou zastával před tímto pověřením. To v jeho případě nebylo splněno. Žalovaný v odůvodnění svého rozhodnutí konstatuje, že toto ustanovení nebylo možno použít, neboť mezi stěžovatelem a příslušným služebním funkcionářem došlo k dohodě o stěžovatelově dalším služebním zařazení ve smyslu zákona o služebním poměru.

Nejvyšší správní soud tedy přezkoumal napadené usnesení v rozsahu důvodu uplatněného v kasační stížnosti a dospěl k závěru, že tato kasační stížnost je důvodná.

Ustanovení nepřipouští žaloby proti rozhodnutí, které je z přezkoumání vyloučeno podle tohoto nebo podle zvláštního zákona; pak ze soudního přezkoumávání vylučuje úkony správního orgánu, jejichž přezkoumání vylučuje zvláštní zákon. V daném případě se tedy Nejvyšší správní soud musel zabývat otázkou, zda rozhodnutí o převedení na jinou funkci podle zákona o služebním poměru je rozhodnutím, proti kterému žaloba ve smyslu ustanovení není přípustná.

Podle § 137 odst. 1 zákona o služebním poměru může policista podat u soudu návrh na přezkoumání rozhodnutí služebního funkcionáře o propuštění ze služebního poměru podle ustanovení § 106 odst. 1 písm. c) nebo d) zákona o služebním poměru (fakultativní propuštění pro nezpůsobilost vykonávat funkci v policii podle závěrů služebního hodnocení, porušení služební povinnosti nebo služební přísahy zvlášť závažným způsobem), o náhradě škody nebo bezdůvodném obohacení, které přesahují částku 5000 Kč, nebo o uložení kázeňského trestu.

Nastolenou právní otázkou se nejnověji Nejvyšší správní soud zabýval v rozsudku publikovaném pod č. 1046/2007 Sb. NSS, v němž je mj. konstatováno:

Ustanovení § 137 zákona o služebním poměru však nelze interpretovat tak, jak to učinil městský soud, totiž tak, že soudní přezkoumání je možné jen v případech zde vypočtených. S touto otázkou se již v minulosti přesvědčivě vypořádala judikatura správních soudů, a pro stručnost lze na její závěry odkázat. (…)

Je vhodné poukázat již na jeden z prvních rozsudků této problematiky se týkající, jímž je ostatně rozhodnutí téhož soudu (Městského soudu v Praze), sp. zn. ze dne 29. 3. 1994, který byl publikován ve Sbírce soudních rozhodnutí ve věcech správních (tehdy příloha časopisu Správní právo) pod č. 33 v ročníku 1994 s právní větou: „I. Rozhodnutí služebních orgánů neuvedená v ustanovení zák. ČNR č. , o služebním poměru příslušníků Policie České republiky, nejsou vyloučena ze soudního přezkumu podle hlavy druhé části páté “

Pochybnosti o správném výkladu dotčených ustanovení odstranil svým nálezem také Ústavní soud (nález sp. zn. ze dne 30. 6. 1996, publikováno pod č. 70 v ročníku 1996 Sb. ÚS). Ten - při rozhodování ve věci příspěvku za službu - vyložil, že sám fakt, že určité rozhodnutí není uvedeno ve výčtu ustanovení § 137 zákona o služebním poměru, neznamená, že takové rozhodnutí je vyloučeno ze soudního přezkoumání.

Také Nejvyšší správní soud se již touto problematikou musel zabývat (viz též rozhodnutí publikované pod č. NSS), když rozhodoval spor o propuštění ze služebního poměru podle zákona o služebním poměru, a zkoumal, zda v těchto případech platí dvouměsíční nebo třicetidenní lhůta pro podání žaloby. Opřel se o již publikované judikáty a implicite vyšel z toho, že také rozhodnutí služebních funkcionářů neuvedená v ustanovení služebního zákona jsou soudem přezkoumatelná.

Je proto třeba uzavřít, že také všechna další rozhodnutí služebních funkcionářů, neuvedená v ustanovení zákona o služebním poměru, jsou přezkoumatelná soudem ve správním soudnictví, jestliže taková rozhodnutí jsou také materiálně „rozhodnutími“ ve smyslu .

V nyní posuzovaném případě Nejvyšší správní soud nemá důvodu se od výše uvedených právních závěrů odchylovat. Městský soud v Praze tak pochybil, odmítl-li z výše uvedeného důvodu žalobu přezkoumat, aniž by se zabýval otázkou, zda napadeným rozhodnutím došlo k zásahu do stěžovatelových veřejných subjektivních práv ve smyslu , či nikoliv. Bude proto nutné se zabývat otázkou, zda rozhodnutím správního orgánu o pověření stěžovatele do funkce vedoucího operačního střediska Celního ředitelství Plzeň mohlo dojít k odejmutí jeho veřejných subjektivních práv, kterých se v žalobě a kasační stížnosti domáhá na základě (funkce po převedení alespoň stejné úrovně, jakou zastával před pověřením), a jaké právní důsledky má v tomto případě souhlas, který učinil stěžovatel před nástupem do funkce vedoucího operačního střediska. V dalším řízení proto městský soud posoudí, zda rozhodnutí o převedení na jinou funkci podle zákona o služebním poměru je či není po materiální stránce rozhodnutím, a z tohoto důvodu podléhá či nepodléhá přezkumu soudem ve správním soudnictví. Přitom vezme v úvahu i stěžovatelem tvrzené porušení

Nejvyšší správní soud z výše uvedených důvodů rozhodnutí městského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení ( ).

Krajský soud je vázán právním názorem zde vysloveným ( ).

O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne Městský soud v Praze v novém řízení ( ).

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 17. května 2007

JUDr. Bohuslav Hnízdil

předseda senátu