Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

9 As 39/2007 - 96

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudkyň Mgr. Daniely Zemanové a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci stěžovatele J. D., zastoupeného JUDr. Zdeňkem Novákem, advokátem se sídlem v Přerově, Čechova 2, za účasti Krajského úřadu Moravskoslezského kraje, se sídlem v Ostravě, 28. října 117, v řízení o kasační stížnosti podané proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 12. 2006, č. j. – 67,

t a k t o :

Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 12. 2006, č. j. – 67, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Včas podanou kasační stížností se stěžovatel domáhá zrušení shora uvedeného rozsudku Krajského soudu v Ostravě, kterým soud zamítl jeho žalobu podanou proti rozhodnutí Krajského úřadu Moravskoslezského kraje, odboru životního prostředí a zemědělství, se sídlem v Ostravě, 28. října 117 (dále též „správní orgán“), ze dne 5. 3. 2002, č. j. ŽPZ/275/02, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Magistrátu města Ostravy, odboru životního prostředí, ze dne 6. 6. 2001, č. j. ŽP/246.7/D/2575/01/23, jímž mu byla podle ust. a odst. 4 , o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, uložena pokuta ve výši 100 000 Kč za porušení ust. citovaného zákona a naplnění skutkové podstaty deliktu podle ust. tohoto zákona. Výše uvedeným rozsudkem rozhodl krajský soud znovu poté, co byl jeho dřívější rozsudek ze dne 15. 5. 2003, č. j. - 30, a to ke kasační stížnosti správního orgánu, zrušen rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 12. 2004, č. j. - 61, a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.

Jako právní důvod kasační stížnosti stěžovatel uvedl důvody uvedené v ustanovení a d) , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “). Stěžovatel spatřuje vady rozsudku v jeho nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení a dále v tom, že řízení před soudem bylo postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé. Stěžovatel namítá, že Krajský soud v Ostravě nerespektoval ust. a , a proto na jeho straně došlo k procesnímu pochybení spočívajícímu v porušení citovaného ust. a ústavně zakotveného práva účastníka řízení obsaženého v d (dále jen „ “), neboť jak stěžovatel, tak jeho právní zástupce nebyli předvoláni k jednání na den 19. 12. 2006, tedy na den, kdy bylo ve věci samé rozhodováno. Z výše uvedeného proto stěžovatel dovozuje, že byl jako žalobce zbaven možnosti k celé záležitosti se u soudu v rámci dokazování patřičně vyjádřit, a to i prostřednictvím svého zástupce, kterého si právě k ochraně svých práv zvolil, tedy byl zkrácen v právu na soudní ochranu a spravedlivý proces. Stěžovatel dále namítá, že v průběhu let 2003 a 2004 získal jednoznačné důkazy prokazující, že rozhodnutí správního orgánu stejně jako prvostupňového správního orgánu bylo založeno na neobjektivních a nepravdivých skutečnostech, tudíž mu výše uvedené procesní pochybení soudu odňalo možnost navrhnout provedení takového důkazu, který měl přímou vazbu k prokázání skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Stěžovatel se rovněž domnívá, že shora uvedená skutečnost měla vliv při rozhodování o výši pokuty. Proto navrhl zrušení rozsudku krajského soudu a vrácení věci tomuto soudu zpět k dalšímu řízení.

Správní orgán se ke kasační stížnosti vyjádřil přípisem ze dne 20. 2. 2007. V tomto svém vyjádření uvedl, že trvá na věcné i právní správnosti svého rozhodnutí, jež bylo předmětem soudního přezkumu, stejně jako tímto odvolacím rozhodnutím potvrzeného prvoinstančního rozhodnutí Magistrátu města Ostravy, odboru životního prostředí. Dále se správní orgán ztotožňuje s napadeným rozsudkem krajského soudu a neshledává žádný důvod pro jeho zrušení. K obsahu podání pak správní orgán podotýká, že shledává kasační stížnost věcně nedůvodnou a tvrzení v ní obsažená, týkající se stěžovatelem nově získaných důkazů, jako zjevně neodpovídající skutečnému stavu věci. Tato svá přesvědčení potom dokládá svým odborným zhodnocením a důkazem přiloženým v souvisejícím spisu. S ohledem na výše uvedené proto navrhuje, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost rozsudkem zamítl jako nedůvodnou.

Nejvyšší správní soud přezkoumal kasační stížností napadený rozsudek krajského soudu z důvodů v této stížnosti uplatněných a dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná.

Podle ust. Nejvyšší správní soud je vázán důvody kasační stížnosti; to neplatí, bylo-li řízení před soudem zmatečné [ ] nebo bylo zatíženo vadou, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé, anebo je-li napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné [ ], jakož i v případech, kdy je rozhodnutí správního orgánu nicotné.

Dle ust. k projednání věci samé nařídí předseda senátu jednání a předvolá k němu účastníky tak, aby měli k přípravě alespoň deset pracovních dnů. O jednání vyrozumí osoby zúčastněné na řízení.

