Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 As 16/2006 - 35

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudkyň Mgr. Daniely Zemanové a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci stěžovatele Mgr. Bc. K. P., zastoupeného JUDr. Milanem Staňkem, advokátem se sídlem v Brně, Kuřimská 42, za účasti Krajského soudu v Brně, se sídlem v Brně, Rooseveltova 16, v řízení o kasační stížnosti podané proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25. 10. 2005, č. j. – 11,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Včas podanou kasační stížností se stěžovatel domáhá zrušení shora uvedeného usnesení Krajského soudu v Brně, kterým soud odmítl jeho žalobu podanou proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 12. 7. 2005, č. j. - 100, kterým mu byla snížena odměna za podaný písemný znalecký posudek z částky 4667 Kč na částku 3567 Kč.

Jako právní důvod kasační stížnosti stěžovatel uvedl důvod uvedený v ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “). Stěžovatel spatřuje vady usnesení o odmítnutí v jeho nezákonnosti. Podle stěžovatele nezákonnost spočívá v nesprávném závěru soudu, že v daném případě není dána pravomoc správních orgánů, ale jde o pravomoc soudní. Stěžovatel je přesvědčen, že rozhodování soudu o znalečném má povahu správního rozhodnutí. Toto své přesvědčení opírá o usnesení Ústavního soudu ze dne 22. 10. 2003 ( Sb. n. u. ÚS Svazek č. 31 usnesení č. 22 str. 339). Vztah soud – znalec je dle názoru stěžovatele vztah, který svou povahou odpovídá vztahu veřejnoprávnímu. Přezkoumání rozhodnutí vzniklých z tohoto vztahu tedy spadá do pravomoci soudů ve správním soudnictví. Proto navrhl zrušení usnesení krajského soudu a vrácení věci tomuto soudu zpět k dalšímu řízení.

Krajský soud v Brně se ke kasační stížnosti vyjádřil přípisem ze dne 27. 3. 2006. Ve vztahu k námitce stěžovatele týkající se povahy rozhodnutí soudu o znalečném uvádí, že jej nelze považovat za rozhodnutí vydané v oblasti veřejné správy, jež by podléhalo přezkumu. Podle krajského soudu je sice nepochybné, že znalec není stranou sporu v občanském soudním řízení a jeho postavení v tomto řízení je specifické, avšak pokud jde o jeho nárok na odměnu, vyplývající z ust. , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), ve spojení s ust. a násl. , o znalcích a tlumočnících, ve znění pozdějších předpisů, a ust. a násl. , k provedení zákona o znalcích a tlumočnících, ve znění pozdějších předpisů, o této odměně rozhoduje předseda senátu, proti jehož rozhodnutí je přípustné odvolání (ust. a contrario). Je tedy v části řízení, kde je rozhodováno o odměně znalce (ust. ), také tento znalec účastníkem řízení s právem na opravný prostředek jako kterýkoliv jiný účastník. Nelze proto hovořit, že „znalci jsou v postavení nerovném, podřízeném, což plně odpovídá charakteristice veřejnoprávního vztahu“, jak uvádí stěžovatel v podané kasační stížnosti. Krajský soud dále uvádí, že je mu známo výše zmiňované usnesení Ústavního soudu ze dne 22. 10. 2003, avšak dle jeho názoru nelze toto rozhodnutí použít v dané věci. Krajský soud se navíc domnívá, že stěžovatel nerozlišuje mezi Krajským soudem v Brně, zastoupeným jeho předsedou jako orgánem státní správy soudu, a výkonem nezávislé rozhodovací činnosti tohoto soudu, kterou předseda nemůže a ani nesmí ve smyslu ust. , o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), jakkoliv ovlivňovat. O znalečném nerozhoduje předseda soudu, senát či samosoudce, a to v rámci výkonu u zaručené nezávislé soudní moci, nemá postavení orgánu veřejné správy. Z uvedených důvodů krajský soud navrhuje, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.

Nejvyšší správní soud přezkoumal kasační stížností napadené usnesení krajského soudu z důvodů v této stížnosti uplatněných a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.

Podle ust. Nejvyšší správní soud je vázán důvody kasační stížnosti; to neplatí, bylo-li řízení před soudem zmatečné [ ] nebo bylo zatíženo vadou, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé, anebo je-li napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné [ ], jakož i v případech, kdy je rozhodnutí správního orgánu nicotné.

Dle ust. soudy ve správním soudnictví rozhodují o žalobách proti rozhodnutím vydaným v oblasti veřejné správy orgánem moci výkonné, orgánem územního samosprávného celku, jakož i fyzickou nebo právnickou osobou nebo jiným orgánem, pokud jim bylo svěřeno rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti veřejné správy.

Dle ust. byl-li podán znalecký posudek nebo proveden tlumočnický úkon, vzniká právo na náhradu hotových výdajů a na odměnu (znalečné a tlumočné). Zvláštní předpisy stanoví, komu a v jaké výši se znalečné a tlumočné vyplácí.

