Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 Ads 17/2007 - 189

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila a soudkyň JUDr. Brigity Chrastilové a JUDr. Milady Tomkové v právní věci žalobce: O. N., proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě č. j. - 156 ze dne 15. 12. 2006,

takto:

I. Kasační stížnost se zamítá.

II. Žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud usnesením blíže označeným v záhlaví zamítl žádost žalobce (dále jen „stěžovatel“) o ustanovení zástupce z řad advokátů v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 17. 5. 2001, č. j. X, jímž byla zamítnuta jeho žádost o částečný invalidní důchod.

Svou žádost o ustanovení zástupce z řad advokátů podal stěžovatel do protokolu sepsaného krajským soudem dne 6. 2. 2006, přičemž k ní připojil potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech pro osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce, který však s výjimkou jména, příjmení, data narození, státního občanství, bydliště a data nevyplnil. Dále požádal o ustanovení zástupce z řad advokátů dne 1. 12. 2006.

Krajský soud usnesením blíže označeným v záhlaví tohoto rozsudku zástupce neustanovil. V odůvodnění uvedl, že pro ustanovení zástupce soudem musí být splněny dvě podmínky, a to předpoklad pro osvobození navrhovatele od soudních poplatků, což stěžovatel splňuje, a zároveň potřeba ustanovení zástupce k ochraně práv dotyčného. V projednávaném případě dospěl krajský soud k závěru, že stěžovatel neprokázal, že by byl stižen takovou zdravotní poruchou, pro níž by nebyl schopen činit příslušné procesní úkony. Naopak z jeho podání vyplývá, že chápe smysl soudního jednání a je schopen dostatečnou měrou hájit své zájmy. Ochrana jeho práv proto nevyžaduje, aby mu soud ustanovil zástupce. Krajský soud v usnesení rovněž poukázal na svá opakovaná rozhodnutí o žádostech stěžovatele o ustanovení zástupce z řad advokátů.

Proti tomuto usnesení podal stěžovatel kasační stížnost, v níž tvrdí, že mu měl být ustanoven zástupce z řad advokátů již v roce 2001, neboť byl t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody, a měl tak ztížené podmínky k ochraně svých zájmů z důvodů finančních i zdravotních. Poukázal na podjatost lékařky MUDr. T. a zpochybnil nezávislost samosoudkyně krajského soudu, která ve věci rozhodla. Usnesení krajského soudu považuje za nezákonné, neboť porušuje Úmluvu o ochraně lidských práv a základních svobod ve znění protokolu č. 11, s protokoly č. 1, 4, 5, 6 a 7. Napadené usnesení považuje za nesmyslné a neplatné, trvá na přidělení zástupce soudem.

Žalovaná nebyla k vyjádření se ke kasační stížnosti vyzvána.

Nejvyšší správní soud nejprve přezkoumal formální náležitosti kasační stížnosti a konstatoval, že kasační stížnost je podána včas, neboť byla podána ve lhůtě dvou týdnů od doručení napadeného usnesení ( , , dále jen „“), a je podána osobou oprávněnou, neboť stěžovatel byl účastníkem řízení, z něhož napadené usnesení vzešlo ( ). Stěžovatel není zastoupen advokátem, v řízení o kasační stížnosti proti usnesení krajského soudu o zamítnutí návrhu na ustanovení zástupce žalobci však toto není důvodem pro odmítnutí kasační stížnosti. Z obsahu stěžovatelova podání Nejvyšší správní soud dovodil, že se dovolává stížního důvodu podle , tj. nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky týkající se splnění podmínek pro ustanovení zástupce.

Nejvyšší správní soud přezkoumal na základě kasační stížnosti napadené rozhodnutí v souladu s a 3 v rozsahu a z důvodů, které uplatnil stěžovatel v kasační stížnosti, a přitom sám neshledal vady uvedené v odst. 3 citovaného ustanovení, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.

Stěžovatel se v kasační stížnosti dovolává mezinárodní smlouvy, jež je součástí ústavního pořádku. K tomu Nejvyšší správní soud konstatuje, že právo na právní pomoc v řízení před soudy podle d není právem absolutním. Toto právo lze realizovat jen za zákonem stanovených podmínek. Pro účely správního soudnictví je takovým zákonným ustanovením

Podle může soud navrhovateli, u něhož jsou předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků, a je-li to třeba k ochraně jeho práv, na návrh ustanovit usnesením zástupce, jímž může být i advokát.

Z dikce citovaného ustanovení přitom vyplývá, že účastníku lze ustanovit zástupce tehdy, jestliže jsou splněny dvě podmínky. Musí se jednat o účastníka, u něhož jsou dány předpoklady pro osvobození od soudních poplatků a musí to být třeba k ochraně jeho zájmů. V projednávané věci byla bezpochyby splněna podmínka předpokladů k osvobození od soudních poplatků. Ke druhé podmínce Nejvyšší správní soud v rozsudku publikovaném pod č. 492/2005 Sbírky rozhodnutí Nejvyššího správního soudu uvedl, že rozhoduje-li soud o návrhu na ustanovení zástupce účastníka řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu, zabývá se komplexně tím, zda je takového zastoupení třeba k ochraně práv tohoto účastníka řízení. Pro posouzení nezbytnosti ustanovení zástupce pro ochranu zájmů navrhovatele je podstatná především formální a obsahová úroveň žaloby (ve věci, která není po stránce skutkové a právní složitá) a schopnost navrhovatele se soudem komunikovat a formulovat svá podání. Z obsahu soudního spisu je zřejmé, že stěžovatel vyjádřil svůj nesouhlas s rozhodnutím žalované a označil též důvody, proč tak učinil. Zcela dostatečně tak formuloval žalobní námitky, jimiž by se krajský soud měl v řízení zabývat. Jelikož jde v dané věci o přezkum rozhodnutí závisejícího v podstatné míře na posouzení zdravotního stavu stěžovatele a toto posouzení je zákonem svěřeno Posudkovým komisím Ministerstva práce a sociálních věcí, přičemž stěžovatel srozumitelně formuloval důvody, proč předchozí lékařský závěr považuje za nesprávný, není v daném případě ustanovení zástupce pro ochranu jeho zájmů nezbytné.

Krajský soud proto nepochybil, když s ohledem na výše uvedené návrh na ustanovení zástupce zamítl.

Ze shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná, a proto ji v souladu s zamítl.

Stěžovatel, který neměl v tomto řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení ( ve spojení s ). Protože žalovaná je správním orgánem a v dané věci jde o věc důchodového pojištění, nemá žalovaná právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 12. dubna 2007

JUDr. Bohuslav Hnízdil

předseda senátu