Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

1 Azs 6/2007 - 137

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy a soudkyň JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Marie Žiškové v právní věci žalobce: V. M., zastoupeného JUDr. Davidem Heryánem, advokátem se sídlem Praha 2, Uruguayská 17, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 4. 2004, č. j. OAM-387/VL-18-ZA07-2004, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 30. 5. 2005, č. j. - 66,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žalobce n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

O d ů v o d n ě n í :

Rozhodnutím ze dne 24. 4. 2004, č. j. OAM-387/VL-18-ZA07-2004, žalovaný neudělil žalobci azyl podle , , 2 a , o azylu a o změně , o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu). Současně rozhodl tak, že se na žalobce nevztahuje překážka vycestování ve smyslu zákona o azylu.

V žalobě proti rozhodnutí žalovaného žalobce namítl, že žalovaný přesně a úplně nezjistil skutečný stav věci, provedené důkazy pak zhodnotil nesprávně a bez jejich vzájemné souvislosti. V doplnění žaloby k výzvě soudu dále poukázal na chybějící náležitost napadeného rozhodnutí, a to podpis oprávněné osoby. Navrhl, aby soud rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Krajský soud žalobu zamítl rozsudkem ze dne 30. 5. 2005. V řízení před správním orgánem neshledal krajský soud vady, pro které by měl napadené rozhodnutí zrušit; v odůvodnění rozsudku se rovněž ztotožnil se žalovaným v posouzení důvodu, pro nějž žalovaný neudělil žalobci azyl. Ze správního spisu vyplynulo, že žalobce opustil zemi původu kvůli vydírání ze strany soukromých osob, které po něm opakovaně požadovaly část zisku z jeho podnikatelské činnosti. Na státní orgány se však se žádostí o ochranu neobrátil. Skutkový stav byl zjištěn dostatečným způsobem, provedené dokazování bylo logické a nebylo v rozporu s výpovědí žalobce. Co se týče náležitostí rozhodnutí, soud konstatoval, že ve správním spisu se nachází vyhotovení rozhodnutí, které je opatřeno podpisem oprávněné osoby a je i jinak bezvadné. Postup žalovaného sice neodpovídal , o správním řízení, ve znění účinném do 31. 12. 2005 (dále jen ), avšak nemohl mít vliv na zákonnost rozhodnutí samotného. Soud se též ztotožnil se závěrem žalovaného o neudělení humanitárního azylu i o nevztažení překážky vycestování.

Proti zamítavému rozsudku krajského soudu podal žalobce (dále též stěžovatel) včas kasační stížnost. Uvedl, že krajský soud posoudil uvedenou kauzu v rozporu s platným právním řádem. Lze shledat vážná pochybení všech orgánů v řízení o udělení azylu. Soud projednal věc v rozporu se zákonem o azylu. Navrhl, aby Nejvyšší správní soud zrušil napadený rozsudek krajského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

V doplnění kasační stížnosti ze dne 20. 1. 2007 k výzvě soudu poukázal na skutečnost, že orgány země původu trpěly ústrky a nesnáze, které mu byly různými subjekty činěny pro jeho náboženské vyznání. K tomuto pronásledování z náboženských důvodů však žalovaný ani soud nepřihlédli. Dále namítl nepřezkoumatelnost rozhodnutí žalovaného v otázce humanitárního azylu. Z odůvodnění nelze s určitostí dovodit, které skutečnosti byly podkladem pro rozhodnutí, zejména pak z jakých poměrů stěžovatele žalovaný vycházel a které okolnosti posuzoval jako nehodné zvláštního zřetele. Nepřezkoumatelným je pak i výrok o nevztažení překážky vycestování a stejně tak i rozhodnutí soudu. Závěrem zopakoval svůj návrh na zrušení napadeného rozsudku.

Žalobce požádal o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. O této žádosti Nejvyšší správní soud samostatně nerozhodoval, neboť rozhodl přímo ve věci samé.

Žalovaný ve svém vyjádření navrhl zamítnutí kasační stížnosti.

Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené rozhodnutí krajského soudu v mezích důvodů vymezených stížnostními body ( ) a shledal kasační stížnost nedůvodnou.