Dle ust. § 139 odst. 4 citovaného zákona o právech podle odstavců 1 až 3 rozhoduje předseda senátu.

Zásadní stížní námitkou stěžovatele je jeho nesouhlas s posouzením právní otázky, zda-li má rozhodování soudu o znalečném povahu správního rozhodnutí. Proto Nejvyšší správní soud zhodnotil obsah spisu Krajského soudu v Brně.

Stěžovatel v kasační stížnosti namítá, že soud učinil nesprávný závěr o tom, že v daném případě není dána pravomoc správních orgánů, ale jde o pravomoc soudní. Stěžovatel je přesvědčen, že rozhodování soudu o znalečném má povahu správního rozhodnutí. Vztah soud – znalec je dle názoru stěžovatele vztah, který svou povahou odpovídá vztahu veřejnoprávnímu. Přezkoumání rozhodnutí vzniklých z tohoto vztahu tedy spadá do pravomoci soudů ve správním soudnictví. Toto své přesvědčení stěžovatel opírá o usnesení Ústavního soudu ze dne 22. 10. 2003 ( Sb. n. u. ÚS Svazek č. 31 usnesení č. 22 str. 339). Dle názoru stěžovatele je nepodstatné, zda o znalečném rozhoduje soud v řízení trestním či občanskoprávním nebo obchodněprávním. Rozhodující je postavení znalců při rozhodování soudů o odměně za jejich činnost – tedy o jejich nárocích, znalci jsou v postavení nerovném, podřízeném, což plně odpovídá charakteristice veřejnoprávního vztahu. Toto postavení je stejné před soudem rozhodujícím ve věcech trestního práva či práva občanského nebo obchodního. Stěžovatel je přesvědčen, že z výše uvedeného zcela jednoznačně plyne, že znalec se svého nároku může domáhat u soudu, kterému přísluší rozhodování o nárocích těch, kteří tvrdí, že byli na svých právech zkráceni rozhodnutím orgánu veřejné správy, neboť v postavení orgánu veřejné správy se nachází soud při rozhodování o nárocích znalce. Rozhodnutí o znalečném musí tedy podléhat soudnímu přezkumu jako všechna jiná správní rozhodnutí.

Nejvyšší správní soud nesouhlasí s touto námitkou stěžovatele a v této věci považuje za nezbytné uvést, že k dané problematice se již dříve vyslovil ve své judikatuře (usnesení ze dne 12. 8. 2003, č. j. - 41, www.nssoud.cz), z níž vyplývá, že rozhodnutí soudu podle ust. o přiznání odměny znalci (včetně náhrady hotových výdajů) za podaný znalecký posudek je svým obsahem i formou rozhodnutím o nákladech řízení podle ust. a násl. Za této situace správní žaloba směřuje právě pouze proti usnesení, jehož jediným výrokem je výrok o nákladech řízení ve vztahu ke znalci, kterému byla určena odměna a náhrada hotových výdajů. Krajský soud proto nemohl postupovat jinak, nežli pro překážku nepřípustnosti správní žaloby tuto odmítnout ve shodě s ust. Nejvyšší správní soud se proto ztotožňuje s názorem krajského soudu, že rozhodování o znalečném je rozhodovací činností soudu v občanskoprávním řízení a nejedná se o rozhodnutí správního orgánu v oblasti veřejné správy ve smyslu ust. , které by podléhalo soudnímu přezkumu podle Rovněž tvrzení krajského soudu, že v žádném případě nelze hovořit o nerovném, podřízeném postavení znalců v občanskoprávním řízení pouze na základě skutečnosti, že znalec není stranou občanského soudního řízení, ale je nutno vidět jeho postavení v tomto řízení jako toliko specifické, považuje Nejvyšší správní soud za správné.

Pokud jde o výše zmiňované usnesení Ústavního soudu, jedná se o nález dopadající do oblasti trestního řízení, z tohoto důvodu jsou zde jiné skutkové okolnosti, a proto citované rozhodnutí Ústavního soudu nelze v tomto případě aplikovat. Nejvyšší správní soud konstatuje, že je zajištěna dostatečná ochrana před nesprávným rozhodnutím soudu rozhodujícího o odměně znalce v občanskoprávním řízení, a to druhostupňovým orgánem, a tedy odvoláním ke krajskému soudu dle ust. a contrario, případně i dovoláním dle a násl. , jsou-li splněny zákonem stanovené podmínky pro použití tohoto mimořádného opravného prostředku.

Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud neshledal kasační stížnost jako důvodnou, a proto ji podle zamítl.

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení , větu první, , ve spojení s ust. , dle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Stěžovatel v soudním řízení úspěch neměl, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Krajskému soudu dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 31. května 2007

JUDr. Radan Malík

předseda senátu