Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 Azs 91/2006 - 44

č. j. - 45

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila a soudců JUDr. Brigity Chrastilové, JUDr. Milady Tomkové, JUDr. Ludmily Valentové a Mgr. et Bc. et Ing. Radovana Havelce v právní věci žalobkyně: V. T. M. H., zastoupena Mgr. Vojtěchem Veverkou, advokátem, se sídlem Kladno, nám. Starosty Pavla 40, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 6. 12. 2005, č. j. - 17,

takto:

I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Ustanovenému zástupci žalobkyně Mgr. Vojtěchu Veverkovi se přiznává odměna za zastupování v řízení o kasační stížnosti částkou 1279,30 Kč, která mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) napadá včasnou kasační stížností shora označený rozsudek krajského soudu, kterým byla zamítnuta její žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 9. 2005, č. j. OAM - 539/LE - 01 - 07 - 2005, jímž byla její žádost o azyl zamítnuta jako zjevně nedůvodná podle , o azylu a o změně , o Policii České republiky, ve znění účinném ke dni rozhodování žalovaného (dále jen „ “).

Stěžovatelka výslovně uplatňuje kasační důvody podle a b) , (dále jen „ “) a navrhuje aby Nejvyšší správní soud rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Konkrétně uvádí, že v zemi jejího původu jsou velice špatné pracovní podmínky, dělníci jsou často biti a týráni, přičemž u ní samotné vzhledem k jejímu vzdělání lze předpokládat, že by v zemi původu byla do sociální skupiny dělníků zařazena a bylo by s ní zacházeno v rozporu se základními lidskými právy. Proto jí měl být udělen azyl podle . Ze stejných důvodů měl být posouzen i důvod pro udělení humanitárního azylu podle citovaného zákona. Krajský soud pochybil, pokud posuzování důvodů podle navázal na posuzování důvodů podle , kterého v daném případě užito nebylo.

Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval otázkou přípustnosti kasační stížnosti. Kasační stížnost podala účastnice řízení, z něhož napadené rozhodnutí krajského soudu vzešlo ( ), byla podána včas ( ). Stěžovatelka v ní uplatňuje důvody, jež Nejvyšší správní soud subsumoval pouze pod důvod podle , neboť důvody podle písm. b) nejsou v kasační stížnosti jakkoli blíže vymezeny. Kasační stížnost je přípustná.

Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud ve smyslu dále zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Pokud by tomu tak nebylo, musela by být podle citovaného ustanovení odmítnuta jako nepřijatelná. Zákonný pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“, který je podmínkou přijatelnosti kasační stížnosti, představuje typický neurčitý právní pojem, jehož výklad provedl Nejvyšší správní soud již ve svém usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. - 39. O přijatelnou kasační stížnost se podle tohoto usnesení může jednat v následujících typových případech:

1) Kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně řešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu.

2) Kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně. Rozdílnost v judikatuře přitom může vyvstat na úrovni krajských soudů i v rámci Nejvyššího správního soudu.

3) Kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikatorní odklon, tj. Nejvyšší správní soud ve výjimečných a odůvodněných případech sezná, že je namístě změnit výklad určité právní otázky, řešené dosud správními soudy jednotně.

4) Další případ přijatelnosti kasační stížnosti bude dán tehdy, pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele.

O zásadní právní pochybení se v konkrétním případě může jednat především tehdy, pokud:

a) Krajský soud ve svém rozhodnutí nerespektoval ustálenou a jasnou soudní judikaturu a nelze navíc vyloučit, že k tomuto nerespektování nebude docházet i v budoucnu.

b) Krajský soud v jednotlivém případě hrubě pochybil při výkladu hmotného či procesního práva.

Po posouzení předložené kasační stížnosti z hlediska výše naznačených kritérií Nejvyšší správní soud konstatuje, že stěžovatelka argumentuje kasačním důvodem zakotveným v a namítá, že rozsudek krajského soudu trpí nezákonností z důvodu nesprávného posouzení právní otázky aplikace a na její případ. Ve vztahu k její obavě z pronásledování z důvodu pravděpodobné příslušnosti k sociální skupině dělníků ohrožených týráním či mučením ze strany soukromých zaměstnavatelů, Nejvyšší správní soud konstatuje, že se vymezení pojmu sociální skupina věnoval již ve své předchozí judikatuře, a to především v rozsudku ze dne 18. 12. 2003, č. j. - 49 a zejména rozsudku ze dne 19. 5. 2004, č. j. - 60, publikovaném pod č. NSS.

Rovněž otázkou, zda byl žalovaný povinen posuzovat důvody pro udělení humanitárního azylu podle v případě, že žádost o azyl byla zamítnuta jako zjevně nedůvodná podle , se Nejvyšší správní soud zabýval. Zejména lze poukázat na rozsudek ze dne 10. 2. 2004, č. j. - 71, či rozsudek ze dne 4. 12. 2003, č. j. - 130, publikovaný pod č. NSS.

Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu poskytuje tedy dostatečnou odpověď na námitky podávané v kasační stížnosti a krajský soud se prima facie v napadeném rozsudku neodchyluje od výkladu předmětných ustanovení podaného v citovaných rozhodnutích. Nejvyšší správní soud neshledal ani žádný jiný z výše vymezených důvodů pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání. Za těchto okolností Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatelky. Shledal ji proto ve smyslu ustanovení nepřijatelnou a odmítl ji.

O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení , podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jestliže byl návrh odmítnut. Stěžovatelce byl pro řízení o kasační stížnosti ustanoven zástupcem advokát; v takovém případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát ( , ). Ustanovenému zástupci náleží v souladu s , o odměnách a náhradách advokátů za poskytování právních služeb ve znění účinném do 31. 8. 2006 (dále jen „advokátní tarif“) odměna za písemné podání soudu týkající se věci samé (podání kasační stížnosti) ve výši 1000 Kč. Odměna za převzetí a přípravu zastoupení ve smyslu písm. b) téhož ustanovení nebyla zástupci přiznána, neboť nedošlo k poradě s klientem. Dále zástupci náleží náhrada hotových výdajů ve výši paušální částky 75 Kč za jeden úkon podle advokátního tarifu, celkem tedy 1075 Kč. Protože ustanovený advokát je plátcem daně z přidané hodnoty (dále jen „daň“), zvyšuje se tento nárok vůči státu o částku odpovídající dani, kterou je tato osoba povinna z odměny za zastupování a z náhrad hotových výdajů odvést podle , o dani z přidané hodnoty ( ). Částka daně vypočtená podle a činí 204,30 Kč. Ustanovenému zástupci se tedy přiznává náhrada nákladů v celkové výši 1279,30 Kč.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 19. dubna 2007

JUDr. Bohuslav Hnízdil

předseda senátu