Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

9 As 25/2007 - 138

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudkyň Mgr. Daniely Zemanové a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci stěžovatelů a) R. C. s.r.o., b) A. V., GmbH, obou zastoupených JUDr. Olgou Humlovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Platnéřská 4, za účasti Městské části Praha 9, Úřadu městské části, odboru výstavby a územního rozvoje, se sídlem v Praze 9, Sokolovská 324, zastoupené JUDr. Tomášem Rybářem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Václavské nám. 1601/47, v řízení o kasační stížnosti proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 8. 2006, č. j. - 111,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Stěžovatelé kasační stížností napadají v záhlaví označené usnesení Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), kterým byla odmítnuta jejich žaloba proti rozhodnutí Městské části Praha 9, Úřadu městské části, odboru výstavby a územního rozvoje (dále jen „žalovaný“) ze dne 14. 4. 2006, č. j. P09 020781/2006/01, a návrh na vydání předběžného opatření. Zmíněným rozhodnutím žalovaný povolil před dokončením změnu staveb „Dostavba jihozápadního segmentu nám. OSN objekt C – Media Park“ a „Jihozápadního segmentu na nám. OSN v P. 9, Blok A“, nově nazvané „Galerie Fénix“.

Stěžovatelé především namítají, že městský soud se nijak nevypořádal s argumenty obsaženými v žalobě. Nerozporují skutečnost, že nebyli účastníky správního řízení, přesto se domnívají, že v případě napadení absolutně neplatného rozhodnutí je cesta soudního přezkumu možná. Odkazují na , , v platném znění (dále jen „ “), dle kterého je v tomto zákoně upraven postup soudů, účastníků řízení a dalších osob. Napadené rozhodnutí žalovaného se týká majetku, který je projednáván v konkursním řízení, kde jsou stěžovatelé přihlášeni jako věřitelé. Rozhodnutí žalovaného je dle stěžovatelů nezákonné, neboť je v rozporu s původně vydaným územním rozhodnutím, během správního řízení byla porušena práva účastníků a existují důvodné pochybnosti o nepodjatosti žalovaného při vydání napadeného rozhodnutí.

Žalovaný prostřednictvím svého právního zástupce podal vyjádření ke kasační stížnosti, v němž poukazuje na nedostatek aktivní legitimace obou stěžovatelů, když ani jeden z nich není osobou, která je ve smyslu oprávněná domáhat se zrušení rozhodnutí správního orgánu. Dále má za to, že rozhodnutí správního orgánu není v rozporu s rozhodnutím o umístění stavby a neztotožňuje se ani s tvrzením stěžovatelů o nedodržení podmínek stavebního řízení v souvislosti s nepřibráním účastníků řízení.

Ze spisu městského soudu Nejvyšší správní soud zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení důvodnosti kasační stížnosti:

Dne 12. 2. 2002 vydal žalovaný rozhodnutí č. j. /KK/1888, kterým rozhodl o umístění stavby „Dostavba jihozápadního segmentu nám. OSN objekt C – Media Park“. Dne 24. 7. 2002 vydal stavební povolení č. j. OVÚR 25.020/02/Rů na tutéž stavbu a dne 14. 4. 2006 rozhodl o již zmíněném povolení změny stavby před dokončením. Stěžovatelé nebyli účastníky správního řízení a žádné z uvedených rozhodnutí jim nebylo ani doručováno.

Ze spisu a napadeného rozhodnutí městského soudu pak vyplývá, že stěžovatelé v žalobě a následném řízení před městským soudem tvrdili, že byla porušena nikoliv jejich subjektivní veřejná práva, ale práva jiných osob. Skutečnost, že oni sami měli být účastníky správního řízení, nenamítali. Z těchto skutečností městský soud dovodil, že stěžovatelé nebyli aktivně legitimováni k podání žaloby proti napadenému správnímu rozhodnutí a žaloba byla podána osobou zjevně k tomu neoprávněnou. Nadto konstatoval, že pokud by žalobce dovozoval, že s ním mělo být ve správním řízení jednáno jako s účastníkem (ač to v žalobě výslovně netvrdil), bylo na něm, aby před podáním žaloby k soudu vyčerpal opravné prostředky ve správním řízení. Z uvedených důvodů městský soud podanou žalobu odmítl dle , případně dle , ve spojení s , a odmítl i návrh na vydání předběžného opatření.

Kasační stížnost je podle a násl. přípustná a s ohledem na skutečnost, že kasační stížností je napadeno usnesení městského soudu o odmítnutí žaloby, přichází pro stěžovatele z povahy věci v úvahu pouze kasační důvod dle ustanovení , tj. tvrzená nezákonnost rozhodnutí o odmítnutí návrhu. Pod uvedený důvod je podřazen také případ, kdy vada řízení před soudem měla nebo mohla mít za následek vydání nezákonného rozhodnutí o odmítnutí návrhu. Rozsahem a důvody kasační stížnosti je Nejvyšší správní soud podle ustanovení a 3 vázán.

Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení v rozsahu důvodů uplatněných kasační stížností a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná. O jednotlivých stížních námitkách stěžovatele Nejvyšší správní soud uvážil následovně:

Pro správné posouzení zákonnosti odmítnutí žaloby městským soudem v tomto řízení je třeba zodpovědět otázku, zda stěžovatelé byli aktivně legitimováni k podání žaloby či nikoliv. V souladu s ustanovením soudy ve správním soudnictví, mimo rozhodování v dalších věcech, poskytují ochranu veřejným subjektivním právům fyzických a právnických osob. Dle se může žalobou domáhat zrušení rozhodnutí správního orgánu ten, kdo tvrdí, že byl zkrácen na svých právech. Stěžovatelé sami v žalobě i v kasační stížnosti uvádějí, že ve správním řízení byla porušena veřejná subjektivní práva třetích osob a netvrdí, že s nimi správní orgán měl jednat jako s účastníky a neučinil tak. Úvaha městského soudu o nedostatku aktivní žalobní legitimace stěžovatelů pramenící z toho, že napadeným správním rozhodnutím nebyla založena, měněna, rušena nebo závazně určena jejich práva nebo povinnosti, je proto správná.

Pokud městský soud usnesením odmítl žalobu z procesních důvodů, neměl již povinnost zabývat se věcně všemi vznesenými námitkami, resp. zabývat se jimi ani nemohl. Stejný názor vyslovil Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 8. 3. 2005, č. j. -105, publikovaném pod č. 617/2005 Sb. NSS: „Pokud soud dospěl k závěru o nepřezkoumatelnosti rozhodnutí [ ], uvede pouze důvody, v nichž tuto nepřezkoumatelnost spatřuje; další žalobní námitky již nepřezkoumává.“ Nelze tedy přisvědčit námitce stěžovatelů, že se městský soud v rozporu se zákonem nevypořádal s argumenty obsaženými v žalobě.

Stěžovatelé se dále domnívají, že v případě napadení od počátku absolutně neplatného rozhodnutí je cesta soudního přezkumu možná i bez případné aktivní legitimace žalobců. Vyvozují to dle svých slov mimo jiné z formulace , tj. že upravuje postup soudů, účastníků řízení a dalších osob ve správním soudnictví. K tomu je třeba podotknout, že citované ustanovení pouze obecně stanoví rozsah úpravy , ovšem žalobní legitimaci proti rozhodnutí správního orgánu upravuje téhož právního předpisu. Jak je uvedeno výše, stěžovatelé ve vztahu k napadenému rozhodnutí nejsou osobami, kterým dle náleží právo domáhat se žalobou zrušení tohoto rozhodnutí.

Městský soud tedy posoudil žalobu stěžovatelů jako návrh podaný osobou k tomu zjevně neoprávněnou a v souladu s ji odmítl. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší správní soud se v řízení o kasační stížnosti s tímto závěrem ztotožnil, nemohl se zabývat meritorními námitkami týkajícími se obsahu správního rozhodnutí. Není možno souhlasit s názorem stěžovatelů, dle nichž může být nicotné (právní kategorii absolutní neplatnosti zná v českém právním řádu pouze soukromé právo; v právu veřejném tomuto termínu odpovídá pojem „nicotnost“) rozhodnutí napadeno jakoukoliv osobou, bez ohledu na aktivní legitimaci. Nicotnost je jedna z nejzávažnějších vad řízení, ovšem za nicotné je možno považovat pouze takové rozhodnutí, o kterém tak soud rozhodl dle Toto rozhodnutí je ukončením předchozího řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu, jež musí být řádně zahájeno dle osobou k tomu aktivně legitimovanou. Shodný závěr vyslovil Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 21. 4. 2005, č. j. - 53, publikovaném pod č. 619/2005 Sb. NSS, dle něhož: „v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu může soud vyslovit nicotnost rozhodnutí správního orgánu ( , ) jen za procesního předpokladu, že žaloba sama není nepřípustná [ , ].“

Vzhledem ke shora uvedenému Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že uplatněné námitky stěžovatelů nejsou ve vztahu k napadenému usnesení městského soudu důvodné. Protože v řízení nebyly shledány ani jiné nedostatky, ke kterým Nejvyšší správní soud dle přihlíží z úřední povinnosti, kasační stížnost byla v souladu s , větou poslední, zamítnuta.

Stěžovatelé, kteří neměli v tomto soudním řízení ve věci úspěch, nemají právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti ze zákona ( , ve spojení s ). Žalovanému, jak vyplývá z obsahu spisu, náklady v tomto řízení nevznikly. Proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 26. dubna 2007

JUDr. Radan Malík

předseda senátu