Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 As 66/2006 - 109

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové a soudců JUDr. Jaroslava Hubáčka a Mgr. et Ing. et Bc. Radovana Havelce v právní věci stěžovatele J. K., zastoupeného JUDr. Stanislavem Pavelkou, advokátem se sídlem v Praze 3, Libická 1832/5, za účasti Ministerstva dopravy, se sídlem v Praze 1, nábřeží Ludvíka Svobody 12, v řízení o kasační stížnosti proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 7. 2006, č. j. – 88,

t a k t o :

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 7. 2006, č. j. – 88, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Městský soud v Praze usnesením ze dne 27. 7. 2006, č. j. – 88 rozhodl, že se stěžovatel neosvobozuje od placení soudního poplatku za kasační stížnost, kterou se stěžovatel domáhá zrušení rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 3. 2006, č. j. – 56. V odůvodnění usnesení městský soud uvedl, že s ohledem na skutečnosti, které stěžovatel nesdělil, i když na ně byl dotázán, má soud za to, že nedoložil, že nemá dostatečné prostředky k zaplacení soudního poplatku za kasační stížnost. Stěžovatel neuvedl, zda požádal o úpravu výživného mezi manžely podle ust. , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “) a také neuvedl, který soud rozhodoval o jeho vyživovací povinnosti k nezletilým dětem po dobu trvání manželství a z jakých příjmů rodičů při stanovení vyživovací povinnosti vycházel. Městský soud odkázal na ust. , kde je pro osvobození od soudních poplatků především stanovena podmínka doložení nedispozice s dostatečnými finančními prostředky. Pokud se týká rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ve věci osvobození od soudních poplatků, na které stěžovatel poukázal, odkázal městský soud na ust. (správně ), podle kterého je soud vázán rozhodnutím soudu o tom, že byl spáchán trestný čin a kdo jej spáchal, jakož i rozhodnutím soudu o osobním stavu. O jiných otázkách si soud učiní úsudek sám. V daném případě tedy není městský soud rozhodující ve správním soudnictví vázán rozhodnutím Vrchního soudu v Praze ve věci osvobození od soudních poplatků v občanském soudním řízení.

Proti tomuto usnesení podal stěžovatel v zákonné lhůtě kasační stížnost z důvodu uvedeného v ustanovení V kasační stížnosti namítal, že městský soud zamítl jeho žádost o osvobození od soudního poplatku za kasační stížnost z čistě formálních důvodů. Soud tvrdí, že mu stěžovatel nesdělil veškeré požadované informace, ale o tyto informace soud nepožádal a návrh rovnou zamítl. Choval se tak vysloveně formalisticky se snahou zabránit základním právům stěžovatele na spravedlivý proces a podání kasační stížnosti. Stěžovatel si toto jednání vykládá tak, že městský soud nechce, aby jeho rozhodnutí bylo napadeno a řešeno Nejvyšším správním soudem. Paradoxní a v rozporu s právy stěžovatele je skutečnost, že stejný soud rozhoduje o osvobození od poplatků za kasační stížnost, která směřuje proti jeho vlastnímu rozhodnutí. To může vést ke zneužití pravomoci i bránění spravedlnosti a právu, zejména v situaci, kdy se poměry stěžovatele nezměnily, tyto soud zkoumal před jednáním o žalobě a uznal je dostatečnými pro osvobození od soudních poplatků a po vydání rozsudku a jeho napadení již dostatečné pro osvobození od poplatků nebyly. Nejde tedy o neuvedení některých údajů, ale o nevoli soudu připustit stížnost proti svému rozhodnutí. Porušeno je právo stěžovatele na spravedlivý proces a na stejné postavení účastníků řízení. Stěžovatel je nemajetný, bez zaměstnání, na jeho majetek byl v roce 1998 prohlášen konkurs, má vyživovací povinnost vůči dětem, je v rozvodovém řízení, jež vede Obvodní soud pro Prahu 9. S manželkou již několik let nežije, výživné manžela řeší podanou žalobou k témuž soudu, která je vedena pod sp. zn. . O dětech a výživném rozhodoval rovněž Obvodní soud pro Prahu 9 v návaznosti na odvolací Městský soud v Praze. Při stanovení výživného vycházel soud u stěžovatele z jeho vzdělání a možného zaměstnání jako prodavače, tedy z celostátního průměru, u matky dětí pak z toho, že tato byla na mateřské dovolené a do práce nastoupila až v září 2005, kdy údajně pobírá mzdu 10 000 Kč měsíčně. Z uvedeného je zřejmé, že stěžovatel nemá dostatečné prostředky na zaplacení soudního poplatku a měl být tedy od povinnosti platby osvobozen. Zamítnutí žádosti o osvobození je v rozporu s doloženými možnostmi a majetkem stěžovatele a jde o zvůli rozhodovacího soudu. Proto stěžovatel navrhl, aby napadené usnesení bylo zrušeno a věc vrácena městskému soudu k dalšímu řízení.

Nejvyšší správní soud přezkoumal na základě kasační stížnosti napadené usnesení v souladu s ust. a 3 v rozsahu a z důvodů, které uplatnil stěžovatel v kasační stížnosti a přitom shledal vadu uvedenou v odst. 3 citovaného ustanovení, k níž musel přihlédnout z úřední povinnosti.