V prvé řadě nutno uvést, že stěžovatel v žalobě ani v jejím doplnění nenamítal nepřezkoumatelnost výroků rozhodnutí žalovaného o neudělení humanitárního azylu či o nevztažení překážky vycestování. Pokud by však rozhodnutí žalovaného bylo nepřezkoumatelné, musel by krajský soud k této vadě řízení přihlédnout a napadené rozhodnutí zrušit bez ohledu na žalobní námitky (srov. např. č. NSS). Krajský soud nad rámec žalobních bodů přezkoumal předmětné výroky rozhodnutí žalovaného věcně a nepochybil, pokud shledal rozhodnutí žalovaného řádně odůvodněným a vydaným na podkladě dostatečně zjištěného skutkového stavu.

Jak vyplynulo ze správního spisu, domáhal se žalobce udělení azylu kvůli vydírání ze strany soukromých osob, dále však též uvedl, že žádá o humanitární azyl z důvodu své nemoci – tuberkulózy v neinfekčním stadiu. Žalovaný v rámci posuzování, zda žalobcem tvrzené skutečnosti jsou okolnostmi hodnými zvláštního zřetele řádně zjistil a posoudil jak osobní situaci stěžovatele, tak i stav v jeho vlasti (v tomto ohledu vycházel zejména z informace Ministerstva zahraničních věcí České republiky ze dne 21. 10. 2002, č. j. 134929/2002-LP). Svůj závěr, že v daném případě nebyly dány důvody pro udělení humanitárního azylu, pak na podkladě provedených důkazů odůvodnil v souladu s pravidly logického usuzování.

Žalovaný se pak řádně zabýval i otázkou, zda žalobce naleží k osobám ohroženým skutečnostmi zakládajícími překážky vycestování dle § 91 zákona o azylu. Vycházel přitom z tvrzení žalobce o nepříznivých rysech jeho pobytu na Ukrajině, které konfrontoval s informacemi, jež za účelem zjištění reálného obrazu o situaci v dané zemi shromáždil (jednalo se o zprávu Ministerstva zahraničí USA o stavu dodržování lidských práv na Ukrajině za rok 2002, informaci Ministerstva vnitra Velké Británie – hodnocení země, Ukrajina, říjen 2002, a dále aktuální informace Ministerstva zahraničních věcí České republiky a Zastupitelského úřadu Kyjev). I v tomto případě se žalovaný zabýval všemi aspekty relevantními pro posouzení překážek vycestování. Tyto podložil řádně zjištěným skutkovým stavem. Konkrétní důvody a svůj myšlenkový postup pak v rozhodnutí náležitě popsal.

Jestliže následně krajský soud po věcném přezkoumání dotčené výroky rozhodnutí žalovaného shledal zákonnými, implicitně tak deklaroval, že jsou procesně bezvadné a tedy i přezkoumatelné. Ani krajskému soudu tak v otázce přezkoumatelnosti jeho rozhodnutí nelze vytknout ničeho.

Pokud stěžovatel v kasační stížnosti tvrdil, že byl v zemi původu pronásledován z náboženských důvodů, pročež mu měl být udělen azyl dle § 12 písm. b) zákona o azylu, pak jde o tvrzení, které ve správním řízení ani v řízení před krajským soudem neuváděl. Z pohledu přezkumu kasačním soudem jde o tvrzení nové, které uplatnil až poté, co bylo vydáno napadené rozhodnutí. K takovým skutečnostem Nejvyšší správní soud nepřihlíží ( ).

Nejvyšší správní soud tedy shledal žalobcovy námitky nedůvodnými. Jelikož v řízení nevyšly najevo žádné vady, k nimž musí kasační soud přihlížet z úřední povinnosti ( ), zamítl kasační stížnost jako nedůvodnou ( věta druhá ).

O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ve spojení s Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť ve věci neměl úspěch; žalovanému správnímu orgánu, kterému by jinak jakožto úspěšnému účastníku řízení právo na náhradu nákladu řízení příslušelo, náklady řízení nevznikly.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 18. dubna 2007

JUDr. Josef Baxa

předseda senátu