Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

2 Afs 50/2006 - 67

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Šimíčka a soudců JUDr. Miluše Doškové a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobce: J. Š., zastoupeného Mgr. Přemyslem Hašlarem, advokátem se sídlem Táborská 922, Mladá Boleslav, proti žalovanému: Finanční ředitelství v Praze se sídlem Žitná 12, Praha 2, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 10. 2005, č. j. - 29,

t a k t o :

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 10. 2005, č. j. - 29, s e z r u š u j e a věc s e mu v r a c í k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce (dále jen „stěžovatel“) včas podanou kasační stížností brojí proti shora označenému usnesení Městského soudu v Praze, kterým soud zastavil řízení ve věci žaloby proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Praze (dále jen „žalovaný“) ze dne 27. 6. 2005, č. j. 4892/05-130. Tímto rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání stěžovatele proti rozhodnutí Finančního úřadu v Mladé Boleslavi ze dne 13. 9. 2004, č. j. 91211/04/048911/2009, kterým byl stěžovateli za zdaňovací období červen 2000 stanoven nadměrný odpočet ve výši 35 520 Kč, a současně též proti rozhodnutí ze dne 28. 2. 2003, č. j. 8436/02-130, kterým byla žalovaným nařízena obnova řízení ve věci vyměření daně z přidané hodnoty za zdaňovací období červen 2000.

Protože při podání žaloby nebyl zaplacen soudní poplatek ve výši 2000 Kč, vyzval městský soud stěžovatele k jeho zaplacení výzvou ze dne 13. 9. 2005, doručenou právnímu zástupci stěžovatele Mgr. Přemyslu Hašlarovi dne 20. 9. 2005 (č. l. 26).

Stěžovatel však ve stanovené lhůtě soudní poplatek nezaplatil a proto městský soud napadeným usnesením zastavil řízení [ , („“) ve spojení s , o soudních poplatcích].

Stěžovatel v kasační stížnosti uplatňuje důvody obsažené v ustanovení , e) , tzn. nepřezkoumatelnost rozhodnutí soudu a nezákonnost rozhodnutí o zastavení řízení. Namítá totiž, že předmětná výzva k uhrazení soudního poplatku byla doručena toliko právnímu zástupci stěžovatele a nikoliv stěžovateli samotnému. Stěžovatel však upozorňuje na judikaturu Ústavního soudu (např. nález ze dne 17. 1. 2002, sp. zn. , nález ze dne 24. 1. 2000, sp. zn. ), podle níž zaplacení soudního poplatku představuje úkon, který má osobně vykonat žalobce, a proto bylo nutno v daném případě příslušnou výzvu doručit též stěžovateli.

Stěžovatel dále uvádí, že dne 22. 9. 2005 podal k poštovní přepravě zásilku, která obsahovala výzvu k zaplacení soudního poplatku opatřenou kolkovými známkami ve výši 2 000 Kč. Adresátem zásilky byl Městský soud v Praze, což také dokládá fotokopií podacího lístku. Z něj je patrno, že dne 22. 9. 2005 byla na poštu 293 01 Mladá Boleslav 1 podána listovní zásilka o hmotnosti 0,008 kg, kde jako odesílatel je uveden stěžovatel a jako adresát Městský soud v Praze, pracoviště Praha 1, Hybernská 18. Stěžovatel dále doložil potvrzení fotokopii Č. p., s. p. ze dne 22. 9. 2005, potvrzující zakoupení kolkových známek v hodnotě 2 000 Kč. Stěžovatel tvrdí, že u Městského soudu v Praze není účastníkem žádného řízení, takže je vyloučeno, aby předmětná zásilka byla určena pro jiné řízení.

Stěžovatel navrhuje napadené usnesení zrušit.

Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení Městského soudu v Praze v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů (, 3 ) a dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná.

Nejvyšší správní soud především poukazuje na skutečnost, že v projednávané věci je napadeno usnesení městského soudu o zastavení řízení, takže na tento případ plně dopadá kasační důvod zakotvený v ustanovení , který má povahu důvodu speciálního a má tedy přednost i před namítaným důvodem obsaženým pod písm. d) cit. ustanovení.

Stěžovatelova argumentace se dělí do dvou částí. Předně stěžovatel tvrdí, že nebyla řádně doručena výzva k zaplacení soudního poplatku, a dále namítá, že k jeho řádnému zaplacení došlo.

K první stížnostní námitce zdejší soud pro stručnost poukazuje na svoji ustálenou judikaturu, podle níž „povinnost zaplatit soudní poplatek plyne z procesního postavení účastníka řízení, který činí úkon poplatku podléhající. Zaplacení soudního poplatku ovšem není úkonem, který má osobně vykonat účastník řízení; je-li účastník řízení zastoupen, výzva k zaplacení soudního poplatku se proto doručuje podle pouze jeho zástupci. Za stávající úpravy správního soudnictví není tímto postupem omezen přístup k soudu“ (viz např. rozsudek rozšířeného senátu ze dne 22. 7. 2005, č. j. - 69, č. 726/2005 Sb. NSS). Je tak zřejmé, že právní názor stěžovatele o povinnosti doručovat výzvu k zaplacení soudního poplatku též žalobci Nejvyšší správní soud nepovažuje za správný a v tomto směru je proto kasační stížnost nedůvodná.