Ze soudního spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že stěžovatel v řízení o žalobě ze dne 6. 9. 2005 požádal o osvobození od soudních poplatků. Tuto žádost odůvodnil nedostatkem jakéhokoliv majetku. Městský soud poté zaslal stěžovateli tiskopis vzor 060 – Potvrzení o osobních, výdělkových a majetkových poměrech pro osvobození od soudních poplatků (dále jen „potvrzení“) s výzvou, aby jej řádným způsobem vyplnil a zaslal zpět. Na základě stěžovatelem vyplněného potvrzení vydal městský soud dne 20. 10. 2005 usnesení č. j. - 32 kterým rozhodl o přiznání osvobození od soudních poplatků stěžovateli v plném rozsahu. Následně rozsudkem ze dne 8. 3. 2006, č. j. - 56 byla žaloba stěžovatele zamítnuta. Proti tomuto rozsudku podal stěžovatel kasační stížnost. Na výzvu městského soudu k zaplacení soudního poplatku ve výši 3000 Kč reagoval stěžovatel žádostí o osvobození od soudních poplatků, v níž mimo jiné uvedl, že se jeho situace nezměnila a že mu jeho majetkové poměry nedovolují uhradit soudní poplatek, přičemž odkázal na předchozí rozhodnutí o osvobození od soudních poplatků pro řízení o žalobě. Městský soud poté vyzval stěžovatele k vyplnění potvrzení a požádal o sdělení výše částky obvyklého příjmu vyloučené z konkurzní podstaty, dále o sdělení, který soud rozhodoval o jeho vyživovací povinnosti k nezletilým dětem, z jakých příjmů rodičů vycházel a také o sdělení, zda se obrátil na soud v záležitosti stanovení vyživovací povinnosti mezi manžely podle ust. § 91 odst. 2 zákona o rodině. Dne 26. 6. 2006 zaslal stěžovatel soudu potvrzení, které vyplnil v podstatě shodně jako v případě řízení o žalobě a připojil také obdobný přípis. Na základě toho vydal městský soud napadené usnesení.

V daném případě tak městský soud na základě stejných skutkových zjištění nejprve stěžovatele pro řízení o žalobě osvobodil od soudních poplatků, zatímco o osvobození od poplatků pro řízení o kasační stížnosti rozhodl zcela opačně. Takový postup by byl podle Nejvyššího správního soudu v souladu se zákonem jen v případě, že by usnesení o neosvobození od soudních poplatků městský soud řádně odůvodnil a v rámci tohoto odůvodnění se vypořádal také s otázkou zásadní změny v hodnocení podmínek pro osvobození od soudních poplatků. Takto však městský soud nepostupoval a dva zcela srovnatelné případy posoudil městský soud odlišně. V prvém případě bez odůvodnění, (v souladu s ustanovením ) a v případě druhém s odůvodněním velmi kusým, že stěžovatel nesdělil soudu některé skutečnosti, na které byl tázán, přičemž se jednalo o skutečnosti, které v případě prvního rozhodnutí neznal. Městský soud neuvedl, proč považuje skutečnosti, které stěžovatel nedoložil, za natolik významné, aby odůvodnily zamítnutí žádosti o osvobození od soudních poplatků. Napadené usnesení tedy neobsahuje logickou úvahu o tom, jak soud k výše uvedenému závěru dospěl, a je proto nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů.

Vzhledem k předchozímu rozhodnutí o osvobození stěžovatele od soudních poplatků pro řízení o žalobě městský soud svým postupem porušil jeden ze základních principů právního státu, kterým je předvídatelnost rozhodování státních orgánů, včetně orgánů moci soudní, a s ním související princip právní jistoty mající v konečném důsledku dopady i na princip rovnosti účastníků soudního řízení. Princip předvídatelnosti rozhodování v podstatě znamená, že účastníci právních vztahů mohou legitimně očekávat, že státní orgány budou ve skutkově a právně srovnatelných případech rozhodovat, ve svém celkovém vyznění, stejně. Pouze takový postup respektuje právní jistotu a nelze opomíjet, že pouze jeho důsledné dodržování se významně pozitivně projevuje i v rámci celkového nazírání společnosti na význam a roli práva. Naopak postoj státního orgánu, který se vyznačuje zásadní odlišností přístupu k projednávaným věcem, svojí podstatou identickým, tomuto základnímu principu právního státu hrubě odporuje (viz nález Ústavního soudu sp. zn. , Sbírka nálezů a usnesení, sv. 16, str. 203 a násl.).

Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že napadené usnesení městského soudu je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů ( ), a proto podle ust. napadené usnesení městského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, v němž je tento soud podle odst. 3 citovaného ustanovení vázán právním názorem vysloveným v tomto rozsudku. O věci bylo rozhodnuto bez jednání postupem podle , podle něhož o kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud zpravidla bez jednání.

Vzhledem k tomu, že Nejvyšší správní soud zrušil napadené usnesení z důvodu nepřezkoumatelnosti pro nedostatek důvodů, nezabýval se již námitkami, které uvedl stěžovatel v kasační stížnosti, neboť takto by mohl postupovat pouze v případě, že napadené rozhodnutí by bylo přezkoumatelné.

O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne městský soud v novém rozhodnutí ( ).

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 12. dubna 2007

JUDr. Eliška Cihlářová

předsedkyně senátu