Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 Ads 64/2006 - 54

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila a soudkyň JUDr. Milady Tomkové a JUDr. Brigity Chrastilové v právní věci žalobce: L. K., proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, v řízení o kasační stížnosti žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka Liberec, ze dne 10. 1. 2006, č. j. - 27,

takto:

I. Kasační stížnost se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

Rozhodnutím České správy sociálního zabezpečení (dále též „stěžovatelka“) ze dne 20. 10. 2005 byla zamítnuta žádost žalobce o přiznání plného invalidního důchodu z odůvodněním, že nesplnil zákonné podmínky ustanovení , o důchodovém pojištění. V odůvodnění svého rozhodnutí stěžovatelka uvedla, že podle posudku Okresní správy sociálního zabezpečení v Karviné ze dne 19. 9. 2005 není žalobce plně invalidní, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho schopnost soustavné výdělečné činnosti pouze o 40 %.

Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce žalobu, o niž rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, rozsudkem ze dne 10. 1. 2006, č. j. - 27, tak, že rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení bylo pro vady řízení zrušeno a věc vrácena stěžovatelce k dalšímu řízení. V odůvodnění svého rozsudku krajský soud uvedl, že stěžovatelka nesplnila svoji povinnost vyplývající z ustanovení ( účinný v době řízení), a že takové opomenutí mohlo mít (a zřejmě i fakticky mělo) vliv na věcnou správnost rozhodnutí o meritu věci. Bylo poukázáno na to, že jednání před správním orgánem bylo provedeno bez přítomnosti žalobce a z protokolu nevyplývá, že by byl žalobce účast při takovém jednání odmítal, popř. že by byl i tázán na to, zda hodlá navrhnout na podporu své žádosti další důkazy, přitom skutečnost, že žalobce nyní pobývá ve věznici, nezbavuje stěžovatelku povinnosti věc s účastníkem řádně projednat ve smyslu Již samotný tento fakt je pak podle názoru krajského soudu tak vážným porušením řízení, které předcházelo vydání napadeného rozhodnutí, že mohlo mít reálně vliv na správnost rozhodnutí o věci samé, jak má na mysli ustanovení , (dále jen „ “). Krajský soud dále uvedl, že jak z napadeného rozhodnutí, tak i z obsahu správního spisu nelze spolehlivě zjistit, v jakém rozsahu bylo dokazování prováděno, zda např. stěžovatelka čerpala jen ze zdravotní dokumentace lékaře vězeňské služby, zda a v jakém rozsahu vyžadovala zprávy z odborných lékařských pracovišť, zda a v jakém rozsahu čerpala z nálezů, které jsou k dispozici např. v bydlišti žalobce či v jím namítaném zdravotnickém zařízení v K. Nelze ani spolehlivě ověřit aktuálnost nálezů s přihlédnutím k době rozhodování, přičemž krajský soud nemohl ani ověřit, proč např. některé důkazy stěžovatelka neprovedla, protože důkaz pokládala za nadbytečný. Z tohoto důvodu proto krajský soud nepřistoupil ani k vyžádání posudku posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí, protože pokud by jí předložil neúplná skutková zjištění, vystavil by vydaný posudek nebezpečí, že bude postrádat objektivní zhodnocení stavu věci a nebude moci tak řádně a objektivně podat odpověď na otázku rozsahu zdravotního postižení žalobce a míry poklesu jeho schopnosti soustavné výdělečné činnosti. V této souvislosti zdůraznil, že posudková komise nemůže svou činností suplovat činnost správního orgánu, stejně jako soud.

Z uvedených důvodů krajský soud rozhodnutí správního orgánu zrušil, přičemž uvedl, že v dalším řízení dosavadní důkazy se žalobcem projedná a bude postupovat podle ( účinného od 1. 1. 2006) tak, že vyzve žalobce k uplatnění práv uvedených v tomto ustanovení.

Proti tomuto rozsudku podala stěžovatelka kasační stížnost, kterou opírá o ustanovení bodu 18 , které stanoví, že okresní správy sociálního zabezpečení rozhodují o plné invaliditě nebo částečné invaliditě při přechodu z pracovní neschopnosti do plné invalidity (částečné invalidity) v případech stanovených tímto zákonem a dále ustanovení citovaného zákona podle něhož v řízení ve věcech důchodového pojištění se nepoužije ustanovení o vyjádření účastníků k podkladům rozhodnutí, tj. Kasační stížností je uplatněn důvod podle a stěžovatelka navrhuje, aby Nejvyšší správní soud rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení a novému rozhodnutí.

Ve vyjádření ke kasační stížnosti žalobce zejména poukázal na to, že stěžovatelka rozhodla bez znalostí jeho aktuálního zdravotního stavu. Navrhl, aby rozsudek krajského soudu byl v plném znění potvrzen.

Nejvyšší správní soud napadený rozsudek krajského soudu přezkoumal v souladu s , 3 , vázán rozsahem a důvody, které stěžovatelka uplatnila ve své kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud přitom neshledal vady podle , k nimž by musel přihlédnou z úřední povinnosti.

Kasační stížnost není důvodná.

Stěžovatelka v kasační stížnosti výslovně uplatnila důvod podle , podle něhož lze kasační stížnost podat z důvodu nepřezkoumatelnosti spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodu rozhodnutí, popř. v jiné vadě řízení před soudem, mohla-li mít taková vada za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé.

Podle okresní správy sociálního zabezpečení rozhodují o plné invaliditě nebo částečné invaliditě při přechodu z pracovní neschopnosti do plné invalidity (částečné invalidity) v případech stanovených tímto zákonem. V projednávané věci bylo rozhodováno o žádosti žalobce, který je poživatelem částečného invalidního důchodu, o jeho návrhu na přiznání plného invalidního důchodu, takže není zřejmé, proč stěžovatelka v kasační stížnosti argumentuje citovaným ustanovením

byl s účinností od 1. 1. 2006 změněn tak, že podle zákona v řízení ve věcech důchodového pojištění se nepoužije ustanovení o vyjádření účastníků k podkladům rozhodnutí; zahájení řízení z moci úřední se účastníkům zpravidla neoznamuje. Vzhledem k tomu, že ani z přechodných a závěrečných ustanovení , účinný od 1. 1. 2006, nelze dovodit, že by v daném případě po zrušení rozhodnutí správního orgánu krajským soudem mělo být postupováno podle , lze se stěžovatelkou souhlasit v tom, že použití ustanovení v dalším řízení před správním orgánem nepřipadá v úvahu. Názor krajského soudu, že v dalším průběhu správního řízení by se mělo postupovat podle , je však podle názoru Nejvyššího správního soudu právně irelevantní, neboť stěžovatelka rozhodovala za účinnosti , přičemž je nepochybné, že postupovala v rozporu s ustanovením uvedeného zákona; což v kasační stížnosti ostatně ani nezpochybňuje. Rozhodnutí stěžovatelky bylo krajským soudem zrušeno dále pro nedostatečná skutková zjištění, což stěžovatelka v kasační stížnosti rovněž nezpochybňuje, takže pouhý nesprávný odkaz krajského soudu na ustanovení , podle něhož by v dalším průběhu mělo být postupováno, nemůže být důvodem pro zrušení rozsudku krajského soudu.

Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost podle jako nedůvodnou zamítl.

O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle , 2 Stěžovatelka, která nebyla v řízení úspěšná nemá právo na náhradu nákladů řízení, a žalobci, který by podle výsledků řízení právo na náhradu nákladů řízení měl, podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly.

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 25. května 2007

JUDr. Bohuslav Hnízdil

předseda senátu