K odkazům stěžovatele na shora citovanou judikaturu Ústavního soudu Nejvyšší správní soud uvádí, že Ústavní soud v usnesení ze dne 28. 1. 2004, sp. zn. (Sbírka nálezů a usnesení, sv. 32, str. 455 a násl.) rovněž akceptoval shora vyjádřený názor, když vyslovil, že „výklad obecných soudů, které nepovažují zaplacení soudního poplatku za natolik nezastupitelný úkon, který musí být podle vykonat pouze účastník osobně, je ústavně konformní. Z pohledu ústavního práva je totiž významná pouze možnost dodatečného splnění poplatkové povinnosti v odvolacím řízení. Rozhodnutí Ústavního soudu, která se v minulosti postavila za opačné stanovisko, se týkala výlučně řízení v tzv. správním soudnictví podle části páté ve znění do 31. 12 2002. Tehdejší jednoinstanční řízení o správní žalobě nedávalo totiž obecným soudům právo vzít dodatečné zaplacení soudního poplatku v úvahu, na rozdíl od soudních řízení upravených v části třetí a čtvrté s. s. ř.“ Je tak dostatečně patrno, že citovaný právní názor Nejvyššího správního soudu není v rozporu s judikaturou Ústavního soudu.

Ke druhé stížnostní námitce Nejvyšší správní soud uvádí, že se nejedná o problém právní, nýbrž výhradně skutkový. Stěžovatel totiž dokládá, že soudní poplatek za podání správní žaloby k výzvě městského soudu řádně zaplatil, o čemž svědčí jak podací lístek ze dne 22. 9. 2005, který prokazuje, že stěžovatel zaslal Městskému soudu v Praze písemnost, o níž tvrdí, že byla výzvou k zaplacení soudního poplatku opatřenou kolkovými známkami. Stěžovatel rovněž prokázal, že stejného dne zakoupil kolkové známky v požadované hodnotě.

Proti těmto tvrzením stojí úřední záznam (č. l. 27), že ke dni 21. 10. účtárně městského soudu nebyl uhrazen soudní poplatek ve výši 2 000 Kč, a také skutečnost, že součástí spisu není výzva opatřená kolkovými známkami, o níž stěžovatel tvrdí, že ji městskému soudu zaslal.

K výzvě Nejvyššího správního soudu, aby se Městský soud v Praze k uvedeným skutkovým tvrzením stěžovatele vyjádřil, tzn. zejména aby bylo prověřeno, zda v předmětné době byla zmíněná zásilka skutečně doručena a co bylo jejím obsahem, tj. zda se jednalo o podání v této věci či ve věci jiné, zda se v ní nacházely kolkové známky apod., oslovený soud sdělil, že dne 4. 10. 2005 přijal zásilku z Mladé Boleslavi, což vyplývá z úhrnného dodacího lístku. Žádná další identifikace zásilky však na tomto dokladu uvedena není a není proto možno prověřit, zda se skutečně jedná o zásilku určenou k č. j. , co bylo jejím obsahem a zda se v ní nacházely předmětné kolkové známky.

Při hodnocení těchto skutkových okolností vycházel Nejvyšší správní soud ze skutečnosti, že právo na přístup soudu představuje ústavně zaručené základní právo (d) a že odepření tohoto přístupu (denegatio iustitiae) dosahuje protiústavní dimenze. V těchto případech je proto namístě vždy velmi bedlivě vážit, zda byly splněny podmínky řízení, a v pochybnostech se přiklonit spíše k meritornímu rozhodování než k procesnímu ukončení řízení. To platí zejména tehdy, kdy meritorním soudním přezkumem je posuzování zákonnosti napadeného rozhodnutí orgánu veřejné správy, tzn. poskytování ochrany fyzickým a právnickým osobám proti veřejné moci, a kdy se nejedná o typ řízení, v němž se rozhoduje o vzájemných právech a povinnostech většího počtu soukromých subjektů.

Jestliže tedy v daném případě stěžovatel hodnověrným způsobem vyvrací, že soudní poplatek k výzvě soudu řádně nezaplatil, a v tomto směru unesl svoje důkazní břemeno, které městský soud nebyl schopen vyvrátit, je namístě napadené usnesení městského soudu o zastavení řízení zrušit jako nezákonné. Je pak věcí městského soudu, aby znovu vyhodnotil splnění procesních podmínek řízení a pokud shledá, že splněny byly, aby se podanou žalobou zabýval věcně.

Proto Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná a napadené usnesení Městského soudu v Praze je nezákonné ve smyslu ustanovení , a proto jej zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení ( ).

O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne Městský soud v Praze v novém rozhodnutí ( ).

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 12. dubna 2007

JUDr. Vojtěch Šimíček

předseda senátu