Dle ust. § 51 odst. 1 citovaného zákona soud může rozhodnout o věci samé bez jednání, jestliže to účastníci shodně navrhli nebo s tím souhlasí. Má se za to, že souhlas je udělen také tehdy, nevyjádří-li účastník do dvou týdnů od doručení výzvy předsedy senátu svůj nesouhlas s takovým projednáním věci; o tom musí být ve výzvě poučen.

Dle ust. d (dále jen „ “) každý má právo, aby jeho věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Veřejnost může být vyloučena jen v případech stanovených zákonem.

Zásadní stížní námitkou stěžovatele je jeho nesouhlas s postupem krajského soudu v předcházejícím řízení. Proto Nejvyšší správní soud zhodnotil obsah spisu Krajského soudu v Ostravě.

Stěžovatel v kasační stížnosti namítá, že Krajský soud v Ostravě nerespektoval ust. a , a proto na jeho straně došlo k procesnímu pochybení spočívajícímu v porušení citovaného ust. a ústavně zakotveného práva účastníka řízení obsaženého v y, neboť jak stěžovatel, tak jeho právní zástupce nebyli předvoláni k jednání na den 19. 12. 2006, kdy bylo ve věci samé rozhodováno. Z výše uvedeného proto stěžovatel dovozuje, že byl jako žalobce zbaven možnosti k celé záležitosti se u soudu v rámci dokazování patřičně vyjádřit, a to i prostřednictvím svého zástupce, kterého si právě k ochraně svých práv zvolil, tedy byl zkrácen v právu na soudní ochranu a spravedlivý proces. Nejvyšší správní soud k tomuto stížnímu bodu stěžovatele považuje za nezbytné uvést, že k problematice řízení před soudem a veřejného projednání věci v rámci správního soudnictví se již dříve vyslovil ve svém rozsudku ze dne 11. 11. 2004, č. j. - 59, publikovaném pod č. NSS, z něhož vyplývá, že účastníku řízení nelze upřít právo na veřejné projednání jeho věci v jeho přítomnosti včetně možnosti vyjádřit se k věci ( y). Rozhodl-li soud o věci bez nařízení jednání, aniž žalobci řádně doručil výzvu k vyslovení souhlasu s takovým postupem ( ), došlo v řízení k vadě, jež mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé, a je proto důvodem pro jeho zrušení [ ]. Vzhledem k tomu, že okolnosti předvídané ve výše citovaném rozsudku Nejvyššího správního soudu nastaly i v tomto případě, neboť k projednání věci samé předsedkyně senátu nenařídila jednání a nepředvolala k němu účastníky, a to i přesto, že pro to nebyla splněna výjimka stanovená v ust. Z posléze citovaného ustanovení vyplývá, že soud může rozhodnout o věci samé bez jednání jen v případech, kdy tak stanoví , a dále pouze tehdy, jestliže to účastníci shodně navrhli nebo s tím souhlasí, přičemž souhlas může být nahrazen i zákonem konstruovanou právní fikcí předpokládaného souhlasu. V daném případě však ani jedna ze zákonem předpokládaných možností pro rozhodování bez nařízení jednání nebyla splněna. S ohledem na výše uvedené Nejvyšší správní soud konstatuje, že došlo k porušení procesního práva účastníka na veřejné projednání jeho věci v jeho přítomnosti včetně možnosti vyjádřit se k věci, zakotveného v ust. a v y, a v nich vyjádřeného práva na soudní ochranu a spravedlivý proces. Krajský soud v Ostravě je proto povinen respektovat v dalším řízení ust. a předvolat k jednání ve věci samé účastníky řízení a jejich zástupce, a to v přiměřené lhůtě, aby měli dostatek času na přípravu a byla jim dána možnost vyjádřit se ke všem prováděným důkazům.

Za tohoto stavu věci považuje Nejvyšší správní soud za bezpředmětné zabývat se podrobně dalšími námitkami stěžovatele v kasační stížnosti, neboť zjištěné porušení ust. a y představuje vadu řízení, jež se dotýká samotné zákonnosti nyní napadaného rozsudku a tato skutečnost je sama o sobě důvodem pro zrušení citovaného rozhodnutí (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 3. 2005, č. j. - 105, publikovaný pod č. 617/2005 Sb. NSS).

Nejvyšší správní soud napadené rozhodnutí krajského soudu přezkoumal v souladu s ustanovením a 3 a ze všech shora uvedených důvodů dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná. Proto dle ust. napadený rozsudek krajského soudu pro nezákonnost zrušil a věc mu současně vrátil k dalšímu řízení, v němž je krajský soud podle odst. 3 téhož ustanovení vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu. O věci přitom rozhodl bez jednání postupem dle , dle kterého o kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud zpravidla bez jednání.

Stěžovatel podal návrh, aby kasační stížnosti byl přiznán odkladný účinek. Nejvyšší správní soud o tomto návrhu nerozhodl, neboť má za to, že rozhodnutím ve věci samé odpadl pro vydání předmětného usnesení důvod.

O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne Krajský soud v Ostravě v novém rozhodnutí ( ).

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 25. dubna 2007

JUDr. Radan Malík

předseda senátu